Soudě podle veřejných informací začaly konflikty mezi různými odvětvími ruského vládního systému před čtyřmi lety. Tento systém vybudovala KGB. Začala se formovat na konci 80. let a byla dokončena na počátku 20. století.
Putin není jeho architektem, je pouze součástí a tipem. Tři části systému – oligarchové, vysocí úředníci a bezpečnostní složky – koexistovaly víceméně harmonicky a vyostření boje o moc vedlo pouze ke změně postavení / kurzu samotného Ruska.
30. května Reuters s odkazem na dva zdroje uvedl, že jeho poradce Valentin Jumašev (zeť bývalého ruského prezidenta Borise Jelcina) opustil Putina. Podle zdrojů opustil svůj post v dubnu.
Na jednu stranu jde o běžné zprávy, které nenesou žádný další obsah ani význam. Odešel za svým poradcem, pak odešel. Jumašev ale není obyčejný poradce. V této pozici působil 22 let. A předtím vedl Jelcinovu administrativu. V roce 2018 zdůraznil, že svůj post dobrovolně neopustí.
A právě v roce 2018 začaly změny v rovnováze tří pilířů mocenského systému v Rusku, kdy se Putin znovu jmenoval prezidentem Ruské federace. Jumašev se zároveň začal více dostávat na veřejnost a neustále Putinovi připomínal, kdo ho vynesl do vysoké funkce.
Dovolil si kritizovat vládu, mluvit o problémech se svobodou slova a označil ruského prezidenta za odpovědného za situaci v zemi. Jasně stanovil diagnózu ruské společnosti a poznamenal, že „navzdory všemu Putin lidem vyhovuje“.
Přes všechna prohlášení neměl Jumašev nic, a to není překvapivé. Byl to on, kdo najal Putina, on ho povýšil a zastupoval Jelcina, prosadil ho na post premiéra.
Jumašev také přiznal, že pro něj Anatolij Čubajs našel Putina, který, připomeňme, opustil post zvláštního zástupce ruského prezidenta ve vztazích s mezinárodními organizacemi pro dosažení cílů udržitelného rozvoje a v březnu opustil zemi.
Jumaševova dcera byla provdána za Olega Děripasku, jednoho z Putinových „peněženek“ a ruské vlády obecně. Rozvedli se (alespoň oficiálně) ve stejném roce 2018.
O propouštění středních manažerů se dá psát hodně a radovat se z úletu nikým nepotřebných manažerů do Evropy nebo na Ukrajinu. Ale samotná touha lidí, kteří stvořili moderní Rusko, distancovat se od Putina, je signálem zintenzivnění boje o moc a nadřazenosti jedné části systému, totiž bezpečnostních složek. Zůstali loajální a jsou připraveni nadále podporovat Putina. Nyní však umírají častěji.
Systém moci, tvořený Jumaševem a dalšími, se začal hroutit. Tři pilíře (oligarchové, vysocí úředníci a bezpečnostní složky), na kterých spočíval systém moci, už nejsou tak stabilní. Nejhorší je, že mezi nimi není rovnováha. Bezpečnostní složky mají nyní největší moc a vliv. Přirozeně jsou zvyklí řešit své problémy silou, bez dohod a ústupků. Proto nemá cenu doufat, že se Západu podaří vyvinout tlak na Putinovo okolí a že ho nějak odstraní, zneškodní. Bezpečnostní složky lze pouze zničit. A právě mezi různými generacemi bezpečnostních složek a jejich dětmi probíhá boj o moc a přístup k tělu. Systém se zachoval ještě více, dokonce více než za SSSR.
Takové změny v mocenském systému v krátkodobém horizontu znamenají brutálnější boje, ostřelování a neadekvátní akce Ruska. Z dlouhodobého hlediska vyhrajeme, protože Rusko nebude tahat boj na vzdálenost Štyara. Jsou tam lidé na umírání, ale těch, kteří dokážou zorganizovat samotnou zemi, je stále méně. Jejich maximální schopnosti jsou „Severní Korea-2“.
