Abychom vyvolali strach a úzkost v jiných zemích světa, není nutné být silný, mocný a neporazitelný. Můžete jednoduše vytvořit vhodný obrázek ve veřejné představivosti a úspěšně jej propagovat. Je jedno, zda jde o občany vlastního státu nebo o obyvatele jiných zemí a celé planety.
Moskva tuto pravdu dokonale poznala. Kreml má dlouholeté zkušenosti s manipulací, hrozbami a lžemi v celosvětovém měřítku. Mýtus o moci a zdánlivě legitimních geopolitických ambicích Kremlu, jeho právu určovat osud celých zemí a kontinentů, je založen na smyšlených příbězích o neexistujících vynikajících vítězstvích. Okořeněné směsí imperiálního majestátu, arogance a mesianismu. Velkoryse financované velkými peněžními zdroji, uplácení zahraničních politiků a hraní na globálních energetických trzích.
Rusko dosáhlo vážného úspěchu v globální propagandě obrazu země, která neexistuje. Moskva je impérium, které obchoduje nejen s ropou nebo plynem. Hlavní hodnotou je pro ni export strachu, lží a podvodů. Poté jsou převedeny na geopolitické bonusy a dividendy. Umožňují ničit základy světového řádu, měnit hranice, zabírat území a ničit jiné národy.
Vytváření atmosféry strachu na pozadí strašných zločinů a bezprecedentní krutosti je již dlouho oblíbenou věcí Moskvy. Mezi masovými popravami Novgorodianů spáchanými oprichniky Ivana Hrozného v roce 1570 a vraždami Ukrajinců v Buchu, Irpenu, Gostomelu, Izyumu a dalších městech a vesnicích je propast několika staletí. Ale to vše jsou projevy stejného příznaku „tajemné ruské duše“. Což se projevilo na řadě zločinů spáchaných Rusy na jiných národech. A značný počet z nich připadá právě na Ukrajinu. Zvěrstva v Moskvě nejsou excesy umělce. To je jeden z rysů charakteru říše, její základní podstata.
Blufování na hranici faulu je dalším oblíbeným geopolitickým trikem Ruska. Tentokrát se ale agresor přepočítal. Faktem je, že jak obyčejní Rusové, tak i samotný Kreml po mnoha letech jedovaté propagandy o vlastní velikosti a právu překreslovat hranice jiných států uvěřili ve svou sílu a neporazitelnost. Sílou své armády. Za přítomnosti pokročilých zbraní a technologií. V nezávislosti na západních komponentech pro výrobu zbraní. Nejlepší světové rakety, tanky, letadla, systémy protivzdušné obrany a lodě. V elitních vojenských jednotkách, které ve skutečnosti neexistují. V geniálních velitelích, kteří jsou vlastně zkorumpovaní a bez zvláštních talentů. V silné ekonomice, která je vlastně postavena na exportu surovin.
Odtud pochází tato divoká iracionální víra v dobytí Kyjeva za tři dny. V triumfálním pochodu Evropou a výstupu do Lamanšského průlivu. V tom, že Ukrajina neodolá, ale po prvních ranách a objevení se ruských tankových kolon složí zbraně. Že Západ vyjádří nové hluboké znepokojení a vyrovná se s realitou. A nebude riskovat pomoc Ukrajině, aby, nedej bože, nerozhněval velkého ruského medvěda, který chtěl novou krev.
Když mluvil před zahájením rozsáhlé invaze na Ukrajinu, Putin věřil v jeho genialitu a ruskou sílu. Věřil v mýtus, který pěstoval a podporoval především on sám. A to jak pro vnitřní, tak pro vnější použití, uvést v omyl velkou část světa. A nyní se spolu se všemi Rusy stal jeho obětí. Před 24. únorem si byl prezident agresorského státu jistý, že jeden výhružný pohled bude stačit k paralyzaci ukrajinského odboje. Jedno tvrdé slovní varování zemím NATO bude stačit k tomu, aby USA a Evropu upadly do stavu otupělosti. Realita se ukázala být jiná, než se v Kremlu očekávalo.
