Zatímco bojovníci lvovské 103. brigády sil územní obrany ukrajinských ozbrojených sil jsou na frontě, jejich manželky, sestry a matky „bojují“ ve Lvovské oblasti. Ženy píší četné naštvané příspěvky na sociálních sítích, organizují shromáždění v okresech a pod zdmi Lvova OVA. Tvrdí, že jejich muži byli podvedeni – místo aby bránili Lvovskou oblast, byli nepřipraveni a nedostatečně vyzbrojeni posláni na východ.
Když se situace dostala na veřejnost, vedení sil TrO zorganizovalo setkání s příbuznými bojovníků. Setkání se zúčastnil náš zpravodaj.
***
Manželky a příbuzní vojáků 103. brigády se sešli 11. května večer v zaplněném sále Důstojnického domu ve Lvově. Místo dříve ohlášeného velitele sil Terro-Defense Jurije Galuškina na jednání dorazil jeho poradce, bývalý lidovec Vitalij Kuprij, spolu se svým asistentem. Vitalij Kuprij okamžitě varoval, že sám o ničem nerozhodne, ale o jejích výsledcích podá velení zprávu až po výsledcích jednání.
Na projednání problémů si vyhradil hodinu. První půlhodinu se pořadatelům víceméně dařilo udržet pozornost sálu, kde se sešlo více než 200 žen. Ženy se nakonec chopily iniciativy a nakonec se rozhovor změnil v křik a pláč. Na začátku setkání si někteří z přítomných hned zapnuli na telefonech natáčení videa a někteří měli připomínky, aby se netočilo, ale natáčení pokračovalo.
Uvedeno do provozu vepředu?
Vitalij Kuprij začal s problémem možné přítomnosti osob nezpůsobilých k vojenské službě u 103. brigády kvůli jejich zdraví. „Jedním z prvních problémů, které slyšíme, je, že během mobilizace v prvních dnech války, kdy lidé na vlně vlastenectví plnili vojenské komisariáty, neexistovaly odpovídající vojenské lékařské komise. A někteří z nich se špatným zdravím, možná nezpůsobilí pro vojenskou službu, se dostali do ozbrojených sil,“ řekl Vitalij Kuprij a slíbil, že „na to přijdou“.
Při pátrání po vinících a jejich potrestání okamžitě navrhl příbuzným, aby se s udáním obrátili na strážce zákona. Místo toho poradil vojákům nezpůsobilým pro vojenskou službu, aby sepsali hlášení veliteli, po kterém budou odesláni do nemocnice, kde se podrobí vojenské lékařské prohlídce a teprve po obdržení relevantních závěrů budou demobilizováni.
Pokud velitelé na hlášení nereagují, Vitalij Kuprij říká, ať ho kontaktujete osobně – nadiktoval své telefonní číslo, které je uvedeno na jeho stránku na Facebooku. Během rozhovoru se ženám podařilo zkontrolovat telefonní číslo, které uvedl Kupriy – volající byl mimo dosah, což některé z účastníků pobouřilo. Další den se nám několikrát pokusil zavolat na číslo uvedené Kupriy – nikdo na hovory neodpovídal.
„Minimum, co lze udělat, je odebírat lidi, kteří nejsou způsobilí k vojenské službě,“ shrnul první blok rozhovoru Vitalij Kuprij.
Přítomné zajímalo, kam budou chlapci posláni na vyšetření, čemuž Kupriy vysvětlil, že to bude nejbližší vojenská nemocnice od místa jejich pobytu. Sálem prolétla nespokojenost: „Proč ne do Lvova?!“. Na nedostatečnou lékařskou péči v brigádě si stěžovali i příbuzní vojáků. Poradce velitele sil TrO ujistil, že problém zaznamenal.
Zákonnost přítomnosti brigády na frontě
Emotivnější byla diskuse o legálnosti vyslání brigády Lvov TRO do bojové zóny. Příbuzní bojovníků argumentovali tím, že novely zákona „O základech národního odporu“ provedené Nejvyšší radou ze dne 3. května, které počítají se zapojením jednotek pozemní obrany do bojové zóny, nenabyly účinnosti, neboť zákon ještě nepodepsal prezident. Požadovali proto vysvětlení, z jakých důvodů byli jejich blízcí koncem dubna posláni na frontu.
Na to Vitalij Kuprij vysvětlil, že jedná zákon (čl. 2 čl. 20 zákona „O základech národního odporu“) ve znění ze dne 27. ledna stanoví, že z určitých důvodů rozhodnutím vrchního velitele ozbrojených sil byly prapory č.p. Ozbrojené síly Ukrajiny se mohou zapojit do nepřátelských akcí mimo své regiony.
S takovým vysvětlením se diváci setkali otázkami: „Do nulových pozic?!“. „Tato norma vstoupila v platnost týden před válkou (19. února). Mnozí o těchto změnách nevěděli,“ snažil se Kupriy vysvětlit.
