Starosta Lvova Andrij Sadovyj vypráví novináři Nikodemu Ščyglovskému o novém Národním centru pro rehabilitaci obětí války s Ruskem, o životě Ve Lvově, který, i když je daleko od nepřátelských akcí na východní Ukrajině, je cílem neustálých raketových útoků, výzev a plánů pro blízkou budoucnost.
Pane starosto, válka v Ukrajině trvá už téměř čtyři měsíce. Lvov, i když je vzdálený od svého epicentra, také cítí jeho vliv. S jakými problémy se město potýká nejčastěji?
– Za těchto více než 100 dní [інтерв’ю записувалося в першій половині червня, – ред.] Více než 5 milionů lidí prošlo Lvovem, z nichž více než 2 miliony zůstaly ve městě kratší nebo delší dobu. Většinou se jedná o tzv. dočasně vysídlené osoby. V současné době zůstává ve Lvově asi 150 tisíc lidí. přistěhovalci, z nichž mnozí se nemají kam vrátit. Jedná se o přistěhovalce z Mariupolu, ze zničených okresů Charkova a měst, která jsou nyní pod ruskou okupací. Předpovídáme, že nejméně 50 tisíc rublů. z nich zůstane ve Lvově navždy. Co to znamená pro město?
Především dnes musíme udělat vše pro to, aby se zde tito lidé cítili jako doma – abychom jim zajistili ubytování, stravu, sociální péči. Pro zmíněných 50 tisíc rublů. osoby, které zůstanou ve Lvově, je nejdůležitější otázka dalšího bydlení. To znamená nejméně milion metrů čtverečních bydlení, které stojí minimálně 750 milionů eur, které musíte odněkud vyčerpat, abyste mohli začít program hypotečních úvěrů.
Nesmíme zapomínat na lidi, kteří dnes potřebují naši pomoc – Lvov přijímá každý den tisíce zraněných. Dnes jsme představili koncept vytvoření národního rehabilitačního a rekreačního centra ve Lvově Nerozbitý („Neporušený“) – toto jméno nebylo vybráno náhodou, protože dnes jsou všichni Ukrajinci nezničitelní – a zahájili velkou akci na jeho vybudování. Účelem tohoto projektu je sociální, psychologická a fyzická rehabilitace, dále protetika, implantace, sport, rekreace, bydlení pro rekonvalescenty atd.
Udržování pořádku ve městě není snadná práce, ale děláme vše pro to, aby veřejná doprava ve městě fungovala normálně, dodávky vody a elektřiny. Už se připravujeme na zimu, chápeme, že letos to bude nesmírně obtížné, nevíme například, zda budeme mít plyn pro vytápění domů. Naši vojáci jsou samozřejmě nejvíce znepokojeni – město jim pomáhá se vším, co můžeme pomoci, a zároveň stále pracujeme na územní obraně města.
– Před válkou byl Lvov považován za jedno z nejatraktivnějších měst pro život v Ukrajině a byl známý jako jedno z největších center městské turistiky v zemi – nyní město de facto slouží jako logistické centrum pro celou Ukrajinu, zde různé společnosti z východu přesouvají své aktivity, zde jsou skladovány a distribuovány různé zboží do vnitrozemí. Blízkost hranice s Polskem, přes kterou dnes probíhá největší nákladní a osobní doprava z Ukrajiny, dává Lvovu mimořádný význam ve fungování ekonomiky země. Jak se s touto výzvou město vyrovná?
– Mnoho společností skutečně přesunulo své podnikání do Lvova z jiných regionů země. Mnozí z nich mají odvahu začít od nuly. Často jejich majitelé ztratili téměř vše, co měli, zejména ty, kteří se k nám přestěhovali z částí Doněcké a Luhanské oblasti, které byly před válkou kontrolovány Ukrajinou. Snažíme se takovým firmám pomáhat, například realizujeme myšlenku výstavby dvou městských průmyslových parků ve Lvově, snažíme se také podporovat jejich aktivity vytvářením platforem pro výměnu zkušeností pro tyto společnosti, které působí jako zprostředkovatelé při navazování různých potřebných kontaktů.
