Ve válce s Ruskem pobaltské země chápou Ukrajinu jako žádná jiná. Není divu, že Estonsko má Den obnovení nezávislosti – 20. srpna, kdy se v roce 1991 země odtrhla od Sovětského svazu. Estonci nazývají svůj pobyt v SSSR ničím jiným než obdobím okupace.
Tvrdá podpora Ukrajiny v Estonsku je cítit na každém kroku. Ukrajinská vlajka visí vedle estonské téměř všude, kde může, žluté a modré barvy osvětlují mosty, vládní budovy a celé mrakodrapy. Osvobození Chersonu se stalo hlavní zprávou v místní televizi. A dokonce i estonský opilec jako čip v baru, když slyšel, že jste z Ukrajiny, se již reflexivně ptá: „Jak vám mohu pomoci?“
Od začátku totální invaze Estonsko již přijalo více než 60 tisíc ukrajinských uprchlíků. Na zemi s méně než 1,5 milionu obyvatel je to značná částka. Estonci si však nestěžují a neodmítají podporu: naopak říkají, že uprchlíky přijmou až do konce v nezbytném množství.
Novinář v rámci společného projektu Ukrajinského krizového mediálního centra a Estonského centra pro mezinárodní rozvoj za podpory velvyslanectví USA v Kyjevě a estonského ministerstva zahraničí navštívil největší estonská města – Tallinn, Tartu a Narvu a dozvěděl se, jak se zde setkávají ti, kteří prchají před válkou v Ukrajině.
Plavba pro uprchlíky
Natalia a Sergej nechtěli opustit Nova Kakhovka až do konce, ale děti je přesvědčily, když v blízkosti domu spadla raketa. Nejprve jsme jeli na Krym navštívit příbuzné a odtud – přes Rusko do Estonska. Vtipkují, že mají líbánky, ale zároveň pár má slzy v očích: v Nové Kachovce jsou staří rodiče, s nimiž není spojení.
Natalia a Sergej
V Tallinnu se Natalia a Sergej usadili na výletní lodi Isabelle Tallink. Dříve provozoval lety mezi Stockholmem a Rigou a od dubna zde žijí ukrajinští uprchlíci. Jedná se o jeden a půl stovky míst, která si estonská vláda pronajímá prostřednictvím tendrů na dočasné přístřeší. Většinou mluvíme o hotelech a rekreačních střediscích a výletní loď je jedinečná.
Podle Vadyma Ivanova, vedoucího oddělení krizové regulace oddělení sociálního pojištění, celkem z více než 60 tisíc ukrajinských uprchlíků, kteří přišli do Estonska, asi 21 tisíc poskytlo dočasné bydliště, zbytek našel bydlení sám. Konkrétně parník, který pojme 2100 lidí, nyní žije asi 1600 lidí, většinou starších nebo žen s dětmi. Během špičkových období, na jaře a v létě, byla loď plně obydlena. Kromě ubytování mají uprchlíci k dispozici tři jídla denně, psychologickou pomoc a mohou se také setkat se sociálními pracovníky.
„Předpokládá se, že lidé žijí v dočasných přístřešcích až 4 měsíce. To neznamená, že pak je člověk vyhnán na ulici, ale ve skutečnosti jen málo zůstalo na státním pobytu déle. Odbor sociálního zabezpečení pomáhá najít práci a tím i vlastní dlouhodobé bydlení. Dříve to trvalo až měsíc a půl, nyní to trvá v průměru dva a půl, protože je mnohem méně míst k pronájmu. Ukrajina je mnohonásobně větší než Estonsko, ale Estonsko se rozhodlo, že bude přijímat ukrajinské uprchlíky až do konce,“ vysvětluje Vadym Ivanov.
Ve skutečnosti je hledání trvalého bydlení největší výzvou pro uprchlíky. Podle místostarosty Tartu Mihkela Leese se Estonsko snaží zajistit, aby tento problém nespočíval alespoň v rovině peněz. Pro uprchlíky existuje státní podpora na počáteční náklady na pronájem – zástava, záloha, zprostředkovatelské služby a smluvní poplatek. Jedná se o paušální částku, která je maximálně 1200 eur.
