Vážení lidé!
V těchto dnech miliony lidí v Ukrajině a ve světě slaví Vánoce. Narození Božího Syna dalo lidem naději na spásu, víru ve vítězství dobra a milosrdenství.
Bohužel letos pro nás všechny svátky mají hořkou pachuť. A tradičního ducha Vánoc můžeme vnímat jinak. Večeře u rodinného stolu nemůže být tak chutná a teplá. V blízkosti mohou být prázdné židle. A ne tak jasné mohou být naše domovy a ulice. A vánoční zvony nejsou slyšet tak hlasitě a nadšeně – prostřednictvím sirén poplašných systémů nebo – ještě hůře – výstřelů a výbuchů. A to vše dohromady může představovat velkou hrozbu. To je malomyslnost. Ve vyšších mocnostech a jejich moci, v dobru a spravedlnosti světa. Ztráta naděje. Ztráta lásky. Ztratit sám sebe…
Ale není to to, co zlo a temnota, které se postavily proti nám, chtějí ve své podstatě?
Stavíme se proti nim více než 300 dní a osm let. A dovolíme jim dosáhnout toho, co chtějí?
V této bitvě máme další mocnou a účinnou zbraň. Kladivo a meč našeho ducha a vědomí. Boží moudrost. Odvaha a odvaha. Ctnosti, které nás předurčují k tomu, abychom udělali dobrý skutek a přemohli zlo.
Hlavním aktem odvahy je vytrvalost a dovést svou práci navzdory všemu do konce. Naše cesta osvětluje pravdu. Známe ji. Chráníme ji. Naše pravda je bojem za svobodu. Svoboda přichází za vysokou cenu. Ale otroctví je ještě vyšší.
Jsme osvíceni vírou a trpělivostí. Trpělivost a víra. To jsou dvojí síly. Jak se říkalo, „kdo vlastní sám sebe, je lepší než dobyvatel města“. Vydržet neznamená vyrovnat se s okolnostmi. Trpělivost zajišťuje, že do své mysli nevpustíme žádné pochybnosti nebo strach. To je víra ve vlastní sílu.
Zlo nemá žádnou zbraň silnější než brnění, které nám dal Bůh. Zlo se o toto brnění rozbíjí jako kamenná zeď. Viděli jsme to více než jednou. Na začátku války jsme odolali, odolali útokům, hrozbám, jadernému vydírání, teroru, raketovým útokům. Vydržme tuto zimu. Protože víme, za co bojujeme.
Kráčíme vpřed trním ke hvězdám a víme, co nás čeká na konci cesty. Bůh je spravedlivý soudce, který odměňuje dobro a trestá zlo. Na které straně stojíme, je zřejmé. Kdo je kdo v této bitvě je zřejmé. Existuje pro to nejméně sedm důkazů – jsou známy: „… Oči jsou pyšné, jazyk falešný, ruce prolévající krev nevinných, mozek, který vymýšlí zlé plány, nohy, které rychle utíkají k ničemnosti, činy, které zasévají nesvár, srdce plná nenávisti.“ S tím vším nesouhlasíme. A je vzorem pro ostatní. Věřící, tedy ti, kteří skutečně věří, musí být světlem pro zbytek světa. Více než 300 dní se o to Ukrajinci snaží, dokazují to, slouží jako příklad pro ostatní. Nejsme spravedliví, nejsme svatí, ale rozhodně soutěžíme o dobro a bojujeme za světlo. S vírou v biblické proroctví: „Nechť se každé údolí zvedá, každá hora a kopec padne, nechť se stane strmým za rovinou a pohoří za údolím. Lidé, kteří chodí v temnotě, uvidí Velké Světlo a nad těmi, kteří sedí na okraji stínu smrti, nad nimi bude zářit Světlo! Neboť se nám narodilo Dítě, byl nám dán Syn Boží.“
Věříme, že slzy budou nahrazeny radostí, naděje přijde za zoufalství a smrt bude poražena životem.
video z prezidentské kanceláře
Drazí Ukrajinci!
Dnes a všechny nadcházející zimní svátky se setkáváme v obtížných podmínkách. Někdo dnes uvidí první hvězdu na obloze nad Bachmutem, Rubizhny, Kreminnou. Podél tisíců kilometrů frontové linie. Někdo – na dálnici, na cestě z ukrajinsko-polské hranice do Chersonu nebo Záporoží. Někdo to uvidí skrz díry na střeše, roztrhané kulkami, svého vlastního domova. Někdo bude slavit svátek v domovech jiných lidí, ale ne v cizích lidech – Ukrajincích, kteří ukrývali Ukrajince. V Zakarpatsku, Bukovině, Lvově, Frankivsku a mnoha dalších regionech. Někdo uslyší „Shchedryk“ v jiném jazyce – ve Varšavě, Berlíně, Londýně, New Yorku, Torontu a v mnoha dalších městech a zemích. A někdo se setká o těchto Vánocích v zajetí, ale ať si vzpomene, že kráčíme po těchto našich lidech, vrátíme svobodu všem Ukrajincům.
Bez ohledu na to, kde jsme, budeme dnes spolu. A společně se podíváme na večerní oblohu. A společně si vzpomeneme na ráno 24. února. Vzpomeňme si, kolik jich prošlo. Připomeňme si „Azovstal“, Irpin, Bucha, Kramatorsk, Zmiyiny, Chornobaivka, Izyum, Kherson. Uděláme přání. Jeden za všechny. A budeme cítit radost. Jeden za všechny. A pochopíme pravdu. Jeden za všechny. Skutečnost, že žádné kamikadze drony nejsou schopny uhasit vánoční hvězdu. Jeho záři uvidíme i v podzemí, v protiatomovém krytu. Naplníme svá srdce teplem a světlem. Nejsou schopni zranit žádné „dýky“. Zlomí se proti našemu ocelovému duchu. A náš boj bude pokračovat neustále. Není ohrožena plánovanými ani havarijními výpadky. A nikdy se nebudeme cítit vzácníve statečnosti a nezničitelnosti.
Zažili jsme mnoho hořkých zpráv a zaslouženě budeme krmit dobrou zprávou. Budeme zpívat koledy – vesele jako nikdy předtím – aby byl zvuk generátoru hlasitější. Uslyšíme hlasy a blahopřání příbuzných – v našich duších, i když komunikace a internet leží. A dokonce i v naprosté tmě zjistíme, že se pevně objímáme. A pokud není teplo, budeme se dlouho mazlit, abychom se navzájem zahřáli.
Oslavíme naše svátky! Jako vždy. Budeme se usmívat a radovat se. Jako vždy. Existuje pouze jeden rozdíl: nebudeme čekat na zázrak, protože ho sami vytvoříme.
Kristus se narodil! Oslavme ho!
