Válka přiměla velké množství Ukrajinců opustit své domovy a zkusit žít v zahraničí. Od června tohoto roku do Evropy dorazil téměř 5 milionů ukrajinských občanů. Toto číslo je však značně proměnlivé: někdo se přece jen rozhodne vrátit domů a pro někoho se válka naopak přiblíží ještě blíž.
OSN říká, že je mnoho Ukrajinců, kteří se vrátili domů, ale zjistili, že jejich domy jsou vážně poškozeny a bylo těžké najít práci. Nezbylo jim tedy nic jiného, než jít znovu.
Kdo nás opustil?
Jsou Ukrajinci, kteří jsou nuceni organizovat svůj „dlouhodobý“ život v zahraničí: hledat školky pro mladší děti, posílat starší do škol a hledat práci. Během totální invaze bylo evakuováno 400 000 Ukrajinců nalezeno pracovat v Evropě. Konkrétně více než 200 000 v Polsku, téměř 100 000 v České republice a asi 20 000 v Itálii. Tito lidé dříve pracovali v Ukrajině, věnovali se různým oborům, byli zodpovědní za různé aspekty života země. V zahraničí se však všechno mohlo zvrtnout: někdo musel začít znovu, někdo měl to štěstí, že si našel práci ve svém oboru nebo dokonce přemístil své podnikání.
„Ve skutečnosti poměrně velké procento opustilo IT sféru, a to ještě před válkou. Protože tato oblast byla předem připravena a poměrně hodně vývojářů skutečně odešlo. Nemohu říci, že by toto procento bylo příliš drastické, ale je dostatečné,“ říká zakladatelka náborové společnosti HR studio a IT společnosti UnameIT Sofia Papirnyk.
Výkonný ředitel lvovského IT clusteru Stepan Veselovskyi říká, že Ukrajinu opustilo více než 50 000 zástupců IT průmyslu. A podle výzkumu Odolnost výzkumu IT, zkušení pracovníci s partnerem nebo rodinou jsou více odhodláni přestěhovat se do zahraničí. Nejčastějšími faktory, které migraci vyvolávají, je ztráta bydlení nebo práce.
S menším počtem učitelů, inženýrů a výrobců
Sofya Papirnyk, expertka v oblasti náboru, vysvětluje, že mnoho specialistů z jiných oborů Ukrajinu opustilo.
„Nyní je také velmi velký problém ve vzdělávacích institucích. Protože hodně učitelů juniorských tříd odešlo. Ve školách je to skutečný problém. Mohu říci, že problémy jsou i v medicíně, protože takoví pracovníci odešli. Co bylo stabilní i před válkou a v zásadě to válka ještě umocnila: to je obor strojírenství,“ říká Sofia Papirnyk.
Naléhavou potřebu brzy pocítí ukrajinské produkce – z různých oborů. Například stavaři, svářeči nebo třeba švadleny. Tito dělníci z výroby odešli ještě před válkou, ale už za války byla i vlna.
„Zajímavý fakt, když se například podíváte na celkové procento, kdo odešel, kam a kolik, pokud se bavíme o sféře výroby obecně, na západě Ukrajiny to bylo částečně kompenzováno tím, že lidé, kteří přišel z východu a střed naplnil potřebu. Když dojde k vítězství, města se budou například přestavovat, tato potřeba akutně vyvstane ve střední a východní části země,“ dodává Sofia.
Potřebuje Evropa naše pracovníky?
Ano a tento trend byl patrné ještě před válkou. A válka tento nedostatek ještě prohloubila. Například více než 40 % polských stavebních firem stěžovat si na nedostatek pracovníků, kteří obvykle přicházeli z Ukrajiny. Problémy v této oblasti stále přetrvávají: většina mužů má nyní zakázáno cestovat do zahraničí.
Přitom Lotyšsko např. zjednodušuje pracovní podmínky pro ukrajinské lékaře a v České republice díky velkému počtu našich zaměstnanců snížena Míra nezaměstnanosti. Zaměstnání tam našlo už více než 97 000 evakuovaných Ukrajinců.
Jak přivedeme lidi zpět?
Zkrátka: konec války, dobré platy a… marketing.
Sofiya Papirnyk vysvětluje, že je nutné, aby se pracovníci vrátili z oblasti výroby: „Tady by vlastně měla existovat obecná politika na státní úrovni, která dělá výrobu populární, obnovuje technické školy, vytváří uzly pro školení nových pracovníků. Nebo změnit názory zaměstnanců na oblast výroby. Protože o takové práci panuje spousta stereotypů, a proto tam lidé nechodí. Sami podnikatelé se musí stimulovat ke zlepšení pracovních podmínek, a to vše musí být na úrovni marketingu. Jednoznačně můžeme říci, že IT sektor hodně investuje do své zaměstnavatelské značky. Nemohu ale říct, že by stejně investovali do značky výroby v Ukrajině.“