Ruský prezident Vladimir Putin nedávno vykreslil některé mimořádně apokalyptické scénáře pro svou zemi. Například v rozhovoru pro televizní kanál Rossija-1 řekl, že Západ má údajně jediný cíl – zničit Ruskou federaci. „Ruský lid, pokud se Západu podaří zničit Ruskou federaci a získat kontrolu nad jejími troskami, nemusí přežít – budou to obyvatelé Moskvy, Ural a další,“ předpovídá Putin.
Ještě dříve, během projevu k poslancům Federálního shromáždění, si Putin stěžoval, že Západ jen spí a vidí, jak „nechat Rusy trpět“, pokud by to mělo „způsobit Rusku strategickou porážku a ukončit je jednou provždy“.
Nejsem si vůbec jistý, že Západ usiluje o kolaps Ruska, spíše ne. I když my, Ukrajinci, jsme takového scénáře docela schopni, zde můžeme jen přivítat předpověď ruského diktátora.
Ale vzpomeňme si, jaká byla jeho rétorika před rokem. Ultimáta Západu, hrozby Ukrajině, chvála jejího „odnárodňování“ a „demilitarizace“, učení „skutečné dekomunizace“, ať už to do těchto slov vkládá jakýkoli význam. Putin si byl jistý, že za několik dní bude schopen zlomit odpor Ukrajinců a projít Chreščatykem s obřadním průvodem. Je známo, že vše bylo připraveno na takovou „vítěznou přehlídku“, která se měla stát dalším silným článkem v propagandistickém mýtu ruských imperiálů.
Během roku Putin opakoval tato slova jako mantru: „Speciální operace probíhá podle plánu.“ Ale teď přestal, křivolaké vztahy byly nahrazeny trenos historického poraženého.
Hlavním faktorem těchto změn byl samozřejmě úspěch ozbrojených sil Ukrajiny na bojišti. Kreml musel vyhlásit (údajně částečnou) mobilizaci, vyhnat zeky na frontu a všechna bojiště s jejich mrtvolami a proklínat zbraně v Íránu, Severní Koreji a Bělorusku. To vše však moc nepomohlo. Relativně malé město Bakhmut, které navíc nemá velký strategický význam, se Rusové snaží zachytit půl roku, dát tam tisíce bojovníků svých elitních jednotek, ale nedosahují velkého úspěchu.
Aby Rusové nějak kompenzovali neúspěchy na frontě, uchylují se ke zločinné taktice ostřelování mírumilovných ukrajinských měst. Rakety zasáhly obytné budovy v Dněpru, Záporoží, Charkově a zabíjely civilisty. Těmito útoky se ruské vedení snažilo zbavit Ukrajince základních civilizačních podmínek, zmrazit je chladem a zničit kritickou infrastrukturu. Ale všechny tyto pokusy měly minimální účinek.
A tato strategická selhání Ruska, porušování konvencí války, se samozřejmě stávají známými světu, který na ně odpovídajícím způsobem reaguje. A ve skutečnosti se tato reakce mezinárodního společenství stala pro Kreml mnohem nebezpečnější než bezmocnost ruských vojsk na bojišti.
Americký prezident Joe Biden, zanedbávající všechny bezpečnostní protokoly, odvážně kráčí centrem Kyjeva. Dokonce ignoruje i letecký alarm. Vrcholní politici světa přicházejí do ukrajinského hlavního města beze strachu, dokonce ani nutnost cestovat vlakem ze západní hranice Ukrajiny je nezastaví.
Tabu NATO ohledně dodávek útočných zbraní na Ukrajinu, včetně nejmodernějších západních tanků, je odstraněno. Diskutuje se o otázce dodávek moderních stíhaček a raket dlouhého doletu. A není pochyb o tom, že to bude vyřešeno pozitivně a v blízké budoucnosti.
Letošní Mnichovská bezpečnostní konference se stala pro Ukrajinu epochální. Koneckonců, najednou to bylo na této události, že takzvaný „vzestup Ruska z kolen“ byl vyhlášen celému světu. Vzpomínáte si na Putinův agresivní projev v Mnichově v únoru 2007? Poté obvinil Západ, zejména Spojené státy, že zasahují do vnitřních záležitostí Ruska a brání ruské zahraniční politice. Vrhl se na NATO, které „tlačí své předsunuté síly k našim hranicím“. Měl na mysli, že Aliance již přijala do svých řad nejen země bývalého komunistického bloku, ale také bývalé sovětské republiky – Lotyšsko, Litvu a Estonsko, které Moskva nemohla odpustit.
„Rusko je země s více než tisíciletou historií a téměř vždy se těšilo privilegiu provádět nezávislou zahraniční politiku. Dnes tuto tradici nezradíme,“ řekl tehdy hrdě Putin. Máte pocit, jak se jeho rétorika změnila? Koneckonců, teď si soucitným hlasem stěžuje, že se Západ snaží zničit Rusko.
