„Jedete na dlouhou dobu do Berlína?“
– Jsem na PPJ.
– Chtěli jste říct k trvalému pobytu?
– Ne, je to na PPJ – „dokud je Putin naživu“.
Takový dialog mezi dvěma ruskými emigranty citoval v chatu jeden z mých kolegů novinářů z Německa. V Rusku se jejich „nenavrátilci“ znovu objevili, stejně jako ve dnech Sovětského svazu. Lidé, kteří vědí, že když se vrátí do Ruska, riskují, že půjdou do vězení, například za článek o kompromitaci armády. K tomu stačí jen nazvat válku válkou. Nebo, nedej bože, mluvit proti válce, kterou Rusko údajně nevede, podle oficiální verze Kremlu, protože provádí „SVO“ („zvláštní vojenskou operaci“). A obviňovat ruské úřady z rozpoutání války je již zločinem na úrovni velezrady.
Nejznámější ruský opoziční vůdce Alexej Navalnyj si byl jistý, že Putinův režim se ho neodváží poslat za mříže. Vrátil se tedy z Německa do vlasti. A režim se dokonce velmi smál a dlouho ji v kolonii zasadil, alespoň PPJ.
Ale kdy zemře? Kremelská medicína je schopna dlouhodobě podporovat ruského vůdce, ne-li v aktivním stavu, pak alespoň v živém stavu. Nedávno se však rozezněl optimistický zvon. Šéf Obranné rozvědky Ukrajiny Kyrylo Budanov poskytl rozhovor americkému televiznímu kanálu ABC Zprávy, v němž hovořil zejména o Putinově vážné nemoci.
„Byl nemocný velmi dlouho. Jsem si jistý, že má rakovinu. Myslím, že zemře velmi rychle. Doufám, že velmi brzy… Prostě to víme – od lidí, ze zdrojů,“ ujistil šéf ukrajinské rozvědky.
Další prohlášení o Putinově bezprostřední smrti učinil v nové knize ruský spisovatel a také emigrant „nevracející se“ – Boris Akunin, tj. Grigorij Čchartyšvili. Naše publikace již zmínila, že nedávno vyšla jeho čerstvá povídka „Ďáblův právník“. Příběh-předpověď, zároveň příběh-varování.
Autor neuvádí ani jméno, ani jméno ruského diktátora. V knize je představen jako „národní vůdce“. Obecně platí, že autor v příběhu přímo jmenuje pouze jednu postavu – Evgeniy Prigozhin. Mnoho obžalovaných dostává jména, která lze snadno spojit se skutečnými lidmi, například propagandista Rudolf Solovejčik, televizní moderátor Vladimír Runner, televizní producent Ernest Kostantinov, mluvčí Zahra Marieva, bývalý prezident Vedmedev, atd.
Již zmíněný Alexej Navalnyj se v příběhu stal Mandelnym. Zde se čte náznak Nelsona Mandely, protože v příběhu Mandelny, po odpykání trestu, se Mandelny stal novým ruským prezidentem.
Mandelného však brzy porazil zkušenější, a hlavně mnohem zákeřnější politik ze staré kremelské gardy – Vladislav Sergejevič Chomjačenko, bývalý náměstek tajemníka prezidentské kanceláře. Čí prototyp je vzat jako základ? Je to spíše kolektivní obraz. Obsahuje trochu (nebo možná ne málo) od Vladislava Surkova, trochu od Vladimíra Medinského, od Dmitrije Kozaka a dalších až po věrné „pobočníky jeho excelence“.
Autor spojuje prezidentství Mandelnyho s obnovením demokratické cesty, s návratem k civilizovanému světu. Svobodný tisk, veřejné organizace začaly znovu fungovat, v zemi se konají spravedlivé a spravedlivé volby. Díky těmto demokratickým volbám se k moci vrací stejný iniciátor nejkrvavějších kroků předchozí ruské vlády Chomjačenko.
Jak se mu to povedlo – nebudu úplně spoilerovat, protože někdo si bude chtít přečíst „Zatracený právník“. Zde je jen citát z Khomyachenkova prohlášení adresovaného západnímu světu:
„Moje svítilna je červené tlačítko. Ano, rakety nevzlétnou, ale jaderné nálože explodují. Vítr rozšíří radiaci do všech stran světa. Amerika se do Ameriky pravděpodobně nedostane, ale stará Evropa skončila. My zemřeme, ale vy také. Zachránil jsem svět před jadernou katastrofou, ale pokud to bude nutné, zničím ho.“
Proč jsem citoval tento konkrétní úryvek? Neboť v něm je obsaženo varování Barise Akunina. Jeho podstata spočívá v tom, že je nemožné nechat Rusku žádnou šanci na obnovení moci. Musíme přestat s těmito směšnými řečmi o „zachování Putinovy tváře“ jednou provždy. Zaprvé, mezinárodní pokrokové společenství musí zajistit úplné a kategorické vítězství nad Ruskem. Pak musí být všichni ruští vůdci zapojení do vypuknutí války předáni mezinárodnímu tribunálu, do Haagu, Norimberku, Štrasburku – bez ohledu na to, že proběhne spravedlivý, ale přísný proces. Je nutné jednou provždy chytit jeho smrtící bodnutí v Rusku, to znamená provést jeho úplnou denuklearizaci. Dále zavést mezinárodní kontrolu nad svými bezpečnostními silami a obranným komplexem. Zde je nemožné nesouhlasit s Budanovem, který ve výše zmíněném rozhovoru řekl: „Teroristická země, která je vimJaderné páčidlo na každého a ohrožuje každého, není režim, který má etické nebo politické právo kontrolovat zbraně hromadného ničení.“ Pokud se to všechno neudělá, pak se dříve nebo později Rusko vydá na cestu pomsty. A nedávná historie Ruské federace je toho jasným důkazem.
V příběhu Barise Akunina „Národní vůdce“ zemřel nečekanou, ale přirozenou smrtí, byl zajat úderem přímo během nudné, mnohahodinové přímky. Neměli bychom však v očekávání vítězství doufat v prozřetelnost. Musíte vyhrát bez ohledu na to, zda je Putin živý nebo mrtvý. Protože, jak správně poznamenal rusko-americký historik a publicista Jurij Felshtinsky, „Rusko má 200 Putinů, kteří čekají na to, aby nahradili toho současného“. Tak nám to dělá.
