„90minutový telefonický rozhovor s #Putinem: Rusko musí stáhnout své jednotky z #Ukrajiny a uznat svou suverenitu a územní celistvost. Jinak si diplomatické řešení nelze představit,“ objevila se tato zpráva v úterý 13. září večer na oficiální stránce Cvrlikání Německý spolkový kancléř Olaf Scholz. Objevilo se to pár minut po konverzaci zmíněné v samotném tweetu. Zcela symbolické jsou rozhovory, které svým obsahem a vyzněním jasně charakterizují novou geopolitickou situaci. Situace, tvořená především brilantní ofenzivou Ozbrojených sil Ukrajiny v Charkovské oblasti.
V předchozím článku již naše publikace hovořila o tom, jak měla Charkovská ofenzíva radikální dopad na politickou situaci na samotné Ukrajině, v Rusku a v západním světě. Tento telefonický rozhovor, ve kterém německá kancléřka skutečně dala šéfovi Kremlu ultimátum, lze považovat za projev těchto změn. S vysokou pravděpodobností lze předpokládat, že Scholz mluvil s Putinem nejen svým jménem, ale i jménem všech západních spojenců, což obnášelo předchozí shodu stanovisek. Jinými slovy, ruský prezident skutečně slyšel ultimátum Západu v telefonu.
Olaf Scholz od května nekomunikuje s Vladimirem Putinem. Očividně až doteď nebylo o čem mluvit. Nyní, po úspěších ukrajinské armády, se zjevně objevilo téma k rozhovoru. A nejen mluvit, ale vyžadovat a dokonce v té nejvyšší podobě. Co přesně tedy Olaf Scholz požadoval?
Tak jako hlášeno Mluvčí německé vlády Steffen Gebeschreit, německá kancléřka vyzvala ruského vůdce k co nejrychlejšímu diplomatickému urovnání války proti Ukrajině s poukazem na vážnost situace na frontě a důsledky ruské invaze. Šéf německé vlády zároveň deklaroval nutnost příměří, úplného (!) stažení ruských jednotek z území Ukrajiny a také dodržení její územní celistvosti a suverenity.
„Spolková kancléřka zdůraznila, že další kroky Ruska ohledně anexe (Ukrajiny, – pozn. red.) nezůstanou bez odezvy a nebudou za žádných okolností uznány,“ stojí v prohlášení Gebestreita.
Scholz navíc Putina upozornil na nutnost zaručit bezpečnost v Záporožské JE. Ruské straně také nařídil, aby se zajatými bojovníky zacházela „v souladu s požadavky mezinárodního humanitárního práva, zejména ženevských konvencí, a aby zajistila neomezený přístup Mezinárodnímu výboru Červeného kříže“.
Co na to tedy Putin odpověděl? Uchýlil se ke své obvyklé taktice: připsat vlastní vinu na ukrajinskou stranu. Ruský vůdce byl zřejmě velmi znepokojen, a proto nad věrohodností svých obvinění příliš nepřemýšlel. Ve svých lžích se absolutně neudržel.
O tom mluvil Putin, podle oficiálního prohlášení Kremlu o tomto telefonickém rozhovoru. „Zejména Vladimír Putin kancléřku upozornil na flagrantní porušování mezinárodního humanitárního práva ze strany ukrajinské strany, nepřetržité ostřelování měst Donbasu, v jehož důsledku dochází k zabíjení civilistů a záměrnému poškozování civilní infrastruktury. Prezident Ruska podrobně hovořil o opatřeních k zajištění fyzické ochrany ZNPP, která jsou přijímána v koordinaci s MAAE, která je vystavena neustálým raketovým útokům z Ukrajiny, což vytváří reálná rizika katastrofy velkého rozsahu,“ uvedl web Kremlu. A to, jak každý ví, je zcela nepravdivé. Nejde jen o to, že neodpovídá: ve skutečnosti je všechno přesně naopak.
Předpokládám, že vyjádření německé kancléřky o dodávkách energetických zdrojů německé kancléřce nejvíce rozesmálo. „Putin při popisu situace v evropském energetickém sektoru zdůraznil, že Rusko bylo a zůstává spolehlivým dodavatelem energetických zdrojů a plní všechny své smluvní závazky,“ uvedla tisková zpráva Kremlu.
Je jasné, že Putin by s podmínkami ultimáta nesouhlasil. Tolik východů ale nemá. Politik Scholz není v žádném případě náchylný k dobrodružným výrokům, nikdy by nepronesl prohlášení, natož ultimáta, pokud by nebyl zcela přesvědčen o jejich vhodnosti.
V této souvislosti stojí za zmínku nové informace související s událostmi v předvečer úplné ruské invaze na Ukrajinu v únoru letošního roku. Zveřejnila to tisková agentura ve středu 14. února Reuters s telefonátem svým třem zdrojům blízkým ruským vládním kruhům. Jde o dohody, kterých dosáhli zástupci ukrajinského vedení při jednání se zástupcem šéfa administrativy prezidenta Ruska Dmitrijem Kozakem. Připomeneme, že to byl Putin, kdo ho zmocnil dohlížet takříkajíc na ukrajinské směřování.
Ano, podle zprávy ReutersKozakovi se skutečně podařilo uzavřít dočasnou dohodu s Kyjevem, která by zcela uspokojila dřívější požadavky Kremlu. V první řadě šlo o odmítnutí Ukrajiny vstoupit do NATO. Podle zdrojů Kozak ujistil Putina, že věří, že dohoda, které dosáhl, ušetří Rusko nutnosti zahájit rozsáhlou invazi na Ukrajinu. Kozák tedy doporučil svému šéfovi, aby dohodu přijal.
Připomeňme, že před invazí Putin opakovaně prohlašoval, že NATO a jeho vojenská infrastruktura se blíží k ruským hranicím, přijímá nové členy z východní Evropy a že nyní se Aliance připravuje na vynesení Ukrajiny na svou oběžnou dráhu. Podle šéfa Kremlu to pro Rusko představuje „existenční hrozbu“.
Takže podle Kozáka byla taková hrozba diplomaticky odstraněna. Když mu však byla předložena Kozákova dohoda, Putin dal jasně najevo, že už ho nespokojují s dohodnutými ústupky. Už chtěl mnohem víc, zejména anexi ukrajinských území. Takže dohoda byla porušena.
Tato situace velmi připomíná jednání před slavnou bitvou u Poitiers – jednou z prominentních epizod 100leté války mezi Anglií a Francií. Poté Francie a její spojenci shromáždili několikatisícovou armádu pod vedením Jana II. Dobrého. Více než ztrojnásobil velikost anglických intervenčních sborů pod vedením prince Edwarda (přezdívaného Černý princ kvůli barvě jeho brnění). Francouzi několikrát vyslali poslance k Britům, aby požadovali kapitulaci. Britové, kteří si uvědomovali svou zdánlivě beznadějnou situaci, v zásadě souhlasili. Potom drzí Francouzi opakovaně kladli přísnější požadavky. Černý princ to nakonec nevydržel a prohlásil, že bude bojovat, i kdyby zemřel, ale nebude dělat ústupky. Jak bitva skončila, je známo: úplná porážka Francouzů a zajetí Jeana II. Dobrého.
