15. července, Almaty, dostávám zprávu o WhatsApp. To je Dualet Abilkasimov, kazašský právník, jeden z organizátorů protiválečné demonstrace, která se konala v bývalém hlavním městě Kazachstánu 6. března. Druhý den jsme se dohodli na rozhovoru: „Možná bych vás měl varovat: pokud se budete držet proruských názorů, pak náš rozhovor nemusí být příliš příjemný. Jsem rozhodně proukrajinský a nemohu říci nic dobrého ve prospěch Ruska. Nevidím žádný důvod, proč ospravedlňovat její kroky vůči Ukrajině.“
Když jsem ho ujistil, že nemám proruské názory a stejně jako on odsuzuji ruské akce v Ukrajině, napsal mi: „Ne příliš často, ale začínám se setkávat s lidmi z Evropy, kteří s použitím ekonomických argumentů a s odkazem na ruské bezpečnostní otázky říkají, že tato válka je pro ni nezbytná. Že Rusové prostě museli napadnout Ukrajinu, aby ochránili své vlastní hranice. Potřeboval jsem se ujistit, že nejsi jedním z těch lidí.“
24. července, vesnice Saty, jihovýchodní Kazachstán, dojídám oběd u letního stolu na nádvoří mého domu, kde si pronajmu pokoj. U nedalekého stolu sedí kazašská rodina. Zahájíme neformální konverzaci.
V jednu chvíli se mě hlava rodiny, pan Sarsen, bezpečnostní úředník (bývalý kadebista) ze Šymkentu, zeptá: „Co si myslíte o Ukrajině?“ A když řeknu něco podobného, co jsem řekl Dualetu, atmosféra se najednou mnohem uklidní. Pan Sarsen sedí blíž, jazyk jasně uvolněný. S úlevou odpoví: „Pak můžeme mluvit normálně.“
Problém názorů na válku se stal jednou z os rozštěpení společnosti v Kazachstánu. Ve skutečnosti to není jen názor na tuto jednu válku. Když už mluvíme o ruské agresi, někdo používá termín „zvláštní operace“, někdo vyjadřuje soustrast napadené Ukrajině, někdo mluví o fašismu, který se šíří po Dněpru a ohrožuje rusky mluvící obyvatelstvo. To vše říká hodně o partnerovi. Podporuje další integraci Kazachstánu s Ruskem, nebo ho znepokojuje nízká úroveň znalostí kazašského jazyka ve společnosti, koneckonců odkud získává informace o světě?
Oběti ruské propagandy
Podle Adila Džalalova, bývalého novináře a zakladatele nezávislého centra pro výzkum veřejného mínění „Demoscope“, se lidé, kteří sympatizují s Ruskem, vyhýbají slovu „válka“ a věří v existenci ukrajinských fašistů nebezpečných světu. Jedná se především o spotřebitele ruských médií.
„Naše nezávislá média jsou slabá, oslovují malý počet lidí,“ říká Džalilov. – Kromě toho plakaly informace ze světa, také nezávislé, ale především veřejnoprávní sdělovací prostředky, jako kočka. Kazaši neznají dobře jazyky, s výjimkou kazašštiny a ruštiny. Proto významná část společnosti přijímá všechny informace o zahraničí z ruské televize, která je v naší zemi široce dostupná a velmi snadno recenzovaná. Lidé v něm ani nemusí nutně hledat informace, často jen zábavu, ale v očekávání své oblíbené talk show nebo seriálu vždy najdou nějaké informace, ze kterých vyzařuje kremelská propaganda.“
Podle Džalilova, kdyby jen kvůli omezení dostupnosti ruských médií, názory Kazachů by se okamžitě změnily. Opoziční kazašští intelektuálové jako Dosim Satpaev po tom dlouho volali.
