Každá „studená“ válka má vždy šanci se alespoň částečně změnit v „horkou“. Během první studené války Moskva po léta nashromáždila obrovské zásoby zbraní pro válku proti celému světu. A teď to používá při invazi na Ukrajinu.
Studená válka začala v roce 1946. Sovětský svaz se tehdy připravoval na válku proti kapitalistům. 45 let až do svého rozpadu se SSSR zabýval pouze „nýtováním tanků“, protože obranný průmysl byl jediným odvětvím sovětského průmyslu, které deficit nepostihl. A po rozpadu „říše zla“ se její nástupce Rusko dál zbrojilo, zvláště aktivně – po roce 2008.
Od roku 2014, kdy Rusko anektovalo Krym a začalo válku na Donbasu napodobující separatisty, se vztahy mezi Západem a Kremlem zhoršily. Čína, jejíž moc znatelně vzrostla, přispěla k odhodlání Moskvy obnovit spor s Washingtonem. Moskevské imperiální ambice s ideologickou podporou Pekingu vyústily v globální boj „demokracií proti autokraciím“, který již někteří nazývali druhou studenou válkou. Sluší se však poznamenat, že první studená válka ještě nedospěla k logickému závěru, takže je předčasné mluvit o začátku druhé.
Koneckonců, k naší smůle, konečný rozkol mezi Moskvou a západní civilizací vůbec nezačal novou studenou válkou, ale „horkou“ totální invazí na Ukrajinu. Nyní máme situaci, kdy prakticky všechny zbraně, které Moskva od roku 1946 připravovala na boj s celým světem, míří na jednu zemi.
Rusko navíc v tomto konvenčně „meziválečném“ období roky zvyšovalo výdaje na armádu, tedy pokračovalo v přípravě své armády na válku se všemi. A do roku 2022 už Rusko v nedávné historii vedlo lokální války: od Moldavska či Gruzie po již zmíněnou invazi na Ukrajinu v roce 2014 nebo operaci v Sýrii. Zvláštností války z roku 2022 však je, že v ní Ruská federace využije veškerý svůj potenciál kromě jaderných zbraní.
To znamená, že Ukrajina ve skutečnosti vzdoruje armádě, která měla bojovat s celým Západem a plánovala dobýt celou Evropu v případě rozsáhlého konfliktu. Co do rozsahu by se to dalo přirovnat k tomu, kdyby NATO nečekaně vyhlásilo Austrálii válku. Proto není divu, že Kyjev potřebuje v této válce pomoc Západu.
Výsledkem této války bude v každém případě zničení téměř všech zbraní zemí Varšavské smlouvy první studené války. Jeho zbytky v zemích východní Evropy už docházejí a samotné Rusko během čtyř měsíců přišlo o obrovské množství sovětské techniky a pokračuje v dekonzervování svých skladů.
To znamená, že právě tato válka definitivně ukončí první studenou válku a osud určil, že skončí na hranicích Ukrajiny. Výsledek války přitom určí, s jakými silami a zbraněmi strany vstoupí do druhé studené války.
Pokud demokratický svět nechce nový „Varšavský pakt“ místo podmíněného Teheránského paktu, pak by měl zvýšit tempo dodávek zbraní k nám. Aby ukrajinská armáda dokázala zcela zničit útočný zdroj Ruska, aby byla v budoucnu neschopná války nejen proti kolektivnímu Západu, ale i proti Ukrajině.
