Není žádným tajemstvím, že Rusové aktivně vymýšlejí a využívají různé mýty. Zejména o nás samotných. V prvé řadě jde o příběh o „bratrských národech“, kterými je válka „normalizována“ na úroveň „rodinného sporu“. Je to také mýtus o nějaké zvláštní misi, která jakoby zařazuje Rusko do kontextu západní civilizace, ale zároveň ho staví do kontrastu s „rozpadajícím se / liberálním Západem“.
To je to, s čím žijeme roky a naučili jsme se to buď ignorovat, nebo automaticky odfiltrovat jako rušivé pozadí. Místo toho věnujeme méně pozornosti mýtům, které provázejí ruskou politiku ve vzdálených regionech – v Asii, Africe, Jižní Americe. A tam je všechno mnohem složitější, než bychom si přáli.
Francouzský prezident Emmanuel Macron nedávno poměrně úspěšně a hlavně lakonicky vysvětlil svůj postoj k Rusku africkým novinářům. Která podle jeho názoru vede klasickou koloniální válku proti Ukrajině a je poslední klasickou koloniální říší z minulosti. Taková slova jsou příkladem správné informační politiky, když mluvíte s partnerem srozumitelnými slovy a termíny.
Jenže u nás je zvykem vysmívat se francouzskému prezidentovi kvůli dlouhým telefonátům s Putinem, takže jeho teze jaksi unikaly Ukrajincům. A marně, protože „odvěký boj s Moskvany“ není něčím, co by Afriku zajímalo. Afrika se ostatně o války v Evropě vůbec příliš nezajímá. Ale kolonialismus, vydírání místního obyvatelstva, kořistnické vykořisťování přírodních zdrojů nemůže pomoci Afričanům znepokojovat. Stejně tak Ukrajinci. Je správné mluvit o obilí a potravinové bezpečnosti, ale ne o jediném chlebu. Ukrajinci přece bojují za svobodu, ne za obilí.
Afrika je však stále „polovina průšvihu“. Opravdové překvapení přišlo tam, kde se to nečekalo, tedy jako obvykle. Latinská Amerika, odkud pochází papež František, kde má katolická církev silný vliv, se ukázala být převážně „proruská“.
Můžete plakat nad něčí hloupostí, cynismem, nad ruskými lžemi a masivní propagandou, ale to nic nezmění na tom, že Ukrajina většinou není podporována v Jižní Americe. A nejde o to, že Rusové investují peníze do informací, ale v Ukrajině žádné nejsou. Problémy jsou hlubší a stálo by za to o nich nejprve mluvit a uvědomit si je. Je třeba připravit mýty, rozebrat jejich vliv, přijít s protiargumenty.
Latinská Amerika je katolicismus, chladný postoj k USA a obliba levicové ideologie. Takové jsou objektivní okolnosti dané ekonomikou. Místo toho je Rusko pro obyvatele Jižní Ameriky tradiční křesťanství, i když poněkud odlišné. Toto je dědička SSSR se vším „přátelstvím národů“, bojem proti „hegemonii USA“, „pomocí přátelským národům“ a tak dále. To je mýtus a funguje to.
Víme, jak je pravdivý. Ale neudělali jsme dost pro sdílení těchto znalostí se světem. Protože pokud by to udělali, Latinská Amerika by si byla vědoma, že moderní ruské pravoslaví má ke křesťanství stejný vztah jako novináři Medvedčuk ke svobodě slova. Že SSSR nebyl „socialistický ráj“, ale Putinovo Rusko vybudovalo systém vydírání takové úrovně, že ve srovnání s ním blednou i staré karikatury „vykořisťujících kapitalistů“.
V Latinské Americe nevědí, že nejjednodušší způsob, jak rekrutovat ruské vojáky, je přes hypotéky, půjčky a dluhy. Co si „za socialismu“ nelze představit.
Ukrajinci rádi vzpomínají, kolik pomníků Tarase Ševčenka bylo ve světě postaveno. Ví ale svět, že Ševčenko není jen „národním prorokem“, ale také sociálním? Co je člověk vykoupený z otroctví? Že se Ruské impérium chovalo k ukrajinským domorodcům o nic lépe než Španělské impérium k původním obyvatelům moderního Peru?
Vědí v Latinské Americe, že ukrajinští katolíci (zejména miliony katolíků východního obřadu) trpí agresí Moskvy? Moskva, která vztyčila prapor pravoslaví vlastního, specifického vzoru. Není to záminka k rozhovoru? Není to argument cítit solidaritu s Ukrajinou?
Ukrajina by se mohla „přiblížit“ obyvatelům Latinské Ameriky, pokud by o ní mluvili jako o zemi, jejíž přírodní zdroje, pozemky a lesy byly roky vykořisťovány kolonizátory.
Zkrátka, mluvíme-li o socialismu a antikolonialismu, jde rozhodně více o Ukrajinu než o Rusko. Mohli bychom mluvit i o katolicismu, ale ten jako by to vzdal v boji proti marxismu.
Ale ne o odvěkém boji ukrajinského lidu s Rusy. Jednoduše proto, že to nikoho v Africe nebo Latinské Americe nezajímá. Cizím to nic neříká.