„V roce 2014, po anexi Krymu (kterou Kazachstán nikdy neuznal), jsme požadovali omezení vysílání ruské televize v Kazachstánu. Naše úřady se zcela vzdaly informačního pole Ruska, což poškozuje naše státní zájmy,“ řekl mi Satpaev. On i podobní zastánci omezení vlivu ruské propagandy na kazašskou veřejnost si však uvědomují, že úřady se takových násilných pohybů bojí, protože vědí, že to vyvolá reakci Ruska.
Ti obyvatelé Kazachstánu, kteří dostávají informace o světě z ruské televize, se nikdy nenechají přesvědčit, že rusko se chová agresivně, že Putin zaútočil na Ukrajinu ne proto, aby ochránil údajně rusky mluvící obyvatelstvo, které je tam pronásledováno, ale proto, že potřeboval vnějšího nepřítele, aby zvýšil popularitu země a že nesní o ničem jiném než o obnovení hegemonie. které Rusko ztratilo s rozpadem SSSR.
Rozdělená společnost
Někteří obyvatelé Kazachstánu, včetně těch, kteří jsou vzdělanější nebo prostě ti, kteří nejsou vystaveni silnému vlivu „Ruska 24“ nebo NTV, jasně sympatizují s Ukrajinou. Demonstrace 6. března, jediná, pro kterou úřady daly oficiální povolení, se zúčastnily davy lidí, mnoho kazašských novinářů, umělců a aktivistů veřejných organizací. Většina z nich měla nálepku s ukrajinskou vlajkou na svých avatarech v Moderátor.
V Kazachstánu byly různé iniciativy pro Ukrajinu zahájeny téměř okamžitě po zahájení totální ruské agrese. Togjan Kozhalieva, zakladatelka fondu Moderátor („Pravda“), říká, že v prvních dvou dnech fundraisingové kampaně na pomoc Ukrajincům, kterou její nadace zahájila 26. února, přispělo 12 tisíc lidí. Celkem získali více než milion dolarů. Jak obyčejní občané, tak kazašští podnikatelé darovali například Timura Turlova, Rusa, který se nedávno přestěhoval do Kazachstánu a již má občanství této země.
„Lidé chtěli pomoci, protože si představovali, že Kazachstán by se mohl stát ukrajinským místem. Koneckonců, máme nejdelší hranici s Ruskem [7,5 тис. км, – ред.]. Rusové – místní politici a novináři – opakovaně říkali, že Kazachstán by měl dát Rusku část svého území, že naše nezávislost je fraška atd. Máme také poměrně velkou rusky mluvící menšinu a Rusko mnohokrát slíbilo, že ji bude bránit,“ vysvětlil mi Togžan.
Prostředky získané z fondu Moderátor nakupuje léky a další nezbytnosti. Transporty první pomoci byly dodávány vládními letadly, která přiletěla na kazašské uprchlíky z Ukrajiny, a pak si jejich auta půjčila státní společnost. Vzduch Astana. „Všichni nás podporovali,“ ujistila Kozhalieva, „protože všem bylo jasné, že pokud Ukrajina prohraje, Kazachstán bude další.“
Průzkum provedený v dubnu Centrem pro studium veřejného mínění Demoskop, zjistil, že 70% společnosti podporuje Rusko v konfliktu s Ukrajinou (49% respondentů bezpodmínečně, dalších 21% – trochu zdrženlivější). 30% respondentů preferovalo Ukrajinu, protože se domnívalo, že Rusko nemá důvod na ni útočit, a proto porušilo zákon a dopustilo se nepřiměřené agrese.
