Na jedné straně je poměrně jednoduché napsat výsledky odcházejícího roku, protože válka. Takže všechno, co se dělá, alespoň všechno hlavní, s tím souvisí. Na druhou stranu, psaní je velmi obtížné, ze stejného důvodu. Protože je těžké být neutrální, nezaujatě analytický, když zemřou vaši krajané, města a vesnice jsou zničeny, obvyklý způsob života je zničen.
Válka se nakonec stala událostí nejen roku, ale i desetiletí, ba století – nyní tisíciletí. Letošní válka definovala všechno v našich životech.
Omezeně připraveni na válku
Byli jsme na to připraveni? Ano i ne. Upřímní ukrajinští vlastenci se připravovali na „válku s Moskvou“ dlouho před nezávislostí a pak během skutečné existence suverénního ukrajinského státu. Samozřejmě, že v určité době stability se většině Ukrajinců zdálo, že prošli, uklouzli, podařilo se jim nekrvavě „získat svůj stát“ a ne „zemřít v boji za něj“. Ale ti nejbližší varovali: dříve nebo později, ale bude.
Během posledních tří desetiletí mnoho domácích skeptiků slyšelo echidna fráze jako „co vám brání z Ruska?! Žijeme odděleně (tolik) let.“ Ale teď už víme, že Rusko bylo hlavním zdrojem našeho selhání po tak dlouhou dobu. Ano, měli jsme vlastní domácí korupci, své vlastní spory, špatné hospodaření atd. Ale časem bychom se jich zbavili, kdyby Kreml trvale nepřiléval olej do ohně. Ano, celou tu dobu (tedy i během prezidentství Borise Jelcina) náš severovýchodní soused připravoval „dočasně ztracenou“ Ukrajinu k převzetí. Aktivně ovlivňoval volby, korumpoval naše elity, bránil posílení našich obranných schopností a bezpečnosti obecně, manipuloval vývozem energií atd. Teď už to víme jistě.
To, že válce se nelze vyhnout, vyšlo najevo poté, co ruský vůdce Vladimir Putin podepsal dekrety uznávající „DLR-LLR“. I když existovala naděje, že boje budou omezeny na Donbas.
A skutečnost, že jsme se řádně nepřipravili na válku, nevynaložili veškeré úsilí jak ze strany společnosti, tak ze strany státu, doufali v „přenášení“, pro „grilování na květnové svátky“, měla fatální důsledky. Výsledkem byly desítky tisíc mrtvých, ztracená území, tragédie v Buči, Mariupolu, okupovaném Chersonu atd.
Současně, jak se ukázalo, se Ukrajina ukázala být mnohem připravenější na válku, mnohem defenzivnější než Rusko, tedy jeho vedení, si představovalo. To byl šok jak pro okupanty na zemi, tak pro pravidelné kremelské vojáky. Ukrajinské armádě, posílené dobrovolníky, kteří se v prvních dnech války přihlásili do Teritoriální obrany, se podařilo nejprve zastavit silný ofenzivní nápor ruských okupačních sil a pak je odhodit z ukrajinské půdy, nejprve v Kyjevské, Sumské a Černihivské oblasti, pak v Charkovské oblasti a nakonec osvobodit Cherson a pravý břeh Chersonské oblasti.
Ukrajina přežila, a to navzdory skutečnosti, že i západní analytici brali několik dní až několik týdnů před pádem Kyjeva a úplnou okupací. Když bylo jasné, že agresor si vylámal zuby, začala na Ukrajinu proudit bezprecedentní vojenská pomoc. Západ radikálně změnil svůj postoj k rusko-ukrajinské konfrontaci.
Byl svět připraven na válku? Pochybný. Rozhodně ne všichni a rozhodně ne v takovém měřítku, jaké jsme nakonec dostali. Navzdory znepokojujícím údajům amerických zpravodajských služeb, agresivní prohlášení Putina a jeho nohsledů ze strany většiny západních politiků věřila, že zvítězí zdravý rozum. Přesvědčili sami sebe, že Moskva blafuje, aby Ukrajina a Západ podlehly vydírání. Uklidnili se: Putin a jeho doprovod, kteří tolik milují luxusní život, nemohou zasáhnout zdroje svého vlastního blahobytu.