Myslím, že je velmi důležité, aby Ukrajina zůstala ekonomicky nezávislá. Svět nám poskytuje velkou pomoc – za což samozřejmě moc děkujeme – ale nezapomínejme, že jakákoli domácí výroba, ze které se na místě platí daně, která poskytuje pracovní místa, je klíčem ke zvýšení ekonomické udržitelnosti a dalšímu posílení našeho státu.
– Před začátkem války bylo letiště ve Lvově jedním z největších v Ukrajině, pokud jde o počet přepravených cestujících – pouze letiště Boryspil v hlavním městě zaznamenalo větší provoz. V současné době je to jedno z mála letišť v zemi (ne-li jediné), které je schopno obnovit svou práci téměř okamžitě, co nejdříve. Zbývající regionální přístavy byly vážně poškozeny (Charkov, Ivano-Frankivsk, Dněpropetrovsk), zcela zničeny nebo jsou stále pod okupací (Cherson). Současně je město vystaveno neustálým raketovým útokům Rusů. Jaká další důležitá infrastrukturní zařízení města by podle vašeho názoru měla být chráněna před útoky? Co by mělo být vyvinuto?
Dnes máme jasné plány na vybudování „evropského“ stoupánítrať od hranic s Polskem do Lvova, což výrazně zlepší komunikaci, především s polskými městy. To by měl být první krok k vytvoření velkého dopravního a logistického uzlu ve Lvově pro nákladní i osobní dopravu. Důležitou roli v tomto projektu bude samozřejmě hrát zmíněné letiště ve Lvově, které bude pracovat v plné součinnosti s železnicí.
Pokud jsme již začali hovořit o našem letišti, nejsem si jist, zda takové příklady existují ve světové praxi, ale jsem přesvědčen, že musíme jednat aktivněji na úrovni OSN, abychom dosáhli obnovení její práce. Pod záštitou této organizace bychom se měli snažit zajistit, abychom prostřednictvím našeho letiště měli mnohem efektivnější možnost přepravy například zraněných nebo humanitární pomoci. Jedná se o nesmírně důležitou otázku, ale potřebujeme výjimečnou zaujatost všech stran tohoto procesu, které by mohly zajistit jeho provádění a zaručit bezpečnost těchto letů.
– Přes lvovské nádraží, jehož okraj – Dvorcevovo náměstí, tramvajové tratě a Černovická ulice, která vede k nádraží – nedávno prošly důkladnou rekonstrukcí, v posledních několika měsících přešly davy uprchlíků z regionů pokrytých nepřátelskými akcemi. Nyní, díky přímému železničnímu spojení s Przemyslem, se Lvov stal cílem pro každého, kdo chce přijet na Ukrajinu v nepřítomnosti letecké dopravy. Lvovské nádraží je také památkou přelomu XIX-XX století – pozůstatkem bývalé rakousko-uherské monarchie. Jak se město vyrovnává s ochranou četných památek během války?
Největší důraz klademe na ochranu památek, které jsou v našem městě, což je snadno vidět při procházce v centru Lvova, kde můžete jasně vidět, kolik památek a chrámů v našem městě je řádně chráněno. Samozřejmě chápeme, že tato obrana není dokonalá, protože přesné výpočty o místě útoku a jeho působivé síle jsou nemožné – ale jak se říká, Bůh chrání pozůstalé.
Kdybychom nezrekonstruovali Dvorcevovo náměstí a jeho bezprostřední okolí dříve, je pochybné, zda bychom byli schopni odolat výzvám prvních dnů a týdnů války, kdy stanicí procházelo 60 tisíc lidí denně. Pomohli jsme všem, kteří přišli do Lvova a pak opustili město , a stále to děláme. Vím také o plánech na rekonstrukci samotné nádražní budovy, která, jak jste správně poznamenal, je architektonickou památkou. Restaurátorské práce tam nebyly provedeny po dlouhou dobu, což nyní vyžaduje synergii s aktualizovaným prostředím budovy. Pokud dříve bylo náměstí Dvortseva ve velmi špatném stavu a jasně kontrastovalo s budovou stanice, dnes se situace změnila. Je dobře, že to vedení železnice dokonale chápe.
