Tento týden Bukurešť opět hostila summit Severoatlantické aliance jako před 14 lety. A opět jedním z hlavních témat byla Ukrajina, ovšem v trochu jiném aspektu než tehdy. A co je nejdůležitější: rozhodnutí byla jiná.
Pro nás, Ukrajince, je tento summit v dubnu 2008 stále nevyléčeným kolektivním psychologickým traumatem. Jako summit nenaplněných nadějí, vrchol zrady, summit, který neodvrátil katastrofu, nepociťoval hrozící nebezpečí. V té době Ukrajina doufala, že jí Aliance vedle Gruzie poskytne Akční plán členství (MAP). Francie a Německo se však silně postavily proti. I když i Maďarsko bylo v té době stále na straně Ukrajiny.
Teprve letos v létě, na vrcholu rusko-ukrajinské války, tehdejší německá kancléřka Angela Merkelová vysvětlila svou tvrdohlavost. Vysvětlila, ale nečinila pokání. „Nemohli jsme říct: dobře, zítra ji vezmeme do NATO. Ukrajina nebyla zemí, jak ji známe dnes. Byla to velmi rozdělená Ukrajina… existovaly dokonce rozdíly mezi reformistickými silami – Tymošenkovou a Juščenkem. To znamená, že nebyla v zemi s posílenou demokracií,“ řekla Merkelová.
Zároveň přiznala, že se bojí i reakce šéfa Kremlu Vladimira Putina. „Byl jsem si docela jistý, že Putin nedovolí, aby se to stalo tak snadno. Z jeho pohledu by to bylo vyhlášení války,“ řekla.
Mimochodem, bylo to na okraji tohoto summitu, kde Putin poprvé vyjádřil územní nároky na Ukrajinu, navíc zpochybnil její existenci jako státu vůbec. Stalo se tak během setkání s tehdejším americkým prezidentem Georgem W. Bushem. Takové skandální Putinovo prohlášení se dostalo do tisku: „Chápeš, Georgi, že Ukrajina není ani stát! Co je Ukrajina? Část jeho území je východní Evropa a část, a významná, darovaná námi!“
Co se stalo za méně než šest měsíců, si pamatujeme: invaze ruských vojsk do Gruzie. A o šest let později – okupace a anexe Krymu, válka na Donbasu. O 14 let později – totální invaze na Ukrajinu. A to vše proto, že Ukrajina a Gruzie zablokovaly cestu do NATO.
Rehabilitovalo se tedy NATO tentokrát, na druhém summitu v Bukurešti? Spíše ano než ne. Je jasné, že tentokrát byla hlavním tématem programu vojenská pomoc Ukrajině v jejím odporu vůči ruskému agresorovi. Spojenci jasně vyjádřili svůj postoj: žádné nejasnosti, žádné eufemismy, žádné náznaky, vše je tak jasné, jak je to jen možné.
„Shromáždili jsme se v Bukurešti u pobřeží Černého moře v době, kdy ruská invaze na Ukrajinu ohrožuje euroatlantický mír, bezpečnost a prosperitu. Rusko nese plnou odpovědnost za tuto válku, která je do očí bijícím porušením mezinárodního práva a zásad Charty OSN. Ruská agrese, včetně neustálých a bezprávných útoků na ukrajinskou civilní a energetickou infrastrukturu, připravuje miliony Ukrajinců o základní humanitární služby. Poškozuje celosvětové dodávky potravin a představuje nebezpečí pro nejzranitelnější země a národy světa. Nepřijatelné akce Ruska, včetně hybridních akcí, energetického vydírání a nezodpovědné jaderné rétoriky, podkopávají mezinárodní řád založený na pravidlech,“ začíná závěrečné prohlášení summitu.
Jaká rozhodnutí byla učiněna ohledně Ukrajiny? Především pokračovat v poskytování vojenské pomoci Ukrajině, aniž by se snížil její objem. To znamená, že žádná únava z Ukrajiny, žádný tlak na Kyjev, aby ho donutil vyjednávat a zastavit nepřátelství, bezpochyby o potřebě konfrontovat Rusko jako skutečné zosobnění univerzálního zla.
Aliance zároveň znovu prohlásila, že „není válčící stranou“, a proto je připravena bránit pouze území členských států v případě agrese proti nim. Ukrajinu však NATO bude bránit pouze v případě, že konečně dosáhne plného členství. Kdy k tomu dojde?
