V poslední době se stalo běžným přesvědčením, že Putin nestíhá udělat vůbec nic (z toho, co plánoval, samozřejmě). Ale ukázalo se, že ztělesňuje to, čemu se vyhýbal. Bojoval s rozšiřováním NATO, bojoval s ukrajinským hnutím, s Ukrajinou – a vše prošlo. NATO je po celé západní hranici, Ukrajinci jsou jednotnější než kdy jindy a Ukrajina, jak řekl, je „dezorganizovaný stát“, aktivně lobující za reformační proces Ruska. „Studed“ (opět jeho termín) se západními zbraněmi.
To je samozřejmě nadsázka. Jak bylo přehnané třást se před jeho zlým géniem a věřit, že vše bylo postaveno na jeho moudrých „multiplech“. Putinovi se ve skutečnosti podařilo to, co skutečně chtěl, o čem skutečně snil – vrátil historii do moderního světa. Ale ne úplně tak, jak si to představovali dvorní ideologové a užiteční pitomci. To opět dokazuje, že ignoranti a zprofanovaní lidé z politiky by neměli zneužívat historické znalosti, i když jim jejich postavení umožňuje v krajním případě prosadit svou mánii jako pravdu.
Ostatně, jak to mělo být? Západ, ponořený do korupce, hříchu a sodomie, odmítl svou dřívější udatnost, filozofii a křesťanskou morálku a musel se podřídit „bílému králi“ a jeho „armádě“. Což podle představy mělo nepřátele snadno rozdrtit, protože to není zkažené výhodami civilizace. No, s výhodami civilizace je to tak všechno, ale ukázalo se, že absence toalety není zárukou vítězství.
I když před dvěma měsíci to ještě tak samozřejmé nebylo. Proto nás různí intelektuálové neustále vedli k přesvědčení, že Rusko představuje konzervativní část Evropy – odtud orientace krajně pravicové části Evropy na Moskvu. A tento „zvláštní způsob“ a hybrid monarchie s „pravou lidskou vládou“ a veškerá „víra“ a „metafyzika“ měly lidstvo přesvědčit, že Rusko zachovalo něco, bez čeho je civilizace hák.
Realita tyto fantazie rychle rozptýlila. Ruští vojáci plivali „metafyziku“ přímo na koberce a lůžkoviny lidí. „Pravá víra“ byla demonstrována mučením a znásilňováním slabých a bezbranných. Zůstal jen „zvláštní charakter“, ale teď už celý svět ví, co to doopravdy znamená.
Místo toho se Západ změnil. Nyní se „duch dějin“ objevil i na Západě, Západ aspiruje na velké úspěchy. Minimálně – obnovit pořádek, potrestat viníky, chránit nevinné. A také ukázat výhody liberální ekonomiky, morálních standardů, svobody a nejnovějších zbraní.
A protože historie se přece jen „vrátila“, ale ne za „studené války“, ale o kousek dál, je potřeba si něco připomenout. A nejde jen o krymskou válku.
Kolektivní Západ se v době rozkvětu Ruské říše musel nejméně dvakrát vypořádat s „mladými národy“ bojujícími proti staré, neúčinné tyranii. Byla to válka za nezávislost Řecka na Osmanské říši a také periodické pokusy Poláků osvobodit se od Ruska.
Řeky podporovala tvůrčí elita a sám Byron ve své osobě. Poláci měli ve světových metropolích velkou a viditelnou diasporu, byli připraveni bojovat a nikdy nevynechali příležitost připomenout si sami sebe. Moderní Ukrajina je dva v jednom. Ve světových metropolích je „mnoho“ Ukrajinců, Ukrajinci jsou připraveni bojovat. Je těžké na nás zapomenout, protože prezident mluví s parlamenty a vůdci. Máme podporu světové kulturní elity a „Red viburnum“ od Pink Floyd slouží jako potvrzení tohoto.
Moderní Rusko je také dva v jednom. Ruská a Osmanská říše ve všech jejich nejhorších projevech. Tyranie, regrese a status „nemocné Evropy“, se kterým je nutné se vypořádat.
Krymská válka je pouze konstatováním skutečnosti, že technologicky zaostalá „velmoc“ při konfrontaci s modernitou rychle ztrácí předponu „super“, načež nastává okamžik, kdy „je třeba něco změnit“.
PS Zajímavé je, že zakládání památek, výklad dějin, tvorba národních eposů, to vše je ze stejné doby. Jsou to nástroje 19. století, a tak by se s nimi mělo zacházet – jako s nástroji nadvlády.
