Válka v Ukrajině způsobila vášnivou kontroverzi nejen mezi německými politiky, kde „červenou čárou“ byly dodávky zbraní pro ozbrojené síly Ukrajiny (Německo a dodávky zbraní na Ukrajinu – nás), ale také mezi německou společností, která byla rozdělena do samostatných táborů v existenční otázce – válce a míru. Je zcela zřejmé, že katalyzátorem zde byla německá „politika paměti“ (Co je špatného na německé politice paměti – my), která po druhé světové válce kultivovala myšlenky pacifismu a „odpovědnosti“ za válečné zločiny minulosti. Ruská invaze na Ukrajinu, která je doprovázena porušením všech současných pravidel válčení ostřelováním a ničením měst a vesnic, zabíjením civilistů, do očí bijícími příklady brutálního násilí na ženách a dětech, miliony uprchlíků atd., Vyvolala reakci nejen mezi odborníky z východní Evropy, ale také mezi spisovateli, herci a kulturními osobnostmi, tedy těmi, kteří jsou v německé společnosti obvykle nazýváni intelektuály. V posledních čtyřech měsících se v předních německých médiích objevilo mnoho článků, esejů a rozhovorů, v nichž autoři v různé míře vyjadřují svůj postoj k aktuálním událostem. V tomto článku však budeme věnovat pozornost pouze kolektivním „odvoláním“, „prohlášením“ a „otevřeným dopisům“, které nám ukazují polaritu myšlenek německého intelektuálního prostředí.
Tato kolektivní forma sebeurčení samozřejmě není specifická německá a je charakteristická pro mnoho demokratických společností, ale v německém kontextu nás s jistotou odkazuje do doby první světové války (1914–1918), kdy kolektivní „Výzvy“ a „Manifesty“ (Aufrufen) se stala součástí „papírových válek“ intelektuálů, známých v historii jako „válka kultur“. Jako historik nejsem nakloněn přímým paralelám, protože dokonale chápu všechny metodologické chyby tohoto přístupu, kde se liší jak obsah, tak kontext událostí. Proto se v tomto případě zmíníme pouze proto, abychom zdůraznili určitý fenomén německých intelektuálů.
Pojem „intelektuální“ je produktem moderní doby s respektem k rozvoji vědy a vědeckého poznání, protože společnost byla přesvědčena, že přispívají k celkovému pokroku národa. Nositelé znalostí se soustředili především na univerzitách a neomezovali se pouze na vědeckou a pedagogickou činnost, ale vyjadřovali své myšlenky ve veřejném prostoru. Jejich relativně malý počet a sebeuvědomění si vlastní „užitečnosti“ pro společnost z nich vytvořily jakousi uzavřenou kastu, jako čínské „mandarinky“. „Morální autority“ národa byly také spisovateli. Názory intelektuálů ovlivnily společnost jako celek a vládní politiku, protože významná část z nich byla zastoupena jak v politických stranách, tak v zákonodárných sborech státu. Proto není divu, že během první světové války dala vzniknout řadě propagandistických článků, brožur a knih s „vlasteneckou“ rétorikou, kontrastující duchovní německou „kulturu“ s francouzskou a britskou pragmatickou „civilizací“. Jak v té době napsal Thomas Mann: „Germanismus je kultura, spiritualita, svoboda, umění, ne civilizace…“. Nakonec, aby demonstrovali jednotu „intelektuálů“ s německou společností jako celkem a armádou, která již na počátku války demonstrovala zločinné akce proti evropským kulturním památkám a civilistům, uchýlili se ke kolektivním „výzvám“, „manifestům“ a „prohlášením“. Současně jejich počet výrazně převyšoval počet oponentů (Britů, Francouzů a Rusů), kteří se také nevyhýbali takovým formám „kulturní války“.
