Ještě na začátku války americký prezident Joe Biden prohlásil, že ačkoliv není právníkem, akce Rusů na území Ukrajiny podle jeho názoru svědčí o genocidě, neboť jsou zaměřeny na zničení identity národ. Samotné výroky prezidenta Ruska Vladimira Putina svědčí o touze zničit ukrajinský národ, stejně jako opakované výroky dalších ruských politiků a publicistů, kteří zdůrazňovali, že ukrajinský národ neexistuje, ale pouze Rusové žijící v obě země. Podle tvůrce konceptu genocidy Raphaela Lemkina, rodáka ze Lvova, o spáchání tohoto nejzávažnějšího zločinu proti lidskosti svědčí nikoli počet obětí, ale spíše záměr.
„Podle Raphaela Lemkina můžete spáchat genocidu, aniž byste zabili jediného člověka,“ říká Liora Bilska, profesorka práva na univerzitě v Tel Avivu a vedoucí Centra pro lidská práva. Minerva. – Pokud skupině lidí odebereme všechny archivy, historii a jazyk, pak nezbude nic, co by se dalo předat dalším generacím. Z Lemkinova pohledu je to genocida.“
Podle izraelské judikatury má přístup Bidena a dalších vůdců západních demokracií ke zločinům páchaným Rusy v Ukrajině, a zejména jejich označování za genocidu, ironický charakter.
„Biden neměl na mysli masové vraždění, fyzickou či biologickou likvidaci národa,“ zdůrazňuje profesor Bílská. – Pouze pokus o zničení Ukrajiny jako kulturní a politické entity. Vymazání samostatného jazyka, který odlišuje Ukrajince od Rusů“.
Tato kulturní interpretace genocidy však byla odmítnuta Spojenými státy a mnoha dalšími západními zeměmi. Raphael Lemkin začal pracovat na konceptu genocidy, když prohlásil, že neexistuje žádná právní kategorie, která by definovala nový typ zločinu spáchaného nacistickým režimem v první polovině minulého století. Poznamenal, že vražda je definována bez ohledu na to, zda jde o stovky, tisíce nebo miliony obětí. Mezinárodní právo také definuje válečné zločiny, rabování, znásilnění atd. Na druhou stranu neexistoval žádný koncept, který by pochopil obecnou myšlenku pokusit se zabít miliony lidí a také zcela vyhladit skupinu lidí. Ve středu jeho úvah o úplném zničení skupiny lidí přitom stály takové nehmotné prvky jako jazyk, kultura, univerzity a představitelé intelektuální elity.
„Dlouho jsme tomu říkali ‚kulturní genocida‘, ale pro Lemkina to bylo jádrem konceptu genocidy,“ říká Izraelec. – Bidenova slova byla ironická, protože to byli Američané, Australané a další země s koloniální minulostí nebo ty, které násilně asimilovaly menšiny, kdo se postavil proti zavedení pojmu „kulturní genocida“ do Úmluvy OSN o prevenci zločinu genocidy. v roce 1948. Jejich představitelé tvrdili, že genocidu páchají pouze totalitní státy. Demokratické státy nic takového nikdy nedělají a pojem „kulturní genocida“ by tuto právní kategorii nadměrně rozšířil. Proto nebyl zahrnut do Úmluvy,“ zdůrazňuje prof. Bílská
Univerzální myšlenka
Při vytváření konceptu genocidy Lemkin vynaložil velké úsilí na vytvoření univerzální kategorie. Nebyl to přece jen profesor, který trávil život za stolem a dumal nad tím, co v kodexech chybí. Byl to uprchlík z Polska, který během svého útěku shromáždil vyhlášky a zákony ze všech zemí okupovaných nacisty, přesvědčen, že genocida může mít podobu více než masového vraždění, které postihlo židovský národ a jeho rodinu (přišel o 50 příbuzných). Věřil, že genocida může být programem zaměřeným na různé úrovně proti různým národům, a proto mluvil o ekonomické, kulturní a politické genocidě.
