Pamatujte, že vítězství má mnoho rodičů a porážka je sirotek. Ráno 24. února se Ukrajina pro své četné příbuzné donedávna stala jakýmsi sirotkem. Výroky „opozice“ ustaly, z obzoru zmizeli patentovaní zachránci národa a kamsi zmizeli i ti, kteří prezidenta Zelenského a jeho tým obviňovali z proruské. Rekordní patrioti očekávali rychlou porážku Ukrajiny a schovali se a přemýšleli o možnostech, jak zachránit sebe a svá hlavní města. Protože to je pro ně priorita. Hrozba ozbrojeného dobytí Ukrajiny je nepotěšila. Rizika byla obrovská. Ne každý by s Putinem souhlasil.
Ačkoli to není tak dávno, s ním úzce spolupracovali a vystavili prezidenta Zelenského zničující a neopodstatněné kritice. Připravovali puč a plánovali odstranit Zelenského od moci. Jakmile se ale ukázalo, že Ukrajina vytrvá a nepřítele odrazí, tradiční „uvízlí“, kritici a kontroloři se opět seřadili a zahájili útok na ukrajinskou vládu. Tento článek bude diskutovat o tom, kdo přesně tito lidé jsou, jaký je jejich konečný cíl a jakými prostředky a metodami pracují.
Od prezidentské volební kampaně se Volodymyr Zelenskyj stal největším nepřítelem těch, kteří si později začali říkat „národní opozice“. Byli nuceni se tak nazývat, protože prokremelská OPZHA se také prohlásila v opozici vůči Zelenskému. Bylo nutné se oddělit alespoň formálně, protože ideologická a strategická jednota s nepřáteli Ukrajiny byla působivá. Je zřejmé, že monovětšina prezidentské moci v parlamentu nedovolila „opozici“ vážně poškodit kurz Volodymyra Zelenského. Ale skutečnost, že téměř celá kulturní a intelektuální elita Ukrajiny, mluvčí občanské společnosti, různí aktivisté a propagovaní odborníci byli v „opozičním“ táboře, vytvořila zdání cizince a dočasné moci Zelenského. Nutil ho neustále se rozhlížet a distancovat se od všech možných narážek, být opatrný se změnami a reformami, aby si nakonec nezničil svou křehkou pozici.
Křehkost Zelenského pozice spočívala v tom, že téměř celý administrativní aparát k němu nebyl loajální. Pro prokuraturu, soudy, ministerstvo vnitra, národní gardu a armádu byla malá naděje. Hlavní mediální zdroj byl v rukou oligarchů a přímo k dispozici ruským agentům. Zelenskyj musel vsadit na toho či onoho oligarchu a střídat se s jejich zdroji. Musel manévrovat s oligarchickými poslaneckými kluby a bojovat proti uplácení poslanců své frakce oligarchy. K tomu všemu se přidala neustálá hrozba pouličních protestů velkoryse inspirovaných „opozicí“.
Zelenskyj byl nucen bránit se ve všech směrech. Aby dokázal, že není nepřítelem a zrádcem Ukrajiny. Prokázat své vlastenectví, aby neztratil podporu voličů na východě a jihu země. A po celou dobu proti němu ruku v ruce pracovala strana „Evropská solidarita“, Opoziční platforma pro život a Rusko. Jejich rétorika byla jakýmsi ping-pongem za provize, které měly zničit Zelenského hodnocení a připravit ho o jeho voličskou základnu. Přestože se prohlášení PES, Porošenka a jejich „nakrmených“ odborníků a aktivistů o Zelenského zradě nikdy nepotvrdila, stále na něj bezdůvodně útočí stejní lidé. Když dáte dohromady všechny „zrádné“ harampádí, které vyprodukovali, bude jasné, že jim jde jen o pomstu tehdy a teď.
