9. listopadu velitel skupiny ruských ozbrojených sil v Ukrajině, generál Sergej Surovikin, navrhl ruskému ministru obrany Sergeji Šojguovi, aby stáhl jednotky z Chersonské oblasti na levý břeh Dněpru. To znamená, že se skutečně vzdát města Cherson – jediného regionálního centra Ukrajiny, které bylo obsazeno Ruskem během totální invaze, zahájené 24. února tohoto roku. Šojgu s tímto návrhem okamžitě souhlasil a nařídil zahájit stahování vojsk za řeku Dněpr.
Událost se na jedné straně zdá být očekávaná, vzhledem k poměrně špatnému rozmístění ruských vojsk na pravém břehu Dněpru. Na druhou stranu tato zpráva mnohé překvapila, dokonce šokovala. Koneckonců, nedávno kremelští propagandisté ujišťovali, že „Rusko je v Chersonu navždy“, že je to „ruské město“, že nikdy nebude vráceno Ukrajině.
Cherson se navíc stal klíčovou osadou při anexi okupovaných ukrajinských území vyhlášené Vladimirem Putinem. Bez ní se celý revanšistický koncept Kremlu o „osvobození Slovanů“ rozpadá jako domeček z karet. A co „referendum“, co budování ruských institucí tam, včetně převodu vzdělávacích institucí na ruské vzdělávací programy? A co všichni ti kolaboranti, kteří souhlasili se získáním ruského pasu a aktivně spolupracovali s okupační správou? Jak: „Rusko si nerazí svoje“?
Ukrajina se připravovala na velkou a samozřejmě krvavou bitvu o Chersona. Světový tisk již hovořil o „nejnovějším Stalingradu“. A všechno k tomu směřovalo. Navzdory zničení mostů přes Dněpr ukrajinským dělostřelectvem ruská logistika stále nacházela příležitosti poskytnout 30tisícovému vojenskému kontingentu na Západním břehu vše potřebné. Byly zde rozmístěny elitní ruské jednotky, včetně výsadkářů a mariňáků nedokončených v Kyjevě a Charkově. Ruským vojákům se podařilo připravit několik silných obranných linií, dobře opevněných a velkoryse vyzbrojených.
A tady – vzdát se bez boje a slavná „dobrá vůle“ Kremlu. Proč? „Pro nás je život a zdraví ruských vojáků vždy prioritou. Musíme vzít v úvahu hrozbu pro civilní obyvatelstvo,“ podal takové vysvětlení ruský ministr obrany. Je jasné, že jeho slova jsou naprosté lži. Až dosud ruští generálové nectili životy vojáků, házeli je po tisících do útoku, jako potravu pro děla. Ještě méně se starali o životy civilistů, jak víme z trpké zkušenosti v Mariupolu, Volnovakha, Bucha atd.
Takže co přesně přimělo ruské velení a samozřejmě i samotného Putina k takovému přinejmenším nepopulárnímu kroku? Nebo je to možná provokace, možná okupanti připravují past na ukrajinské vojáky? Nebo možná prostě prohlásí plným hlasem o „gestu dobré vůle“, aby oklamali svět, ale ve skutečnosti nemají nejmenší úmysl vzdát se svých pozic? Tato možnost by neměla být odmítnuta. Navíc je to bráno ukrajinskými vojenskými a vládními představiteli. „Činy mluví hlasitěji než slova. Ukrajina nevidí žádné známky toho, že by Rusko opouštělo Cherson bez boje. Významná část ru-uskupení je uložena ve městě, další rezervy jsou účtovány do regionu. Ukrajina osvobozuje území na základě zpravodajských dat, nikoliv na základě řízených televizních prohlášení.“ Napsal ve svém tweetu, poradce vedoucího kanceláře prezidenta Ukrajiny Mykhailo Podolyak.
Ano, věřit Rusům neznamená respektovat sami sebe. Podle mého názoru však prohlášení Surovikina a Šojgua nebyla prázdným tlacháním, ústup okupantů z Chersonu se uskuteční v blízké budoucnosti. Připomeňte si, jaké události se staly v předvečer oznámení o odjezdu.
Například z publikace v novinách The Wall Street Journal vyšlo najevo, že poradce amerického prezidenta Jake Sullivan vede tajná jednání s ruským vedením. Noviny The Washington Post uvedl, že Bílý dům přesvědčuje ukrajinské vedení, aby signalizovalo svou otevřenost kontaktům s Ruskem a odmítlo veřejně odmítnout účast na mírových rozhovorech, dokud Vladimir Putin zůstane v Kremlu.