Strach z rozhněvání ruského medvěda, který má podle všeho velkou sílu a dokáže slušně vystupovat proti celému bloku NATO spolu s USA, nejednou zatemnil střízlivé uvažování mnoha politiků. Zasila paniku a zoufalství. Způsobil letargii a spokojenost. Vyprovokoval kurz, jak uklidnit agresora a flirtovat s ním. Nucený žít v zajetí iluzí a zaujatého vnímání reality. Lhát sám sobě a být schopen pouze vyjádřit hluboké znepokojení nad agresivními činy Ruska. Stalo se tak během agrese v Gruzii v roce 2008. Situace se opakovala po anexi Krymu a invazi ruských vojenských jednotek na Donbas.
Samozřejmě, že schopnost Kremlu jemně procítit psychologii společností, pochopit zranitelná slabá místa celého moderního Západu a jednotlivých politiků nebyla bez. Nebyla to síla Ruska, ale slabost a nerozhodnost světových politických elit, které umožnily Moskvě uskutečnit její agresivní dobrodružství. Ale všechno klamné a falešné bude dříve nebo později odhaleno. To se stalo s obrazem strašidelného a impozantního ruského medvěda.
Ruští propagandisté stavěli své mýty o vojenské síle a neporazitelnosti ruské armády, o síle ruské ekonomiky a globálním vlivu Moskvy na vratkých, nejistých základech. Jakmile se někdo odvážil bránit dalším agresivním plánům Kremlu, obraz vytvořený propagandou se začal rychle hroutit. Nic nepřispělo k odhalení mýtu o ruské vojenské síle více než ruská agrese proti Ukrajině. Z krvežíznivého medvěda, který se prohlašoval za „druhou armádu světa“ a chystal se bojovat s NATO a za dva týdny dosáhnout Lamanšského průlivu, byl papír.
Autoritářské režimy a říše často trpí komplexy vlastní velikosti a vyvolenosti. Impérium jako Rusko se může držet falešných představ po dlouhou dobu. Vzbuďte strach a díky blafování hledejte pokaždé nové ústupky. Jakmile však krutá realita zcela zboří vymyšlené mýty o síle a neporazitelnosti, zhroutí se. Protože lži, které stmelovaly impérium zevnitř, už nefungují.
Donedávna značná část obyvatel planety Země vnímala Rusko jako autoritářský, nedemokratický, ale dostatečně silný stát. Jeden z geopolitických hráčů, se kterými je třeba počítat. Mnozí se ruských jednotek vážně báli a věřili, že Moskva má skutečně k dispozici mocenskou „druhou armádu světa“. Někteří naivní západní politici dokonce vážně plánovali vytvoření spojenectví s Ruskem proti Číně. A velmi se bál sblížení mezi Pekingem a Moskvou.
Rusko se jim nemuselo líbit, ale na jeho kriminální aktivity a agresivní rétoriku se dívali svrchu. S agresorovými novými činy s cílem podkopat světový řád a globální stabilitu zacházeli s podivnou blahosklonností. A příliš snadno zapomněli na hříchy minulosti. Bude ale tento postoj přetrvávat poté, co svět konečně uvidí skutečnou lživou, krvavou a ošklivou podstatu Moskvy? Viděl jsem její slabost a ubohost. Sadismus a krutost. Pocit bezmoci a směšné pokusy skrývat vlastní porážky a neúspěchy v Ukrajině bajkami z ruského generálního štábu.
Není nic děsivějšího pro impérium, které předstíralo, že má právo být mezi vůdčími mocnostmi světa, než demonstrovat svou ubohost celé planetě. Každý den války proti Ukrajině odtajňuje Moskvu. Snižuje ji níže a níže ve světovém žebříčku vlivu. Ničí svou autoritu i mezi malými státy ve střední Asii a na Kavkaze.
Dříve mohl na schůzku s Putinem přijít pozdě jen prezident USA. Dnes to prezidenti Turecka a Kyrgyzstánu dělají snadno a nenuceně. A ruský vůdce si stěžuje indickému premiérovi, že Ukrajina s jednáním nesouhlasí. Ne nadarmo američtí generálové vyzývají svět, aby se připravil na možný kolaps Ruska. Velký, děsivý medvěd se ukázal jako papír.
