Charkovská ofenzíva je z hlediska vojenské strategie rozhodně ojedinělým fenoménem. Bezesporu bude zařazena do učebnic pro výcvik budoucích velitelů. Naše publikace již rozebírala vojenské aspekty útočné operace v předchozím článku („Unikátnost operace obranných sil. Tajemství úspěchu charkovské ofenzívy“). Neméně důležitý je však i jeho politický význam.
Pro Ukrajince je důležitý především úspěch v Charkovské oblasti. A pro ty, kteří hluboce věřili ve vítězství, a pro ty, kteří měli pochybnosti. „Rusko je příliš velké, nashromáždilo příliš mnoho zbraní, vycvičilo mocnou armádu, má neomezené zdroje, takže je těžké si představit, jak ho bude možné překonat,“ – takto uvažoval druhý.
Téměř jsme v reálném čase sledovali, jak ruské okupační síly ničí vše, co jim stálo v cestě, metodou „údolí ohně“. Dělostřelectvo, obrněná vozidla, letectví nenechaly z našich měst a vesnic kámen na kameni. Našim vojákům nezbývalo nic jiného, než se stáhnout na dosud přežívající území. Mimovolně se objevil strach: touto metodou by se okupanti mohli dostat alespoň k Dněpru, ještě dále.
Ano, inspirovali jsme se úspěšnými operacemi Ozbrojených sil Ukrajiny, jako je likvidace vlajkové lodi Černomořské flotily, křižníku „Moskva“, dalších válečných lodí a člunů, ničení skladů s pohonnými hmotami a municí, likvidace vlajkové lodi Černomořské flotily, křižníku „Moskva“, dalších válečných lodí a člunů. sestřelení ruských letadel našimi kolektivními „duchy“. To vše však k důvěře nestačilo.
Také jsme se báli, že deokupace území, až konečně přijde, si vyžádá obrovské oběti. Stejně jako ruské velení hází na smrt „potravu pro děla“ a nevěnuje pozornost počtu obětí, aby splnil úkol. Takže co nás čeká, když přijde čas na náš útok? Budeme muset obětovat tisíce životů našich chlapců za osvobození Ukrajiny? Mám podezření, že mnoho lidí si v hlavě procházelo tyto otázky, které vyvolávaly chmurné myšlenky.
Charkovská ofenziva však nám i světu dokázala, že bojovat lze i jinak, ne jako Rusové. Bez vytyčení bojiště těly.
Pochopení toho dalo ukrajinské společnosti nový a ještě silnější náboj nadšení. Míra optimismu v posledních dnech stoupla na maximum.
Neméně dopadly úspěchy ukrajinské armády na lidi, kteří neměli to potěšení spadnout pod okupaci. Půl roku v takových podmínkách každý psychicky nevydrží. Pravděpodobně už mnozí z nich měli myšlenky, že možná „Rusko je tu navždy“, možná stojí za to se smířit a spolupracovat. Nyní se ti, kteří si dovolili pochybovat, honí za takovými kapitulními myšlenkami jako vzteklí psi.
Mezitím v ruské společnosti probíhají diametrálně odlišné procesy. Roste pesimismus a nejistota. Panika, která vypukla v řadách ruských okupačních vojsk, se ve vlnách šířila po území Ruska. Protiválečné a protivládní nálady sílí. Městští zastupitelé v Moskvě a Petrohradu pronášejí prohlášení o Putinově impeachmentu. A samotný šéf Kremlu vypadá čím dál ponuřeji. Třesou se mu ruce, nohy i hlas. Jeho osoba vyvolává stále méně strachu a respektu, stále více znechucení a opovržení. Mezi Rusy narůstají pochybnosti: možná car není skutečný?
Těžko říct, zda můžeme v Rusku očekávat revoluci nebo dokonce palácový převrat. Jisté je pouze to, že autorita a popularita centrální ruské vlády neustále klesá. A pokud se moskevští vládci skutečně rozhodnou mobilizovat, pak budou připraveni na vzpouru. Proto o tom Putin tvrdošíjně nechce ani mluvit, stejně jako nazývat válku válkou. On i jeho okolí, vědomi si špatného vývoje událostí, se stále více přiklánějí k jednání s Ukrajinou. Nyní si ale Ukrajina může stanovit podmínky. A hlavní z nich je úplná deokupace.
Úspěchy vojáků ozbrojených sil v Charkovské oblasti měly mimořádně pozitivní dopad na společnosti a vlády západních zemí. Pro Ukrajinu je to pozitivní. Vezměme si například Německo. Až dosud jsme si na ni nikdy nestěžovali, na její nešikovnost ve věci vojenské pomoci. Němci byli dokonce obviněni, že téměř záměrně zdržovali poskytnutí těžkých zbraní. Někdy byly tyto kritiky oprávněné, někdy přehnané. Protože Německo nám dalo zbraně, zvláště ty slavné Panzerhaubitze 2000. Ale mohl bych dát víc, mnohem víc. A doufáme, že teď dáme. Ještě víc – sebevědomí.
