Válka v Ukrajině změnila veřejné mínění v Norsku a na Islandu. Bylo zde zorganizováno mnoho demonstrací proti ruské invazi. Ve veřejné diskusi v obou zemích převládá názor, že by měly usilovat o integraci s Evropskou unií. Otázka členství se stala aktuálnější než kdy jindy.
Nejsilnější podporu členství v EU pozorují mladí Norové a Islanďané. Podle vůdce organizace mladých norských konzervativců Unge Høyre Oli Svennebi, budoucí spolupráce v oblasti klimatu a energetiky povede ke členství země v Evropské unii. Kromě toho mezi mladými lidmi již eurospolečenství není spojeno pouze s obchodním partnerstvím, ale s organizací, která prosazuje mír a demokratické principy, které nejsou v rozporu s obecnými zásadami norské politiky. Pro zralé a starší lidi v obou zemích je EU organizací, která může nepříznivě ovlivnit obohacování státu. Dalším problémem je rybolov, který je jedním z nejdůležitějších odvětví hospodářství Norů a Islanďanů.
Norský plyn jako určující faktor
V roce 1994 se v Norsku konalo referendum o přistoupení. 47,8 % hlasujících podpořilo vstup země fjordu do EU, 52,2 % – proti. Důvodem tohoto výsledku byl podpis Dohody o Evropském hospodářském prostoru (EHP) dne 2. května 1992 (dohoda vstoupila v platnost 1. ledna 1994, osm měsíců před referendem). Dokument stanovil volný pohyb osob, průmyslových výrobků, služeb a jednotná pravidla hospodářské soutěže mezi zeměmi Evropské unie a Evropským sdružením volného obchodu (ESVO) při zachování národní kontroly nad zdroji energie. Norsko si ponechalo právo zachovat systém omezení při nabývání zemědělské a lesní půdy. Norsko obecně vnímá dohodu o EHP pozitivně, i když její odpůrci se domnívají, že tato forma spolupráce mezi EU a Norskem začíná vyčerpávat své možnosti a je třeba ji změnit.
V rámci EHP by Norsko chtělo získat větší svobodu v regionální politice, ochraně životního prostředí nebo veřejné dopravě. V říjnu 2022 byla organizace vytvořena NOREXIT, která se domnívá, že dohoda oslabuje norskou vládu, a proto se zasazuje o rychlé vystoupení z Evropského hospodářského prostoru a o budování obchodních vztahů s EU na základě dohody o volném obchodu z roku 1973, která upravuje vztahy se zeměmi Společenství prostřednictvím dvoustranných dohod. Podle vůdce NOREXIT Thor, dohoda o EHP, je hrozbou pro norskou demokracii.
Postoje politických skupin v Norsku se liší. V zemi fjordů vládnoucí Labouristická strana nezaujala k této otázce jasné stanovisko a ponechala prostor pro diskusi, stejně jako Strana zelených. Norský parlament Storting ovládají odpůrci vstupu Norska do EU. Členství otevřeně prosazují pouze dvě síly – Konzervativní strana a Liberální strana, které nyní vedou průzkumy veřejného mínění. Ostatních pět politických sil je proti členství a vysvětluje svůj postoj především ochranou norského rybolovu a přírodních zdrojů.
Vedoucí organizace Nei till EU Roy Pedersen zdůrazňuje, že Norsko je zemí bohatou na ropu a plyn a vstup do EU znamená situaci, kdy bude nutné mnohem více sdílet zdroje s ostatními zeměmi. A pro občany je prioritou také ochrana norských ryb, zemědělství, ropy a norské koruny.
Až donedávna bylo Norsko považováno za malého hráče v integrované Evropě, ale od února 2022 se jeho význam pro EU výrazně zvýšil, neboť se stal nejdůležitějším článkem na cestě k nezávislosti kontinentu na ruských surovinách. To uznala Ursula von der Leyenová 23. února, den před invazí: „Jsme odhodláni stát se nezávislými na dodávkách plynu z Ruska. Norsko je spolehlivý dodavatel plynu, v případě potřeby se na Vás můžeme vždy spolehnout. […] Chceme se spoléhat na Norsko a jeho obnovitelné zdroje energie, ne na ruský plyn.“ Norsko má šanci stát se novou energetickou provincií, která dokáže uspokojit rostoucí potřeby evropských spotřebitelů.
Islandské kamenné nábřežní malby
Vládnoucí koalice (tvořená Pokrokovou stranou, Stranou nezávislosti a Stranou zelených a Livií) na Islandu je ohledně svého přístupu k členství v EU jednomyslná: tuto cestu příliš nepodporuje. Po ruské invazi na Ukrajinu opozice posílila svou proevropskou pozici. Během posledních šesti měsíců zaznívá v projevech jejích vedoucích představitelů stále více relevantních prohlášení. Lídři sociálních demokratů, Pirátské strany a Reformní strany vyzývají k národnímu referendu o přistoupení Islandu k EU. Premiérka Catherine Jacobsdottirová je proti a tvrdí, že setrvání v evropské ekonomicezóna a ESVO mají více výhod než oficiální přistoupení k Evropské unii.
