Tento týden se ve světě odehrály dvě zajímavé události, které přímo souvisejí s ruskou válkou proti Ukrajině a jsou schopny určitým způsobem ovlivnit její průběh. Jde o návštěvu ruského prezidenta Vladimira Putina v Íránu a čtvrté setkání členských zemí podmíněné protiputinovské koalice ve formátu Rammstein, tzn. Kontaktní skupina pro obranu Ukrajiny.
Nejprve o íránské cestě šéfa Kremlu. Pro něj to byl kromě všeho (a možná především) další pokus prorazit kruh mezinárodní izolace, který se kolem něj vytvořil. Ostatně Putin se v Teheránu setkal nejen s íránským prezidentem Ibrahimem Raisim, ale také s prezidentem Turecka – Recepem Tayyipem Erdoganem.
Schůzky ještě nezačaly a mnoho novinářů, kteří se věnovali Putinově návštěvě Teheránu, upozorňovalo na jeho zdravotní problémy. Za prvé bylo jasně vidět, jak Putin málem upadl při vystupování z letadla a pak kulhal, když šel z uličky letadla k autu velvyslanectví. Za druhé, novináři poznamenali, že Putin nehýbe pravou rukou. Takže ani pořádně nepozdravil lidi, kteří ho potkali na letišti. Ale nepropadejme přehnanému optimismu, protože už dlouho se šušká, že Putin je jednou nohou v hrobě, ale pokaždé se jako upír probouzí k životu.
Je známo, že hlavním tématem jednání ruského hosta s íránským vedením byly drony. Rusové se až doteď kupodivu chlubili svými vojenskými drony, různými „orlany“, „oriony“, „výstupy“, „výstupy“ atd. Tvrdili, že jsou nejlepší, „analagavnet“, a co je nejdůležitější – pro ukrajinské zbraně nedosažitelné.
Ukázalo se, že to, mírně řečeno, není tak úplně pravda. Ztráty ruských dronů na frontě jsou tak kritické, že sám Putin musel jet s „chelobitem“ do Teheránu prosit o drony tam vyrobené. Je zřejmé, že mluvíme o dronech typu Shahid. Zda je ale Kreml přijme, je velká otázka. Írán se bez ohledu na to snaží na mezinárodní scéně napravit svůj status vyvrhelské země, a proto nespěchá se spoluprací se státem, který se nedávno stal rekordmanem v počtu uvalených sankcí na něj. Íránský ministr zahraničí Hossein-Amir Abdollahian alespoň ujistil, že jeho země nebude dodávat zbraně do Ruska.
Teherán tedy nespěchá, aby se stal spojencem Moskvy. Americké ministerstvo zahraničí navíc jednoznačně varovalo íránské úřady, že pokud poskytnou drony Rusům, budou čelit dalším sankcím.
Jeho setkání v Teheránu s Erdoganem nebylo pro Putina příliš úspěšné. Začalo to tím, že ruský vůdce musel čekat na svého tureckého kolegu, nervózně se pohupoval a přešlápl z nohy na nohu. Připomeňme, že až dosud to byl Putin, kdo si dovolil chodit na schůzky pozdě, a dělal to spíše schválně, aby demonstroval svou převahu. Ale ani projevená trpělivost nepomohla Putinovi strhnout Erdogana na svou stranu ani v otázce Sýrie, kde mají tyto země diametrálně odlišné zájmy, ani v otázce Ukrajiny, kde Ankara působí jako moderátor při řešení problému se zásobováním. ukrajinského obilí. Erdoğan dal svému protějšku jasně najevo, že hodlá vyřešit syrskou otázku po svém, aniž by věnoval zvláštní pozornost ruským zájmům v regionu. Pokud jde o ukrajinské obilí, turecký vůdce opět doporučil Putinovi, aby ustoupil a přestal blokovat námořní cesty.
