24. února 2022 se frontová linie táhla od Běloruska (odkud asi 60 praporů taktických skupin ruské armády postoupilo do Kyjeva) přes Černobyl a Černohiv k pobřeží Černého moře, které bylo zablokováno ruskými loděmi. Současně byly provedeny raketové útoky na téměř všechna regionální centra a velká infrastrukturní zařízení – od Lvova po Mariupol, Černihiv a Oděsu.
Kvůli zradě v bezpečnostních silách Chersonské oblasti čtvrtý den ruské ofenzívy ztratila Ukrajina kontrolu nad ústím Dněpru a obchodními přístavy v Mariupolu a Berďansku v Azovském moři. Nikolaev, který má přístup k Černému moři řekou Bug, se ocitl v zóně intenzivního dělostřeleckého ostřelování. Přístavy Oděsa a její satelitní města Južnoje a Černomorsk zůstaly pod kontrolou Kyjeva, ale byly pevně zaminovány, aby se zabránilo ruskému přistání.
To znamenalo, že Ukrajina ztratila svou bránu, přes kterou se tradičně vyváželo přibližně 85% obilí, hnojiv, zemědělských produktů a válcované oceli. Rozpočtové příjmy z námořních přístavů dosud představovaly nejméně 8 % národního HDP.
Poté, co Rusové obsadili Hadí ostrov, se využití logistické zóny Dunaje zkomplikovalo. Kreml plánoval přeměnit ostrov na obojživelný odrazový můstek pro Besarábii – jižní část Oděsy mezi Dunajem a Dněstrem. Ruská ofenzivní strategie předpokládala uzavření celého černomořsko-azovského koridoru s moldavským Podněstřím, který Rusko kontroluje od roku 1993.
To vše znamenalo, že Ukrajina ztratila nejen pětinu území země, ale také významný hospodářský potenciál a možnost vývozu obilí, pro které kromě moře neexistují prakticky žádné dopravní trasy. Pozemní trasa byla extrémně přetížená, zejména přes hranici s Polskem – hlavní způsob, jak zásobovat Ukrajinu palivem a logistikou nezbytnou pro vedení války.
Obilí v hodnotě své hmotnosti ve zlatě
V roce 2021 se Ukrajina umístila na pátém místě mezi největšími světovými vývozci pšenice (10% světového vývozu), na třetím místě ve vývozu kukuřice (12%) a na druhém místě ve vývozu ječmene (15%). V posledních letech vyvezla 40 až 62 milionů tun obilí a luštěnin ročně. Vzhledem k nedostatku vývozního kanálu klesly domácí ceny zemědělských produktů v Ukrajině o 40-50% ve srovnání s předválečným obdobím a světové ceny se téměř zdvojnásobily. Podle viceprezidenta Kyjevské ekonomické školy, profesora Olega Nivievského, státní ztráty činí asi 24 miliard dolarů.
Navzdory krádežím obilí z výtahů v regionech Cherson a Záporoží a tisícům hektarů opuštěného nebo zničeného obilí na frontových liniích umožní odemknutí přístavů Ukrajině prodat více než 20 milionů tun obilných produktů v hodnotě asi 10 miliard dolarů. Oznámil to Serhij Danilov z Ukrajinského centra pro blízkovýchodní studia.
Vezmeme-li v úvahu dočasně okupovaná území a zničené plodiny, zemědělci shromáždí asi 70 milionů tun obilí oproti 106 milionům tun v roce 2021, podle Ukrajinské asociace obilí.
Jak zabránit vypuknutí hladu
Jediným způsobem, jak se vyhnout potravinové krizi v zemích kriticky závislých na ukrajinském obilí, je na jedné straně získání operační a taktické převahy ozbrojených sil Ukrajiny v oblasti severního Černého moře a na druhé straně úsilí partnerských zemí o zlepšení vývozu zemědělských produktů.
Prvním krokem bylo vyhnání ruských lodí z ukrajinského Černého moře. Tato operace trvala od dubna do začátku července. Zpočátku byla potopena vlajková loď ruské černomořské flotily, křižník Moskva. Poskytoval kontrolu nad hadím ostrovem a ústím Dunaje, takže jeho neutralizace umožnila ostrov znovu dobýt na konci června.
