S tím, že zahraniční politici přijíždějí na Ukrajinu vlakem, a dokonce i světoví vůdci (Scholz s Macronem, Johnson, Sunak), už jsme si na to nějak zvykli. Teď už je možné se chovat – když, jak se říká, Biden už bude platit pro nás, jen se zdá, že nebyl v hlavním městě státu, který hrdinně bojuje za západní svět. Nicméně, jak se ukázalo, nejen on.
Minulý týden přijel na Ukrajinu ministr zahraničních věcí Státu Izrael Eli Cohen na skutečně historickou návštěvu. Historické, protože až dosud se představitelé tohoto státu na Středním východě tématu rusko-ukrajinské války vyhýbali, jak jen mohli. Izraelská strana se snaží neinzerovat téměř všechny možné možnosti pomoci Ukrajině, a to ani o poskytování technologií souvisejících s přiměřeným oznámením dronů a raket, řekl ukrajinský velvyslanec v Izraeli Jevgen Kornijčuk.
Takovou opatrnost ze strany izraelských úřadů, jak předchozích, tak současných, lze pochopit. Izrael má Sýrii na své straně a ruské jednotky v Sýrii. Daleko od nejpříjemnějšího okolí, upřímně. Situace v současné válce je však taková, že sedět za maskou neutrality (formální nebo skutečné) nebude fungovat. Dokonce i Švýcarsko, tento jedinečný ostrov „věčné neutrality“ uprostřed Evropy, je blízko porušení svých vlastních pravidel. Přinejmenším společnost již není proti skutečnosti, že konfederační úřady umožňují reexport švýcarských zbraní na válčící se Ukrajinu. A to říká hodně.
Izrael a Ukrajina měly po začátku války společného nepřítele. To je Írán, který poskytuje Ruské federaci řadu dronů (a možná nejen je). Takže dříve nebo později, ale Tel Aviv musel jít do sblížení s Kyjevem. A nakonec pokračovat v práci velvyslanectví v Ukrajině, což Eli Cohen během své návštěvy udělal. Mimochodem, pro srovnání, americká ambasáda v ukrajinském hlavním městě začala fungovat v květnu loňského roku. Evropští velvyslanci se vrátili ještě dříve.
Ale samozřejmě, hlavní věcí v této návštěvě izraelského ministra zahraničí nebylo otevření velvyslanectví. A možná ani jeho prohlášení o podpoře mírových iniciativ prezidenta Zelenského v rámci OSN. I když je to také velmi silný krok – protože tyto mírové iniciativy se týkají obnovení územní celistvosti Ukrajiny (tj. navrácení Krymu do jeho rodného přístavu) a potrestání agresorů. Během návštěvy izraelského ministra však zaznělo ještě jedno poselství, které je třeba ještě vyhodnotit. A po vyhodnocení ji použijte k určenému účelu, bez ohledu na to, jak cynicky to zní.
Toto poselství bylo samotným plánem Cohenovy ukrajinské návštěvy. Přesněji řečeno místa, která navštívil během svého pobytu v regionu hlavního města. Samozřejmě, toto je Bucha, což je již povinný program pro každého světového politika, který přijde na válčící Ukrajinu. A samozřejmě, jako pro každého izraelského politika – Babyn Yar. V obou těchto lokalitách není nic překvapivého. Zatím však žádný z návštěvníků nespojil tato dvě místa na jedné návštěvě.
Takový krok Eliho Cohena má velký symbolický význam. Svou návštěvou doslova během několika hodin od těchto krvavých zločinů dvou světových diktátorů je izraelský velvyslanec vlastně postavil na stejnou úroveň. A je nepravděpodobné, že by taková shoda v plánu návštěvy byla náhodná. Diplomaté, pokud jsou skutečnými diplomaty, a ne Sergej Lavrov, jsou v takových věcech velmi opatrní, dochvilní a opatrní. Dokonce i zástupci diplomatického sboru Sovětského svazu pochopili tyto nuance své služby. Syn legendárního sovětského ministra zahraničí Andreje Gromyka v rozhovoru vzpomínal, jak negativní byla vnitřní reakce jeho otce na chuligánský žertík prvního tajemníka ÚV KSSS Nikity Chruščova, když na zasedání Valného shromáždění OSN zvedal botu na stůl.
Proto taková časová a prostorová shoda těchto dvou jmen – „Bucha“ a „Babyn Yar“ – není náhodná. Ukrajina by však měla za všech okolností tento signál využít ve svůj prospěch. Koneckonců není žádným tajemstvím, že v Evropě existuje mnoho politických sil, které bojují zejména za očištění již tak zcela pošramocené pověsti Vladimira Putina. Stejný Orbán, který neustále vyzývá ke spolupráci s agresorskou zemí. A pravicoví radikálové z Alternativy pro Německo dokonce během projednávání návrhu zákona o uznání holodomoru v letech 1932-1933 jako genocidy ukrajinského lidu přímo prohlásili, že Putin by neměl být srovnáván s Hitlerem (říkají, že první není tak špatný).
A zde máte tento tichý, ale neméně výmluvný signál od těch, kteří lépe než kdokoli jiný na světě znají cenu ignorování (a dokonce holdování) agresivní totalitní ideologie. Babyn Yar je již dlouho světovým symbolem nacistických zvěrstev. Buča se nyní stala stejným symbolem rašistických zločinů, který je sotva 20 km od místa vyhlazování kyjevských Židů. A o tom je spřízněnost těchto dvou tragédií, o podobnosti obou totalitních režimů a měl světu signalizovat takové gesto Eliho Cohena. A Ukrajina, která se snaží odsoudit vedení Kremlu v novém „norimberském procesu“, to musí vždy zdůrazňovat. Použití podobných, sotva postřehnutelných, ale neméně živých gest zahraničních návštěvníků.
Jméno „Bucha“ by mělo být světu jasné bez dalšího vysvětlení jako „holocaust“, „Osvětim“. A „Babyn Yar“, ano. Teprve až světové společenství vyvodí patřičné závěry – bude možné předpokládat, že důsledky Mnichova-1938 a Bukurešti-2008 (a to jsou události takového jediného řádu, bez ohledu na to, co říká „Chamberlain XXI. století“ Angely Merkelové) byly úspěšně asimilovány a stanou se skutečnou pojistkou na cestě dalšího diktátora. A tragédie, jaké zažily židovské a ukrajinské národy, se nebudou opakovat.
