8. listopadu 1923 vypukl pivní puč v německém Mnichově (Bierkeller-Puč). No, kde jinde se koná pivní akce, když ne v hlavním městě Bavorska. Politickou část povstání vedl Adolf Hitler. A vůdcem ozbrojených militantů byl Hermann Göring. Pučistům se podařilo zmocnit se některých státních orgánů, policejních stanic, zatknout mnoho představitelů úřadů. Hitler oznámil vytvoření nové vlády vedené jím samým.
Ale jak se říká, hudba nehrála dlouho. Druhý den dorazila armáda, aby posílila policii, která velmi rychle dala věci do pořádku ve městě. Vůdci pučistů, kterým se podařilo přežít, byli zatčeni.
Z tohoto historického precedentu by stálo za to vyvodit, že něco podobného v Německu je odsouzeno k neúspěchu. Ale ne, dokonce i teď jsou ve slavné zemi Goetha a Hegela lidé, kteří dychtivě zvolají: „Možná pavtarit!“ A odkud to prostě vzali?
Takže 99 let po Hitlerově pivním puči se v zemi připravovalo nové krajně pravicové povstání. Jeho iniciátory byli aktivisté tzv. hnutí „Reichsbürgers“ (Reichsbürger), tj. „občané Říše“.
Vyplývá to z tiskové zprávy německého spolkového státního zastupitelství, která byla zveřejněna ve středu 7. prosince ráno. Říká se, že po celém Německu byla provedena grandiózní operace, aby se zabránilo státnímu převratu. Podílelo se na něm asi tři tisíce strážců zákona. Během operace byly provedeny prohlídky ve více než 130 domech, bytech a kancelářích v jedenácti federálních zemích. Nejméně 25 lidí bylo zadrženo pro podezření z příslušnosti k pravicově extremistickému prostředí.
Podle prokuratury „Reichsbürgers“ plánovali svrhnout ústavní orgány v zemi, obsadit Bundestag, vládní dům, kancléřský úřad a zatknout nejvyšší úředníky. „Od dnešního rána probíhá rozsáhlá protiteroristická operace. Spolková prokuratura provádí vyšetřovací akce proti teroristické síti z řad „Reichsbürgerů“. Existuje podezření, že byl naplánován ozbrojený útok na ústavní orgány,“ řekl německý ministr spravedlnosti Marco Bushman.
Vrátíme se k zadrženým osobám a jejich zlým úmyslům. A předtím se pokusme zjistit: kdo jsou tito „Reichsbürgers“ a s čím se jedí? Je známo, že se jedná o císařské hnutí, jehož příznivci neuznávají Spolkovou republiku Německo, ale považují se za občany „Německé říše“. Vyrábějí alternativní průkazy totožnosti a řidičské průkazy zaniklého impéria. Jejich vůdcem je jakýsi „princ Heinrich XIII“ ze šlechtické rodiny Roysses.
Hnutí vzniklo v roce 1980. Ačkoli se dostal do čoček německých zvláštních služeb, úřady mu dlouho neublížily, protože neviděli takovou potřebu. No, na uzavřeném setkání v soukromých bytech pro „Německou říši“ v období před rokem 1938 jsou někteří excentrici. Je dobře, že alespoň Sudety a Rakousko již nejsou nárokovány.
Proto úřady považovaly „Reichsbürgers“ za nevinné a chaotické hnutí marginálů bez organizační struktury. V roce 2015 bylo řečeno, že podle hrubých odhadů je v Německu jen několik stovek příznivců tohoto hnutí. Hlavně v Braniborsku, Meklenbursku-Předním Pomořansku a Bavorsku. Podle Spolkového úřadu pro ochranu ústavy je typickým „Reichsbürgerem“ starší muž, představitel nižších sociálních vrstev, jehož vliv na společnost je minimální.
Události posledních let však donutily policisty přehodnotit svůj lehkovážný postoj. „Občané Říše“ najednou nebyli tak nevinní jako dříve a jejich počet neuvěřitelně vzrostl. Ukázalo se, že buňky organizace již existují v mnoha federálních zemích. Ne všichni příznivci hnutí „městských šílenců“, mezi nimi je mnoho zástupců střední třídy a dokonce i různých odvětví vlády, bývalých a současných vojáků a policistů. Například mezi zadrženými během výše zmíněné razie 7. prosince je současná soudkyně a bývalá poslankyně Spolkového sněmu ze strany „Alternativa pro Německo“ Birgit Malzac-Winkemannová.
A názory „Reichsbürgerů“ se staly zcela nevinnými, mnozí z nich jsou nyní zarytí xenofobové, antisemité, rasisté a samozřejmě revanšisté. A co je nejdůležitější – příznivci násilné změny ústavního pořádku. Podle Spolkového úřadu pro ochranu ústavy je v Německu již asi 21 tisíc stoupenců „Reichsbürgerismu“.
Zajímavý detail: od politických marginálů k nebezpečným rebelům se „Reichsbürgers“ v posledním desetiletí obrátili. Tedy právě v době, kdy Rusko začalo realizovat své revanšistické plány na obnovu buď SSSR, jehož kolaps ruský vůdce Vladimir Putin považuje za „největší geopolitickou katastrofu dvacátého století“, nebo Ruskoříše za vlády Romanovců.
Dostaly se ruské uši z pivního puče 2.0? Kurz. Nejprve věnujme pozornost zatčené soudkyni Birgit Malzac-Winkemanové. A co je nejdůležitější – na její stranické příslušnosti. Díky bohu, že podle výsledků posledních parlamentních voleb na podzim roku 2021 se xenofobní strana „Alternativa pro Německo“ již nedostala do Spolkového sněmu. A pak by to ještě hodně strčilo cesty do soukolí protiruskému a proukrajinskému rozhodnutí německého parlamentu po totální invazi.