Musím poznamenat, že při práci na projektu Nerozbitý Městská rada posuzuje všechny projekty rozvoje městské infrastruktury zaměřené na zvýšení inkluzivnosti veřejných prostranství v našem městě. To znamená, že každý fragment veřejného prostoru by měl být přístupný lidem se zdravotním postižením, všem obyvatelům města, kteří potřebují naši zvláštní péči.
Topografie Lvova očekává možná největší změny od doby, kdy Ukrajina znovu získala nezávislost, když byly přejmenovány sovětské ulice. V současné době se také změní mnoho jmen. Brzy nebudou ve Lvově žádné ulice Nekrasova, Čajkovského nebo Tolstého, ale existuje možnost, že budou pojmenovány po Stanislavu Lemovi, Deborah Vogelové nebo Stanislavu Ulamovi. Podle mnohých město stále postrádalo veřejné prostory, které by se vztahovaly ke jménům slavných osobností spojených s městem. Jak tento proces hodnotíte?
Mnoho jmen, které již považujeme za tradiční, se objevilo ve Lvově bez souhlasu jeho obyvatel. Měli jsme období sovětské okupace, kdy nám byly načrtnuty prvky kultury, které se nám nelíbily, ale bylo nám řečeno, že to prostě potřebujeme. Dnes musíme učinit vědomá rozhodnutí zaměřená na jasné označení v městském prostoru jména lidí, kterým Lvov dluží hodně – z různých období a historických období. Díky nim se město rozvíjelo a zlepšovalo – jak intelektuálně, tak technologicky i umělecky. Osobně si vážím mnoha lidí z celého světa, kteří jsou se Lvovem nějakým způsobem spojeni nebo nějakým způsobem ovlivnili vývoj městské komunity v určité fázi svého života.
Při rozhodování o změně názvů ulic se nyní budeme spoléhat především na názor obyvatel Lvova a v současné době probíhají průzkumy na určitém počtu ulic, které by v první řadě měly změnit svého patrona. Mohu však s jistotou říci, že většina významných osobností, které jste zmínil, bude ve Lvově nepochybně poctěna na velmi vysoké úrovni.
– Váš vstup do Cvrlikat o objevu soch lvů na hřbitově Lychakiv vedle panteonu, kde jsou pohřbeni polští účastníciOlsko-ukrajinské bitvy o město v listopadu 1918 se v Polsku setkaly s velkým souhlasem. Po mnoho let byl Lvov jakýmsi lakmusovým papírkem polsko-ukrajinských vztahů. Byla válka a ruská agrese nezbytná k tomu, aby se něco změnilo ve vzájemném vnímání Poláků a Ukrajinců? A opravdu se v tomto tématu něco mění?
Zdá se mi, že dnes si lépe rozumíme. V průběhu let Rusko udělalo hodně pro to, aby nás odzbrojilo, a do svého úsilí zapojilo své četné agenty – na obou stranách. Objev lvů na hřbitově Lychakiv byl dobře přijat nejen v Polsku, ale i v Ukrajině. Pokud by se to stalo před válkou, pravděpodobně by to vyvolalo nějakou diskusi, do které by se s největší pravděpodobností zapojily výše uvedené síly. Dnes jsou však docela tiché. Takže mohu jen opakovat to, co jsem napsal v CvrlikatBěhem války má každý lev povinnost bránit nezávislost Polska i Ukrajiny. Ať žije Polsko! Sláva Ukrajině!
