Po prakticky půlroční odmlce pronesla poměrně dlouhý projev bývalá kancléřka Německa Angela Merkelová. Slova sestřeleného pilota by bylo možné ignorovat, nebýt několika okolností. V první řadě byla značná část projevu věnována ruské invazi na Ukrajinu, kterou řečník označil za „flagrantní porušení mezinárodního práva“.
Je nepravděpodobné, že by se v těchto dnech našlo mnoho Ukrajinců, kteří by se o Angele Merkelové vyjádřili pozitivně. „Frau Ribbentrop“, „Putinův přítel“, „Ruský plynový kolaborant“ – kolik urážlivých přezdívek jsme této političce vymysleli, když byla ještě u moci. A nejen u moci, byla vlastně nejvlivnější osobou v Evropské unii – nejbohatší organizací světa.
Ano, v dnešní době, v době strašné války, která zasáhla i náš dům, je pro nás těžké najít nejen vřelá, ale i neutrální slova pro osoby, které považujeme za alespoň minimálně zapletené do této tragédie. Přeháníme zapojení paní Merkelové? Vůbec ne. Například slavný americký miliardářský filantrop George Soros obvinil exkancléře Německa z nadměrné závislosti Evropy na ruském plynu a ropě. „Závislost Evropy na ruských fosilních palivech zůstává nadměrná, z velké části kvůli merkantilistické politice bývalé kancléřky Angely Merkelové,“ řekl Soros na události na Světovém ekonomickém fóru v Davosu.
Dobře si pamatujeme, že to byla Angela Merkelová, která dala souhlas k realizaci projektu Nord Stream 2. A udělala to v tu nejnevhodnější dobu – na jaře 2015. Od anexe Krymu uplynul rok. Válka na Donbasu pokračovala. Putin, který právě podepsal minské dohody, bez jakékoli lítosti poslal své vojáky, aby zajali Debalceva, a pokrytecky je nazval „horníky a traktoristy“. Nechápala Merkelová, že podpis tak velkolepé dohody v Kremlu bude vnímán pouze jako fakt, že vedoucí země Evropské unie není příliš znepokojena ruskou agresí v Ukrajině, takže je možné pokračovat v páchání zvěrstev? Otázka je řečnická.
Merkelová se ochotně vydala na setkání s ruským diktátorem Vladimirem Putinem, neváhala ho obejmout. Trochu ohrnovala nos nad jeho tlustými vtipy, bála se jeho psa, ale to ji vůbec neodvádělo od jejích záměrů stavět se s agresivním Ruskem jako obvykle.
Protože přesně to tehdy německá společnost a především německý byznys požadovaly. To je správně Realpolitik v čisté podobě, kdy jsou všechny morální aspekty považovány za irelevantní. Hlavní je pohoda, stabilita, udržitelný rozvoj. A to zajišťovala ruská ropa a plyn, další suroviny z Ruska, spolupráce s ruskými podniky a ruský prodejní trh. Ruská státní pokladna získala miliardy petrodolarů, které mohla použít na přezbrojení a modernizaci své armády. A nemalé bonusy ze spolupráce získalo i Německo. Byla zohledněna rizika? Možná. Ale jak se říká: po nás – alespoň potopa.
Právě na podporu této pro Berlín prospěšné spolupráce Merkelová zablokovala Ukrajině přijetí MAP pro NATO a tím i plné členství v Alianci. Omezila sankční tlak na Rusko. Kategoricky odmítla dodávky zbraní Ukrajině, zabránila vojenské pomoci Ukrajině od ostatních členských států NATO.
Pamatujete si na skandál s německým viceadmirálem Kai-Achimem Schönbachem? Koncem ledna naše publikace informovala o tom, jak během projevu v Indickém institutu obranného výzkumu a analýzy označil obavy Západu z ruské invaze na Ukrajinu za „nesmysl“. Schönbach rozvíjel svůj názor: „Ve skutečnosti chce (Putin, – pozn. red.) být respektován. A můj bože, projevování respektu stojí tak málo, že to vlastně nic nestojí. Je snadné projevit respekt, který vyžaduje a který si pravděpodobně zaslouží.“ I tato uznání „zásluhy“ agresivního ruského diktátora by stačila k mezinárodnímu skandálu. Viceadmirál se ale nezastavil a volal, aby se smířil s tím, že Krym zůstane navždy ruský. „Poloostrov Krym je pryč, už se nikdy nevrátí… to je fakt,“ poznamenal Schönbach.
Dalo by se tento incident považovat za izolovaný incident, přemíru jediného člověka, ale bohužel tomu tak nebylo. Samozřejmě vznikl skandál a viceadmirál byl potrestán za svůj dlouhý jazyk. Bundeswehr a německá vláda se od těchto skandálních prohlášení obecně distancovaly a sám Schönbach byl okamžitě propuštěn.
Ale bohužel podobnou pozici jako Schönbach sdíleli v té době v Německu mnozí, tedy měsíc před rozsáhlou ruskou invazí na Ukrajinu. Navíc jak v německé společnosti, tak v expertním prostředí. Ruskou hrozbu nechtěli brát vážně. A po určitou dobu se drtivá většina Němců (jak dokládá sociologie) domnívala, že Washington skrývá mnohem větší nebezpečí než Moskva.