Brzy po druhé světové válce židovské organizace hovořily o „zločinech proti židovskému lidu“, zatímco Lemkin s takovým omezeným prohlášením nesouhlasil. Zdůraznil, že došlo ke genocidě, která se fyzicky dotkla především Židů, ale něco podobného zažily i jiné národy. Věřil, že koncept „genocidy“ nemůže být omezen na holocaust, protože takové zločiny budou lidstvo i nadále doprovázet.
„V Izraeli jsme vyrostli na myšlence přechodu od holocaustu k obrození,“ říká Liora Bilska. – Podíváme-li se na holocaust z pohledu kulturní genocidy, uvidíme, že zavražděným jazykem byl jidiš – jazyk většiny židovských obětí, jazyk míst, odkud tyto oběti pocházely. Existují komunity a místa, kde dochází k určitému oživení, ale jidiš jako živý jazyk, jazyk kultury a historie zmizel s genocidou. To ukazuje, že Lemkinova intuice hledat podstatu konceptu genocidy tam byla správná.“
V článku „První genocida: Antisemitismus a univerzalismus v myšlenkách Raphaela Lemkina“ (První genocida: Antisemitismus a univerzalismus v myšlení Raphaela Lemkina), publikované na jaře 2022, Prof. James Loeffler, historik z University of Virginia, uvedl, že Lemkin ve své autobiografii vytvořil univerzální, apolitický obraz právě proto, aby propagoval představu genocidy a konvence proti ní. Z tohoto důvodu Lemkin velmi jasně skrýval své vlastní zkušenosti a zkušenosti své rodiny s holocaustem, svým sionismem a židovskou tradicí, která formovala jeho světonázor. Díky této činnosti dosáhl takového úspěchu, že po desetiletí byl pojem genocida spojován s univerzálním myšlením a doktrína genocidy byla oddělena od učení o holocaustu.
Myšlenka je důležitější než kdy jindy
Liora Bilska věří, že přítomnost Lemkinových myšlenek v mezinárodním právu postupem času roste. Po desetiletí byly jeho myšlenky ve studiích genocidy prakticky zapomenuty. Profesorka z Tel Avivu vzpomíná na své vlastní překvapení, když si při práci se studenty v Polsku uvědomila, že téměř nikdo z nich o Lemkinovi neslyšel.
Jedním z důvodů počátečního zapomnění bylo napětí a rozpory v období studené války. Tehdy se země, právníci a skupiny lidí z východní Evropy poprvé pokusily definovat a postavit se proti zločinům spáchaným během druhé světové války. Podle izraelské ženy je jedním z nejzajímavějších míst v této souvislosti Polsko a Nejvyšší národní tribunál, vytvořený v únoru 1946, aby stíhal a trestal „nacisticko-hitlerovské zločince a zrádce polského lidu“. Během dvou let uspořádal tribunál sedm mimořádně důležitých procesů proti německým nacistickým zločincům. Na lavici obžalovaných byli postaveni mimo jiné Amon Goeth, kat z Płaszówa, vyobrazený ve slavném filmu „Schindlerův seznam“, a Rudolf Goes, velitel tábora Auschwitz-Birkenau.
V létě 1946 se prvním obžalovaným, který předstoupil před Nejvyšší národní tribunál, který tehdy sídlil v posluchárně Poznaňské univerzity, stal Arthur Greiser, říšský guvernér regionu Warta. Soud se konal současně s Norimberským procesem, kde byli souzeni hlavní zločinci Třetí říše.
„V Norimberku byla uznána nová právní kategorie, tedy zločiny proti lidskosti, a obžaloba použila pojem genocida pouze k popisu událostí, a nikoli jako samostatné obvinění nebo jako samostatná právní kategorie,“ poznamenává Bielska. „Zároveň polská prokuratura rozhodla, že koncept nového zločinu definovaný Lemkinem by měl být aplikován na základě prvního procesu proti nacistickým zločincům, konkrétně proti Arturu Greiserovi.“
Prokurátoři v Poznani obvinili Greisera z genocidy v nejširším slova smyslu, protože ho chtěli soudit jako guvernéra odpovědného za soudní systém, a tedy za zločiny proti etnickým Polákům i Židům. Soudci proto genocidu považovali nejen za masovou vraždu, ale i za kulturní genocidu, vedoucí ke germanizaci a depolonizaci.
