Mnoho politiků a zpravodajských služeb různých zemí světa hovořilo o možnosti ruského útoku na Ukrajinu. Mnoho Ukrajinců nevěřilo ve zradu našeho východního souseda a jeho vůdce. Byli však tací, kteří cítili, že dojde k invazi. Stejně tak Mykola Hryshko, který ještě před rozsáhlou válkou věděl, že Rusko zaútočí.
Mykola Hryshko pochází z Charkovské oblasti. V upřímném rozhovoru pro Channel 24 v rámci projektu „vaše“ mluvil o tom, jak se připravoval na válku a co dělal, když začala. Se svolením redakce tento příběh přetiskujeme.
***
Muž žije v Charkově od svých 15 let. Tam vyrůstal, prožil mládí a formoval si tam své vědomí. Právě v Charkově se na banduru naučil hrát úplnou náhodou a nástroj dostal téměř zadarmo. Jednoho dne k němu přistoupil muž a zeptal se, zda nepotřebuje banduru. Mykola Hryshko umí hrát na flétnu, a tak se začal zajímat o banduru. Muž rozdal zaprášenou banduru s rezavými strunami za pouhých 50 hřiven. Aby se Mykola naučil hrát na nový nástroj, musel chodit na lekce, ale to se nestal problém.
„Cítil jsem, že válka brzy začne“
Je těžké tomu uvěřit, ale Mykola Hryshko měl před válkou zvláštní pocit. Věděl, že to začne. Navíc se na ni dokonce začal připravovat. Moc mu to však nepomohlo.
Jak pro vás válka začala? Pamatuješ sichybí ti to ráno?
Pamatuji si to dobře, protože jsem cítil, že už to začíná. Zavolal jsem své doktorce a varoval ji, že začne totální invaze. Koupili si píšťalky, aby přenášely podmíněné signály, pokud by nebyla komunikace. Manžel lékařky ale nevěřil. Píšťalku jsem si sice koupil, ale vlastně jsem ji nepotřeboval – spojení tam bylo. Vše se odehrálo 23. února. A 24…
A 24. února některé Ukrajince probudili příbuzní a přátelé s voláním, že Rusko zahájilo válku proti Ukrajině. Další část probudily výbuchy v jejich městech. Poté se pod palbu dostala města od Luhanska po Žitomyr. Výbuchy byly slyšet téměř v každém regionálním centru naší země.
A pak volání: zavolal doktor a řekl, že válka začala. Byl jsem účastníkem událostí v Československu a říkám: „Představte si: Češi spali, dobrou noc. A ráno se probudili – v ulicích Prahy už byly tanky. A to jsme jen 80 kilometrů od ruských hranic.“ Tank ujede po dálnici v průměru 60 kilometrů. Jak dlouho trvá, než se tam dostanete? Možná se neprobudíme, dokud nebudeme mít v ulicích tanky.
No, ještě byla nějaká naděje, že možná tohle (o plné invazi, – kanál 24) nebude. Ale duše cítila. Ještě než zavolal doktor, cítila jsem – už hřmělo. Uvědomil jsem si, že začala válka. Volání jsem neslyšel, ale když mi doktor řekl, že je válka, řekl jsem: „Už vím.“ Tak pro nás začala válka.
„Ostřelovali nás tanky, bombardovali letadla, explodovali vakuové bomby“: o prvních dnech války
Ve kterém okrese jsi bydlel? Lítaly tam ruské granáty?
Nyní se nazývá Industrial. Ach, letělo to, a jak to letělo, přímo do našeho domu. Třetina našeho domu byla zničena, všechno shořelo. Představte si, že byty shořely, kromě toho, že zůstaly pánve. Křídlo, kde bydlím, zakrýval paralelní dům a na zadní straně stromy nedovolovaly střelám létat. Byli jsme ostřelováni tanky, bombardováni letadly. Nedaleko nás vybuchly dvě vakuové bomby. Někde 26. nebo 27. února nebyla voda, plyn, nesvítilo se. Dům byl v plamenech. Ale když došlo k dělostřeleckému ostřelování, rozhodli jsme se odtamtud utéct.
„Myslel jsem, že budu v Teroboronu, ale našel jsem úkryt ve Lvově.“
Od samého začátku jsem si myslel, že budu v Teroboronu. Dokonce řekl klukům: jste dole, pokud jsem na řadě, jsem ve třetím patře.
Říkáte, že jste se po ostřelování rozhodl odejít. Kam jsi šel?
Nejprve jsem se přestěhoval do vesnice, ale nakonec jsem se rozhodl pro Lvov.
Jak se to stalo?
Najednou jsem udělal takové rozhodnutí, rychle jsem se sebral – a na Jižní nádraží. Okamžitě jsem si tam vzal lístek, spal noc – jsem ve Lvově. Měl jsem sen – to je Lvov, takové ukrajinské město, lidi, bandura.
Mykola Gryshko našel úkryt v „Tvoi Opora“ ve Lvově. Útulek, který organizuje charitativní nadace „Tvoya Opora“ spolu s partnery, se od začátku totální invaze stal druhým domovem pro stovky Ukrajinců. Útulek velmi potřebuje podporu, protože v současné době je zde přes 100 Ukrajinců převážně z Doněcké, Luhanské, Chersonské a Mykolajivské oblasti. Obecně je ale kapacita krytu do 180 lidí a pravidelně evakuační vlak přiváží další lidi, kteří nemohou zůstat doma nebo o domov úplně přišli.
Útulek můžete podpořit tím odkaz. Kontaktní číslo: (+38) 096-312-87-08 (Viber, WhatsApp, Telegram). Ověřte si prosím telefonicky dostupnost volných míst. Útulek je otevřen 24 hodin denně, ale přihlášení je možné denně od 6:30 do 21:30.
Jak se vám líbí Lvov? Cítíte se tu jako doma?
Pořád to zkoumám, přemýšlím, mluvím s lidmi. Potkávám zde mnoho krajanů. Občas mě něčím překvapí. Mám tu dobrý život. Líbí se mi tu, protože je to blízko centra a pomníku Ševčenka.
V rodném Charkově se muž také rád hodně procházel. Pamatuje si, jak se před totální válkou rád procházel v zahradě pojmenované po Tarase Ševčenkovi.
„Jsem přitahován zpět“: Pan Mykola sní o návratu do Charkova
Mykola Hryshko byl ve Lvově dobře přijat. Nicméně, doma je doma.
Jsem velmi připoután k Charkovu. Cestoval jsem po celém západě a byl jsem v Zakarpatí, Ternopilu a na jihu a na Krymu.
„Spravedlnost je na naší straně, takže vyhrajeme“
Myslíte si, že Ukrajina tuto válku vyhraje?
Nemůže to být jinak. Spravedlnost je na naší straně, nikomu jsme nic špatného neudělali.
S tím nelze nesouhlasit. Na naší straně není jen spravedlnost, ale i pravda a celý svět. Kromě toho za nás bojují ti nejlepší z nejlepších ukrajinských synů a dcer. Jsme pod spolehlivou ochranou ozbrojených sil. Ukrajinci každý den dokazují, že jsme neuvěřitelný národ. Děti vybírají peníze pro armádu, ženy a muži se hlásí jako dobrovolníci a úplně cizí lidé poskytují útočiště těm, kteří se kvůli agresi teroristické země museli stát uprchlíky. Jsme neporazitelní, protože jsme na své vlastní zemi.