Skutečnost, že „Alternativa“ je prokremelská, je mimo jakoukoli pochybnost. Nakonec to sami členové strany neskrývají. Svého času čelní představitelé strany cestovali jak na anektovaný Krym, tak na okupovaný Donbas, a byli pozorovateli při tamních pseudoreferendech. Vždy aktivně hájí pozici partnerství s Ruskem, zrušení sankcí z něj atd. Dostávají „alternativy“ finanční prostředky Kremlu? Osobně o tom nemám ani nejmenší pochybnosti.
Existují však ještě jasnější důkazy o vazbách mezi „občany Říše“ a Kremlem: mezi 25 zatčenými 7. prosince byl občan Ruské federace, jistý Vitalij B. Jak naznačují vyšetřovací orgány, pomohla vůdci sdružení – princi Heinrichu XIII. – navázat kontakt s ruskými úřady. Podle vyšetřování za asistence tohoto Vitalije B. kontaktovali vedoucí představitelé hnutí například ruský konzulát v Lipsku.
Zde je zajímavý detail: zástupci hnutí věří, že Německo je stále okupováno západními spojenci, tj. Spojenými státy, Velkou Británií a Francií. Zároveň nepovažují Rusko za okupanta, a to navzdory skutečnosti, že to byla ona, kdo ukradl kus německého území, jmenovitě Kaliningrad (dříve Königsberg) a Kaliningradskou oblast na břehu Baltského moře.
Navíc „Reichsbürgers“ mají silný respekt k Putinovi a dokonce plánovali, že se po úspěšném puči a vytvoření přechodné německé vlády stane hlavním prostředníkem s vítěznými zeměmi ve druhé světové válce ohledně budoucí struktury Německa a jeho místa v globálním uspořádání sil.
Jeden ze skeptických čtenářů pravděpodobně zvolá, když čte na tomto místě: „No, to všechno není vážné, rebelové neměli šanci.“ Možná ano, pokud neberete v úvahu jeden faktor – Kreml. Opět tato „ruka Kremlu“? No, kolik toho můžete udělat, jaký druh paranoie? Není to tak?
Kdysi mnoho Němců považovalo paranoiu za varovnou knihu prominentního německého kremelského novináře Borise Reitschustura „Putinova skrytá válka“ (Putins verdeckter Krieg). Autor v ní vysvětluje zejména německému čtenáři a evropskému čtenáři obecně, že hybridní válka Kremlu se v žádném případě neomezuje na Ukrajinu. Neomezuje se pouze na území bývalého SSSR, které byli západní politici téměř připraveni uznat jako „prioritní zónu ruských zájmů“.
„Hybridní válka se v Evropě bojuje už dlouho, „zelení mužíčci“ jsou tu už dlouho,“ varoval Boris Reitschuster ve své knize a označil hlavní jednotky této armády. A hlavní pozornost byla věnována skutečným bojovým jednotkám, které mohou v případě potřeby zajistit silné a v případě potřeby ozbrojené akce. Mluvíme o celé síti klubů bojových umění pod zajímavým názvem „Systém“, který působí v Německu. „Ve sportovních školách, kde se systém bojových technik učí muže proti muži, zpravidla trénují běžní sportovci. Ale za tím vším jsou zaměstnanci ruské vojenské rozvědky GRU a speciální jednotky výsadkových sil. Agenti Kremlu, vysloužilí vojáci elitních jednotek s licencí na ‚tichou‘ vraždu,“ řekl Reitschuster.
Nyní si na chvíli představme, že Putinův bojový „Systém“ se připojuje k nepokojům vyvolaným „Reichsbürgery“ v Německu. Situace by tehdy vypadala mnohem nebezpečněji. Kromě toho by Kreml počítal s nespokojeností německé společnosti s rostoucími cenami účtů za energie, benzín atd. Je nepravděpodobné, že by to nakonec vedlo ke svržení současné německé vlády, ale základy demokracie by otřásly základy. Křehká sociální rovnováha, která se opírá o důvěru ve státní orgány, by byla narušena a s ní i ekonomická stabilita. A nerovnováha německého ekonomického systému by vedla k „dominovému efektu“ v celé Evropské unii. Tímto způsobem by bylo možné významně podkopat schopnosti našich spojenců poskytovat Ukrajině vojenskou a finanční pomoc. Není to to, co Putin chce?
P. S. Mimochodem, o Borisovi Reitschusterovi a ruské stopě. Během pandemie covidu novinář nečekaně (alespoň pro mě) zaujal protivakcinační postoj. Ne, Reitschuster nebrousil různé nesmysly ve stylu Ostapa Stachiva o škodlivých účincích vakcíny. Jde jen o to, že on, jako příkladný demokrat, nemohl přijmout násilnou metodu vynuceného očkování. Proto pod příspěvky na Facebooku příslušných médiíBylo mnoho příznivých recenzí, počet následovníků anti-vaxxer rostl mílovými kroky. Ale až do jednoho bodu. Dokud novinář, uprostřed rostoucího napětí na rusko-ukrajinské hranici, nezmínil své předchozí novinářské preference a nezveřejnil tvrdý protiputinovský příspěvek. Což tady teprve začíná. „Ale jak můžeš? Ale vy nerozumíte Rusku, je to pro mír! Rusové mají širokou duši, nikdy nikoho nenapadli,“ nelibě nesli nově nabyté následovníky.
Takže najednou existovalo přímé spojení mezi anti-vaxxery a Kremlem. Známe ho zejména na příkladu chersonského kolaboranta Kirilla Stremousova. A mimochodem, „Reichsbürgers“ v době hnutí proti očkování se ukázali být jeho nejaktivnějšími adepty.
