v Ukrajině se o tématu zveřejňovaných informací intenzivně diskutuje CNN „tři scénáře“, podle kterých se může průběh války dále vyvíjet. První: Rusko bude postupně zabírat nová území. Druhá předpovídá, že válka vstoupí do vyčerpávající, poziční fáze. Za třetí: Rusko bude spokojeno s výsledky a bude usilovat o diplomatickou formalizaci stažení z nepřátelských akcí. Žádný z nich nevěstí vítězství Ukrajiny. Nikdo nebere v úvahu možné rozšíření nepřátelských akcí do dalších zemí ani jiná překvapení.
Není to zdaleka první pokus o výpočet dalšího vývoje událostí. Podobné pesimistické scénáře pro Ukrajinu na začátku června ve svém článku v Kopec již oznámil americký profesor mezinárodních vztahů Andrew Lethem. Aby byly jeho závěry přesvědčivější, uvedl profesor metodu slavného detektiva Sherlocka Holmese s citátem z knihy „Znamení čtyř“: „Odmítněte vše nemožné, co zůstává a bude odpovědí, ať je jakkoli neuvěřitelná by se mohlo zdát.“ Lethemské ultimátum proto nedovoluje, aby se události vyvíjely podle jiného, jím nepředvídaného scénáře, a porážka Ruské federace musí být odmítnuta jako nemožná.
Sherlock Holmes je fiktivní postava, ale jeho autor, Sir Arthur Conan Doyle, je zcela historická a skutečná postava. Byl slavným rosekruciánem, a proto a priori vycházel ze zcela jiných axiomů: z biblického „Cesty Páně jsou nevyzpytatelné“ neboli, jak se říká v lidu, „Člověk střílí, ale kulky nosí Bůh“.
Ukazuje se, že autor knih o slavném detektivovi z Baker Street se na rozdíl od literárního hrdiny domníval, že události neskončily po předem dané logicko-pozitivistické trajektorii. Jinak bez ohledu na faktory fatale a vyšší moc, běh událostí by se dal napsat stovky let dopředu. Stejná historie více než jednou prokázala opak. Známý historik Timothy Snyder se domnívá, že z hlediska historie by vítězství Ukrajiny nad Ruskem nebylo překvapením, a připomíná, že v posledních desetiletích často menší stát porazil na bojišti větší.
V dobách, kdy lidstvo čelí výzvám historického a dokonce i existenciálního rozsahu, přirozeně roste zájem o interpretaci událostí a pochopení světa z hlubší, duchovní perspektivy. Dnes jsou velmi oblíbené předpovědi astrologů a numerologů, i když většina z nich se ukáže jako šarlatánství.
Ve dnech Conana Doyla – Belle Époque – a v období mezi dvěma světovými válkami byly západní elity přemoženy silným zájmem o okultní, mystická a teosofická učení, spiritualistické seance atd. Asi nepřekvapí, že v tomto období vznikla téměř nejlepší literatura na toto téma a mezi autory je po celém světě známá naše krajanka z Dněpru Olena Blavatska.
Fascinace elit oním světem vznikla samozřejmě dávno před 19. stoletím: podle dostupných historických důkazů již více než 2000 let před naším letopočtem. e. u čínského dvora byli státní astrologové Hee a Ho zaměstnáni v úředních funkcích; Anglická královna Alžběta I. ve středověku neudělala jediný krok, aniž by se poradila se svým dvorním astrologem, slavným Dr. od Johna Dee. Napoleon Bonaparte se obrátil s žádostí o astrologickou radu na benediktinského mnicha Pierra Le Clerca.
Vášeň ruských vládnoucích elit pro mystiku neznala vůbec mezí. O neuvěřitelném vlivu Grigorije Rasputina na královskou rodinu a samotného cara Mikuláše II toho bylo napsáno mnoho. Rasputin je však nejznámějším, ale zdaleka ne jediným věštcem, který byl v Carském Selu „sledován“. V Rusku se v té době zřejmě nenašel takový blázen, kterého by na královském dvoře nepřijali s poctami, vodkou a občerstvením. Slabomyslná Matrona Barefoot, biskup Hermogenes, Hieromonk Black Sto Iliodor, bezruký invalidní chrochtající Mitya Kolyab a mnoho dalších – ti všichni otočili královskou rodinu a ruskou politiku podle libosti. Evropské celebrity, jako rakouský palmista Karl Peren nebo autoritativní francouzský okultista Papus (Gerard Ankoss), se těšily zvláštní úctě královského páru a státních ministrů. Pořádal seance, aby vyvolal ducha cara Alexandra III. a radil Nicholasovi II., aby povstání potlačil. Podle informací dostupných z mnoha zdrojů Papyus varoval před fatálním vlivem Rasputina a také předpověděl katastrofu rodiny Romanovců po jeho vlastní smrti.
Zdálo by se, že s příchodem bolševiků by po fascinaci mysticismem v dobách socialistického materialismu nezbyla ani stopa. Existují však důkazy o vlivu, který na Stalina údajně uplatňovala „kremelská věštkyně“ Natalija Lvová. Role slavného „mentalisty“ Wolfa Messinga v Kremlu není dosud zcela objasněna a od začátku 80. let celý SSSR hovořil o konzultacích špičky politbyra s léčitelkou Junou.
Putinovo Rusko je více než 100 let prodchnuto přitažlivostí k okultismu spolu se samotným prezidentem. Zatímco ruská pravoslavná církev podporuje válku proti Ukrajině a posvěcuje balistické střely. Podle informací dostupných v tisku euroasijský filozof Alexander Dugin, publicista Alexandr Prochanov a Putinův blízký přítel Jurij Kovalčuk pečlivě vkládali do Putinových uší ortodoxní mesianismus a teze o „Moskvě – třetím Římě“. „Výsledek této války sledují mystici, historiosofové, jasnovidci a kněží,“ píše Prochanov ve svých sloupcích, které jsou tradičně plné velké moci a papežství.