Island poprvé zahájil přístupové rozhovory v roce 2011 poté, co o dva roky dříve požádal, když Island vedl proevropská vláda, která bojovala s krizí země. Nicméně Strana nezávislosti a Pokroková strana, dvě středopravé a euroskeptické strany, které vyhrály islandské všeobecné volby v dubnu 2013, se rozhodly uspořádat referendum o členství, takže jednání s Evropskou unií byla zastavena. Po dvou letech vlády oznámili stažení islandské kandidatury bez referenda.
V roce 2008 byli Islanďané těžce zasaženi finanční krizí. Islanďanům bylo zakázáno vybírat peníze z bankovních účtů a ceny dováženého zboží se zdvojnásobily. Náhlá devalvace koruny a zvýšení úrokových sazeb, které vedlo k prudkému nárůstu splátek úvěrů, představovaly pro společnost velkou zátěž. Islanďané upínali své naděje k Evropské unii a věřili, že jako členský stát pro ně bude snazší přežít těžké časy. Zazněly také hlasy o připravenosti změnit měnu z islandské koruny na euro. Když 7. října 2008 vláda získala bankrotáře Landsbankinn, zdědil a jeho dceřinou společnost online Icesave, kde si mnoho nizozemských a britských zákazníků ponechalo své úspory. Island nebyl schopen vrátit zálohy, takže Nizozemsko a Spojené království převzaly platby v rámci dohody. Začali vyhrožovat Islandu, že zablokuje členství, pokud jeho vláda nesplatí úrokové dluhy.
Zákon o splácení dluhů vyvolal na Islandu řadu protestů. Dvě jeho verze byly zablokovány v referendech v letech 2010 a 2011. V roce 2013 se Island pokusil vrátit peníze u soudu Evropského sdružení volného obchodu, ale bezvýsledně. Díky těmto událostem začala Evropská unie spojovat Islanďany s bankéři. Proto po mnoho let existoval negativní názor na Společenství a diskuse o členství ustoupila do pozadí.
Průzkum provedený společností Gallup Dne 9. března 2022 ukázala rekordně vysokou podporu členství Islanďanů pro členství v EU (47 %). Kromě toho sociální demokraté, progresivisté a „piráti“ společně připravili návrh usnesení parlamentu o uspořádání referenda o obnovení jednání. Změna postoje a porušení této otázky však bude možné až po volbách v roce 2025. Není známo, zda opoziční strany i veřejnost do té doby podpoří členství Islandu v Evropské unii.
Island by měl šanci vstoupit do EU rychle, dokonce během dvou až tří let. Je již součástí schengenského prostoru, jeho právní systém je velmi blízký požadavkům EU a zdá se, že země bude platit více do společné pokladny EU, než si z ní vezme. Pro Islanďany by však bylo velmi obtížné přijmout pravidlo společné rybářské politiky EU. Island uloví ročně asi 2 miliony tun ryb; Představuje téměř tři čtvrtiny jeho vývozu. Po vstupu do EU bude muset nejen sdílet rybolov s ostatními zeměmi EU, ale také dodržovat rozhodnutí EU o ročních omezeních odlovu, jejichž účelem je chránit populace před vyčerpáním.
Bilance zisků a nákladů
Pro Norsko a Island přináší členství v Evropské unii mnoho výhod i nevýhod. Z hlediska Společenství by rozšíření struktur obou severských zemí, atraktivních z hlediska surovin a cestovního ruchu, přineslo velké výhody. Současná situace na mezinárodní scéně je pro Evropskou unii příznivá, neboť probíhající válka v Ukrajině posiluje touhu po evropské integraci mezi sousedními zeměmi.
Norové zároveň nejsou ochotni sdílet rybolov a přírodní zdroje ve prospěch chudších členských států EU. Pokud společnosti Norska a Islandu začnou vnímat výhody politik EU a budou s ní dělat kompromisy v otázkách důležitých pro obě země, mohlo by to být podnětem k rozhodnutí o členství.
Překlad z polštiny
Text byl zveřejněn v rámci projektu spolupráce mezi nás a polský časopis Nowa Europa Wschodnia.
Předchozí články projektu: Ukrajina – EU: horké finiše jednání, Ukrajina je únik z volby, Východní partnerství po arabských revolucích, V křivém zrcadle, Opovrhovaný, Lukašenko jde do války s Putinem, Mezi Moskvou a Kyjevem, Klobása je klobása, Můj Lvov, Putin na galejích, Poloostrov strachu, Ukrajina vynalezená na východě, Starý nový objev, A muselo to být tak krásné, Novoroční dárek pro Rusko, Zda diskutovat o historii, Bezvýchodná situace v Minsku
Původní název článku: Młodzi mieszkańcy Norwegii i Islandii chcą być w Unii Europejskiej
