Text začnu varováním: Nedoporučuji číst knihu ruského výsadkáře nebo sledovat jeho rozhovory, i když jsou přebírány „opozičními“ ruskými kanály. A teď se pokusím vysvětlit svůj názor.
Minulý týden a o víkendu se jedním z hrdinů ukrajinských sociálních sítí stal ruský výsadkář Pavel Filatjev, který zabíjel Ukrajince. A slovo hrdina zde píšu bez uvozovek, protože to tak prezentuje většina sociálních médií, od kanálů Telegram až po známé youtubery. To není sarkasmus nebo přehánění.
Z vraha se stala hvězda. A pokud ho někteří vojenští experti četli a naslouchali mu, interpretovali data, aby pochopili chování okupačních vojsk a podstatu rozkazů, které byly vydány, pak většina čtenářů a posluchačů vysílala Filatjevovy myšlenky jen kvůli humbuku.
A i kdyby měl někdo za cíl ukázat, co se děje v Rosarmy prostřednictvím stříhání jeho citátů, tak vlastně lidem nabídl, aby si jeho rozhovor pustili celý. A většina Ukrajinců se o existenci tohoto vojáka rozhodně nedozvěděla z ruských stránek nebo kanálů YouTube, ale od našich „správných“ bloggerů a autorů kanálů Telegram. Když teď YouTube nabídne, že se s ním podíváme na video, lidé se na něj podívají, protože budou vědět, o koho jde, a zapnou to s očekáváním, že „poslouchají, jak je to v ruské armádě špatné“, ale… Všechno, co říká, už dávno víme. Zároveň vysílá ruskou propagandu a „ukrajinskou zradu“.
Zapisuji si teze, které mě napadnou, když si příště přečtu nebo poslechnu „vzácný rozhovor ruského vojáka“:
– Filatjev neodstoupil z armády (alespoň taková informace není nikde vidět). Ale svobodně dává rozhovory nalevo i napravo. A z nějakého důvodu to v jeho případě bezpečnostním složkám a armádě nevadí, alespoň se nebrání jeho veřejným projevům. I když by to klidně mohli, když ne vyhodit do koše, tak alespoň zavřít někde v části bez internetu.
– Existují desítky, ne-li stovky příběhů a materiálů o tom, jak jsou ruští přeběhlíci biti, zneužíváni a tlačeni. Co je na tomto zvláštního? Proč na něj není vyvíjen nátlak? Proč nezavřít?
– Během služby se výsadkáři podařilo napsat knihu. Kniha! Co je to za službu, dokonce i v ruské armádě, že je čas a příležitost psát knihy?
– Citujme Filatjeva: „zajatý Ukrajinec byl zbit, ale omluvili se“, „našemu zajatci byly uříznuty genitálie.“ Humánní ruská armáda je další tezí z propagandy.
– 50% ruských vojáků nechce bojovat, ale jsou rukojmími vlastenectví, odvahy, povinnosti vůči lidem. Dělá oběti z ruských vojáků, kteří trpí neméně než Ukrajinci.
– Je nutné stáhnout jednotky, ale podepsat mír. I sem se vkrádá teze o mírové smlouvě, kterou si Putin tolik přeje.
– Za válku může také ukrajinský lid. Klasika od propagandistů.
– Filatjev nezapomíná zmínit NATO, „možná válku s nimi.“
– Ve své knize říká, že za všechno mohou vůdci zemí a lidé za to nemohou, jsou to bratři.
– Jeho kniha se jmenuje „ZOV“. Používal symboly války, kterou prý odsuzuje.
– Ze zveřejněných úryvků knihy a videa lze usoudit, že na vině je pouze vojenské vedení. O politickém vedení Ruské federace se zmiňuje velmi málo, ať už okrajově, nebo zobecňuje. To vše mi připomíná začátek propagandistické přípravy Rusů na nový způsob války, nové přístupy, rozhodnutí a propouštění z pozic Šojgua, Gerasimova a dalších, kteří nezvládli úkoly.
A zde je jeho hlavní teze, která se vloudila do našeho mediálního pole a bude stále zrychlovat:
– Zrada a kapitulace jihu Ukrajiny! Isthmus na Krymu mohl být zablokován, říká výsadkář. A, div se, my mu věříme. Němý, obyčejný výsadkář ze země agresorů.
Hrdina Ukrajiny Andriy Kovalchuk řídí obranu jižní Ukrajiny. Je to on, kdo rozhoduje a dává vojákům rozkazy. Byl velitelem 80. brigády ruských ozbrojených sil a zástupcem velitele vojsk ruských ozbrojených sil. Neznám jediného člověka, který by pochyboval o jeho oddanosti Ukrajině a vlastenectví. Jenže u nás se teze okupanta používá jako důkaz zrady!
Závěr je velmi jednoduchý: přestaňte lézt do zadku ruské propagandě a hledat med. Přestaňte si myslet, že jste nejchytřejší a budete schopni rozpoznat a filtrovat propagaci ruské propagandy v ukrajinském informačním prostoru. Pokud jste v Ruské federaci viděli něco, co v našem info poli ještě nebylo, připomínám, že autocenzura není vždy špatná.
