Zajímavá vyhlídka pro Rusko na mezinárodní scéně se otevírá po incidentech na plynovodech Nord Stream 1 a Nord Stream 2. Podle mnoha západních expertů je poškození plynovodu, který prochází dnem Baltského moře, výsledkem sabotáže. A s největší pravděpodobností to spáchali sami Rusové.
Na první pohled vypadá tato verze naprosto absurdně. No, jak mohl Kreml vydat rozkaz vyhodit do povětří plynovod, který je stále považován za téměř hlavní průmyslové dítě Vladimira Putina? Rusko tato obvinění odmítá a snaží se svalit vinu na Spojené státy. Ruští propagandisté připomínají slova amerického prezidenta Joe Bidena, pronesená před ruskou totální invazí na Ukrajinu.
„Pokud Rusko provede invazi, což bude znamenat překročení hranice Ukrajiny s tanky a vojáky, Nord Stream 2 již nebude existovat,“ řekl Biden během společné tiskové konference s německým kancléřem Olafem Scholzem ve Washingtonu. Abychom to shrnuli, na začátku února přijel šéf německé vlády na návštěvu Spojených států, aby vyřešil problém plynovodu Gazprom. A stranám se údajně podařilo dosáhnout dohody, podle které Američané nebudou zasahovat do fungování Nord Stream 2. S jistou výhradou, kterou Biden vyjádřil.
Jeden z novinářů se na zmíněné tiskové konferenci pokusil objasnit, jak přesně hodlá americký prezident zasahovat do práce plynovodu. Biden odpověděl: „Slibuji, že to budeme schopni udělat.“
Nyní v Rusku šéf Bílého domu tato slova pochopil. „Biden je povinen odpovědět na otázku, zda Spojené státy splnily svou hrozbu,“ řekla Maria Zacharovová, odporná oficiální mluvčí ruského ministerstva zahraničí.
Bílý dům, ministerstvo zahraničí a Pentagon daly jasně najevo, že Spojené státy nejsou do incidentu zapojeny. A u myslících lidí by tato ujištění neměla být zpochybňována. Američané by se museli úplně zbláznit, aby riskovali dobré vztahy s evropskými partnery během války a dopouštěli se takových agresivních akcí v zóně zvláštních ekonomických zájmů Dánska, které jsou namířeny proti energetické bezpečnosti Německa a dalších zemí Evropské unie. Koneckonců, proč? Koneckonců, Nord Stream 2 nefungoval a Rusko samo sabotovalo práci Nord Stream 1.
Ještě absurdnější jsou obvinění z úst ruských vůdců, že Ukrajina je zapojena do sabotáže. Bohužel naše země nemá ani schopnosti, ani prostředky k provedení takové operace v Baltském moři. A kromě toho, nyní se naše vojenské a speciální služby zaměřují na úplně jinou záležitost a neměly by možnost nechat se rozptýlit zcela sekundárními projekty.
Vraťme se tedy k „ruské verzi“ a pokusme se odpovědět na otázku: proč Rusko samo potřebuje tuto sabotáž? A má zde přímý přínos související s neplněním smlouvy o dodávkách plynu do Evropy. Poradkyně ukrajinské ministryně energetiky Lany Zerkalové v komentáři pro Rádio Svoboda tak vysvětlil ruský zájem: „Je to teroristický čin, který Rusové spáchali úmyslně. Sdílím názor, že oprava těchto plynovodů bude stát Rusy méně než zaplacení pokut za nedostatečné dodávky plynu evropským spotřebitelům. Aby se vyhnuli těmto pokutám, Rusové by mohli bezpečně jít vyhodit tyto trubky do povětří.“ Koneckonců, pokud oprava plynovodů po jejich výbuchu bude stát Rusy miliony dolarů, pak výše pokut za selhání smluv je miliardy.
Takže pokud se vyšetřování, které nyní organizuje Eurounie (a spojené státy mu v této věci pravděpodobně pomohou), podaří prokázat zapojení Kremlu, pak Rusko konečně a navždy ztratí šanci být energetickým partnerem západních států. Je překvapující, že Moskva neztratila takovou šanci se začátkem invaze na Ukrajinu. Faktem však zůstává, že mnoho evropských zemí (a nejde jen o Maďarsko) nechtělo ukončit smlouvy s Ruskem na dodávky ropy a plynu. Někteří obhajovali pouze dočasné pozastavení smluv. Stejně jako válka skončí, bude možné znovu vést s Rusy obvyklý provoz. Ale Rusko, které vyhazuje do povětří své vlastní plynovody jen proto, aby poškodilo Západ za podporu Ukrajiny, je úplně jiná realita.
Po mnoho let si Rusko vytvořilo obraz stabilního energetického partnera, partnera v oblasti bezpečnosti, nešíření jaderných zbraní atd. na mezinárodní scéně. Připomeňme, že až donedávna západní vrcholní politici, diskutující o tématu osídlení na Středním východě, v Perském zálivu, Latinské Americe atd., Tvrdili, že je nemožné se vyrovnat bez Moskvy. Jakmile všichni zavírali oči před skutečností, že Rusové sami podněcují konflikt, aby nabídli své služby pro jeho urovnání. Washington například považoval Rusko za jistou protiváhu Číny. Evropská unie je protiváhou jak Číny, tak do jisté míry i Spojených států (zejména když byl prezidentem Donald Trump). Teď celá tato bezpečnostní struktura se již rozpadla na kusy.
Přinejmenším od 24. února mělo být světu jasné: Putin vzlétl z cívek. Dlouho však z nějakého důvodu s ním panikařili. Evropští lídři mu volali, snažili se ho přesvědčit, přesvědčit, přesvědčit ho k jednání. Někteří dokonce přišli do Moskvy. To znamená, že po dlouhou dobu byl Putin považován za připraveného na pakt. A obratně využíval těchto iluzí západních politiků.
Právě teď, po četných faktech o masových válečných zločinech, po pseudoendendech, mobilizaci, jaderných hrozbách, se radikálně změnily postoje k Rusku a jeho vůdci. Navíc se změnila nejen na Západě, ale i na Východě, jak ukázal poslední summit Šanghajské organizace pro spolupráci. A není to jen a ne tolik, že v Samarkandu byly požadavky, aby Putin ukončil válku co nejdříve. Lídři Číny, Indie a Turecka prokázali nadřazenost vůči svým ruským protějškům. Dali jasně najevo, že už s ním nechtějí jednat. Navíc, pokud západní politici pohrdají Putinem kvůli jeho agresi, pak ti východní – protože se stal poraženým. Svými nešikovnými, špatně koncipovanými činy v Ukrajině demonstroval svou naprostou nekompetentnost, insolvenci jako vůdce země, která tvrdí, že je supervelmocí. Takže právě teď Putin upadá do těsného kruhu izolace. Stejně jako krysa v rohu může být stále nebezpečná, ale její konec je blíže.