To snížilo riziko útoku na Oděsu z moře. Použití ozbrojených sil Ukrajiny nejnovějších západních prostředků boje proti lodím, jako jsou rakety Harpuna a lehké raketomety HIMARS (Vysoce mobilní dělostřelecký raketový systém), dovoleno diktovat podmínky v černomořském operačním divadle. V současné době byla normalizace logistiky vývozu obilí převedena na partnery Ukrajiny v OSN, jejichž kompetencí je zabránit potravinové krizi v Asii a Africe.
Za těchto okolností byl v polovině července navržen čtyřstranný formát dohody, který měl zajistit vývoz obilí přes ukrajinské černomořské přístavy. Dohodu podepsala na jedné straně Ukrajina, Turecko a OSN a na druhé straně Turecko, OSN a Ruská federace.
Co je oficiálně dohodnuto
Bylo dohodnuto, že plavidla směřující do ukrajinských přístavů pro obilí a hnojiva budou v Turecku kontrolována zaměstnanci společného podniku koordinační centrum (JCCC). Zahrnuje zástupce všech signatářských zemí.
Na moři mohou být plavidla doprovázena bezpilotními vzdušnými prostředky, vojenskými letadly nebo námořními loděmi, pokud je takové rozhodnutí dohodnuto ve středisku. Turecká strana na tom trvala, protože se jedná o část její flotily v konvojích. Podle tiskové agentury Anadoluza tímto účelem již byla plavidla tureckého námořnictva, zejména ponorka typu 214, stažena z Černého a Středozemního moře.
Ukrajinská strana se zavázala vyčistit přístavy Oděsa, Južnyj a Černomorsk. Podle zdrojů na ministerstvu obrany Ukrajiny tyto akce nepovedou k vojenské hrozbě, protože ozbrojené síly Ukrajiny mají dostatečné dělostřelecké zdroje pro kontrolu území, o čemž svědčí historie de-okupace ostrova Zmiyiny.
Smlouva bude platná po dobu 120 dnů ode dne podpisu a může být prodloužena, pokud alespoň jedna ze stran neoznámí jednostranné odstoupení. Strany zaručují bezpečnost lodí.
Bezpečnost infrastruktury bohužel nebyla v zásadě dohodnuta, jak již uznala Organizace spojených národů. Je příznačné, že neexistuje žádný mechanismus, který by přivedl strany k odpovědnosti za porušení bezpečnostních záruk.
Právě tato skutečnost umožnila Rusku beztrestně zasáhnout infrastrukturu přístavu Oděsa hned následující den po podpisu dohody. OSN dosud nevyjádřila „hluboké rozhořčení“ nad touto záležitostí, jak to učinila dříve.
To znamená, že infrastruktura a přístavní pracovníci nebudou v bezpečí ani při nakládce lodí. Výše pojištění lodí a nákladu za takových podmínek může být vyšší než náklady na samotné obilí.
Zrada nebo vítězství?
Ukrajinští i zahraniční odborníci, s nimiž jsem hovořil, jsou připraveni věřit, že prakticky každý získá materiální prospěch z provádění dohody stranami, ale pokud jde o pověst, Rusko zde bude mít nejmenší prospěch. Putin ztratí svůj strategicky důležitý vliv na vůdce Afriky, Střední Asie a Středního východu.
Status zachránce potravin přebírá Turecko. A pro ni je to nesmírně důležitý nástroj v předvečer plánované vojenské operace v Sýrii a posílení pozic v Libyi, kde turecké speciální jednotky již zničily jednotku ruských kondotiérů z Wagnerovy PMC.
Uvolnění exportu umožní ukrajinským zemědělským společnostem ukončit finanční rok s mnohem menšími ztrátami, než se obávaly. Mnoho zemědělských podniků bude zachráněno před bankrotem. Díky tomu budou ukrajinští zemědělci moci sklízet plodiny, pro které byl uvolněn prostor ve výtazích, dostávat měnu a platit daně do státního rozpočtu, řekl Hlib Vyshlinsky, výkonný ředitel Ukrajinského centra pro hospodářskou strategii. „To neřeší problém stabilního rozpočtového schodku ve výši asi 5 miliard dolarů měsíčně, ale vyhýbá se zbytečnému riziku insolvence,“ ujistil Vyšlinskij.