Největší publicitu získal slavný „Manifest 93. let“ (An die Kulturwelt. Ein Aufruf), podepsané slavnými vědci a kulturními osobnostmi s odůvodněním německých cílů ve válce. Napsáno ve stylu Lutherových „95 tezí“, každý z jeho odstavců začínal slovy: „To není pravda.“ Brzy se začaly objevovat: „Deklarace učitelů vyšší školy Německé říše“, „Manifest německých univerzit“, „Výzva intelektuálů“ atd. Když se během války ukázalo, že Německo nedosáhlo svých cílů a bylo nutné hledat mírové cesty z války, jediný tábor německých intelektuálů se rozdělil na „konzervativce“ a tzv. „modernisté“. Obecně platí, že „papírová válka“ intelektuálů zůstala jen určitým fenoménem, ve skutečnosti „labutí písní“ moderní doby, protože nová poválečná realita zničila jejich „kastu“ a vliv na společnost. Ale tradice neumírají a vždy existuje touha je znovu vytvořit, což nám ukazuje současný veřejný prostor Německa, ale nyní v podmínkách rusko-ukrajinské války.
Po 24. únoru 2022 bylo jedním z prvních kolektivních prohlášení německých intelektuálů „Výzva“ spolkové vládě o potřebě revidovat německou politiku vůči Rusku 96 předních Evropských představitelů. specialisté ve východní Evropě (Der Tagesspiegel, 18.03.2022). O měsíc později dosáhl počet signatářů 155 lidí a obdržel Jméno „Výzva 155 expertů na východní Evropu federální vládě: mír a stabilita v Evropě rozhodně závisí na osudu Ukrajiny.“ Pro jednoduchost a dodržování tradic to nazvěme „Manifest 155“. Mezi signatáři jsou především historici východní Evropy a slované z Německa, USA, Kanady a evropských zemí zastupující renomované univerzity a vědecké instituce. Klíčová myšlenka dokumentu je definována následovně: Rozsáhlá invaze Ruska na Ukrajinu 24. února ukázala „selhání Německa a politiky EU vůči Rusku v posledních desetiletích. Tato politika byla založena na naději, že kombinací intenzivní diplomacie, účasti na dohodách a četných obchodních vztahů by stále zřejmější neoimperiální ambice Moskvy mohly být zvládnuty. Sankce uvalené na Rusko jsou omezené a nákup plynu a ropy evropskými zeměmi a Německem ve skutečnosti podporuje agresi. Německá „politika paměti“, zejména aspekt „historické odpovědnosti“ vůči národům bývalého SSSR, byla také kritizována poté, co Hitlerovo Německo „zničilo Bělorusko a Ukrajinu během druhé světové války“.
Autoři „Manifestu 155“ vyzvali německou vládu, aby spojila síly s dalšími evropskými zeměmi a podnikla konkrétní kroky s cílem „zvýšit cenu“ války pro Rusko. Zejména bylo navrženo: uvalit sankce na všechny ruské banky a odpojit Rusko od platebního systému ..SWIFT; zastavit nákup veškeré ropy, zemního plynu a dalšího zboží z Ruska; izolovat ji a zakázat vstup členů vlády a elit blízkých orgánům do zemí EU; konfiskovat finanční prostředky a majetek ruských oligarchů a společností spojených se státem; odstranit Rusko ze všech mezinárodních společenských a sportovních aktivit; podporovat ukrajinské hospodářství, vládu a obranu; zásobovat Ukrajinu nejen lehkými, ale i těžkými obrannými a útočnými zbraněmi, jako jsou silnější protiletadlové systémy a vhodná bojová letadla, lodě, vozidla atd. Snad největším „prozřením“ expertů na východoevropská studia bylo, že „mírové soužití s Putinovým režimem může být založeno pouze na spolehlivé kombinaci diplomacie s ekonomickou, politickou a vojenskou mocí“.