„Vraždy mohou být provedeny za použití mačety a sekery,“ poznamenává izraelský expert. – Komunitu a její kulturu nelze zničit bez mnoha zákonů a nařízení, které rozdělují lidi, zakazují používání jazyka, vytvářejí univerzity pro jednu skupinu, ale ne pro jinou. „Role soudnictví při poskytování platformy pro genocidu byla jádrem procesu s Greiserem, který řídím.“
Rozsudek byl vynesen 9. července 1946 a konečné rozhodnutí bylo následující:
„Arthur Greiser musí být shledán vinným ze všech zločinů a přečinů, které mu byly kladeny za vinu, s tím, že Arthur Greiser osobně nespáchal vraždy, ublížení na zdraví nebo krutosti. Za výše uvedené zločiny odsoudit Arthura Greisera k trestu smrti, také jej navždy zbavit veřejných a občanských práv a zabavit veškerý jeho majetek; osvobodit od placení soudních výloh a soudních poplatků. Fyzické důkazy by měly být ponechány ve spisu případu.“
Soudce Boleslav Berut nevyhověl žádosti o milost od samotného zločince a od papeže Pia XII. Rozsudek byl vykonán na svazích Poznaňské citadely a jednalo se o poslední veřejnou popravu v Polsku.
Koncept inflace
V současnosti má velký význam pojem genocida, jehož příkladem je jeho použití v rámci ruské agrese proti Ukrajině. Zároveň dochází k určité inflaci tohoto pojmu v důsledku napětí mezi jeho používáním v oblasti mezinárodního práva a politiky.
Genocida je uznávána jako právní kategorie v mezinárodním právu, ilustrovaná Římským statutem z roku 1998, kterým se zřizuje Mezinárodní trestní soud v Haagu, ačkoli termín používaný tam není tak široký, jak jej definoval Lemkin, a nezahrnuje kulturní genocidu. Prof. Bielska podotýká, že v průběhu let se genocida stala nejzávažnějším zločinem mezinárodního práva a v důsledku toho se skupiny obětí snaží dokázat, že nešlo jen o masakr, pogrom nebo masovou vraždu, ale o genocidu.
Rovněž stojí za to připomenout, že genocida není zločinem, který by se dal trestat více než zločiny proti lidskosti nebo cokoli jiného. Takové měřítko neexistuje. Genocida se navíc velmi těžko prokazuje, protože je založena na záměru zničit. Mimořádnou politickou oblibu si přitom získaly pokusy pohlížet na genocidu jako na to nejhorší, co se může skupině lidí stát.
„V politickém kontextu vidíme, že pomocí konceptu genocidy se skupiny, které byly v jiných kontextech marginalizovány, snaží definovat samy sebe,“ poznamenává Prof. Bílská – Jedná se o etnické, náboženské, ale ne politické nebo kulturní skupiny. Tento mechanismus je používán s nadějí, že použití konceptu genocidy přitáhne pozornost světového veřejného mínění. Myslím, že to zapadá do moderní koncepční inflace a přesvědčení, že když něco není definováno jako nejhorší, tak se to vůbec nepočítá.“
Překlad z polštiny
Text vyšel v rámci projektu spolupráce mezi námi a polským časopisem Nowa Europa Wschodnia.
Předchozí články projektu: Ukrajina – EU: horký konec jednání, Ukrajina – útěk před volbou, Východní partnerství po arabských revolucích, V křivém zrcadle, Opovrhovaný, Lukašenko jde do války s Putinem, Mezi Moskvou a Kyjevem , Klobása je klobása, Můj Lvov, Putin na galejích, Poloostrov strachu, Ukrajina byla vynalezena na východě, Nový starý objev, A měl být tak krásný, Novoroční dárek pro Rusko, Měli bychom diskutovat o historii, Minsk slepá ulička
Původní název článku: Rusko a Ukrajina mohou hrát hazardní hry. O winie nie wielze liczba ofiar