Vývoz zemědělských produktů nyní poskytuje asi 5% ukrajinského HDP a významně kompenzuje devalvaci národní měny. Od konce února hřivna již ztratila více než třetinu své nominální hodnoty. Organizace spojených národů znovu získává svou pověst, protože její činy vyvolaly v posledních letech mnoho kritiky, pokud jde o účinnost a odpovědnost. Instituce plní svou bezprostřední povinnost zachránit miliony lidí v zemích třetího světa, kteří byli ohroženi drtivými cenami potravin a možná i migrací.
Nejvíce však získalo Turecko: 25% slevu na nákup ukrajinského obilí a prestižní status garanta ekonomické stability v zemích kriticky závislých na dovozu ukrajinského obilí, zejména na Středním východě.
Rusko hledalo více
V rámci dohody Rusko zrušilo antidumpingová cla na vývoz zemědělských produktů, osiva, krmiv a hnojiv, jakož i sankce na dovoz léků a zdravotnického vybavení. Kvůli těmto omezením opustilo ruský trh 14 z 20 mezinárodních lodních společností, které představovaly asi 70% obchodu se zbožím, píše ruský deník Kommersant. Logistický potenciál Ruské federace se proto výrazně snížil.
Nejdůležitější věc, na které se Rusko dokázalo dohodnout v důsledku dohody o obilí, jsou dodávky komponentů pro letadla Boeing a Airbus, z nichž více než 500 „znárodnila“ na začátku války z flotily pronajaté ruskými leteckými společnostmi. Tato velkorysost naznačuje, že majitelé těchto letadel neztrácejí naději, že je vrátí prostřednictvím soudu nebo jednání. „Odblokováním dodávek komponentů se snaží zabránit jejich „kanibalizaci“, tedy demontáži náhradních dílů pro udržení letové způsobilosti jednotek ruské flotily,“ komentoval pod podmínkou anonymity expert Ministerstva infrastruktury Ukrajiny.
Dohoda také dává RuskuNástroje k obcházení plynových sankcí, protože levný ruský plyn se používá k výrobě hnojiv. Před válkou byl podíl Ruska na dodávkách do EU a USA asi 12 %. Reuters konstatuje, že EU je připravena rozmrazit aktiva několika sankcionovaných bank, aby mohly provádět dohody o obchodu s potravinami a hnojivy.
Válečné zločiny
Háček je však v jiném: je Rusko vůbec připraveno splnit svou část dohody? Tyto pochybnosti jsou oprávněné, zejména po ostřelování přístavu Oděsa, které ruská média zpočátku nazývala „ukrajinskou provokací“. Účast Ruské federace na dohodě se může stát pojistkou proti jejímu uznání za sponzora terorismu, o čemž se vážně diskutuje nejen na Ministerstvu zahraničních věcí Ukrajiny, ale také v Kongresu USA.
„To může vysvětlit nestoudný akt zabíjení ukrajinských válečných zajatců v Olenivské kolonii v Doněcké oblasti 29. července: nyní má Rusko trumf v podobě chlebového paktu,“ říká profesor. Riga Business School Glen Grant, bývalý analytik generálního štábu britských ozbrojených sil. V Olenovivce byla držena část vojáků mariupolské posádky, jejíž kapitulace v závodě Azovstal se konala na konci května pod přísnými zárukami OSN a Mezinárodního červeného kříže. „Nyní na ně Putin může doslova plivat a chápat zájem Ukrajiny i Turecka na realizaci obilného koridoru,“ uzavírá Grant.
Jak víte, Moskva požadovala mnohem víc, zejména úplné „chlebové příměří“. To znamená příměří na frontové linii a odblokování ukrajinských přístavů. „To je Putinův hlavní zájem, protože jeho jednotky na východní frontě vyčerpaly svůj ofenzivní potenciál, potřebují doplnění a přeskupení a na jižní frontě jsou v extrémně nevýhodné taktické pozici,“ říká vojenský expert Oleg Ždanov, bývalý zaměstnanec Generálního štábu ozbrojených sil Ukrajiny.