„V Tartu obdrželo takové platby více než 600 rodin. Pokud stále dochází k masivnímu přílivu uprchlíků, pak může být problém s místy pro děti ve školkách a školách, ale v Tartu již zvažují možnost otevření dalších tříd. Přijímání uprchlíků je stále obtížnější, ale úřady chápou, že bude nutné se nějak zatěžovat a snažit se poskytnout pomoc,“ říká Mihkel Lees.
Škola svobody a vzpomínky
Všechny děti v Estonsku jsou povinny navštěvovat školu a ukrajinští uprchlíci mají několik možností. Někteří studují v běžných školách, kde mohou být organizovány oddělené třídy pro uprchlíky, někteří v rusky mluvících školách. V Tallinnu se však stát rozhodl otevřít speciální školu pro ukrajinské uprchlíky – Školu svobody. Její Byly vytvořeny v rekordním čase – za 4 měsíce – v kancelářské budově, která byla v posledních několika letech prázdná. Opravy zde stále probíhají v mimoškolním čase.
„Škola vznikla jako prostor svobody – hodnoty, ve které Estonci a Ukrajinci stojí v solidaritě. Proto ten název. Chtěli jsme, aby studenti cítili, že oceňují boj, který nyní ukrajinský lid vede,“ vysvětluje Vladyslav Rushyn, komunikační manažer vzdělávací instituce a učitel.
„Škola svobody“ v Tallinnu (školní foto)
Téměř 600 dětí ve stupních 7-12 ze všech regionů Ukrajiny studuje ve škole a 84 zaměstnanců pracuje, z nichž třetina jsou Ukrajinci. Podle Vladislava Rushina bylo vše, včetně učebních osnov a školního rozvrhu, vyvinuto od nuly. Pro zakladatele školy bylo důležité, aby se zde děti cítily pohodlně a bezpečně, aby se staly plnohodnotnými členy estonské společnosti v procesu učení, ale zároveň si zachovaly znalosti ukrajinského jazyka a kultury.
„Nikdo z dětí neví, jak dlouho sem přišly, kdy se vůbec mohou a budou moci vrátit domů, protože domov mnoha z nich byl fyzicky zničen. Proto jsme povinni poskytnout vzdělání, které umožní dětem, pokud chtějí, pokračovat ve svém vzdělávání a seberealizaci zde. Zároveň doufáme, že většina rodin se bude moci brzy vrátit domů a jejich návrat do ukrajinské společnosti a vzdělávacího systému by měl být bezbolestný,“ vysvětluje pedagog a poznamenává, že bylo dohodnuto od Ministerstva školství Ukrajiny, že školení „Školy svobody“ bude započítáno při návratu na Ukrajinu.
60% školení probíhá v estonštině podle metody jazykového ponoření, to znamená, že se děti učí jak jazyk, tak předměty. Takto se vyučují především tvůrčí předměty, společenské vědy, estonský jazyk se studuje samostatně intenzivně – lekce 5x týdně. Více technické, exaktní vědy se vyučují v ukrajinštině, zejména matematika, biologie, fyzika. Některé předměty jsou studovány současně ve dvou jazycích. Po 9. a 12. ročníku obdrží studenti stejné certifikáty jako studenti z jiných estonských škol.
„Ukrajinci změnili profil uprchlíka v Evropě“
Na začátku invaze většina uprchlíků přecházela přes západní hranici: estonští dobrovolníci si autobusy koupili sami, aby jeli vyzvednout uprchlíky v Polsku. Nyní je častěji z Ruska, protože je to jediný způsob, jak opustit okupovaná území. Na hranicích byla zřízena informační místa, kde jsou uprchlíkům vysvětleny jejich schopnosti, jak se zaregistrovat, kam jít. Odtud jsou lidé odkázáni na dočasné bydliště, pokud potřebují bydlení.
Na kontrolním stanovišti Narva se ukrajinští uprchlíci setkávají s Natalií, která také přišla do Estonska se svou rodinou v květnu přes Rusko. Pomáhá při vyplňování dotazníků pro překročení hranic a získání dočasné ochrany. Zde se domnívají, že pro Ukrajince bude psychologicky snazší komunikovat se svými krajany než s „hroznými“ pohraničníky.
