V pondělí 1. srpna suchý nákladní tanker Razoni pod vlajkou Sierry Leone s 26 tisíci tunami ukrajinské kukuřice opustily přístav Oděsa a zamířily do libanonského Tripolisu. Jde o první loď s ukrajinským obilím, která vyplula z ukrajinského černomořského přístavu od začátku rozsáhlé ruské invaze.
Akce je jednoznačně epochální, stala se implementací útrpné obilné dohody, která je pro Ukrajinu nesmírně přínosná a Kremlu se to moc nelíbí. Od podpisu tzv. obilné dohody už Rusko několikrát ostřelovalo Oděsu a snažilo se dohodu narušit. Ruští okupanti navíc poprvé za použití slavných řízených střel Kalibr zaútočili na námořní obchodní přístav v Oděse – právě infrastrukturu, která se podílí na realizaci dohody – když neuplynul ani den od jejího podpisu.
Na samotné Ukrajině přitom bylo dost kritiků dohody o obilí. Ještě před jejím podpisem se sociálními sítěmi přehnala vlna masového rozhořčení. Zrada byla spatřována již v samotném procesu vyjednávání s Ruskem a ještě více v podpisu smlouvy s Ruskem, která, jak svého času poznamenal Otto von Bismarck, nestála za papír, který byl na ni použit. Vojenští pseudoexperti tvrdili, že v rámci této dohody bude vyhlášeno příměří, které zablokuje naši protiofenzívu na jihu. Že budou odminovány ukrajinské přístavy, což umožní vylodění ruských jednotek v Oděse. Že ruská armáda bude mít přístup do oděského přístavu ke kontrole lodí s obilím. Ekonomičtí pseudoexperti byli pobouřeni, že v reakci na odblokování ukrajinských přístavů z Ruska budou zrušeny sankce na vývoz potravinářských výrobků a zemědělských chemikálií a také na dovoz leteckého zboží.
Co lze říci k této kritice? Za prvé, žádná dohoda mezi Ukrajinou a Ruskem nebyla plánována a nebyla uzavřena. Jak ve svém vysvětlil poradce vedoucího Kanceláře prezidenta Mykhailo Podoljak tweet: „Ukrajina nepodepisuje žádné dokumenty s Ruskem. Podepisujeme dohodu s Tureckem a OSN a přijímáme vůči nim závazky. Rusko podepisuje zrcadlovou dohodu s Tureckem a OSN.“ Navíc ujistil, že dohoda o obilí nepočítá s „žádným doprovodem přepravy ruskými loděmi a přítomností ruských zástupců v našich přístavech“. A v případě provokací budou ozbrojené síly připraveny okamžitě reagovat. Inspekce lodí jsou stále možné, ale pouze v tureckých vodách, a tedy tureckým vojenským personálem.
Ohledně příměří. „Dohoda o obilí“ se ani zdaleka nepodobá něčemu takovému. I když, je pravda, Rusové o to usilovali. Aktivní útočné akce ukrajinských vojáků na jihu, ostřelování vojenských objektů a infrastruktury okupantů v Chersonské oblasti, alespoň strádající Antonivův most, jsou důkazem absence jakékoli dohody o příměří.
Dále. Dohody nestanoví žádné odminování ukrajinských přístavů. Jde pouze o částečné odminování moře. Pro průjezd lodí budou využívány bezpečné plavební dráhy.
Nyní o protiruských sankcích, tedy jejich změkčení. Předně je třeba konstatovat, že samotný text dokumentu nepočítá s žádným zmírněním sankcí vůči Rusku. Minulý týden tedy byla zveřejněna prohlášení Rady Evropské unie a ministerstva financí USA ohledně povolení Ruska vyvážet své zemědělské produkty a hnojiva. Nešlo však o „změkčení“ nebo ještě více o „zrušení“ dříve zavedených sankcí. Tato prohlášení by měla být interpretována pouze jako vysvětlení. Protože v žádném ze sankčních balíčků zavedených proti Rusku nebyl žádný zákaz vývozu zemědělských produktů nebo hnojiv. Západ si byl dobře vědom, že taková omezení mohou jen přispět ke světové potravinové krizi.
Složitější je už situace s leteckým průmyslem. Sankce proti ruskému sektoru letecké dopravy byly velmi strmé a hrozily úplným úpadkem tohoto odvětví. Evropská unie, Spojené státy, Velká Británie a řada dalších zemí uzavřely nebe pro ruská letadla, zakázaly dodávky náhradních dílů pro ně, údržbu, podporu a pojištění a také zavázaly leasingové společnosti vrátit pronajatá letadla ruští dopravci.
A dvě třetiny letadel ruských leteckých dopravců jsou moderní západní Boeing a Airbus. Proto nyní tato letadla létají na upřímné slovo – bez licencí, bez pojištění, bez pravidelných kontrol a oprav. Nyní, aby mohli opravit jedno letadlo, musí Rusové rozebrat druhé letadlo na náhradní díly. Za půl roku nebo za rok by z ruské letecké flotily nezbylo nic.