„Byli jsme šokováni a velmi rozrušeni výsledky průzkumu. Báli jsme se tyto výsledky zveřejnit,“ přiznal Džalilov v rozhovoru se mnou. Reakce velké části našeho prostředí, tedy liberální inteligence, byla strašná. Byli jsme obviněni z podpory kremelské propagandy, z klamání společnosti a nakonec z kritiky naší metodologie a z tvrzení, že za výsledky může ona.“
Nejvíce kritizováno bylo, že 77 % respondentů Demoskop odpověděl na otázky v ruštině a že průzkum byl proveden prostřednictvím pevných telefonů. Jiní odborníci, s nimiž jsem mluvil, uznávající, že výsledky získané Džalilovovým týmem mohou být poněkud zkreslené (starší lidé s konzervativními názory převažují mezi vlastníky pevných telefonů), souhlasí s tím, že liberální inteligence žije v bublině a neuvědomuje si, jak odlišné jsou její názory od zbytku společnosti. Známý kazašský lidskoprávní aktivista Jevhen Žovtis se domnívá, že rozložení proukrajinských a proruských sympatií ve společnosti může být 50 až 50. Všichni souhlasí s tím, že společnost je hluboce rozdělena a válka bude fungovat jako lakmusový papírek, který tyto části vytáhne na denní světlo a zostří.
Je těžké mluvit
Mnoho mých partnerů si uvědomilo, že kazašský konflikt kvůli ruské agresi proti Ukrajině je tak hluboký, že téma války v rodinách se stalo tabu.
Viktor Kovtunovskij, vystudovaný inženýr, bývalý poslanec městské rady v Almaty a nyní většinou nezávislý novinář, jehož rodina žije v Kazachstánu po generace a pochází víceméně stejně z Ruska a Ukrajiny, již dávno přestal mluvit o Rusku a Ukrajině se svými vzdálenými příbuznými. „Já, moje žena a naši dva dospělí synové jsme proti této válce. Když jsem se za úsvitu 24. února dozvěděl o prvních raketách, které dopadly na ukrajinská města, byl jsem naštvaný a rozrušený. Věděl jsem, že Putin hodně blafoval, ale nemyslel jsem si, že je tak šílený, jak se ukázalo. Měsíc jsem byl tak deprimovaný tím, co se dělo, že jsem neopustil dům, s nikým jsem nemluvil, jako bych byl v těžké depresi.“
Zpočátku se Viktor snažil vysvětlit své matce a vzdáleným příbuzným, co se děje v Ukrajině. Ale pak to přestal dělat. „Začal jsem se co nejvíce vyhýbat tématu války o rodinných svátcích. Nemá smysl se přít s lidmi, kteří se za ta léta vysávání kremelské propagandy zabili do hlavy, že Rusko je dobré a že je z něj všechno dobré. Nejsou schopni přijmout pravdu, že ruští vojáci znásilňovali a stříleli civilisty, že ruské rakety záměrně cílily na domy, školy a nemocnice. Pro lidi, jako jsou moji příbuzní, by přiznání něčeho takového znamenalo popřít vše, čím byli, v co věřili a co vytvářeli svou představu o světovém řádu, v němž Rusko ztělesňovalo síly dobra. To není diskuse o argumentech, je to jako snažit se přesvědčit náboženského fanatika, že Bůh neexistuje,“ řekl Kovtunovskij.
Podobný názor sdílí Andriy Grishin. Je stejně jako Viktor ze smíšené rusko-ukrajinské rodiny, novinář a lidskoprávní aktivista, který se narodil a žije v Kazachstánu. Část rodupovažuje ho za ukrajinského zpravodajského důstojníka, protože se jim snažil vysvětlit, jak válka skutečně vypadá. Strýc Andrej žije v Rusku, v Barnaulu. Jeho syn, voják, bojuje v Ukrajině. Když jeho strýc přijel navštívit Kazachstán, Andrej to nemohl vydržet a vstoupil s ním do diskuse. Docela neúspěšně, protože to jen potvrdilo strýci myšlenku, že „chapadla ukrajinských nacistů jdou velmi daleko“. Andrejova matka, i když souhlasila se svým synem proti válce, raději o tom nemluvila se svým bratrem. Ví, že je to může úplně rozptýlit.