Na brífinku po podpisu dohody generální tajemník OSN António Guterres řekl, že svět si konečně může oddechnout. Toho dne klesly ceny pšenice na chicagské burze o tři procenta. „Zároveň nemá smysl, aby Rusko upustilo od vydírání hladem, aby vyvinulo tlak na Ukrajinu, zejména v podmínkách nadcházející zimy, kdy bude EU nucena čelit bezprecedentnímu nedostatku plynu,“ uzavírá Ždanov.
Existoval tajný protokol?
Pravděpodobně se v zákulisí diskutovalo i o zajímavějších podmínkách pro Rusko, jako je další uvolňování západních sankcí. Na rozdíl od kremelské propagandy o takzvané „substituci dovozu“ způsobují ruské ekonomice značné škody. Například Rosněfť a Gazprom mohou brzy obnovit dodávky ropy do třetích zemí, které byly zakázány čtvrtým balíčkem sankcí. Rozhodnutí bylo učiněno zástupci zemí EU s cílem „vyhnout se negativním důsledkům pro potravinovou a energetickou bezpečnost ve světě“, uvádí Reuters.
Jemen je domovem 3,5 milionu lidí trpících hladem. Každý rok země dováží asi 3 miliony tun pšenice, z nichž 26% pochází z Ukrajiny. Další země, Srí Lanka, zbankrotovala kvůli rostoucím cenám potravin. Je ze 75% závislá na dovozu obilí z Ukrajiny.
Obilí dodávané na Blízký východ zprostředkovateli s nejistou pověstí, údajně proto, aby se zabránilo „humanitární krizi“, může být zabaveno v přístavech EU a Turecka, protože jeho významná část byla ukradena z okupovaných území Ukrajiny. Nedávno libanonské úřady zatkly plavidlo s ukradeným ukrajinským obilím, hlásí Bloomberg.
Zrno smíchané s krví
Zatímco vstup dohody o obilí v platnost stabilizuje regionální a globální trhy, dává kremlu také zelenou pro válečné zločiny.
V noci 31. července balistická raketa odpálená z Krymu do Mykolajivu zabila prezidenta nejmocnější ukrajinské zemědělské investiční společnosti Nibulon Alexeje Vadaturského, známého jako architekt obchodu s obilím na ukrajinské straně.
Jeho byt na předměstí Nikolajeva se nenacházel v blízkosti vojenských zařízení a rakety S-300 přizpůsobené pozemním cílům patří k moderním vysoce přesným zbraním. Mnoho expertů připisuje tuto smrt ruské odvetě za dohodu, jejíž konečná verze nebyla podobná „Minsk-3“, se kterou Putin počítal. Tuto verzi událostí nahlásil agentuře Interfax-Ukrajina generální prokurátor Ukrajiny Andrij Kostin.
Nejnepředvídatelnějším důsledkem ruské oficiální přítomnosti v závěru mezinárodního urovnání – poprvé od invaze – je však poprava válečných zajatců mariupolské posádky ve věznici Olenivska 29. července. Vrátíme-li se k varování Glena Granta, ruská strana bude moci páchat takové ostentativní zločiny pod záminkou účasti na obilí.dohody.
Otázkou je, kolik dalších takových ukrajinských Katynů odolá cynismu mezinárodního společenství a samotné OSN. Ten stále doufá v dohody s Rusy, ale jak ukazuje historie, účty za takové transakce s Ruskem budou dříve či později muset být zaplaceny krví. Zatím – s krví Ukrajinců.
Překlad z polštiny
Text byl publikován v rámci projektu spolupráce mezi námi a polským časopisem Nowa Europa Wschodnia.
Předchozí články projektu: Ukrajina – EU: horký konec jednání, Ukrajina – útěk z volby, Východní partnerství po arabských revolucích, V křivém zrcadle, Opovrhovaný, Lukašenko jde do války s Putinem, Mezi Moskvou a Kyjevem, Klobása je klobása, Můj Lvov, Putin na galérách, Poloostrov strachu, Ukrajina vynalezená na východě, Nový starý objev, A mělo to být tak krásné, Novoroční dárek pro Rusko, Zda diskutovat o historii, Minsk slepé uličky
Původní název článku: Bitwa o ziarno.