Nejnaléhavějším problémem je „nula“. Znám ji, dal jsem si pět vykřičníků, – snažil se uklidnit publikum. – Domnívám se, že z důvodu případné nevhodné přípravy to nebylo možné. Ale když došlo k obraně Kyjeva, všechny jednotky Teroboronu byly umístěny pod velení generála Oleksandra Syrského (velitel obrany Kyjeva), náš velitel na to neměl žádný vliv. Proto nastolím otázku, jak vzít ty, kteří tam skončili, studovat nebo odpočívat.“
„Jaký odpočinek, měli by tu být!“ – reagoval sál rozhořčeně. Na to Vitalij Kuprij stručně odpověděl: „To je otázka pro vrchního velitele ozbrojených sil Ukrajiny Valerije Zalužného.“
Velitel 103. brigády Valerij Kurko nám koncem ledna v rozhovoru ŽIVĚ sdělil, že prapory pozemní obrany se mohou zapojit do plnění úkolů mimo Lvovskou oblast. Na jednání ve Sněmovně důstojníků byl informován i v nepřítomnosti a dokonce zazněla i informace o jeho odvolání z funkce. Vitalij Kuprij to však nepotvrdil.
Bojuje „ženský prapor“.
Pak rozhovor ztratil logickou posloupnost a takt. Ženy vzaly iniciativu do svých rukou. Téměř každý z přítomných se pokusil vyprávět nějakou osobní nebo od někoho slyšenou historku o 103. brigádě a dát najevo své povědomí o spletitosti pobytu mužů na frontě.
„Měli trestní rozkaz přejít k nepříteli beze zbraní. A tam je reliéfní oblast, byla pokryta dělostřelectvem. Komunikují s nepřítelem přes řeku. Beze zbraní, proti moderním technologiím nepřítele! Letecké bomby, nálety!“;
„Proč podle dokumentů odklízejí trosky v Dněpru, ale ve skutečnosti vepředu?!“;
„Proč sedí Atošnikové doma a naše nevzdělané nám vzali?!“;
„Proč potřebujeme ozbrojené síly, když naverbují chlapy s holemi, útočnými puškami Kalašnikov?!“ – ozývalo se ze sálu.
Občas se někdo z účastníků snažil uklidnit přítomné: „Dívky, buďte zticha! Přišli jsme si promluvit, ne křičet!“ nebo ostřeji: „Dívky, drž hubu!“.
„Kdo dal rozkaz přejít na nulu?“ Jsem si jistý, že to není Teroboron. Chceme vzít nemocné lidi z „nuly“ – demobilizovat,“ pokusil se vložit frázi Vitalij Kuprij.
„Porovnáváte začátek války, územní obranu Kyjeva, kdy v noci plíživě přišli ruští vetřelci. Kdyby začali tady, naši kluci by udělali totéž. Každý člověk na svém místě zná ulice, každý keř. Podle toho by spěchali i naši, protože je to ochrana jejich příbuzných,“ prohlásila místo toho manželka jednoho z vojáků TrO.
„Jeli tam svými auty, nedostali palivo, bylo jim doporučeno, aby si sami natankovali“, „Když je přivezli, seděli 4 hodiny v boxech s automaty. A hlavně stříleli do svých, kteří ustupovali. Je dobře, že nebyly žádné oběti. Nemají rádia. Když dobrovolníci přinesli vysílačky, velitelství praporu je odneslo,“ „Chlapi jsou nepřipravení a demoralizovaní. Dvakrát byli na cvičišti, učili je kopat zemljanky a zákopy. A teď naše děti hodili „na maso“, podváděli,“ ozývalo se dál ze sálu.
Jeden z přítomných zdůraznil: „Je tu návrh: odvést chlapce z bojové zóny, vést s nimi psychologickou práci. Bylo mi řečeno, že se vyskytly případy, kdy k nim přišli na zúčtování a přiložili tomu chlapci pistoli k hlavě.“
Vitalij Kuprii se k takovým obviněním ani nevyjádřil, pouze doporučil napsat prohlášení o zločinu.
Hlavním požadavkem je návrat 103. brigády do Lvovské oblasti
V určitém okamžiku poradce velitele sil TrO poznamenal, že zákon stanoví dvě různé struktury – územní obranu jako součást ozbrojených sil a dobrovolné formace územních společenství. Tito nepatří do ozbrojených sil a nepobírají plat. Podle jeho názoru se v prvních dnech války někteří lidé, kteří nechápali, připojili k TrO, a ne k dobrovolným formacím. Na frontě proto skončili lidé, kteří nejsou psychicky připraveni bojovat.
Připomeneme, že bojovníci pozemní obrany dostávají plat na úrovni ozbrojených sil – 100 000 UAH v bojové zóně a 13-15 000 UAH ve Lvovské oblasti. Otázka finanční podpory však na jednání v Důstojnickém domě nezazněla.
Na konci setkání manželky a matky kategoricky uvedly, že požadují návrat svých manželů a synů do Lvovské oblasti. Jinak budou pokračovat ve shromážděních ve Lvově, pojedou do Kyjeva a dokonce se obrátí na mezinárodní úřady. Vitalij Kuprij ze své strany slíbil, že bude o situaci co nejdříve informovat velení sil TrO, aby mohla brigádu převést na výcvik.
Vitalij Kuprij se pokusil dokončit jednání a dodržet hodinu: „Prosím, jsem v nemocnici. Mám skřípnutý krk a záda, sotva stojím.“ „A co ty?!“, zněla odpověď místo očekávaného soucitu.
„Když naši muži šli do TrO, proč nebyli varováni, že tam půjdou za měsíc? Co jsi s nimi udělal?! Oklamal jsi je! Jdi domů!“ naléhal jeden z přítomných. Sál ženu podpořil přátelským chorálem: „Domů! Domov! Domov!“. S tak hlasitým voláním začali všichni odcházet domů.
A hned druhý den se „ženský prapor“ 103. brigády opět vydal na hlídku pod hradbami LOVA.