Italské noviny La Repubblica Severoatlantická aliance s telefonátem svým zdrojům uvedla, že Západ naklonil Ukrajinu k zahájení rozhovorů s Ruskem po osvobození Chersonu. Odporná mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharovová uvedla, že Moskva je připravena jednat s Kyjevem bez předběžných podmínek. „Jsme stále otevřeni jednáním. Nikdy jsme se jich nevzdali. Jsme připraveni je vést, samozřejmě s ohledem na realitu, která se nyní vyvíjí,“ řekla Zacharovová.
Co dalšího se stalo? Doplňovací volby se konaly ve Spojených státech. Jeden z vůdců okupační správy Chersonské oblasti, Kirill St, byl zabit (podle zpráv ruských médií)znovu připojí. A ráno téhož dne, kdy bylo slyšet Surovikinovo prohlášení, bylo známo, že ukrajinská vojska prolomila obrannou linii ruské armády poblíž osady Snihurivka severně od Chersonu. Ukrajinští vojáci také převzali kontrolu nad vesnicí Pravdyne. Poté ruská armáda začala horečně vyhazovat do povětří mosty přes řeky na pravém břehu Dněpru.
Poslední událost samozřejmě přímo souvisí s dalším záměrem vzdát se Chersona, žádné vysvětlení zde není nutné. Pokusme se zjistit, jak jsou další z výše uvedených zpráv spojeny s rozhodnutím ruského velení.
Takže víme, že Washington (koneckonců celý kolektivní Západ) povzbuzoval Kyjev a Moskvu k jednání. Proč? Samozřejmě, že nyní celý svět, zejména ten západní, trpí rusko-ukrajinskou válkou a sankcemi uvalenými proti Rusku. Rychlá inflace, rostoucí ceny, energetická krize, zhoršení problému nezaměstnanosti, pokles ratingu vládnoucích stran atd. Bez ohledu na to, kolik západních hlavních měst ujišťuje, že je připraveno podpořit Ukrajinu až do vítězného konce, že Kyjev bude vyjednávat, kdykoli bude chtít, podle svých vlastních podmínek, realita nutí západní politiky k méně míněným činům a rozhodnutím, zejména pokud tento konec ještě není viditelný.
V každém případě Západ definoval Cherson jako určitý ukazatel, jakýsi kompromis mezi šlechtou a realitou. „Vrátit město by znamenalo navždy změnit směr konfliktu. Porážka ruské armády u jedné z nejdůležitějších bran k Azovskému moři a Krymu může znamenat reálnou možnost zahájení prvních skutečných jednání s Moskvou z pozice síly, nikoli slabosti,“ čteme v již zmíněném článku v novinách La Repubblica.
Není žádným tajemstvím, že Kreml usiluje o jednání již několik týdnů v řadě, o čemž nakonec svědčí prohlášení Zacharovové. A nyní Západ, předpokládáme, dal Moskvě takové ultimátum: předáte Chersona, můžete počítat s jednáním. Tuto verzi podporuje i odmítnutí Bílého domu poskytnout ukrajinské armádě moderní průzkumné a útočné bezpilotní letouny Gray Eagle MQ-1C. Co noviny uvedly The Wall Street Journal. A zejména okamžik, kdy o tom Bidenova administrativa rozhodla bezprostředně po Surovikinově prohlášení. Například, když jste udělali ústupky, pak ukážeme „dobrou vůli“, abychom neeskalovali napětí.
A co mají americké parlamentní volby společného s Chersonem? Zdálo by se, že žádné. Ne, nepřímo, ale mají. 9. listopadu, podle výsledků předběžného sčítání hlasů, vyšlo najevo, že americká Demokratická strana, i když ztrácela svou pozici v Kongresu, nebyla tak dramatická, jak mnozí sociologové předpovídali den předtím. A co je nejdůležitější, mnoho přívrženců Donalda Trumpa neprošlo do Sněmovny reprezentantů a Senátu. Kalkulace byla na představitelích Trumpova křídla Republikánské strany v Kremlu. Očekávalo se, že zablokují vojenskou pomoc Ukrajině. To se však nestalo, jak se myslelo. A to byl další argument ve prospěch kapitulace Chersona.
Tento logický konstrukt také zapadá do smrti Stremousova, která byla s největší pravděpodobností zinscenovanou vraždou. Tento bavlněný šílenec mohl vykřiknout: „Zrada, vzdát se prapůvodního ruského města!“ Aby do případu nezasahoval, rozhodli se ho odstranit.
Samozřejmě, od Rusů můžete očekávat širokou škálu balíčků. A budou v Chersonu – neváhejte. Dojde k masové těžbě, ničení kritické infrastruktury, ostřelování z levého břehu. Ale Rusové a jejich nohsledi budou stále unikat z města, přinejmenším z jeho pravobřežní části. A to už bude velké vítězství pro ukrajinskou reconquistitu.
