23. května došlo v Ženevě k poměrně významné události: ruský diplomat, poradce Stálé mise Ruska při OSN v Ženevě Boris Bondarev rezignoval kvůli ruské invazi na Ukrajinu. Přitom nejen hlasitě práskl dveřmi, ale také více než ostře kritizoval ruské vedení a své rodné ministerstvo zahraničí, zejména jeho šéfa Sergeje Lavrova.
Zvláštní pozornost si zaslouží prohlášení na rozloučenou, které zveřejnil Bondarev. V něm zejména ruský diplomat tvrdí, že se „nikdy za svou zemi nestyděl tak jako 24. února“. „Agresivní válka, kterou Putin rozpoutal proti Ukrajině a vlastně proti celému západnímu světu, není jen zločinem proti ukrajinskému lidu, ale pravděpodobně také nejzávažnějším zločinem proti lidu Ruska, který tučným písmenem Z přeškrtl všechny naděje na postupný rozvoj úspěšné demokratické společnosti,“ domnívá se Bondarev.
Organizátoři války proti Ukrajině v čele s Vladimirem Putinem podle něj „chtějí jediné – zůstat navždy u moci, žít v pompézních palácích vystavěných nevkusem, plavit se na jachtách, tonáží a náklady srovnatelné s celou Ruské námořnictvo, požívající neomezené moci a naprosté beztrestnosti“.
Jak diplomat uvedl, za posledních 20 let se „v práci ministerstva zahraničních věcí (Ruska, – red.) neustále zvyšovala míra lží a neprofesionality.“ „V posledních letech nabyla prostě katastrofálního rozsahu. Místo nezaujatých informací o tom, co se děje, nezaujaté analýzy a střízlivé prognózy – propagandistická klišé jako sovětské noviny 30. let. Byl vybudován systém, který klame sám sebe. Ministr Lavrov je dobrým příkladem degradace tohoto systému. Za 18 let se z profesionála a vzdělaného intelektuála, kterého chtěla řada zaměstnanců ministerstva napodobit, stal člověkem, který neustále vysílá protichůdná prohlášení a ohrožuje svět (tedy i Rusko) jadernými zbraněmi!“ prohlásil Bondarev.
Jakou hodnotu má vlastně i cynické prohlášení, které Lavrov pronesl v Istanbulu před novináři z celého světa 16. den totální invaze, že Rusko nezaútočilo na Ukrajinu. Můžete si také připomenout, jak v roce 2014 bývalý představitel Ruské federace v OSN Vitalij Čurkin vehementně popíral, že by „zelení mužíci“ byli ruští vojáci. Lhal o sestřelení malajského dopravního letadla MH17, bombardování civilních objektů v Sýrii ruskými letadly. Jako neméně lhát se ukázal i současný zástupce Ruské federace v OSN Vasyl Nebenzja. Za zmínku stojí jeho výroky o válečných zločinech spáchaných Rusy v Buchu. Nebenzja ujistil, že v ulicích města nebyla během pobytu ruské armády žádná těla civilistů. A v předvečer invaze vášnivě ujistil, že Rusko nemá sebemenší agresivní úmysly.
Ale vraťme se k našemu hrdinovi Bondarevovi. Je jasné, že po hlasitém prohlášení ruského diplomata za ním přispěchali novináři z celého světa s žádostí o rozhovor. Zde zejména v komentáři pro britské noviny The Telegraph Bondarev řekl, že není zdaleka jediným ruským diplomatem, který se po začátku války rozhodl rezignovat. Několik jeho známých, jak ujistil, rezignovalo na ministerstvo zahraničních věcí bez povyku a publicity. I ti, kteří se ve veřejném prostoru drží militantní rétoriky, podle něj v soukromých rozhovorech přiznávají, že jsou šokováni brutální válkou v Ukrajině a prací ministerstva zahraničí je vymýšlet výmluvy pro zjevné válečné zločiny.