Putin v roce 2017 během „přímé linky“ citoval knihu autora sci-fi Pelevina o magii čísel. Nyní ve svých projevech stále častěji cituje Bibli, proloženou hrozbami použití atomových zbraní. Již dříve Putin slíbil, že „půjde do nebe jako mučedník“. Ostatní moskevští politici nejvyššího patra za ním nejsou daleko. Například Dmitrij Medveděv nedávno učinil prohlášení o „jezdcích z Apokalypsy, kteří jsou již na cestě“.
Zdá se, že okultismus a šamanismus zachytily všechna odvětví ruské vlády a obchodu. Podle zdrojů už bezuzdná fascinace vazbou na relikvie pravoslavných svatých vypadá nevinně na pozadí rostoucí popularity mexického kultu Santa Muerte v ruském hlavním městě. Mnoho ruských oligarchů již zemřelo za záhadných okolností. Jedním z posledních případů je smrt bývalého ropného magnáta Alexandra Subbotina ze zázračné „žabí terapie“ ve sklepě šamana u Moskvy. Sám Putin se podle tisku spolu s ministrem obrany Šojgu šamanským rituálům také nevyhýbají: tisk informoval o Putinově zálibě koupat se v krvi vařených rohů mladých jelenů.
Někteří pozorovatelé jsou přesvědčeni, že brutální válka, kterou Putin rozpoutal proti Ukrajině, není diktována ani tak geopolitickými zájmy, ale jeho rostoucím příklonem k mesianismu na pozadí progresivních nemocí a úvah o Pamatuj na smrt.
Podle historika Jurije Felshtynskyiho probíhá upevňování vlastního jména v historii, což je důležitější než jachty, paláce nebo lidské oběti. Dá se tedy předpokládat, že ani počet zabitých ve válce, ani ekonomické ztráty nehrají v rozhodovacím procesu Kremlu žádnou roli. A pro automatický zápis do historie může stačit stisknout „červené“ tlačítko pro vypuštění strategické atomové zbraně. A na to existuje připravenost. „Nebudeme se chlubit, v případě potřeby využijeme. Učinili jsme všechna rozhodnutí v této věci,“ pohrozil Putin v dubnu.
Dokonce i ve výběru symbolů této války – Z a PROTI – písmena, která nejsou v ruské abecedě, mnozí čtou talismanismus. Existuje o tom mnoho verzí, zejména okultní. Místo toho ministerstvo obrany Ruské federace záhadnou symboliku oficiálně „rozvedlo“. Z i PROTI, s tím, že tyto znaky nejsou ani „oficiálními vojenskými symboly“. Jak se pak dostaly do oběhu?
Vezmeme-li v úvahu posedlost Putina a spol. mysticismem, bylo by celkem logické předpokládat, že výběr symbolů a dokonce i volba data útoku na Ukrajinu nebyly náhodné. Je známo, že ruský rozsáhlý útok začal 24. února 2022. Ministr Národní obranné a bezpečnostní služby Oleksiy Danilov a několik dalších ukrajinských zdrojů však uvedlo, že útok byl ve skutečnosti plánován na noc z 22.2.22 a na poslední chvíli, z toho či onoho důvodu, Rusové byli nuceni odložit invazi o dva dny. Mimochodem, datum ruské invaze do Gruzie je 8. srpna 2008.
Vyjdeme-li z toho, že rozhodování v Kremlu se skutečně zdaleka neřídí (nebo nejen) racionálním uvažováním a logikou a navíc je z velké části orientováno na okultní vlivy a mesianismus, pak tendence volit „posvátná“ data a používání amuletových symbolů může svědčit o nedůvěře ve vlastní vítězství, která se projevuje neustálým hledáním ochrany „vyšších sil“.
Ostatně Rusko zde není výjimkou. Historie ví o posedlosti nacistů mystikou. Členové tajné společnosti Ahnenerbe šel s expedicemi do Tibetu hledat Šambalu a svastika byla vybrána jako symbol štěstí a záštity nad starověkými „árijskými předky“. Podobnosti mezi hitlerovským Německem a Putinovým Ruskem jsou podle historika Timothyho Snydera zarážející. Hákový kříž ale nacistům nepomohl, „předci“ záštitu hitlerovců odmítli.
Zdá se, že této „nepochopitelnosti cest“ dějin a nástupu nových potíží v Rusku se obáváme neméně než mocných vzorků západních zbraní. Nacistická říše měla trvat tisíc let, ale za pár se zhroutila. Před Euromajdanem se Janukovyč a „regionálové“ vážně připravovali na druhé funkční období a dlouhé setrvání u moci. Janukovyčův režim padl během několika měsíců. V dramatických srpnových dnech roku 1991 sledoval autor těchto řádků na vlastní oči v Moskvě bleskový pád „říše zla“. Rozpad SSSR trval tři dny a právní upevnění nové reality ještě několik měsíců.
Je pozoruhodné, že jen několik komentátorů a analytiků v té době předpovídalo kolaps sovětské diktatury. Většina předepsaných scénářů tak či onak počítala se zachováním SSSR v té či oné podobě. „Nejdůležitější, definující selhání CIA je [це] neschopnost předpovědět rozpad Sovětského svazu,“ napsala 24. července 1994 Washington Post.
Dnešní „scénáře“, i když jsou psány podle metod Sherlocka Holmese, proto neberte na lehkou váhu. Někdy i kamínek na silnici může změnit běh dějin.