Obecně lze říci, že diskuse o vývozu ukrajinského obilí nečekaně odhaluje stále zajímavější detaily. Například jednou z podmínek předložených Ruskem je příměří na jihu Ukrajiny. Co to znamená? Především o tom, že ruská vojenská mašinérie se nikdy nevyčerpala. Rusko nejenže není schopno útočných akcí v Chersonské a Záporožské oblasti, ale skutečně se bojí o své obranné schopnosti. Zejména na pozadí toho, jak ukrajinská armáda s pomocí amerických MLRS HIMARS metodicky jeden po druhém ničí ruské muniční sklady, velitelská stanoviště, letecké základny, systémy protivzdušné obrany atd. Na internetu se objevuje stále více videí vyděšených ruských vojáků, kteří si stěžují na současnou extrémně nešťastnou situaci.
Je ale Ukrajina schopna silné protiofenzivní operace? Zatím ne – nedostatek útočné palebné síly. Tento stav lze napravit aktivnějším a systematičtějším zajištěním naší armády odpovídající západní vojenskou technikou. Právě o tomto problému se diskutovalo na „Ramstein-4“ 20. července. Podařilo se vám tento problém vyřešit?
Ministr obrany Oleksiy Reznikov naznačuje, že ano, i když neprozrazuje všechny podrobnosti o dosažené dohodě. „Podle dohody s kolegy udržujeme intriky ohledně lvího podílu současných i nových balíčků pomoci, které zahrnují dodávky zbraní, střeliva, výcvik našich vojáků a mnoho dalšího. Nejprve je pocítí nepřítel na bojišti. Pozitivním signálem setkání jsou nové závazky partnerů. Které se týkají jak země, tak moře a nebe,“ – napsal je na své stránce na adrese Facebook.
Náznak je povzbudivý, zvláště když Reznikov prozradil jeden detail: „V příštím balíčku pomoci z USA, který má být oznámen tento týden, budou mimo jiné 4 systémy M142 HIMARSkteré již ovlivňují průběh nepřátelských akcí.“
„Ramstein-4“ byl zajímavý zejména tím, že na něm ukrajinská strana informovala o použití západní vojenské techniky, která mu byla poskytnuta. Podle našeho ministra nebyli západní partneři spokojeni jen s tím, jak ukrajinští vojáci používají své zbraně, ale „vyjadřovali svůj obdiv ke zručnosti našich vojáků“. V prvé řadě jde o použití dělostřeleckých systémů v bitvách a ostřelování strategických objektů v týlu nepřítele za pomoci tzv. HIMARS.
Na schůzce, kde se sešlo 50 partnerských zemí ze všech kontinentů (samozřejmě kromě Antarktidy) bylo deklarováno to hlavní, že v Ukrajině není žádná „únava“ z války. „Existuje pochopení, že v sázce není Ukrajina, ale bezpečnost celé Evropy,“ ujistil Reznikov.
Západ také chápe, že je nemožné odkládat deokupaci ukrajinských zemí, protože Rusko aktivně připravuje jejich anexi. A nijak zvlášť to neskrývá.
„Teď je geografie jiná. To není jen „DPR“ a „LPR“, je to také Chersonská oblast, Záporožíská oblast a řada dalších území. A tento proces pokračuje. A pokračuje důsledně a vytrvale. Do té míry, že Západ v takovém, řekl bych, bezmocném běsnění nebo v touze situaci co nejvíce vyostřit, pumpuje Ukrajinu stále více a více dalekonosnými zbraněmi, tyto HIMARS, jako by tam už byl Reznikov nebo se někdo mezi nimi chlubil, že už dostali 300kilometrovou munici, no, znamená to, že se geografické úkoly ještě více vzdálí od současné linie,“ uvedl ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov v prohlášení. rozhovor s ruskými propagandistickými médii. A těmito slovy šéf ruského zahraničněpolitického oddělení jen odhalil obavy Kremlu, které se každým dnem zvyšují.