Květen 4, 2022 na webu Zentrum Liberale Moderne otevřený dopis kancléři Olafu Scholzovi nazvaný „Případ Ukrajiny je také naší záležitostí!». Iniciátorem „Dopisu 57“ byl šéf Centra a bývalý politik ze strany „Zelení“ („Olivově zelení“ v koalici semaforů německého Bundestagu – nás) Ralph Fücks, a proto hlavním leitmotivem byly dodávky zbraní pro Ukrajinu. Dopis byl reakcí na širokou diskusi ve veřejném prostoru Německa, kde byla učiněna varování před takovým krokem s ohledem na další eskalaci války a jaderné vydírání ze strany kremelského režimu. Autoři jsou přesvědčeni, že útok Kremlu na Ukrajinu je také útokem na evropskou bezpečnost. „Každý, kdo útočí na evropský mírový řád, porušuje mezinárodní právo a dopouští se masových válečných zločinů, nesmí vyhrát. Putinovým proklamovaným cílem bylo a je zničení národní nezávislosti Ukrajiny. První pokus selhal kvůli silnému odporu a ochotě ukrajinské společnosti přinášet oběti.“ Hrozba jaderné války je psychologickým vydíráním ze strany Ruska, které by nemělo být opomíjeno, ale nelze se mu vyhnout ústupky Kremlu, které přispějí k jeho dalším vojenským dobrodružstvím. Odmítnutí západních zemí dodávat těžké zbraně Ukrajině pod tlakem hrozeb pouze přispěje k další ruské agresi, a proto autoři „Dopisu 57“ nabízejí spolkovému kancléři: „Rychle vybavit Ukrajinu všemi dostupnými zbraněmi nezbytnými k odražení ruské invaze; uvalit embargo na vývoz ruských nosičů energie s cílem připravit režim o finanční prostředky na válku; otevřít před Ukrajinou povinnou vyhlídku na vstup do Evropské unie“.
Největší publicitu v německé společnosti získal „Otevřený dopis kancléři Scholzovi“, iniciovaný slavnou novinářkou a feministkou Alicí Schwarzerovou (Alice Schwarzerová), zveřejněno 29. dubna 2022 na internetových stránkách časopisu, který editovala EMMA. Zpočátku ji podepsalo 28 slavných novinářů, divadelních umělců a vědců. Velmi rychle se počet signatářů zvýšil na 140 tisíc, a protože je obtížné řadit „ženy v domácnosti“ a „dočasně nezaměstnané“ jako „intelektuály“, zůstane „Dopisem 28“. Současně tak široká podpora myšlenek autorů „Dopisu 28. “ a silná mediální publicita z něj učinily skutečný manifest německého „EMMA„generace“. AutoDopis, který byl na dovolené na italském ostrově Ischia, kde jedla zmrzlinu a užívala termální koupele, byla velmi vyděšena prohlášením ruského ministra Sergeje Lavrova, který hrozil třetí světovou jadernou válkou, a proto se rozhodla „postarat“ se o ukrajinský lid zvláštním způsobem. Obsah Dopis objevil hlavní nemoci německé společnosti poválečné generace – strach, formální pacifismus a zkreslený smysl pro morální odpovědnost za abstraktní „jiné“. Podstatu požadavků na německou kancléřku lze stručně shrnout: a) ruská agrese v Ukrajině se může proměnit ve válku v Evropě; b) válka v Evropě může vyvolat jadernou válku, a proto by Německo již nemělo dodávat těžké zbraně na Ukrajinu; c) je nutné donutit Ukrajinu k jednání s ruským agresorem, protože odpor ozbrojených sil Ukrajiny a ukrajinského lidu vede k četným civilním obětem – „rozhodnutí o morální odpovědnosti za další „hodnoty“ lidských životů mezi mírumilovným ukrajinským obyvatelstvem patří výhradně do kompetence jejich vlády“.