Koneckonců, bylo téměř připraveno zahájit Nord Stream 2, obchod Evropské unie s Ruskem činil stovky miliard eur. Postoj západních politiků ke zrušení sankcí ze strany Ruska a k uvalení sankcí Byznys jako obvykle.
Vzpomeňte si na výčitky svědomí německého prezidenta Franka-Waltera Steinmeiera, které vyjádřil v komentáři pro noviny Frankfurter Allgemeine Zeitung bezprostředně po ruské invazi: „Můj odhad byl, že Vladimir Putin by nechtěl zaplatit za úplné ekonomické, politické a morální zničení své země za své imperiální šílenství. Stejně jako ostatní jsem se mýlil.“
Steinmeier, bývalá německá kancléřka Angela Merkelová, francouzský prezident Emmanuel Macron a další západní političtí politici byli přesvědčeni, že zapojení Ruska do evropské ekonomiky, aktivní obchod s ní a pohyb kapitálu by absolutně zaručily dobré sousedské soužití. Že Moskva upustí od své agresivní politiky, a to i vůči Ukrajině a dalším bývalým sovětským republikám, i kdyby si vybrala západní vektor rozvoje.
Ano, všichni udělali chybuUkázalo se, že od Ruska lze očekávat, že ve svém smutku podnikne ty nejneočekávanější kroky. Jak předtím varovala Ukrajina, osm let v řadě.
Bylo Rusko připraveno? Zdá se, že jednoznačně ano. Nejméně posledních 10 let se Putin aktivně připravoval na válku: lovil opozici tichou motykou, vyhlazoval občanskou společnost a zakázal všechny více či méně nezávislé nevládní organizace. Současně došlo k silné modernizaci armády, neustálým vojenským cvičením. Kromě toho Rusko přijalo preventivní opatření proti možným sankcím: byl zaveden systém bankovních karet „Mir“ (v případě odpojení Ruska od ..SWIFT), byla promyšlena tzv. „substituce dovozu“, byly promyšleny alternativní způsoby dovozu nosičů energie atd.
Ale nakonec, jak ukázaly letošní události, to bylo Rusko, které se ukázalo být nejvíce nepřipraveným na válku.
Nakonec celý svět viděl, že hlavním zdrojem pýchy Rusů – armádou – není nic jiného než ucho na hliněných nohách, papírový tygr, nafouklý padělek. Jak nyní vtipkuje Facebook: druhá armáda světa byla ve skutečnosti druhou armádou mezi účastníky rusko-ukrajinské války.
Konkrétně armáda byla založena hlavně na propagandě Kremlu. Posílení obranyschopnosti ospravedlňovalo sociální problémy, sociální nepříjemnosti, omezování demokratických práv, likvidaci opozice, likvidaci veřejných organizací, zákaz nejmenších protestů apod.
Ruská armáda byla navíc považována za jádro kremelského režimu. Takže nyní je logické předpokládat, že celý režim je stejný, tedy zcela prohnilý.
Demokracie vs. diktatura
Skutečnost, že demokracie je schopna zajistit společnosti mnohem vyšší životní úroveň než diktatura nebo autokracie, nebyla dosud zpochybněna. Je zřejmé, že přítomnost bohatých ložisek ropy nebo plynu tento rozdíl poněkud neguje, ale na relativně krátkou dobu, v závislosti na objemu nerostů, ne/korupci topu, cenách energií atd. Stále však existovala důvěra, že před válkou byla autokracie dána mnohem lépe než demokracie.
