Myslím, že by nebylo přehnané říci, že stabilizace situace na frontách rusko-ukrajinské války přivedla mnoho Ukrajinců do stavu apatie. Ostatně tak jsme doufali, že předchozí optimistické zprávy o „bavlně“ na Krymu, o zničení Antonivského a Kakhovského mostu pomocí HIMARS, zničení nepřátelských skladišť se zbraněmi, palivových základen a velitelských stanovišť stejnými reaktivními systémy salvové palby zajistí kvalitativní skok ve válce. Totiž mocná protiofenzíva s osvobozením Chersonu přinejmenším.
Silné útočné akce však zatím vidět nejsou. Gaučoví stratégové jsou rozhořčeni: samozřejmě, ale všechny důvody pro ofenzívu (podle jejich názoru) jsou zajištěny. Už je prý čas přesunout se přes Cherson na Krym, kde už všichni s obavami čekají na příjezd ozbrojených sil.
Ve skutečnosti by byla ofenziva prozatím nepřiměřeně předčasná. Ještě jsme nevytvořili bojovou pěst, abychom prolomili mocnou obranu Rusů.
Jsou tu však i dobré zprávy, které by měly Ukrajince v příštím roce rozveselit. A pocházejí ze zahraničí. Jednou z takových optimistických zpráv je článek v renomovaných amerických novinách Wall Street Journal. Odkazuje na novou vojenskou pomoc Ukrajině ve výši téměř tří miliard dolarů.
Balíček podle Pentagonu obsahuje pokročilé systémy protivzdušné obrany, 24 protidělostřeleckých radarových systémů, téměř 250 000 dělostřelecké munice, drony a náhradní díly atd. Poskytuje také finanční prostředky na výcvik ukrajinských vojáků v používání zbraní dodaných Západem.
Ale to není všechno. Novináři s výzvou svým zdrojům v Bílém domě oznámili, že administrativa prezidenta Spojených států Joe Bidena plánuje dát své vojenské misi na podporu Ukrajiny v nadcházejících týdnech oficiální název.
Na první pohled se to může zdát nepodstatné, až směšné. Ve skutečnosti má velký význam. A nejen proto, že „za prvé je to krásné“. Bude to znamenat přechod od jednorázové snahy poskytnout pomoc ozbrojeným silám k víceleté a trvalé snaze.
„Název operace oficiálně uznává vojenské úsilí USA, podobně jako Pentagon pojmenoval mise v Iráku a Afghánistánu Irácká svoboda, Trvalá svoboda a Sentinel svobody.“ Určení výcvikové a asistenční mise má značný byrokratický význam, protože by zahrnovalo dlouhodobé účelové financování a možnost zvláštních platů a ocenění pro příslušníky služby účastnící se úsilí. Jmenování generála, od kterého se očekává, že bude mít dvě nebo tři hvězdy na starosti koordinaci úsilí. Odklon od většinou jednorázových snah poskytovat Ukrajincům výcvik a pomoc k víceletému programu,“ uvádí článek. Ve skutečnosti jde o přeměnu Američanů z partnerů na téměř spojence.
Optimistické signály přicházejí i z Německa. Kancléř Olaf Scholz se po půl roce války konečně podělil o podrobnosti ze svého setkání s Vladimirem Putinem před totální invazí. Kremelský diktátor si pak sám sebe představoval jako Stalina a Scholze zjevně jako Hitlera a snažil se přesvědčit svůj cíl o účelnosti rozdělení východní Evropy, jako v roce 1939. Zajímavé je, že tehdy Putin prohlásil, že nejen Ukrajina, ale ani Bělorusko by neměly být samostatné státy. Jsem zvědavý, jak se k tomu nyní postaví Lukašenkův otec.