Jestliže dříve podobné pokusy o pomstu, byť prováděné podlými a obscénními metodami, stále probíhaly v rámci určitého politického pole, pak ve válečných podmínkách odhalují pravou podstatu a touhy starých zkorumpovaných elit. Protože Zelenskyj je kritizován stejnými „odborníky“ a ze stejných přitažených důvodů. Stejné politické síly chtějí snížit rating a svrhnout současného prezidenta. Jde o tytéž lidi, i když někteří jsou již zatčeni, jako například Medvedčuk, který loni na podzim připravoval převrat. Kdo pořádal tajné schůzky ohledně organizace předčasných parlamentních voleb a jak co nejvíce omezit moc prezidenta. Ukázalo se, že vytrvale otřásali situací v zemi v předvečer ruského útoku na Ukrajinu. Což nepochybně vede ke státnímu zločinu. Proto je třeba vyšetřit případ podzimního převratu a potrestat účastníky a osoby zapojené do rebelie.
Mezi těmi, kteří se zasadili o nevyhnutelnost války, je mnoho těch, kteří, pokud nekoordinovali své akce s Ruskem, alespoň přesvědčili Putina o katastrofálním poklesu Zelenského ratingu. Prokázal slabost ukrajinské vlády a její neschopnost organizovat odpor. Šířil fámy, že Zelenskij alespoň není respektován v ozbrojených silách Ukrajiny. Že Zelenskij není na stejné úrovni jako západní politici a nikdo s ním nebude chtít obchodovat. Mluvili o tom, že ozbrojené síly nejsou modernizovány. Hovořili také o nedostatečné motivaci ukrajinských vojáků bránit „takovou Ukrajinu“.
Všechny tyto osoby mají svá specifická příjmení. Známá je také jejich role, funkce a úkoly. Známý je i rozsah jimi způsobených škod. Putin se mimo jiné odvážil vést totální válku proti Ukrajině. Většina z nich jsou běžní servisní a personální pracovníci. Mnozí jsou chyceni v marnivosti. Ale existují i uvědomělí agenti s tituly a epoletami. S moderním digitálním záznamem informací je docela snadné reprodukovat jejich podvratné aktivity. Tito lidé by měli být potrestáni, přinejmenším zbaveni práva pracovat v médiích podle stejného principu, podle kterého byla zakázána jakákoli činnost propagandistů z Goebbelsova oddělení. A nebude to žádný hon na čarodějnice.
Budou muset být přijaty i nové zákony, aby se zabránilo opakování destruktivních vlivů na další historickou politiku a vzpomínkové praktiky takových politiků, jako je poslanec Volodymyr Vʼiatrovyč z PES a loajální nositel zbraní této politické síly Vitalij Haidukevych. Jako novinář Vakhtang Kipiani. Je třeba podrobně analyzovat „kreativitu“ Vitaly Portnikov, Taras Berezovets, Taras Chornovol, Sofia Fedina, Oleksandr Bryginets. Ukažte jejich „předpovědi“, „analýzu“ a „hororové příběhy“ zpětně a porovnejte je s tím, co se skutečně stalo.
Je načase skoncovat se stranickou televizí, která pod rouškou informační plurality zákeřně prosazuje svou krátkodobou propagandu, která se často vůbec nekříží s realitou. Práce na čištění informačního prostoru od stranické televize musí pokračovat. A udělejte to tak, jak to udělali s Medvedčukovými nepřátelskými kanály: ZiK, NewsOne a 112 Ukrajina. Protože i když vliv stranické propagandy na „Neporošenko“ kanály není významný, společnost musí být informována, že tato kritika není v zájmu nadřazenosti demokracie a plurality názorů v Ukrajině. A že to jsou chabé stranické pokusy se s úspěchem namazat a ukousnout si na sebe alespoň něco. Že jde o kritiku s konkrétním stranickým dopadem.
Porošenkově informační posádce by bylo možné dát pokoj. Nechte to na těch, kteří tomu slepě věří a nepřestanou to dělat. Nechte je v rámci jednoho uzavřeného potravního řetězce. Pravděpodobně to tak bude. Je ale potřeba lidem vysvětlit, že tato kritika nemá nic společného s demokracií a svobodou slova. Že rouhavé „jásání“ porošenkovské informační družiny za osud zablokovaných obyvatel Mariupolu, za evakuaci civilistů, za budoucnost armády v „Azovstalu“ je jen záminkou k útoku na Zelenského. Útok je neopodstatněný, protože prezidentův tým vyvíjí obrovské úsilí, včetně diplomatického, aby nenarušil propouštění lidí. Totéž platí pro požadavky na veřejné podávání zpráv o bojové připravenosti a vojenských porážkách (!) našich ozbrojených sil.