Rok 2022 ukázal, že se jedná o falešnou tezi. Demokracie, jak jsme viděli, je schopna lépe zaručit svou bezpečnost a ochranu. Neboť kromě efektivního ekonomického systému si demokracie stále poskytuje mnoho spojenců, kteří si uvědomují nebezpečí plynoucí z tyranie. Diktátorský stát se mezitím v klíčovém okamžiku ocitá osamocen. Jasně jsme to viděli na příkladu nepodpory Ruska ve skutečné válce ze strany států CSTO, SNS, členských států Šanghajské organizace pro spolupráci (především Číny a Indie), během hlasování ve prospěch Ukrajiny (odsuzujícího Rusko) na zasedání Valného shromáždění OSN atd.
Ukázalo se, že ďábel není tak děsivý, jak je namalován. Tyranie se děsila a třásla se rachotem zbraní, hrála si se svaly. To však pokračovalo jen do té doby, než narazila na skutečný odpor.
V posledních letech jsme slyšeli mnoho kritiky liberální demokracie. Nicméně, abychom parafrázovali Marka Twaina, lze tvrdit, že zpráva o její smrti se ukázala být poněkud přehnaná. Jasně se to ukázalo na válce. V tuto chvíli si ani plně neuvědomujeme všechny důsledky takového závěru. Jsem téměř přesvědčen, že toto vědomí absolutní neúčinnosti diktatury radikálně změní geopolitickou situaci v poválečném světě.
Diktátorský režim si tak může dovolit absolutně se nestarat o záchranu životů svých vojáků. Deset tisíc, sto tisíc, milion. Stejně jako musíte dát, abyste zachovali jeho moc, diktátor dá tolik a nemrkne okem. To ho však nezachrání, pokud taková globální koalice vyspělých mocností již byla vytvořena na druhé straně.
Navzdory skutečnosti, že vítězství Ukrajiny, a tedy i porážka Ruska, je stále daleko, Putin již prohrál, stejně jako celá ruská politická elita, která takovému dobrodružství podlehla. Rusko se stává světovým vyvrhelem, nikdo se s ním dlouho nebude chtít zabývat. Ohledně Byznys jako obvykle O tom nemůže být pochyb. Západ radikálně mění svůj postoj k Rusku a zbavuje se všech iluzí. Nyní si všichni uvědomili, že Kreml vnímá politiku usmíření, měkké diplomacie, hledání konsensu, připravenosti k ústupkům pouze jako slabost druhé strany a jen zvyšuje svůj tlak na protějšek.
A skutečnost, že Putin je uznán jako poražený roku a Zelenskyj – osoba roku, objev roku, zcela logicky zapadá do všech výše uvedených tezí. Není divu, že šéf Kremlu odmítl uspořádat tradiční prosincovou tiskovou konferenci a předat zprávu Federálnímu shromáždění, přestože to vyžaduje Ústava Ruské federace. Protože Rusům prostě nemá co říct.
Mezitím Zelenskyj přednesl výroční projev k Nejvyšší radě Ukrajiny o vnitřní a vnější situaci Ukrajiny, ve kterém odděleně:a řekl: „Díky Ukrajině svět věřil, že hodnoty dávají sílu. Věřil jsem, že budeme následovat náš boj. Svět se postaral o to, aby tyranie prohrála. Následovat svou víru. Svět viděl, že svoboda může být vítězem. Sledování našich úspěchů na bojišti. A všem našim vojákům.“
Válka tak odstartovala mnoho pozitivních procesů jak na samotné Ukrajině, tak ve svobodném světě. Samozřejmě by bylo lepší, kdyby se to všechno točilo bez tohoto krvavého masakru. Nechť procesy probíhají pomaleji, ale v mírových podmínkách. Ale historie, jak víte, nemá konvenční cestu.
Na závěr bych chtěl citovat z pípání Profesorka Basilejské univerzity, rodačka z Kazachstánu Botakoz Kassimbexova: „Byl to hrozný rok, ale byl to rok naděje. Ukrajinský odpor přepsal historii mnoha z nás. Dodalo nám to sílu.“ Doufám, že právě z této perspektivy bude nyní Ukrajina ve světě vnímána.
