Krajské volby v Německu, jako tomu bylo v případě nedávných voleb ve spolkové zemi Šlesvicko-Holštýnsko, bychom mohli ignorovat, nebýt významu tohoto regionu pro „koalici na semaforech“ v Bundestagu. Výsledky projevu vůle v tomto hustě osídleném regionu jsou vlastně jakýmsi ukazatelem pro celé Německo. Stojí alespoň za připomenutí, že v roce 2005 po porážce SPD v Severním Porýní-Vestfálsku tehdejší kancléř Gerhard Schröder dokonce vyhlásil předčasné spolkové volby. Pro nás je také důležité, že volby 15. května proběhly v mnoha ohledech ve znamení války v Ukrajině a dosavadní vítězové – křesťanští demokraté (CDU) a „zelení“ (Sojuz 90/Zelení) – v neposlední řadě ze všech ve své předvolební kampani použil téma války v Ukrajině. Dohromady získali 53,9 % hlasů a Zelení dosáhli svého historického maxima 18,2 %, čímž svůj počet zvýšili o 11,83 %. To dokonce umožnilo spolupředsedovi strany Ricardi Liangovi večer po skončení hlasování prohlásit, že ze Zelených se stávají lidovci. Nejdůležitějším důsledkem těchto voleb však byla porážka EBOŠ a liberálů (Svobodná demokratická strana – VDP), kteří spolu se „zelenými“ tvoří vládní koalici v Bundestagu. Vládnoucí koalice křesťanských demokratů a liberálů („Černo-žlutí“) v Severním Porýní-Vestfálsku proto přestane existovat. Když k tomu přidáte naprostý neúspěch ESD ve volbách ve Šlesvicku-Holštýnsku, kde ztratili 11,3 % hlasů, a vítězem s ohromujícím výsledkem se stali křesťanští demokraté, výsledky voleb vysílají špatný signál kancléři Olafovi. Scholz a vůdce Svobodných demokratů, ministru financí Christianu Lindnerovi.
Jak upozorňují němečtí pozorovatelé, šlo o jednu z nejšpinavějších volebních kampaní, kterou provázelo slučování kompromitujících materiálů, vzájemné obviňování a vyloženě provokace. Částečně jsem o tom již psal ve svém předchozím článku, konkrétně o provokacích proti „zeleným“. Esdekové byli obviňováni z jejich úzkých vazeb s Rusy a jejich nejednotného postoje k poskytování těžkých zbraní Ukrajině. Bývalý starosta Düsseldorfu, esdec Thomas Geisel (Tomáš Geisel), který v polemice s ukrajinským velvyslancem Andriim Melnykem vyjádřil pochybnosti, že Rusko vede v Ukrajině „vyhlazovací válku“Der Western, 24.04.2022). K tomu se přidal nedávný skandál s představitelkou SPD, ministryní obrany Kristine Lambrecht (Christine Lambrecht), která se o Velikonocích rozhodla odjet na dovolenou helikoptérou Bundeswehru a vzala s sebou svého 21letého syna, kterému se podařilo vložit fotky do Instagram. Na internetu se dokonce objevil meme: „Pro Ukrajinu nejsou žádná rotorová letadla? Sami je potřebujeme!“ Scholz přitom spolustraníka dál hájí s tím, že s ní plánuje do budoucna spolupracovat. Vynikli i vyloženě poražení poslední rasy – svobodní demokraté. Lindner, který byl v posledních měsících již kritizován jako ministr financí, se dokázal stát skutečným „hrdinou“ mládeže za větu – „je lepší neřídit vůbec, než hospodařit špatně“. Pouze liberální Marie-Agnes Strack-Zimmermann (Marie-Agnes Strack-Zimmermann) – předseda obranného výboru Bundestagu – důsledně hájí pozici poskytování těžkých zbraní Ukrajině. Snad proto, že jejich podpora mezi voliči neustále klesá, odešli Svobodní demokraté během Scholzova projevu k brannému výboru 13. května z místnosti. Jejich pozdější omluva, jak vidíme, nepřidala příznivce (FAZ, 13.05.2022).
