Román Igara Babkova Adam Klokotsky a jeho stíny z roku 2001 vypráví zejména o Dr. Stefanu D., běloruském filozofovi a veřejném intelektuálovi s vězeňskými zkušenostmi, který v roce 1994 přijel do Londýna, aby na univerzitě vyučoval kurz (z kontextu můžeme usoudit, že se jedná o London School of Economics) s názvem „Východní Evropa: Historie a metafyzika regionu“.
Jeho smlouva s univerzitou je na jeden rok s automatickým prodloužením, pokud některá ze stran nebude mít námitky. Jakmile Stefan D. začne semestr, ruská vojska obsadí Bělorusko. Na televizní obrazovce sleduje, jak pátý tankový sbor ruské armády vstupuje do Minsku a komentuje: „Začala čtvrtá divize východní Evropy.“ Zpočátku běloruský intelektuál vyvolává opatrné sympatie, ale brzy ho jeden z jeho kolegů informuje, že „smlouva pravděpodobně nebude prodloužena o další rok: nikdo neměl zájem o financování duchů nebo snů – zejména starověkých snů o existenci“.
Mapa a území
„Adam Kłocki a jeho stíny“, jak správně poznamenává literární vědec Yan Maksymiukje prvním postmoderním románem v běloruštině, což je o to zajímavější, že běloruská kultura měla tu smůlu, že viděla jediný modernistický román (už jen proto, že většina autorů, kteří toho byli schopni, byla morálně a fyzicky zničena během Stalinových represí). Vzhledem k tomu, že Igar Babkov, narozený v roce 1964, je průkopníkem postkoloniální teorie v Bělorusku, není divu, že jeho román je plný úvah a poznámek o problematické subjektivitě běloruských zemí, jejich podřízenosti a příslušnosti k různým symbolickým řádům (ať už Litevské velkoknížectví, Polsko-litevské společenství, Ruské impérium nebo Sovětský svaz) a věčné existenci v prostoru mezi Východem a Západem, které jsou samy o sobě spíše pochybnými intelektuálními konstrukty.
Trochu parafrázovat výraz sémiotiky Alfreda Korzhibského, můžeme říci, že mapa Evropy se neshoduje s jejím územím. Jinými slovy, existuje značný nesoulad mezi grafickým znázorněním Evropy a jejím vnímáním jako integrálního prostoru, s nímž je spojen určitý typ kultury nebo hodnotového systému. Otázka Evropy je zase obzvláště naléhavá na jejím východním okraji, kde příslušnost k ní není zřejmá. To zejména upozornilo na běloruského sociologa Alexeje Lastovského v kritické eseji „Obrysy symbolické geografie: Česká republika + Bělorusko = Evropa?“ 2011, ve kterém porovnal zkušenosti postkomunistické České republiky a Běloruska v jejich boji za „evropanství“. Sociolog správně poznamenal, že Evropa je symbolický konstrukt, jehož hranice jsou historicky a politicky definovány, a zdůraznil, že diskuse o Evropě a evropanství nejsou abstraktními a prázdnými rozhovory, ale „ovlivňují samotné nervy geopolitického postavení našich zemí, jejichž „evropanství“ není v žádném případě vrozené a neoddělitelné – musí být bráněno, bojováno“.
Pokud byla česká zkušenost s bojem o Evropu úspěšná, pak běloruská byla neúspěšná. Bělorusko, které je geograficky součástí Evropy (což je také kontroverzní), z ní na jedné straně téměř vždy symbolicky vypadne a na druhé straně jsou pokusy místních intelektuálů neustále nuceny prohlásit příslušnost k Evropě jako důležité jiné.
