Válka nikdy nebyla pro ukrajinské politiky důvodem ke změně postoje ke státu a změně důrazu při práci s voliči. Válka se stala jen dalším tématem pro manipulaci na cestě k moci a ničení protivníků.
Další, ale již velká invaze Ruska na Ukrajinu na nějakou dobu donutila ukrajinské politiky zmlknout a dokonce zmizet z informačního pole. 24. února Rusko udělilo lekci, které se společnost naučila a začala se rychle měnit. Většina politiků a stran však opět ukázala, že je odtržená od skutečného stavu věcí v zemi. Poté, co strávili první měsíc, pokračovali ve své obvyklé činnosti diskreditace země, armády, společnosti, předvádění ještě větší degradace politiky a torpédování reforem.
První rozhodnutí parlamentu po další invazi do Ruska byla jasná, dobře promyšlená a dobře napsaná. Jasně se předem připravili. S každou další schůzí se však lidově voleným představitelům vynořují další a další otázky. Jejich práci jsme neviděli více než 100 dní. O navrhovaných zákonech se neprojednává. Je jasné, že v zemi je válka, ale aktivní nepřátelství neprobíhá po celé zemi a už je možné se vrátit ke známější práci.
Na druhou stranu nic nebrání stranám a politikům pracovat ve Lvově, Ivano-Frankivsku, Lucku nebo Užhorodu na zákonech, vést diskuse a debaty a připravovat kvalitní řešení. Ale…
TRO restaurací a hotelů
Kira Rudyk se pravděpodobně stala symbolem slabosti ukrajinské politiky a některých poslanců. Její fotka se samopalem a často nic neříkající a někdy zavádějící komentáře pro zahraniční média ukazují pravou podstatu ukrajinské politiky – maximální PR na cizí práci. Další skupina poslanců ukázala, že PR dokáže přepsat definici „cynismu“ na základě krve a lidského smutku (symbolem zde může být poslanec Jurčenko). Status hrdiny války za obranu velmi, velmi hlubokého týlu může být udělen Tyščenkovi z Kyjeva. Může vést společnost poslanců a politiků, kteří od třetího měsíce další ruské invaze hrdinně brání Ukrajinu, chodí na focení, vymýšlejí si hlasité přezdívky a přebírají ocenění „za pomoc“ od koho a za co není jasné.
Diskreditace armády
Výroky Butusova a Sokolové, že poslanec Bezugla údajně velí obranným silám v Severodoněcku, jsou ukázkou skutečných hodnot a postoje domněle vlastenecké strany k armádě. Bezuglai se dá léčit jinak, je velmi specifická a ani její kolegové někdy nechápou, co a proč dělá. Z čistě právního hlediska má jako zástupkyně šéfa Výboru pro národní bezpečnost, obranu a zpravodajství právo kontrolovat činnost armády. Je pravděpodobné, že má dokonce přístup ke státním tajemstvím, takže může poslouchat schůzky a vědět o příkazech, které jsou dány armádě.
Ale věřit, že je „komisařkou“, která byla vyslána pozorovat akce armády, nebo že má na starosti operaci, je diskreditace armády. Touha ukázat, že ani vrchní velitel Valerij Zalužnyj, ani velitel operace společných sil, ani velitel na místě nestojí za nic a jsou podřízeni pouze politikům a politickým cílům. Ale to je přesně to, co nás odlišuje od Rusů.
Ruská armáda jedná za účelem dosažení politických cílů a je to politická motivace, která určuje, jaké úkoly velitelé stanovují. Ukrajinská armáda se řídí vojenskou účelností, v jednání velitelů chybí politika.
Například ruské jednotky útočí na Severodoněck. Z vojenského hlediska je to idiocie. Bylo nutné ho nejprve obklíčit, zablokovat, postavit dva kruhy obklíčení a teprve potom zaútočit. Pro ruské vedení by se ale takové zpoždění Rusům jen těžko vysvětlovalo a „prodávalo“ v informačním poli. Ale útok na město a jeho následné dobytí se „prodává“ velmi dobře. Ukrajinské obranné síly toho využily. Pokud jde o činy našich velitelů, není jediné město nebo vesnice, která by byla zadržena nebo odražena z politické vhodnosti a s myšlenkou: co se dnes řekne ve zprávách?
Touha tlačit politiku do vojenských operací ponižuje Obranné síly, pomáhá Rusům v informačním boji a diskredituje velitele jako ty, kteří nemohou sami rozhodovat. Může to také naznačovat, že tomu tak bylo v dřívějších fázích války, kdy tam byli jiní vůdci a armáda se řídila spíše politickými rozmary než vojenskými výhodami.