Německo samozřejmě nemůžete malovat výhradně na černo. Stejně jako Merkelová. Připomeňme, že bývalá kancléřka byla jednou z iniciátorek Asociační dohody mezi Ukrajinou a Evropskou unií, s její pomocí získala naše země miliardovou pomoc, mimo jiné na reformy, které potřebujeme. Německo ošetřuje zraněné od Euromajdanu a poté v rusko-ukrajinské válce na Donbasu. A jakkoli kritizujeme Berlín a Merkelovou, německá strana nepodlehla tlaku Kremlu, který se snažil minské dohody realizovat po svém. Co způsobilo skandál s odhalením důvěrné korespondence Sergeje Lavrova s Berlínem a Paříží. Právě Merkelová nenechala zrušit protiruské sankce EU, i když nebyly dostatečně bolestivé a skrývaly mnoho kliček pro jejich obcházení.
Vraťme se ale k projevu Merkelové zmíněnému na začátku textu, který zazněl při slavnostním odstoupení šéfa Asociace německých odborových svazů Rainera Hoffmana – dlouholetého spolupracovníka a přítele exkancléře. „Pokud jde o situaci v Ukrajině, samozřejmě nejsem neutrální. Jsem solidární s Ukrajinou, která byla napadena Ruskem, a podporuji její právo na sebeobranu. V tomto projevu chci přímo prohlásit, že podporuji veškeré snahy federální vlády, Evropské unie, Spojených států a partnerů G7 o ukončení této barbarské útočné války ze strany Ruska,“ zdůraznila Merkelová. Exkancléř ostře odsoudil zvěrstva spáchaná Rusy v Buchu, Irpen…
Co jsme v této plamenné řeči neslyšeli, byla lítost nebo alespoň přiznání viny. Nedávno jsme ostře kritizovali německého prezidenta Franka-Waltera Steinmeiera. Podařilo se mu však alespoň najít sílu k pokání, zejména pokud jde o jeho tvrdohlavou podporu rusko-německého plynovodu Nord Stream 2. „Moje lpění na Nord Stream 2 byla zjevně chyba. Drželi jsme se mostů, kterým už Rusko nevěřilo a před kterými nás naši partneři varovali,“ řekl Steinmeier. Přiznal také své chyby ve vztazích s Putinem a obecně v politice vůči Rusku. „Můj názor byl takový, že Vladimir Putin by nechtěl zaplatit plnou ekonomickou, politickou a morální zkázu své země za své imperiální šílenství. Stejně jako ostatní jsem se mýlil,“ řekl Steinmeier.
Ano, německý prezident se vyhýbal přiznání celého spektra své viny, zejména pokud jde o jmenování prominentních „Putinfersteierů“ do důležitých funkcí ve vládě, ale to už je něco. Ani to jsme od Merkelové neslyšeli. Možná se časem dozvíme.
Podle slavné americké psycholožky švýcarského původu Elizabeth Kübler-Ross musí člověk v procesu přijímání smutku, ztrát či životních změn projít pěti etapami, které se postupně nahrazují: popírání, hněv, smlouvání, deprese, přijímání. Exkancléř je momentálně ve fázi vyjednávání. Zatímco německá společnost jej ve své drtivé většině výrazně předběhla a již dospěla do stadia přijetí. Současná sociologie proto demonstruje touhu obyčejných Němců pomáhat Ukrajincům v jejich boji proti brutálnímu agresorovi všemi možnými způsoby. Právě tlak veřejnosti donutil současné německé vedení konečně přestat otálet s posíláním těžkých zbraní na Ukrajinu.
„V příštích týdnech dodáme Ukrajině v úzké spolupráci s Nizozemci 12 nejmodernějších samohybných houfnic na světě. Federální vláda také nedávno rozhodla, co se systémem udělá IRIS-T dodáme nejmodernější systém protivzdušné obrany dostupný v Německu,“ ujistil německý kancléř Olaf Scholz. A ještě nedávno byl kategorickým odpůrcem vyzbrojování Ukrajiny. A i když Bundestag odhlasoval poskytnutí těžkých zbraní ukrajinské armádě, kancléřka realizaci tohoto rozhodnutí dlouho odkládala. A každý den zpoždění stál stovky životů ukrajinských obránců.
Po válce bude třeba toto vše analyzovat a pochopit. Obecně je svět v současné době na pokraji přehodnocení celé své bezpečnostní architektury, která se ukázala jako zcela neschopná odolat agresorovi. Lidstvo bylo krůček od třetí světové války. Události posledních měsíců ukázaly, že bez radikálních změn, bez zásadní transformace mezinárodních institucí se naše planeta nebude moci stát bezpečným místem ve vesmíru. Je potřeba konečně pochopit, co je nechvalně známé Realpolitik bez morálky, hodnot a lidskosti se může zdát takticky atraktivní, ale strategicky skrývá fatální nebezpečí.