Zrušené nepokoje
Příběh běloruského intelektuála Stefana D., který vymyslel Igor Babkov z roku 1990 a ve kterém si můžete přečíst o obavách Běloruska z Ruska a jeho imperialismu a o tom, že Evropa ignoruje své okolí, ožil v roce 2022, ale s jedním důležitým rysem. V únoru 2022 ruské tanky napadly Ukrajinu z Běloruska a Bělorusko se stalo spoluviníkem ruské agrese proti Ukrajině. Ačkoli není přehnané říci, že po událostech roku 2020, kdy Rusko vyvinulo velké úsilí, aby zajistilo další existenci Lukašenkova režimu (a Západ tomu zabránil jen málo), bylo Bělorusko téměř úplně podřízeno Rusku, nic to nemění na skutečnosti, že vyhlídky na evropskou budoucnost Běloruska se staly ještě vzdálenějšími.
Události roku 2020 lze popsat jako ne-li postkoloniální revoluci, tak alespoň jako postkoloniální vzpouru s následky v podobě 1425 politických vězňů, více než 40 tisíc lidí zadržených za poslední dva roky a několika set tisíc Bělorusů nucených opustit zemi. Tato vzpoura nám konečně umožnila opustit vnímání Bělorusů jako téměř Rusů nebo nějaké nevysvětlitelné masy lidí zbavených subjektivity, ale zdá se, že invaze na Ukrajinu vrátila vše do původního stavu.
Bělorusové, jejichž boj za svobodu všichni donedávna obdivovali, začali být vnímáni jako pasivní účastníci války, ne lepší než Rusové. Proto není překvapující, že například spisovatel Algerd Baharevich cítí hněv a frustraci a komentuje rostoucí částzávažnější případy diskriminace Bělorusů v zahraničí. Bacharevič, pravděpodobně jeden z nejslavnějších současných běloruských spisovatelů na světě (jehož 900stránkový dystopický román Psi Evropy, vydaný v roce 2017, byl počátkem tohoto roku uznán za extremistický materiál v Bělorusku), byl nucen opustit zemi na podzim roku 2020. Neunavuje ho opakovat a oslovovat západní publikum, že Bělorusko je Evropa a není jiné cesty:
„Buď se budeme považovat za nedílnou součást Evropy, do které se snažíme vrátit, nebo Bělorusko přestane existovat. Snažím se dokázat evropskou identitu Bělorusů a apeluji na zahraničí: Evropa nás musí podporovat jako své evropské sousedy. Bělorusko a Ukrajina jsou tragédií Evropy, její bolestí a hanbou. Dnes je Bělorusko znásilňovanou a opuštěnou, pošlapávanou a ponižovanou Evropou. A Západ nemá právo se odvrátit, nemá právo na to zapomenout, nemá právo vytvářet primitivní obrazy údajně „proputinovského“, „anonymního“, „pasivního“ Běloruska.
Špatný scénář pro Bělorusy
To, co vypadá velkolepě v románu, má často tragické následky ve skutečnosti. Příběh běloruského filozofa Stefana D. končí jeho návratem domů. Bez naděje do státu duchů, kde nad hlavou krouží ruský hlídkový vrtulník. Pokud je tvrzení, že život napodobuje umění, pravdivé, pak to pro Bělorusy není nejlepší scénář. A jeho realizace závisí nejen na počtu a hlasitosti běloruských hlasů, které zdůrazňují jejich evropanství, ale také na počtu Evropanů, kteří najdou odvahu to přiznat.
Překlad z polštiny
Text byl publikován v rámci projektu spolupráce mezi námi a polským časopisem Nowa Europa Wschodnia.
Předchozí články projektu: Ukrajina – EU: horké dokončení jednání, Ukrajina – únik z volby, Východní partnerství po arabských revolucích, V křivém zrcadle, Opovrhovaný, Lukašenko jde do války s Putinem, Mezi Moskvou a Kyjevem, Klobása je klobása, Můj Lvov, Putin na galejích, Poloostrov strachu, Ukrajina vynalezená na východě, Nový starý objev, A mělo to být tak krásné, Novoroční dárek pro Rusko, Zda diskutovat o historii, bezvýchodné situaci v Minsku
Původní název článku: Europa ma problem z Białorusią