Na čepeli nože
Ruské akce podporuje nejen část kazašských Rusů, ale také někteří Kazaši. Mnozí z nich sledují pouze ruskou televizi. Částečně proto, že nabídka zábavy ruské televize se jim zdá atraktivnější, částečně proto, že znají ruštinu lépe než kazašštinu a ruská média jsou pro ně snadněji vnímatelná. Podle nezávislých zdrojů například sociální hnutí Memlekttik, asi 60% občanů země mluví plynně kazašským jazykem.
Paradoxně na straně Ruska jsou kazašští konzervativci, věřící, kteří chodí do mešity. Adil Džalilov to vysvětluje tím, že pro konzervativní imámy je Ukrajina Západem a je symbolem všeho zkaženého, kde se šíří „LGBT ideologie“ a tradiční hodnoty umírají. Kazašští imámové se dívají na své kolegy z Ruska, Baškirska a Tatarstánu. Neznají angličtinu, nesledují média mimo bývalý SSSR. Všechny své znalosti o světě získávají prostřednictvím Ruska.
Při tom všem nesmíme zapomínat na sílu Kazachstánu. Má nejednoznačnou politiku. To je výsledek dvou protichůdných trendů. Na jedné straně je Kazachstán vysoce závislý na Rusku v ekonomických a bezpečnostních otázkách. Má velmi úzké vztahy s Moskvou, podílí se na několika organizacích, v nichž je Rusko vůdcem a které jsou jasně zaměřeny na postsovětskou reintegraci (z nichž nejdůležitější jsou Euroasijská ekonomická unie a Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti). Na druhé straně byla nezávislost a územní celistvost Kazachstánu opakovaně zpochybňována ruskými politiky a významnými osobnostmi z ruské mediální sféry. Každých několik let ruští poslanci nebo novináři zmiňují, že severní území Kazachstánu jsou ve skutečnosti „darem od Rusů“ a Kreml vydrží kazašskou státnost, dokud Kazachstán zůstane jeho věrným služebníkem.
Ze všech těchto důvodů jsou kazašské úřady velmi empatické k Ukrajině a otevřeně nepodporují Rusko. Prezident Kassym Jomart Tokajev na známém fóru v Petrohradě otevřeně prohlásil, že Kazachstán nikdy neuzná nezávislost „DLR“ a „LLR“, protože by to bylo v rozporu s mezinárodním právem. Setkává se s ruskými politiky, ale také telefonicky hovoří s prezidentem Volodymyrem Zelenským.
„Kazašské úřady jsou si dobře vědomy ruské hrozby, stejně jako toho, jak moc je jejich země závislá na Rusku. Proto musí být jejich politiky řádně vyvážené. Je to jako chodit po čepeli nože,“ říká mi Serik, kazašský podnikatel, který se kdysi aktivně angažoval v politice na místní úrovni. Nechce zveřejnit své příjmení. Setkali jsme se v Astaně, v nákupním centru Moderátor. Serik je volán někým po celou dobu. Mluvíme rusky, ale v telefonu se Serik přepne do kazašštiny a občas vloží ruská slova. V mládí snil o tom, že se mu bude říkat Sergej, ne Serik. Dnes už mluví o hrdosti, že Kazachstán je nezávislý. Věří, že k zachování této nezávislosti je zapotřebí velký trik: „Jako občan podporuji politiku naší vlády týkající se této války,“ vysvětluje mi Serik. – Je mi jasné, že žádný civilizovaný stát by se ve své politice neměl uchylovat k bombám. Válka je vždy špatná, protože na ní umírají lidé. Ale na druhé straně nemůžeme přerušit vazby, které nás spojují s Ruskem. Dlouho si brousila zuby na našich severních plochách. Je třeba jednat moudře, opatrně. Jinak můžeme ztratit všechno. Vzpomeňte si, že na začátku války Západ zaujal vyčkávací postoj. Ukrajině začal pomáhat až poté, co viděl, že se brání. A kdo nám pomůže?“
Překlad z polštiny
Text byl publikován v rámci projektu spolupráce mezi námi a polským časopisem Nowa Europa Wschodnia.
Původní název článku: Wojna w Ukrainie dzieli Kazachów