Odkud tato důvěra pochází? Vychází z nejnovějších projevů předních německých politiků, vládních činitelů a odborníků, kteří opěvují úspěchy ozbrojených sil a dokonce se snaží na vítězství byť jen trochu podílet.
„Všichni jsme nyní svědky toho, co se stane, když armáda tak statečně bojuje a má zároveň podporu. Ukrajina dnes existuje jen proto, že se může bránit díky své armádě,“ uvedla německá ministryně obrany Christine Lambrechtová.
Hlavní vojenský stratég Německa generál Eberghard Zorn k charkovské ofenzivě poznamenal: „Oni (ukrajinští vojáci, pozn. red.) bravurně prokázali, že jsou schopni jednat aktivně, se zapojením všech dostupných sil a prostředků. Včetně rušivých manévrů a náhlého přesunu pozornosti, kdy byli Ukrajinci rozptýleni na jihu, a soustředěni nakonec na severu. Je to výsledek toho, že výcvik ukrajinských vojáků probíhal tak, jak měl.“
Jak absurdně nyní vypadají dopisy německých „intelektuálů“, kteří vyzývali vládu Německa, aby Ukrajině neposkytovala zbraně, protože by to jen prodloužilo válku a Rusko by stejně nebylo možné porazit. Život ukázal, že vše je právě naopak, že bude možné vyhrát a západní zbraně konec války jen urychlí.
Charkovská ofenziva vyvolala v německé politické komunitě přehlídku prohlášení o nutnosti rychle zvýšit vojenskou pomoc Ukrajině. Tanky, obrněné transportéry, obrněné transportéry již nejsou tabu. Ukrajina by měla dostat vše, aby upevnila svůj úspěch a aby Němci mohli říci: „A my jsme do toho zapojeni.“ Prohlášení všech parlamentních stran – vládní i opoziční, samozřejmě kromě dvou živených Kremlem – Alternativy pro Německo a Levicové strany.
Například šéfka obranného výboru Bundestagu Marie-Agnes Strack-Zimmermann (Marie-Agnes Strack-Zimmermann), která v poslední době zastupuje Svobodnou demokratickou stranu, která je součástí vládní koalice stanovený: „Německo by mělo okamžitě přispět k úspěchu Ukrajiny a dodat obrněná vozidla a bojová vozidla pěchoty Marder a tanky Leopard 2. Německo musí převzít vedoucí úlohu v Evropě v boji za demokracii. A samozřejmě teď není čas na nerozhodnost a váhání.“
K podpoře Ukrajiny dodávkami nových zbraní vyzval i šéf výboru Bundestagu pro mezinárodní záležitosti Michael Roth. „V této nové fázi války Ukrajina potřebuje zbraně, které jí umožní osvobodit území okupovaná Ruskem a udržet je pod kontrolou. Země Západu, zejména USA, Německo, Francie a Polsko, musí rychle koordinovat své úsilí a přizpůsobit své dodávky nové situaci. Ukrajina může tuto válku vyhrát jako svobodná demokratická země při zachování své územní celistvosti. To by nebylo možné bez dodávek moderních západních zbraní, zejména z Německa,“ – stanovený on.
Prohlášení o záměru zvýšit vojenskou pomoc Ukrajině na pozadí úspěchu útočné operace v Charkovské oblasti zaznívají i z dalších západních metropolí. Ozbrojené síly prokázaly, že jsou schopny porazit vychvalovanou ruskou armádu, schopné provádět efektivní útočné operace, osvobozovat zajatá území a nakonec jsou schopny zvítězit. Kritici dodávek zbraní na Ukrajinu ztratili poslední argumenty.
Tato operace ozbrojených sil se velmi dobře kryla s další, již pátou mezinárodní konferencí ve formátu Ramstein, kde se řeší otázky vojenské pomoci Ukrajině. Ministr obrany Ukrajiny Oleksij Reznikov, který se setkání zúčastnil, se z něj vrátil plný optimismu. Koneckonců bylo dohodnuto, že pomoc Ukrajině bude transformována z jednorázové na trvalou a dlouhodobou. A zbraně pro Ukrajinu nebudou pocházet z armádních skladů, ale budou se vyrábět v továrnách obranného průmyslu západních zemí. Rozšíří se také systém výcviku ukrajinských vojáků ve výcvikových střediscích členských zemí NATO. Partnerské země Ukrajiny se zároveň chopily úkolu poskytnout Ukrajině pokročilou protiletadlovou obranu. Navíc již nebude vycházet ze starých sovětských systémů protivzdušné obrany, ale z nejnovějších systémů, jako je kupř NASAMS a Iris-T.
A ujištění západních vůdců, že budou Ukrajinu podporovat až do vítězství, už se nezdají být pokrytectvím. Kontury vítězství se totiž rýsují stále zřetelněji.