Totéž platí pro kompilaci pomluv o údajné korupci ukrajinských úřadů, o zpronevěře zbraní poskytnutých Ukrajině západními spojenci. To vše proto, aby se skryla gigantická korupce v době předchůdců a alespoň nějak „zakryli“ současníky. Ve skutečnosti je velmi snadné tyto kritiky odhalit. Hlavní je položit si otázku, k čemu tato kritika je a jaký je její účel? Společnost je již unavena laciným vysvětlováním a zastíráním boje za demokracii a opozice vůči Zelenskyiho autoritářským tendencím. Ruská propaganda o tom ještě nedávno zpívala unisono s ukrajinskou „opozicí“. Kritici se ve skutečnosti snaží za každou cenu snížit Zelenského hodnocení.
Z hlediska chování politických konkurentů je to údajně rozumné. Ale za jakou cenu! Ukrajina je ve stavu strašlivé války. Zoufale potřebuje mezinárodní solidární podporu, vysoce přesné zbraně a finanční pomoc. Jak tedy konkrétně mohou Ukrajině pomoci kritici, kteří šíří padělky o krádežích zbraní, o zradě proti Čongarovi, o nedostatečném vzájemném porozumění mezi Zelenským a Zalužným? Když se podíváte pozorně, je to přesně to, co se Rusko snaží „přenést“ na Západ. Chce ukázat, že Zelenského pozice nejsou tak jisté. Že zbraně by se Ukrajině neměly dávat, protože budou ukradeny. Ač se to může zdát zvláštní, příznivci „opozice“ se o to snaží společně s Ruskem.
Karavana však již odjela. Západ věřil v Ukrajinu. Stalo se tak díky Zelenského týmu. Ukrajina svým nezištným bojem, neohroženými akcemi ozbrojených sil a solidaritou občanské společnosti ukázala světu novou kvalitu, která se stane novým vzorem. A nezávidíte kritikům, zvláště těm, kteří doufají, že zase „něco vyrobí“. Jejich patroni se proměnili v groteskní postavy, které se brzy postaví před soud. Po soudu, ale před lidmi, se budou muset zodpovídat i na plný úvazek a dobrovolní propagandisté minulého režimu. Stejně jako samozvaní kontroloři, kteří své bohatství a kariéru vydělali napodobováním kontroly občanské společnosti nad mocí. Budeme muset otevřeně mluvit o kritikech a kontrolorech z minulosti.
Stojí za to říci, že otázka kontroly moci ze strany médií, veřejných organizací a různých aktivistů po vítězství bude jednou z nejdůležitějších. Protože Nataša Vlaščenko, Dmytro Gordon, Vitalij Portnikov a Matvij Ganapolskij nemohou zůstat předními mediálními osobnostmi v obnovené zemi. Samozřejmě stále plánují poskytovat služby oligarchům, bohatým politikům a lobbistickým skupinám. Přesvědčí, že jsou schopni udělat nemyslitelné – zajistit, aby jejich sponzoři měli příležitost zůstat u moci. I když je to marná záležitost, protože teď neexistuje taková síla, která by mohla konkurovat skutečným zachráncům Ukrajiny.
Osoby, které spolu s bývalou vládou nedokázaly reformovat orgány činné v trestním řízení, soud a státní zastupitelství, již nemohou vystupovat jako veřejní kontroloři. Nové protikorupční instituce byly vyprázdněny. Už se ukázali. Je čas na ostatní. A takovými kontrolory moci by se měli stát ti, kteří prošli kelímkem války. Tato válka ukončí falešné aktivisty, kteří se ve skutečnosti zabývali vydíráním. Identifikuje podvodníky a přivede je na světlo. Ukáže intelektuální slabost mnoha veřejných intelektuálů a nedostatek pevných morálních zásad v takzvaných morálních autoritách. Ukrajinu zkrátka čekají obrovské změny. A s nimi se objeví skuteční kritici a kontroloři.