„Důležité je nelhát, protože pokud vidíme, že příběh, který nám byl vyprávěn, není pravdivý, je nepravděpodobné, že bychom takovou osobu přehlédli. Nejsme tu proto, abychom někoho chytili, ale abychom pomohli. Máme dokonce i salonek: když vidíme, že je člověk na cestách už hodně dlouho, nabídneme mu přespání,“ říká Marek Liiva, vedoucí kontrolního stanoviště v Narvě.
Po podání žádosti o dočasnou ochranu získávají Ukrajinci stejná práva jako estonští obyvatelé – například právo studovat, pracovat a pobírat zdravotní pojištění, stejně jako právo na různé sociální dávky a dávky v nezaměstnanosti. Je povinné, aby uprchlíci absolvovali jednodenní adaptační kurzy a pokračovat v dočasné ochraně a usnadnit zaměstnání, je nutné se naučit estonsky. Takové kurzy poskytuje burza práce, některé organizace a estonština jsou také studovány dětmi ve školách.
Pro usnadnění pobytu Ukrajinců v Estonsku byla otevřena centra pro uprchlíky v Tartu a Tallinnu. V informačním centru Tartu, které začalo fungovat před několika týdny, jsou zástupci různých městských struktur, kteří pomáhají získat potřebné služby na jednom místě. Nejprve získejte osobní kód (odpovídající ukrajinskému DIČ), zaregistrujte své bydliště, vydejte kartu pro cestování veřejnou dopravou a platbu za ubytování, získejte informace o tom, co dalšího je třeba udělat. Kromě toho se můžete zapsat do bezplatných kurzů estonštiny, adaptačních kurzů a získat psychologickou pomoc.
V uprchlickém centru v Tallinnu, které funguje od jara, Širší nabídka služeb: zde můžete také získat právní pomoc, poradenství v oblasti zaměstnání, vzdělávání, pro pacienty s HIV / AIDS.
„Je pro nás důležité nejen rozdávat peníze, ale také pochopit, co ještě člověk potřebuje, a pomoci mu stát se nezávislým. Peníze jsou jen nástroj. Pokud k nám člověk přijde sedm měsíců v kuse a nehledá práci, pak je možná v depresi a potřebuje pomoc psychologa nebo má jiné zdravotní problémy,“ vysvětluje vedoucí centra Kaisa Uprus-Tali.
Podle Mihkela Leese je v Estonsku nedostatek pracovních sil, takže Ukrajinci mohou najít práci bez významných problémů, zejména pokud mají vyšší vzdělání. Hlavní překážkou je zde znalost jazyka.
„Spousta lidí může najít práci, ale záleží na tom, zda je například lékař připraven nejprve pracovat jako prodejce v obchodě a naučit se estonsky natolik, aby mohl dále pracovat v nemocnici. Zaměstnavatelé mohou získat určité výhody nebo pobídky od státu, pokud přijmou uprchlíky, ale obecně neexistuje taková tendence, že by Ukrajinci nechtěli být zaměstnáni. Spíše vyvstává otázka, zda Ukrajinci vůbec odpočívají,“ říká Kaisa Uprus-Tali.
Vadym Ivanov zase poznamenává, že Ukrajinci změnili profil uprchlíků v Evropě: jejich úroveň vzdělání, schopnost pracovat a touha pracovat jsou velmi vysoké. Mezitím Natalia a Sergej z Nova Kakhovka, jako by potvrdili tato slova druhý den svého pobytu v Tallinnu, říkají, že jejich úkolem č. 1 je nyní najít práci.
Podle Kaisy Uprus-Tali, pokud se děti a jejich rodiče dostatečně rychle přizpůsobí situaci, pak starší lidé ve věku 70-90 let jsou nejtěžší pomoci. Mezi prvními uprchlíky z Mariupolu bylo mnoho.
„Jen seděli a dívali se před sebe. A chápete, že tu nechtějí být, nechápou, proč jsou tady a kdy to všechno skončí. A jste ohromeni nenávistí tohoto teroristy, který je donutil opustit svůj domov, který pravděpodobně už nikdy neuvidí,“ říká. „Co můžete těm lidem vysvětlit?“ Co udělali, že skončili v březnu v Estonsku? Prostě chtějí jít domů.“