Předvolební program „Zelení“ nebyl obecně převratný a za hlavní věc, kterou považovali, považovali přeměnu Severního Porýní-Vestfálska na „první klimaticky neutrální průmyslový region v Evropě“. Jejich zemská vůdce Mona Neubauer (Mona Neubauerová) je voličům málo známá, a proto se ji federální ministři ze strany – Annalena Burbok a Robert Habek – snažili co nejvíce podpořit. Na předvolebních mítincích se nezaměřovali ani tak na lokální problémy, jako na otázky zahraniční politiky a podpory Ukrajiny. Působivé výsledky „zelených“ ve volbách jsou proto výsledkem jejich zahraniční politiky. A také místní „křesťanští demokraté“.
Téma války v Ukrajině zaujímalo přední místo ve volebních projevech posledně jmenované. Jak víte, předseda CDU Friedrich Mertz nedávno navštívil Kyjev, kde se setkal s prezidentem Volodymyrem Zelenským a navštívil místa masového vraždění Ukrajinců Rusy v okolí hlavního města (Die Zeit, 04.04.2022). Je jasné, že poté, co Scholz a prezident Frank-Walter Steinmeier odmítli udělat totéž, šlo o velmi silný PR krok. Jakékoli argumenty ze strany EBOŠ proti kritice opozice ohledně pomalých dodávek těžkých zbraní na Ukrajinu poté vypadaly dost chabě. Aktuální vítěz předvolebního klání, zemský premiér Hendrik Wüst (Hendrik Wüst). Zúčastnil se pokojné demonstrace a z úcty k padlým ukrajinským vojákům poklekl, volal o pomoc ukrajinským uprchlíkům a navštívil jejich tábor, kde ruskému prezidentovi před televizními kamerami řekl, že „strach v očích ukrajinských dětí bude pronásledovat ho po zbytek života.“ 46letý Vyust je nazýván „politikem Slimfit“, který teprve nedávno vedl vládu v Severním Porýní-Vestfálsku, ale snaží se změnit nejen styl řízení, ale také vytvořit image mladého politika otevřeného společnosti. Jeho oblíbené horské kolo sedí v jeho úřadu vlády (něco nám připomíná, že?). Jeho vztahy se zaměstnanci jsou vždy přátelské, určuje priority a podporuje iniciativu svých podřízených. I když podle německých masmédií měl jako profesionální politik v minulosti nejednoznačná prohlášení a činy, které vyvolaly kritiku. Wüst ale patří k mladší generaci křesťanskodemokratických politiků, stejně jako jeho kolega, vítěz voleb ve Šlesvicku-Holštýnsku, 49letý Daniel Günther (Daniel Gunther), jejichž energie se v „krizových obdobích“ jeví pro voliče atraktivnější.
Podle výsledků voleb jsou možné různé koaliční varianty. V současné době se zdá, že spojení se „zelenými“ je pro CDU vyšší prioritou. Není náhodou, že s nimi „křesťanští demokraté“ v posledních dnech otevřeně flirtovali, chválili Burboka a Gabka, kritizovali ESDECs a „svobodné demokraty“ (FAZ, 13.05.2022). A šestašedesátiletý Mertz si musí pospíšit, protože v příštích volbách v roce 2025 mu budou dýchat na záda čtyřicetiletí straníci Wüst a Günter. A nezapomeňme na Gabkovy kancléřské ambice ze strany „zelených“. Nechceme si z vás dělat legraci, ale v novodobé politické historii Spolkové republiky Německo byl rok 1972, kdy otcové nechvalně známé „východní politiky“ (Ostpolitik) kancléři-esdek Willy Brandt a jeho vicekancléř a ministr zahraničí Karl-Dietrich Genscher (VDP) byli ohroženi „hlasováním o nedůvěře“ Bundestagu. V každém případě nyní patří „zlatá karta“ „zelené“. Mohou dosáhnout taktického úspěchu spojením s CDU, což může negativně ovlivnit federální „majákovou“ koalici, nebo v zájmu strategického cíle přitáhnout do koalice liberály a stabilizovat vládní koalici. V německé politice dochází k tektonickým posunům, v neposlední řadě kvůli válce v Ukrajině.