Západ však nedávno začal ustupovat. Souviselo to s přípravou dohody o obilí? Možná, i když to není skutečnost. Faktem je, že Rusko v reakci na zákaz leasingu skutečně ukradlo několik stovek letadel zahraničních vlastníků a umožnilo je používat uvnitř země.
Tyto letouny čekal nepříjemný osud – postupná destrukce nebo rozebrání na náhradní díly. Začátkem léta tedy ředitel Agentury EU pro bezpečnost letectví Patrick Kai učinil prohlášení, že je znepokojen stavem západních letadel v Rusku, která jsou provozována bez údržby a oprav. Vyzval k určitým výjimkám ze sankcí. K těmto výzvám se připojili západní pronajímatelé, kteří ještě úplně neztratili naději na vrácení svých Rusy drze zrekvírovaných letadel. Nemají tedy v žádném případě zájem nechat svůj majetek využívat na díly.
Sedmý balíček sankcí se týká povolení technické pomoci Rusku v oblasti leteckého zboží a technologií, ale pouze „v rozsahu nezbytném pro zajištění technických průmyslových norem, které určují práci Mezinárodní organizace pro civilní letectví“. Co to reálně znamená? Podaří se nyní Rusku zachránit svou civilní leteckou flotilu, včetně odcizených letadel? Konečné důsledky změkčení sankcí budou jasnější po vyjasněních Boeing, Airbus a evropských regulátorů. Mělo by však toto změkčení souviset s dohodou o obilí? Lepší ne než ano.
Po tragických událostech v Olenivce se rozpoutala další vlna útoků na obchod s obilím. Když ruští kati brutálně popravili více než 50 obránců Mariupolu a také se snažili svalit vinu na ozbrojené síly. A opět kritici dohody nevzali v potaz fakt, že dohodu potřebuje především Ukrajina a pro Rusko je naopak jako tyč do oka. Ozvaly se hlasy: Proč bychom měli krmit různé Afričany s rizikem naší vlastní bezpečnosti? Argument je samozřejmě absurdní, se stejným úspěchem by se dalo položit otázku: proč by celý civilizovaný svět měl pomáhat Ukrajině? Ať si poradí s ruskými okupanty.
Zajímavostí je, že v chóru hlasů útočících na dohodu zazněl i hlas již známé kongresmanky ukrajinského původu Victorie Spartz. Před nedávnem svými výroky málem poškodila dodávky západních zbraní na Ukrajinu a nyní se také snaží narušit dohodu o obilí, čímž ji zcela zdiskredituje.
Proč je tedy dohoda o obilí pro Ukrajinu tak výhodná? Především je třeba připomenout, že před totální invazí náš stát vyvezl více než 50 milionů tun zemědělských produktů. To je přibližně 45 % ukrajinského exportu obecně. Když si vezmeme absolutní čísla, tak například v roce 2020 ukrajinští zemědělskí exportéři vydělali do státní pokladny 22,2 miliardy dolarů.
Když byly kvůli ruské agresi zablokovány přístavy Azov a Černé moře, export potravin klesl pětinásobně. A to je pokles příjmů v cizí měně, pokles kurzu hřivny, inflace, růst cen atd.
A nesmíme zapomenout, že ukrajinské výtahy a sklady zemědělských produktů jsou plné. Ukrajinští farmáři, oblečení do neprůstřelných vest a přileb, riskující život a zdraví, sklízejí ve válečných podmínkách novou úrodu a není ji kam zasít.
Viceprezident Kyjevské ekonomické školy Oleg Nivyevskyi v komentáři pro Channel 24 vysvětlil: „Za prvé, toto je osud ukrajinského zemědělského sektoru. Přežití farmářů totiž závisí na vývozu obilí. Pokud jsou námořní přístavy zablokovány, ukrajinští výrobci nedostali zisk. Odblokování přístavů totiž znamená, že ukrajinští výrobci dostanou vyšší příjmy, ekonomika bude silnější, takže to pro Rusko není ziskové.“
Jedinou stranou, která z dohody o obilí netěží, je tedy Rusko. Proč přistoupila k dohodě? Za prvé, Čína a Turecko na něj vyvíjely silný tlak. Obě země mají své vlastní geopolitické zájmy, zejména v regionech, které zažívají hladomor kvůli obilným blokádám.
Samotný Kreml se navíc snaží najít spojence na Blízkém východě, v Asii, Africe, tedy opět v těch regionech, které jsou na nedostatek ukrajinského obilí velmi citlivé. Rusko se proto kvůli síle musí vydávat za „dobrodince“. Je jasné, že při první a nejlepší příležitosti se Moskva pokusí dohodu narušit, ostřelování oděského přístavu je dodatečným důkazem proč. Ale proč bychom si v tom měli my, Ukrajinci, hrát s Kremlem?