Rusové tedy na letošní Mnichov vůbec pozváni nebyli. No, protože jaký je smysl pozvat zástupce agresorské země, která nedává konstruktu žádné signály. A bez Rusů, na okraji konference, byly naostřeny docela zajímavé rozhovory, jak účastníci akce sdělují. Jde o to, že západní svět se pevně rozhodl Putina neutralizovat. A tato teze byla potvrzena mnoha zdroji. Je zásadně rozhodnuto: už žádné rozhovory o „zachování tváře“ Putinovi, ne o tom, aby ho zahnali do slepé uličky, aby se vzdal aNáhoda. Protože jak jinak? Šéf Kremlu rozpoutal krvavou dobyvačnou válku, kterou Ukrajina vůbec nevyprovokovala. Ruská armáda ničí celá města v Ukrajině, zabíjí tisíce civilistů, organizuje strašlivý teror na okupovaných územích, ničí civilní infrastrukturu. A co je nejdůležitější – nechce se zastavit, připravuje nové ofenzívy, oznamuje další mobilizaci. To znamená, že od něj nelze očekávat mír.
Jak a jakým způsobem bude ruský diktátor neutralizován, je otázkou k diskusi. A mnohem uzavřenější než Mnichovská konference. V každém případě byla Putinovi vyhlášena „křížová výprava“. Joe Biden svým odvážným turné po Kyjevě ukázal, že je to on, kdo je připraven vést tuto kampaň. Je jasné, že celé břemeno padne na ozbrojené síly Ukrajiny, ale nyní jim budou poskytnuty všechny prostředky k vítězství – na jedné straně. Na druhou stranu nikdo nebude tlačit na Kyjev, aby vyjednával s Kremlem až do úplného zrušení okupace Ukrajiny.
V této souvislosti trochu matoucí článek v novinách The Wall Street Journal, která uvádí, že Londýn, Berlín a Paříž jsou připraveny poskytnout Ukrajině dostatek zbraní, včetně bojových letadel, aby jí poskytly „rozhodující výhodu“ na bojišti. Ale tímto způsobem údajně povzbuzují Ukrajinu, aby zahájila jednání s Ruskem.
Zástupci německé vlády však již popřeli informace o údajné tendenci Kyjeva jednat s Moskvou. Nebylo to potvrzeno ani v Londýně, ani v Paříži.
V této souvislosti stojí za to věnovat pozornost Pekingu, který se po roce mlčení rozhodl připojit k mírovým snahám v rusko-ukrajinské válce. 24. února čínské ministerstvo zahraničí zveřejnilo jakýsi mírový plán o 12 bodech. Ukrajinci to vnímali většinou negativně. Mnozí dokonce říkali, že Peking hraje s Moskvou. Osobně si to nemyslím. Spíše jsem naopak přesvědčen, že tento plán může být pro Ukrajinu užitečný.
Věnujme pozornost především jeho prvnímu bodu: „Respekt k suverenitě všech zemí – podpora suverenity a celistvosti všech zemí bez ohledu na jejich velikost a bohatství.“ Tento přístup čínského vedení lze jen přivítat. Osobně bych místo prezidenta Zelenského zavolal Si Ťin-pchingovi a řekl: „Pane Si, skvělý plán, jsme připraveni o tom diskutovat. Ale o čem tam diskutovat, třeba i trochu implementovat. Začněme prvním bodem. Suverenita a územní celistvost předpokládá nepřítomnost cizích okupačních vojsk na našem území – skvělé, jsme pro. Je na to Rusko připraveno? Ne? No, máš na ni páku.“
Kromě toho existuje několik užitečných bodů. Například o zachování „obilného koridoru“, který dělá Moskvu tak nervózní. Nebo spíše o „zajištění bezpečnosti jaderných elektráren“. To není nejhorší bod o snižování strategických rizik. „Čína je proti hrozbě nebo použití jaderných zbraní, proti vývoji nebo použití chemických a biologických zbraní,“ uvádí se v plánu. A my jsme právě pro to.
Není divu, že Rusko bylo ohledně čínského plánu poměrně chladné. Je jasné, že Kreml se ho neodvážil přímo kritizovat.
I když ano, je zde mnoho škodlivých bodů, zejména pokud jde o zrušení sankcí, o zastavení vojenské pomoci, o nezúčastněnost. Ale opakuji: prioritou je první bod, pokud ji Rusko nechce splnit, pak veškerá vina leží na něm. A bez dokončení prvního bodu nemá smysl jít na další.
Samozřejmě, že čistě hypoteticky modeluji situaci na linii Kyjev-Peking, pokud jde o čínský mírový plán. Ano, Čína používá výhradně svou logiku. Západní zpravodajské služby informují o pravděpodobnosti dodávek čínských zbraní do Ruska. To by nebylo překvapující, protože Čína není v žádném případě prospěšná pro úplnou porážku ruské armády, úplnou porážku Kremlu a možné odstranění Putina. Protože není známo, kdo ho nahradí a co se stane Ruskou federací po ztrátě. Ale nepochybuji o tom, že Peking určí své další kroky v závislosti na situaci na bojišti. A pouze naše ozbrojené síly, jejich úspěchy při deokupaci ukrajinského území, jsou schopny posílit argumenty ve prospěch Ukrajiny pro Čínu.