Spolu se známým článkem filozofa Jürgena Habermase, kde obvinil Ukrajinu z „morálního vydírání“ Západu a narušení klidu německých měšťanů, se „Dopis 28“ dostal do hlavního proudu veřejné diskuse o bolestivých otázkách pro Německo: zda by německá vláda měla dodávat Ukrajině zbraně a zda bychom „neměli prohrát“ nebo „vyhrát“ válku. Podrobnou analýzu německé debaty necháme do budoucna a nyní se omezíme na reakci na „Dopis 28“ největších kritiků nekonzistentního postoje Olafa Scholze ke Straně zelených. Předsedkyně její stranické frakce ve Spolkovém sněmu, Britta Hasselmannová (Britta Haßelmannová) v rozhovoru shrnul: „Kde by měly být ‚kompromisy‘, když Putin zaútočí na svobodnou evropskou zemi v rozporu s mezinárodním právem, města jsou srovnána se zemí, civilisté jsou zabíjeni a ženy jsou systematicky znásilňovány a zbraně jsou proti nim používány?“
Zveřejněno 30. června 2022, výzva „Okamžité příměří!“ (Die Zeit, 27/2022) lze nazvat dopisem filozofů, protože mezi jeho signatáři najdeme několik z nich, včetně slavného německého profesora filozofie a spisovatele Richarda Davida Prechta (Richard David Precht). Možná proto se autoři „Výzvy 21. století“ neobracejí k německé vládě, ale k abstraktnímu Západu. A protože se německé filozofické myšlení očividně vyčerpalo koncepty Habermasovy „národní a post-národní mentality“, operuje s kategoriemi světového historického měřítka a děsí obyčejné lidi: „V Africe se rýsuje hlad, který může stát miliony životů. Prudce rostoucí ceny, nedostatek energií a potravin již vedly k nepokojům v mnoha zemích. Bude-li válka pokračovat i po pádu, bude mít nedostatek hnojiv také globální dopad. Očekává se velké množství obětí a destabilizace globální situace.“ Vyzývají válčící země, aby válku okamžitě ukončily, signatáři opakují myšlenku nebezpečí jaderné války jako mantru a odkazují na názor odborníků, kteří tvrdí, že Ukrajina nebude schopna získat zpět území zabraná nepřítelem, „protože Rusko vojensky zvítězí a má příležitosti k další vojenské eskalaci“. Ale „odborníci“ jsou zde jedním ze signatářů „Výzvy 21.“, již zmíněné dříve (Německo a dodávky zbraní na Ukrajinu – nás) Erich Wad (Erich Vad), generál Bundeswehru ve výslužbě a bývalý vojenský poradce Angely Merkelové, který byl od počátku ruské agrese proti Ukrajině odpůrcem poskytování zbraní Ukrajině a odmítal schopnost ozbrojených sil bojovat proti okupantům.
„Užiteční Putinovi idioti“ (Putins nützliche Idioten) je pojmenoval německý slovan Georg Witte (Georg Witte), protože autoři „Výzvy 21. století“ ve skutečnosti navrhují realizovat Putinův program zastrašování Západu a výzva k okamžitému příměří znamená pomoc agresorovi při okupaci ukrajinských území. A jak je to možné? „To vyžaduje diskurzivní podporu v Evropě. Ideologické marginálie, Afd (Alternativa pro Německo), levice – žádný problém. Problémem jsou levicoví liberálové a vzdělaný středopravicový. Musíme s tím začít, musíme z toho vytvořit tlak veřejnosti. A nyní existují němečtí spisovatelé, filozofové, politologové a právní učenci, sociologové, publicisté, kteří používají tento konkrétní příběh: příměří „teď“, říká Witte. Samotný obsah války mezi autory „Volání 21.“ získal úžasnou (zjevně filozofickou) metamorfózu, kde strana, která odolává agresorovi, musí být nucena k příměří. „Autoři výzvy vůbec nepřemýšlejí o pochopení ukrajinského odporu v kategoriích tradic národního osvobození.válek. Jako Němec se stydím za to, že klub vlivných intelektuálů popírá diskurzivní existenci odporu vůči národu, který plánují zničit.“ (F.A.Z, 05.07.2022).
Je zcela zřejmé, že všechna tato kolektivní „prohlášení“ a „dopisy“ nejsou odrazem veřejného mínění jako celku, ale pouze pokusem přesvědčit společnost o správnosti vlastních názorů. Argumenty a protiargumenty oponentů by se měly dotknout té části německé společnosti, která tzv. „rychlé myšlení“ v podmínkách masivních informačních „házení“. Proto není nutné přeceňovat jejich společenský vliv. Zároveň bychom je neměli podceňovat jako prvky „hybridní války“ a cílených „informačních útoků“. Dnes pozorujeme zřejmý rozkol v německém intelektuálním prostředí, které má hluboké kořeny v německé poválečné politice paměti a Ostpolitik. Zároveň lze pozorovat sebevědomé kroky k nastolení veřejného konsenzu o postavení Německa v rusko-ukrajinské válce. To potvrzuje i fakt, že podle průzkumů veřejného mínění je hodnocení lídrů Strany zelených v posledních měsících sebevědomě před ostatními stranickými lídry.