Jsem přesvědčen, že dnes pokládáme základy našeho budoucího soužití a našeho nového svazku. Společně jsme si dobře vědomi – jako málokdo jiný – toho, čím Rusko de facto je. Naše společná skupina nepochybně zahrnuje Litevce, měli bychom také zmínit Brity a všechny, kteří jsou ochotni bojovat nebo obětovat se na obranu našich hodnot, které mají být především svobodnými lidmi a žít ve svobodné zemi, bez ohledu na okolnosti.
Během poslední návštěvy prezidenta Andrzeje Dudy v Ukrajině podepsal prezident Zelenskyj dekret udělující status „spasitelského města“, který Rzeszow jako první v Polsku obdržel. Cítí se pomoc polských měst skutečně z pohledu Lvova?
Dosud nikdo neprokázal takovou konsolidaci podpory Ukrajincům poskytovanou polskými městy. Proto velmi rád děkuji všem prezidentům, starostům, ředitelům všech polských měst nebo gmina za vše, co bylo uděláno, co pro nás stále dělají a co ještě udělají. Nyní je Lvov spojen bratrskými a partnerskými vztahy s 12 polskými městy. Možná, že v průběhu času se toto číslo ještě zvýší. Cítím stejné sympatie ke všem těmto městům. Každý z nich udělal nemožné. Předtím jsem si ani nedokázal představit, jak rozsáhlá by mohla být pomoc, dokonce si myslím, že je to polská společnost, která je zasažena hloubkou naprosto nezaujaté pomoci a podpory, která je nám poskytována.
Musím poznamenat, že mezi všemi polskými místními vládami, společnostmi, nevládními organizacemi, společnostmi a běžnými občany, kteří deklarovali svou připravenost pomoci a nabídli nám ji, nikdo nedoufal, že dostane něco na oplátku, a to ani jako jednoduché poděkování. Každý to chápal jako něco zcela normálního, přirozeného, jako například, když jdete do kostela, věnujete se Bohu, jako samozřejmost. To je čas, který teď máme. Například starosta Přemyšlu Wojciech Bakun byl jedním z prvních, kdo osobně přijel do Lvova – stalo se to. [13 березня, – ред.] po raketových útocích na oblast poblíž polských hranic byly výbuchy slyšet více v Przemyslu než ve Lvově. Návštěva prezidenta Přemyšla ve Lvově byla průlomem v názorech mnoha, možná právě tehdy si Poláci uvědomili, že válka ve skutečnosti nevede daleko na východě, ale přímo na prahu jejich domova.
Jsem přesvědčen, že tento útok také přispěl k rychlému rozhodnutí o návštěvě prezidenta Bidena v Polsku, pro které měl symbolický rozměr, bylo důležité projevit solidaritu a uklidnit Poláky. Věřím také, že nám to umožnilo ještě lépe pochopit, jak křehký je náš současný svět, jak snadné je zničit v něm mnoho věcí. Dnes Ukrajinci převzali hlavní nápor úderu – Poláci a Litevci to chápou naprosto dobře, jsou si vědomi, že mohou být další na řadě, pokud Ukrajinci tuto ránu nezadrží nyní. Jako takoví ukrajině nesmírně podporují, což zase podněcuje USA a zbytek světa k akci. Ale všichni bychom si měli být vědomi toho, že Rusko je problém po dlouhou dobu, není to ani o příštích 100 dnech. Proto se všichni musíme postarat o svou sílu.
Překlad z polštiny
Text byl publikován v rámci projektu spolupráce mezi námi a polským časopisem Nowa Europa Wschodnia.
Předchozí články projektu: Ukrajina – EU: horký konec jednání, Ukrajina – útěk z volby, Východní partnerství po arabských revolucích, V křivém zrcadle, Opovrhovaný, Lukašenko jde do války s Putinem, Mezi Moskvou a Kyjevem, Klobása je klobása, Můj Lvov, Putin na galérách, Poloostrov strachu, Ukrajina vynalezená na východě, Nový starý objev, A mělo to být tak krásné, Novoroční dárek pro Rusko, Zda diskutovat o historii, Minsk slepé uličky
Původní název článku: Wojna w Ukrainie uświadamia, jak kruchy jest nasz świat