„Pokud Ukrajina aspiruje na vstup do NATO, naše pozice zůstává nezměněna. Dveře NATO jsou otevřené. Dokazujeme to nedávným přijetím Černé Hory (2017) navzdory ruským protestům. To ukazuje, že Rusko nemá právo veta. O otázkách členství rozhoduje 30 spojenců a jedna absolventská země a nikdo jiný. Bylo rozhodnuto o členství Ukrajiny. Zároveň se nyní soustředíme hlavně na podporu Ukrajiny, aby se zajistilo, že prezident Putin nevyhraje, ale porazí Ukrajinu jako suverénní stát v Evropě. To je hlavní zaměření naší aliance a hlavní zaměření našeho partnerství,“ řekl generální tajemník NATO Jens Stoltenberg. Jak můžeme vidět v jeho prohlášení, vyhlídky na přistoupení Ukrajiny k Alianci byly již mnohem jasnější než dříve. Je to téměř poselství: budeme přijati, až válka skončí naším vítězstvím.
A aby ozbrojené síly zvítězily, zoufale potřebují vojenské vybavení od zemí NATO. Na vrchola NATO nebylo otevřeně formulováno, jaký druh zbraní Ukrajina obdrží v blízké budoucnosti. Možná je to tak, protože zbraně, stejně jako peníze, milují ticho. Ze zákulisních rozhovorů se ukázalo, že západní spojenci jsou připraveni nám poskytnout: systémy rušení dronů, nové systémy protivzdušné obrany, palivo, generátory, zdravotnické potřeby, zimní uniformy atd. Zatím nemluvíme o letadlech a tancích (nebo je to stále otázkou, ale velmi tiché?).
Ve vzduchu visel i návrh lotyšského ministra zahraničí Edgarse Rinkēvičse, aby Ukrajina mohla útočit na cíle v hlubinách ruského území, a poskytnout tak ozbrojeným silám vhodné prostředky k ničení. „Musíme Ukrajincům dovolit, aby používali zbraně ke zničení raketometů nebo letišť,“ řekl na okraj summitu v Bukurešti. Většina vůdců západních států se však stále obává takového vývoje událostí, který by podle jejich názoru mohl vést k eskalaci nebo dokonce k řešení jaderného konfliktu. I když je těžké nepochopit, že bez zničení objektů jmenovaných lotyšským ministrem nebude možné zastavit ruské teroristické akce proti mírumilovným ukrajinským městům.
To vše však může být projednáno a přijato důvěrně, což je v zásadě lepší dát Rusům překvapení přímo na bojišti.
Například existují informace, že otázka převodu modernizovaných stíhaček MiG-29 z polského arzenálu do ukrajinského letectva je nyní diskutována a bude vyřešena, s největší pravděpodobností, pozitivně. Tuto informaci sdílel americký admirál ve výslužbě James Stavridis, bývalý velitel spojeneckých sil v Evropě. A tento případ s bojovníky z Polska trvá od začátku března. Pak Varšava nabídla přesun tří desítek svých bojových letadel na Ukrajinu. Washington zpočátku souhlasil, ale o den později dramaticky změnil svůj postoj. Teprve nedávno američtí novináři zjistili, že postoj Pentagonu se změnil po neoficiálních kontaktech s Čínskou lidovou osvobozeneckou armádou. Strany se údajně tajně dohodly, že Spojené státy odmítnou polskou nabídku bojovníků pro Ukrajinu a pekingští generálové udělají vše, co je v jejich silách, aby v blízké budoucnosti zabránili jaderné hrozbě z Ruska.
Existuje však naděje, že nyní bude tento převod letadel na Ukrajinu realizován. Navíc podle admirála Jamese Stavridise bude Ukrajina schopna získat nejen modernizované sovětské MiGy, ale také americké F-16. Lídři v hlavních městech NATO také přehodnocují myšlenku, kterou opustili na začátku války: poskytnout buď stíhačky MiG-29 ze sovětské éry (Poláci nabídli jejich převod Ukrajincům), nebo dokonce nadbytečné americké F-16, snadno naučitelné víceúčelové stíhačky. Bez těchto opatření bude letecká válka i nadále prospívat Putinovi,“ napsal admirál ve výslužbě ve svém článku pro Agentura Bloomberg. Je také docela optimistický, pokud jde o šance Ukrajiny získat takové vysoce výkonné systémy protivzdušné obrany, jako je Iron Dome (společně vyvinutý Spojenými státy a Izraelem) a v blízké budoucnosti. Vlastenec.
Proto můžeme s jistotou říci, že druhý bukurešťský summit NATO byl pro Ukrajinu mnohem úspěšnější než první.