Scholz to samozřejmě odmítl. Nyní vyjádřil připravenost výrazně zvýšit vojenskou pomoc Ukrajině. Berlín už oznámil předání nového balíčku, podle kterého by Ukrajina měla dostat další tři protiletadlová samohybná děla Gepard (celkem bude mít ozbrojené síly 15 takových zařízení). Součástí nového balíčku bude také 11 obrněných transportérů M113 (celkem by jich mělo být 44). Dále 155mm dělostřelecké granáty, raketomety na pickupech s laserovým osvětlením cíle, zvedací a přepravní vozidla, opravárenská a evakuační vozidla Bergepanzer 2 atd.
V pokračování německého tématu stojí za zmínku, že němečtí vojenští analytici tvrdí, že ruské okupační síly jsou stále slabší a slabší a brzy bude mít ukrajinská armáda vynikající příležitost k protiofenzívě.
„Po půl roce vojenských operací je ruská armáda ve stavu hlubokého šoku,“ uvedl v komentáři pro DEutsche Welle pracovník analytického centra Bundeswehru GIDS, profesor Burkhardt Meissner. Armáda Ruské federace podle něj nebyla schopna převzít kontrolu nad vzdušným prostorem Ukrajiny, přestože Ruská federace doufala, že se tak stane druhý den války. „Tato armáda se ukázala jako neschopná obsadit Ukrajinu ani bleskově, ani v půlroční vojenské operaci, ačkoli se to od ní také očekávalo,“ podotýká expert.
Wolfgang Richter, zaměstnanec berlínské nadace „Věda a politika“, se domnívá, že prvotní kalkulace byla v ruském vedení chybná. Tam očekávali, že se ukrajinská armáda bude chovat jako v roce 2014, kdy byly k bojové činnosti připraveny jen některé jednotky a část armády a námořnictva přešla na stranu nepřítele. „Tento scénář mohl vést k falešným závěrům, ale už se to neopakovalo. Ukrajinská armáda bojuje s velkou soudržností a dobrým taktickým výcvikem. Tento špatný odhad v počáteční fázi války vedl k porážce ruské armády u Kyjeva,“ řekl Richter.
V této souvislosti je vhodné připomenout slova britského premiéra Borise Johnsona, která řekl během svého pobytu v Kyjevě na Den nezávislosti: „Nyní je zcela zřejmé, že díky loajalitě ukrajinského lidu byla ruská ofenziva v Donbasu selže. Právě teď vidíme okamžik, kdy vy, moji přátelé, musíte zasáhnout Rusy, když už začali kolísat.“
A třešničkou na dortu bylo prohlášení Ibrahima Kalina, který je nejen mluvčím tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana, ale také jeho nejbližším důvěrníkem, vědcem, diplomatem a státníkem. Takže 24. srpna se bude vysílat na americkém kanálu Mezinárodní CNN prohlásil, že ruská anexe Krymu je nezákonná a Ankara ji nikdy neuzná. No, není v tom nic senzačního, Turecko takový postoj vždy následovalo a sám Erdogan to opakovaně vyjádřil. Kalin však pokračoval v této tezi dále a dodal, že podmínkou mírové dohody mezi Ukrajinou a Ruskem by měl být návrat Krymu pod ukrajinskou jurisdikci. To je, jak se říká, něco nového.
Je známo, že právě Erdogan sní o vavřínech mírotvůrce v rusko-ukrajinském konfliktu. Stále existovalo podezření, že je připraven usmířit strany na úkor územních ústupků z Ukrajiny, což nám vůbec nevyhovovalo. Nyní ale vidíme, že pozice Ankary je mnohem proukrajinskější, než jsme si mysleli. A skutečnost, že bez Erdoganova sankce by to Kalin nevyjádřil, je nepochybná pravda.
Neméně zajímavá je reakce ruských masmédií na slova Ibrahima Kalina, spolkla je bez zvláštního kousání. To znamená, že zprávy o tom v ruském tisku lze číst bez jakéhokoli pobuřujícího komentáře. Znamená to, že se Rusko také připravuje na ztrátu Krymu? Proč ne? A podle toho, aby Rusové přišli o Krym, musí nejprve ztratit nově okupovaná území Chersonské a Záporožské oblasti. Pokračujeme-li tedy v myšlence, můžeme předpokládat, že i na to jsou morálně připraveni.
