Výbuchy hřměly na ruských vojenských letištích v Engelsu a v Ďagilevu u Rjazaně ráno v pondělí 5. prosince. Později se ukázalo, že dvěma ukrajinským kamikadze dronům se podařilo letět stovky kilometrů (město Engels se nachází 724 km od hranic s Ukrajinou, Diaghilevo – 507 km) a zaútočit na hlavní letiště ruského strategického letectva. Takže nyní je to nejhlubší pronikání ukrajinských zbraní na ruské území od začátku války.
Je zřejmé, že to bylo kvůli takovým „nepřekonatelným“, zdánlivě vzdálenostem, že ruská armáda odhalila „kriminální“ nedbalost, neoprášila údajný útok. Byli přesvědčeni, že Ukrajinci mají „karotki ruku“.
Podle předběžných údajů byly na letišti Engels poškozeny nejméně dva strategické raketové nosiče Tu-95MS a dva ruští vojáci byli zraněni. Na letišti Diaghilevo byl poškozen strategický letecký bombardér Tu-22M3, tři Rusové byli zabiti a několik dalších bylo zraněno.
Právě výše zmíněné letouny ruští okupanti aktivně používají k útokům s plochou dráhou letu a raketovými útoky na ukrajinská mírová města a kritickou infrastrukturu. A vzlétají ze zmíněných letišť.
Odborníci se stále dohadují, zda se jednalo o útok dronů přímo z území Ukrajiny, nebo se jedná o operaci speciálních sil, kterým se podařilo proniknout hluboko do nepřátelského (tedy ruského) území a odtamtud vypustit drony či nahradit letadla.
Problém s první možností spočívá v tom, že Ukrajina dosud neměla prostředky ničení, které by mohly dosáhnout cíle na tak velké vzdálenosti. Alespoň o nich není oficiálně nic známo. Což samozřejmě nevyvrací pravděpodobnost tajné existence takových zbraní. Nebo skutečnost, že ukrajinským puškařům se podařilo vytvořit něco podobného docela nedávno. Asi před měsícem se objevily polooficiální (téměř na úrovni pověstí) informace, že se našim vědcům a návrhářům podařilo vytvořit drone, který může létat asi tisíc kilometrů a nést asi 75 kg výbušnin. Dron s takovými taktickými a technickými vlastnostmi by hypoteticky mohl způsobit přesně ty porážky, o kterých jsme obdrželi informace z výše uvedených ruských letišť.
Další podvracení této verze, předhozené ruskými válečníky. Podle ní mohla být obě letiště napadena sovětskými bezpilotními letouny Tu-141 „Swift“, které mohly zůstat v Ukrajině. Tyto staré drony jsou schopny pokrýt velké vzdálenosti (až 1000 km) a zároveň jsou poměrně složitými cíli pro síly protivzdušné obrany. Můžete si také vzít syntetizovanou verzi, to znamená, že sovětský drone byl modernizován ukrajinskými inženýry, aby mohl plnit příslušné úkoly.
Jak vážně můžeme mluvit o druhé verzi – o ukrajinských sabotérech? Ze zkušeností ze skutečné války již víme, že je to docela pravděpodobné. Již bylo řečeno o útocích bojovníků speciálních operačních sil na různá ruská vojenská zařízení na Krymu. A relativně nedávno byl proveden odvážný útok na ruskou leteckou základnu v oblasti Pskov. Na tomto letišti byla umístěna 15. brigáda armádního letectva Ruské federace, která je vyzbrojena asi 70 vrtulníky. Podle ukrajinských zpravodajských důstojníků se našim bojovníkům podařilo zaminovat a zcela zničit tři ruské bitevní vrtulníky: dva Ka-52 Alligator a jeden Mi-28N. Další dva vrtulníky byly výbuchy výrazně poškozeny.
Ukrajinské úřady pondělní útok na ruská letiště oficiálně nepotvrdily ani nevyvrátily. Andrij Jušov, mluvčí Hlavní zpravodajské správy Ministerstva obrany Ukrajiny, hovořil poněkud metaforicky a komentoval incident: „Neustálý nepořádek, „bavlna“ ve vojenských zařízeních je důkazem degradace vojenské infrastruktury a obranného komplexu, který pozorujeme na území Ruské federace. Je zřejmé, že tato degradace jen nabírá na síle. Nemůžeme ani potvrdit, ani vyvrátit vše ostatní.“
Neméně příjemné než sledovat videa s hořícími ruskými bombardéry bylo číst ruské veřejnosti s hořkým zápachem, říkají, jak se stalo, že letiště, kde jsou umístěny strategické bombardéry, schopné nést jaderné hlavice, takže „Chokhly“ mohly snadno zaútočit.
„Ruské strategické jaderné síly mohou být rozdrceny bezpilotními letouny. Ruské strategické jaderné síly nejsou nijak pokryty. Ruské strategické jaderné síly jsou bezmocné,“ kňučel jeden ruský „válečník“ na svém telegramovém kanálu.
Zajímavostí je, že ruská letiště byla napadena ruskými agresory několik hodin před plánovaným útokem na ukrajinská města. Konkrétně v době přípravy na útok jsou letadla nejzranitelnější. Proto je docela pravděpodobné, že kvůli „bavlně“ v Engelsovi a Ďagilevovi, síly ruských palebných sil Léze byly znatelně podkopány. Možná proto poslední raketový útok Rusů nezpůsobil ukrajinskému energetickému systému tak významné ztráty jako předtím.
A co teď? Budou muset Rusové přemístit své strategické bombardéry ještě dále od ukrajinských hranic? To by se zdálo logické. To bylo přibližně to, co velení ruského námořnictva udělalo, když byl napaden Sevastopolský záliv s ruskými válečnými loděmi. Ale jak se říká, existuje nuance. Letiště není jen vhodnou přistávací dráhou, je to také celá infrastruktura, která zajišťuje fungování tak složitého a nebezpečného systému, jako je ruské strategické letectví. A taková infrastruktura v současné době existuje pouze v Engelsu a v Ďagilevu, pokud vezmeme evropskou část Ruska. Podobné letiště je však i na letecké základně Ukrajinka, která se nachází již v oblasti Amur na Dálném východě Ruské federace. Je zde umístěna 326. divize těžkého bombardovacího letectva, součást 37. letecké armády. Je vyzbrojen strategickými bombardéry-raketovými nosiči Tu-95. Ale odtud nebudou letadla schopna ostřelovat ukrajinské území. Velení ruského letectva proto musí vyřešit obtížné dilema: zůstat na starých místech nasazení, čelit nebezpečí útoků z ukrajinské strany nebo dopravit letadla na bezpečné místo, ale ztratit dosah Ukrajiny.
