Komisařka Nejvyšší rady Ukrajiny pro lidská práva Ljudmila Denisová hovořila o tom, jak Rusové mučí ukrajinské válečné zajatce. Tuto informaci dostala od těch vojáků, kteří již byli propuštěni ze zajetí.
„Během monitorovací návštěvy ve zdravotnickém zařízení, kde pobývají ukrajinští vojáci propuštění ze zajetí, informovali o mučení a špatném zacházení s okupanty.„, – řekl Denisov v sobotu 28. května.
Podle ní útočníci zajali většinu ukrajinských vojáků poblíž Mariupolu. Nejprve byli drženi ve sklepech a hospodářských budovách a poté byli přemístěni do strážnice – záchytného centra v Doněcku a nápravné kolonie č. 120, které se nacházejí na dočasně okupovaném území. Později byli převezeni do detenčních center na území teroristického státu ve městech Taganrog a Voroněž.
„Během inscenace měli ukrajinští vojáci zavázané oči páskou, na hlavu jim nasadili pytel a ruce svázali provazy. V zajetí byli ukrajinští vojáci mučeni – vyhrožováni vraždou, biti a ponižováni. Důstojníci ozbrojených sil Ukrajiny a vojáci jednotky zvláštního určení „Azov“ byli mučeni se zvláštní brutalitou. Při výsleších byli ukrajinští váleční zajatci položeni na kolena, udeřeni pažbou samopalu do špiček a otevřených ran, pomocí kleští, nasazeni na krk a škrteni. Navíc byli mučeni elektrickým proudem, biti paličkou a kopáni“ poznamenal ombudsman.
Denisova navíc s odkazem na ukrajinské vojáky uvedla, že jim Rusové píchli neznámé drogy s písmenem „M“, načež omdleli a ztratili paměť. Okupanti také nutili ukrajinské vojáky, aby se naučili báseň „Odpusťte nám, rodilí Rusové“, státní hymnu Ruska a historii vzniku ruského znaku a vlajky, jinak používali mučení.
„Ukrajinské válečné zajatkyně zadržované v doněckém SIZO uvedly, že jich bylo nejméně 17-20 v celách určených pro 2-3 osoby. Místo koupelny je tam kbelík. Ženy byly zbaveny hygienických prostředků a možnosti se umýt. Byl na ně vyvíjen psychický nátlak – před jejich očima byli brutálně biti ukrajinští vězni. Zajatkyně byly také nuceny k sexuálnímu jednánídodala Denisová.
Ze slov zmocněnce pro lidská práva je také známo, že zraněným ukrajinským válečným zajatcům nebyla poskytnuta životně důležitá lékařská péče. Lékař je prohlédl až před převozem do zajateckého tábora v Sevastopolu, kde jim pomáhali zástupci Červeného kříže. Denisovová navíc poznamenala, že Ukrajincům nedávali vodu – jen 1,5 litru na 30-40 lidí, jídlo bylo omezené – na okupovaném území Doněcké oblasti se denní dávka skládala z kousku chleba a sádla. „Někdy se rašisté při podávání masa posmívali a říkali, že je to „lidské““ dodal ombudsman.
Je také známo, že ukrajinští vojáci byli zbaveni možnosti kontaktovat své příbuzné.