A skutečně, mnoho myslících lidí v současnosti z Ruska utíká. Počet ruských emigrantů jen za poslední tři měsíce dosáhl statisíců. Herci, spisovatelé, umělci, programátoři atd. Dokonce i Anatolij Čubajs, Putinův zástupce pro udržitelný rozvoj v mezinárodních organizacích – muž, který vždy vycházel s jakoukoli mocí a uměl si najít teplé místečko – rozhodl, že je lepší Rusko opustit.
Máme ale věřit v upřímnost výše uvedených výroků Borise Bondareva? Nepravděpodobné. Jednačtyřicetiletý absolvent Moskevského státního institutu mezinárodních vztahů působí od roku 2002 v diplomatické oblasti. Během své dvacetileté kariéry dokázal přežít válku v Gruzii, syrskou operaci, okupaci Krymu i invazi na Donbas. Až dosud ho z nějakého důvodu netrápilo svědomí, neměl touhu opustit tuto hanebnou okupaci, jejímž cílem bylo ospravedlnit zločiny Moskvy na mezinárodní scéně, kritizovat Kreml i své oddělení.
Proto je v „případě Bondarev“ vhodnější mluvit ani ne tak o slušnosti a svědomí, ale o střízlivé vypočítavosti. Jako ostatně v případě Anatolije Čubajse a mnoha dalších uprchlíků ruských celebrit. Bondarev by tím, že by nepodal demisi a pokračoval v práci na Ministerstvu zahraničních věcí Ruské federace, ve skutečnosti zůstal zapojen do zločinů proti lidskosti spáchaných ruským státem v Ukrajině. Jako názorný příklad a přesvědčivé varování slouží případ šéfa diplomacie Třetí říše Joachima von Ribbentropa, ostudný konec jeho kariéry a životní cesty.
Nemusíte být nějakým superanalytikem, abyste pochopili, že Rusko nemá šanci, protože nastala situace, kdy se proti němu staví prakticky celý civilizovaný svět. Tato skutečnost byla uvedena i ve vysílání kremelského propagandistického televizního pořadu „60 minut“, který moderovala Olga Skabeeva. Mykhailo Chodaryonok, bývalý plukovník sovětské armády a nyní vojenský expert, přítomný na programu, smutně referoval o pesimistických vyhlídkách Ruska: „Nejdůležitějším nedostatkem naší vojenské a politické situace je, že jsme v naprosté geopolitické izolaci. A prakticky celý svět je proti nám, bez ohledu na to, jak moc bychom si to rádi přiznali.“
Nedávno britské noviny Ekonom zveřejnil článek politologa Andreje Kortunova, ve kterém autor nastínil tři možné scénáře konce války v Ukrajině. První je rozhodující vítězství Ukrajiny. Druhým je podepsání nedokonalého, ale oboustranně přijatelného politického kompromisu. Třetí scénář předpokládá, že nedojde k dohodě ohledně Ukrajiny a „konflikt bude pokračovat, plynule přejde od jednoho kola eskalace ke křehkému příměří a zase zpátky“.
Je jasné, že z této triády je pro Ukrajinu výhodná pouze první možnost. Je mnohem atraktivnější pro kolektivní Západ, zejména pro USA. „Triumf Ukrajiny by umožnil zkrotit a „zdomácnit“ Rusko. A klidnější Rusko by zase Západu umožnilo snáze se vypořádat s Čínou, která by zůstala jedinou vážnou překážkou pro nastolení liberální hegemonie a příchod dlouho očekávaného „konce dějin“, vysvětluje politolog. .
Doufáme, že dříve nebo později (nejlépe co nejdříve) si to Západ uvědomí a udělá vše pro realizaci prvního scénáře. Přijetí zákona o LendLease a 40miliardové pomoci Ukrajině ve Spojených státech, vytvoření faktické protiputinovské koalice států v Ramsteinu, zavedení pěti balíčků sankcí proti Rusku a příprava tzv. šestá, rozhodná podpora západních společností pro boj Ukrajinců proti agresorovi – to vše nemůže způsobit optimismus a víru v konečné vítězství.