Zničení reforem
Správní reforma, vytvoření trhu s půdou se staly hnacími silami země. První učinila komunity silnějšími. Dala jim peníze, příležitosti, zodpovědnost. Výsledky jsme již mohli hodnotit nejen z hlediska ekonomické úspěšnosti, ale také z hlediska vojenského. Velké i malé komunity se postavily proti Rusům, ukázaly sílu místní samosprávy, na stranu okupantů se postavilo jen pár komunitních vůdců, ale komunity samotné (na rozdíl od roku 2014) nikoli, vzdorovaly i v době okupace. Komunity také poskytly útočiště statisícům vysídlených osob, poskytly jim vše potřebné a nadále v tom pokračují. Nikdo nečekal na rozhodnutí Nejvyšší rady nebo kabinetu ministrů, ale začal pracovat, protože mohl a věděl, co je potřeba.
Otevření trhu s půdou umožnilo vydělávat nejen lidem, ale i komunitám. Tato příjmová položka se s 35% poklesem HDP stala pro místní rozpočty a lidi zásadní. Pozemky Číňanům nikdo neprodal ani neodvezl do zahraničí. A zemědělství se stalo jedním z pilířů ekonomiky a přitahování cizí měny do ukrajinské ekonomiky.
Těmto dvěma reformám však nyní hrozí zničení. Ústavní soud převedl projednávání stížností lidových poslanců na písemnou formu (vlastně uzavřený režim) a nikdo nebude moci přijít dokázat, že reformy jsou důležité a potřebné. Vzhledem k protistátním rozhodnutím KSU v minulých letech lze očekávat nemilá překvapení.
To je ale především chyba stran a poslanců, kteří nadřazují své populistické a politické zájmy nad zájmy státu. A ani v době, kdy obě reformy ukázaly svou účinnost a nezbytnost pro stát, nevzdávají své kroky a nestahují svá podání, ani OPZZH (což není překvapivé), ani „Baťkivščyna“, ani „Pro budoucnost“. „. Podle zákona Ukrajiny „O Ústavním soudu Ukrajiny“ „může být odvolání k Soudu, bez ohledu na jeho formu, kdykoli vzato zpět na základě písemného prohlášení subjektu odvolání, který je podal k Soudu. po zahájení ústavního řízení, ale před přechodem soudu k neveřejné části pléna k rozhodnutí nebo vyjádření“. Ale nikdo to neudělal, naopak – začali říkat, že se konečně „tak důležité téma posunulo z mrtvého bodu.“
Nedostatek vize pro rozvoj země
Kolik rozhodnutí, koncepcí nebo diskuzí o obnově a rozvoji země jste viděli? Fráze „nevíme všechno“, „na vítězství si musíme počkat“ nejsou nic jiného než výmluvy. Čím to je, že expertní prostředí, aktivisté a podniky již vedou diskuse a pracují na dokumentech, ale politici a strany nikoli?
Většina stran a politiků nadále mluví o tom, že „Akce“ není chráněný zdroj, že „armáda bývala lépe reformovaná“, že „je třeba myslet na obnovu“, nebo úplně mlčí. A stěžovat si, že není přístup ke všem národním kanálům, je jen odmítnutí. Protože své zprávy můžete klidně propagovat milionům lidí prostřednictvím sociálních sítí.
Odpověď je velmi jednoduchá – politici nadále považují Ukrajince za blázny. Věří, že po vítězství se vše vrátí do stavu 23. února. Ale to se nestane. Přinejmenším proto, že teritoriálně bude Ukrajina obnovena v rámci svých hranic od roku 1991.
****
Stojí za zmínku, že existují poslanci, kteří chápou svou roli a vykonávají funkce, které jim byly svěřeny. Na plánech rekonstrukce a rozvoje země bez PR a fotoreportáží pracují politici. Máme mnoho těch, kteří situaci vnímají adekvátně a dělají vše pro to, aby vyhráli. Nejde však jen o část našich poslanců a politiků, kteří v současné době na změnu politického systému a přístupů nestačí.
Jsou tu desítky volených úředníků, kteří kvalitativně plní nejen úkoly, které jim byly svěřeny, ale také dobrovolně, pomáhají vysídleným osobám, armádě, dávají všechny své úspory na pomoc lidem. Neutekli z Kyjeva ani z jiných měst, přijatá rozhodnutí neustále konzultují s odborníky a ani jednou je nepožádali o jejich propagaci. Ne, že by běžní lidé některá z těchto příjmení neznali, dokonce si ne všichni političtí pozorovatelé vzpomenou, zda takový poslanec skutečně existuje.
