Řekl to v rozhovoru šéf Hlavního zpravodajského ředitelství (GUR) Ministerstva obrany Ukrajiny Kyrylo Budanov. „NV“, co ví ukrajinská rozvědka o akcích Rusů v Donbasu a Chersonu a o náladě panující v Kremlu. nám nabízí nejdůležitější teze z tohoto rozhovoru.
O Chersonské oblasti
Rusové jsou velmi hladoví po personálu. Tyto osoby [потенційні колаборанти], na které před válkou sázeli, se v mnoha případech vůbec neospravedlňovali. Určitý počet lidí souhlasil se spoluprací. Ale poměrně malé procento těch, kteří to udělali, je ve skutečnosti schopno spravovat alespoň nějakou část města. Hlavním problémem je proto nedostatek personálu.
Pak je otázka: co chtějí vytvořit? V choré mysli ruského vedení existují dvě myšlenky, které si váží. První je reprodukce provincie Taurian, která existovala krátkou dobu v Ruské říši. Jedná se o území Krymu, Chersonské oblasti, částečně Mykolajivské oblasti a dokonce i trochu Doněcké oblasti a Záporoží, s administrativním centrem ve městě Simferopol. To je myšlenka, kterou nyní prosazují.
Druhým nápadem, který není často slyšet, ale má své místo, je tzv. Nebeské město. Jedná se o Oděskou oblast, Chersonskou oblast, část Mykolajivské oblasti, město Dněpro a část Doněcké oblasti. Existoval takový koncept. Znovu říkám: toto je nemocná mysl.
Pokusí se vytvořit demografickou krizi a následně humanitární krizi. Pouze v tomto případě si poradí s většinou populace. Je velmi snadné manipulovat s náladou obyvatel, když se lidem všechno bere, a pak nabízet humanitární pomoc. Aby neutráceli miliony, utratí haléře a dají drobek chleba.
O budoucnosti Donbasu
Nyní jsou stále na rozcestí. Tedy ne oni, ale on – prezident Ruské federace – tam rozhoduje jeden člověk. Neučinil definitivní rozhodnutí, zda se pokusí přijmout takzvaný Donbas jako součást Ruska, nebo jej opustit jako nějaké třetí území. Určité kroky však již byly podniknuty. Mezi nimi je nejdůležitější přechod kurátorství [над проектом «ЛДНР»] od pana Surkova [Владислав Сурков — екс-помічник президента РФ, який відповідав за закордонні території], prvnímu zástupci vedoucího administrativy prezidenta Ruské federace Serhiji Kirijenka. Toto je přímé vedení z Kremlu. To není správa cizích území. Na tyto procesy se připravují, ale konečné rozhodnutí zatím nepadlo.
Za prvé, potřebují celý Donbas. Protože i pro nemocnou mysl bude nelegitimní, když jedna část Donbasu je stále pod jejich kontrolou a druhá ne. Potřebují, aby celý Donbas nominálně řekl, že lidé na Donbasu si zvolili svou vlastní cestu.
O problémech ruské armády
Všechny problémy ruské armády vypluly na povrch právě teď. Bylo to velké PR. Jediné, za co utratili peníze, bylo ukázat světu velikost ruské armády. Nyní každý viděl – není žádná velikost. Srovnávat vojenský potenciál Ruska a Ukrajiny před začátkem této fáze války, která začala 24. února, je nemožné: je to desetinásobek a podle určitých ukazatelů dvacetinásobek výhody Ruské federace. Skutečné nepřátelství však ukázalo skutečné problémy: mají kvantitativní ukazatel, to je jisté, ale žádný kvalitativní neexistuje. Za druhé, spíše nízká motivace. Ztráty, které během této doby utrpěli, je dosti silně ovlivňují. Rusko již přešlo na skrytou mobilizaci a připravuje se na vyhlášení otevřené mobilizace v blízké budoucnosti. Jsem docela zvědavý: jak to vysvětlí svým vlastním lidem? Proč Rusko se svou, jak se říká, první nebo druhou armádou světa potřebuje mobilizaci, když podle jejich oficiálních zpráv jde vše podle plánu a Ukrajina jako vojenský stroj nic nepředstavuje? Mohu na základě určitých faktů učinit určité předpoklady, že mobilizace bude provedena pod prizmatem skutečnosti, že Rusko neválčí s Ukrajinou, ale s anglosaským světem. Je to v takovém paradigmatu, že to bude vysvětleno ruské společnosti.
Okupace se nedaří, nemají čas. Měli hlavní termín – stihnout „speciální operaci“ do 24. dubna, totálně se jim to nepodařilo. Druhým termínem je dokončení operace alespoň na Donbasu do 9. května. Pokud to neudělají, ještě více to zkomplikuje politické zabarvení celého procesu. Jak Putin povede tento průvod? co řekne? Mluvte o válce s anglosaským světem – pro někoho budou fungovat, pro jiného ne. Putin si nemůže přiznat, že s Ukrajinou prohraje. K tomu potřebuje ukázat nějakému vážnému soupeři, aby podmínečně řekl: „Možná trochu prohrajeme, ale s Ukrajinou neprohrajeme.“
O Podněstří
Podněstří je pro ně vojensky obrovský problém. Existuje území, které zcela ovládají. Nemají k ní však žádný přístup. Hranice je na jedné straně s Moldavskem a na druhé s Ukrajinou. A ať tam křičí sebevíc, nic vážného tam udělat nemohou. Ty jednotky, které jsou v Podněstří, jsou celou jejich silou a čítají přibližně 1,3 tisíce lidí. Toto jsou ruské oficiální jednotky v této oblasti. Z větší části hlídají sklady v osadě Kovbasne. Menší z nich je rozhlasové centrum ve vesnici Mayak a stojí v Tiraspolu. Žádná velká hrozba. Ale to je destabilizující faktor v celém regionu: pro Rumunsko, pro Moldavsko i pro nás.
Dvě možnosti ukončení války
Prvním je rozdělení Ruska na tři nebo více částí. A druhým je relativní zachování územní celistvosti Ruské federace v případě změny ve vedení země. V tom druhém případě nový vůdce řekne, že Ruská federace nemá se všemi těmi procesy nic společného, byla to nemocný diktátor a země s tím nemá nic společného. V tomto případě se Rusko vzdá všech jím obsazených území – od japonských ostrovů až po Königsberg [нинішній Калінінград]která patří Německu.
Zde jsou dva způsoby. Většina vojenského a politického vedení Ruska to ví. A proto je tolik pokusů o dialog se západním světem, navzdory oficiální rétorice, kterou všichni používají. Ten neoficiální je ale úplně jiný: bojí se ztráty majetku. A chápou, jak to pro ně velmi rychle skončí.
Ponechat Putinovi cestu k ústupu je jedna ze strategií, ale je téměř nemožná. Je válečným zločincem pro celý svět. Toto je jeho konec, zahnal se do slepé uličky.
