Na rozdíl od tvrzení ruských politiků a propagandistů, že to byly Washington a Brusel, kdo zničil Sovětský svaz, se ve skutečnosti na počátku 90. let kolektivní Západ snažil SSSR zachovat, byť obnovený. Přinejmenším proto, aby se předešlo chaosu, do kterého měly podle obav západních analytiků upadnout nové „patchworkové“ státy.
Protože ale rozpadu nebylo možné zabránit, rozhodl se Západ vyvinout veškeré úsilí, aby se alespoň sovětské jaderné zbraně nerozšířily mezi hromadu ozbrojených zemí, protože by to podle jeho názoru vedlo k destabilizaci regionu. Západní politici věřili, že je lepší jednat pouze s jednou jadernou mocností. A podařilo se vyrovnat. A v důsledku toho o deset let později začala z této země rozsáhlá válka v Evropě.
Dokonce i staří Římané věděli: si vis pacem, para bellum (Pokud chceš mír, připrav se na válku). Právě tento model zajišťuje rovnováhu sil a stává se zárukou míru. Mělo by to zabránit i teoretické možnosti mít významnou výhodu.
V roce 1991, po rozpadu SSSR a „přehlídce suverenit“, se však Západ rozhodl zvolit jiný bezpečnostní model. Model, kdy Rusko dostalo roli „spolehlivého partnera“, „garanta bezpečnosti“. Takže všechny ostatní nové postsovětské státy se staly podmíněně „nespolehlivé“, kterým musely být odebrány smrtící zbraně, aby se předešlo případným válkám.
V této souvislosti stojí za zmínku „Program společného snižování hrozeb“, ve světě známější jako „Program Nann-Lugar“ a důsledky, ke kterým nyní jeho realizace vedla.
Tento program byl vytvořen v prosinci 1991. Jeho autory byli dva američtí senátoři – demokrat Sam Nunn a republikán Richard Lugar. Vyhlásila ničení zbraní hromadného ničení v zemích SNS, aby neskončily v nepřátelských zemích. Mimochodem, oficiální název programu byl „Zákon z roku 1991 o snížení sovětské jaderné hrozby“. A tento název jasně odrážel ideologickou složku tohoto procesu.
V rámci realizace programu ale nešlo pouze o jaderné zbraně. Každý ví, že dokumentem, který korunoval realizaci „Programu Nanna-Lugar“, bylo nechvalně známé Budapešťské memorandum, ve kterém Velká Británie, Spojené státy a Rusko údajně zaručovaly Ukrajině ochranu suverenity výměnou za vzdání se jaderných zbraní. Ukrajina zároveň v rámci programu předala do Ruska 176 mezikontinentálních balistických raket a až 4200 taktických jaderných raket. 42 strategických bombardérů TU-95 a TU-160 bylo také zničeno nebo převezeno do Ruské federace.
A to není vše, pod tlakem západních zemí byla Ukrajina nucena pod dohledem amerických instruktorů rozřezat 60 bombardérů TU-22M a sedm bombardérů TU-142. Ukrajina také v rámci tohoto programu zlikvidovala 487 křižujících střel s plochou dráhou letu a dalších 581 převezla do Ruska, jako by chtěla zaplatit dluhy za plyn.
Stojí za připomenutí, že Rusko, které bylo rovněž účastníkem tohoto programu, nemělo povinnost likvidovat žádné rakety a bombardéry, o jaderných zbraních nemluvě. Zlou ironií této situace je, že Rusko nyní útočí na Ukrajinu raketami X-55 vypálenými z bombardérů TU-95. Takže 18. března 2022 ruské ozbrojené síly zaútočily na Lvovský letecký opravárenský závod raketami X-55 (snad z té šarže).
A nyní ústy svých poslanců a propagandistů Rusko vyhrožuje jaderným útokem na Ukrajinu.
Máme tedy situaci, kdy mezinárodní společenství požadovalo, aby Ukrajina předala těžké zbraně Rusku a zlikvidovala těžké zbraně, ale místo toho jsme údajně dostali záruky míru. To vše mělo zaručit bezpečnost v regionu. Nyní, když Rusko porušilo všechny dohody a memoranda a zahájilo invazi na Ukrajinu, Západ stále diskutuje, zda poskytnout Ukrajině těžké zbraně? Pokud je poskytnut, který, v jakém množství? Zasáhne Ukrajina objekty na ruském území? Ztratí Putin tvář? Nevyprovokuje to Rusko k „asymetrické“ reakci?
I když v kontextu implementovaného „Programu Nanna-Lugar“ by bylo správnější říci ne „poskytnout“, ale „vrátit“ zbraně. Západ musí přezkoumat bezpečnostní architekturu na Východě. Bývalé země Varšavské smlouvy a dokonce i pobaltské státy, které byly součástí SSSR, získaly členství v NATO jako pojistku proti imperiálním zásahům Moskvy.
Místo toho byla Ukrajina odzbrojena, což ji motivovalo tím, že by to bylo lepší pro bezpečnost regionu. Kvůli této krátkozraké politice má nyní Kreml značnou výhodu v letectví a raketových zbraních. Svět tak na východě Evropy nezískal mír ani bezpečnost. Je čas přiznat chybu a napravit ji.
