18. května se uskutečnila mezinárodní událost, jejíž význam lze jen těžko přecenit: Finsko a Švédsko podaly přihlášky do NATO. A tady nejde jen o geografickou a vojenskou expanzi Severoatlantické aliance, jde o mnohem globálnější věci. Západ si konečně uvědomil potřebu zformovat novou koncepci mezinárodní bezpečnosti a zahájil její realizaci.
Nová západní architektura globální bezpečnosti konečně a neodvolatelně odmítá samotnou možnost účasti Ruské federace na ní. Přinejmenším na příští desetiletí, dokud nedojde k radikálním změnám v elitách a samotném systému budování moci v samotném Rusku. V současné době je největší země světa považována za hlavní zdroj nebezpečí pro mír na celém světě. V dnešní době je již těžké najít na Západě uvědomělého politika, který by vážně mluvil o možnosti zpacifikovat Rusko.
A ještě relativně nedávno, někdy před deseti lety, průměrný Fin či Švéd ani nechtěli pozorně naslouchat možnému vstupu země do západního vojenského bloku, aby se ochránili před ruskou agresí. Je Rusko nepřítel? Děláš si legraci? To je náš dobrý soused a obchodní partner.
Švédsko si 200 let ctilo svou neutralitu, která mu pomohla vyhnout se smrti a zničení první a druhé světové války. Dny expanzivních kampaní Karla XII. už dávno minuly a vytratily se z národní paměti. Zajímal se pouze o zemi jako obvykle, pohodu a klid obyvatel. Ano, měla ještě vlastní armádu, ale byly na to vynaloženy relativně malé prostředky – 0,9 % HDP.
Podobná situace byla ve Finsku. Tato skandinávská země neměla nejmenší v úmyslu vstoupit do NATO spolu se zbytkem Evropanů. Ne nadarmo vznikl pojem „finlandizace“, který se vlastně stal symbolem neutrality na celém světě.
Od konce druhé světové války se Helsinky a Moskva snažily budovat přátelské vztahy, jak jen to šlo. Za posledních 30 let obě země aktivně navazovaly obchodní vztahy a podporovaly přeshraniční cestovní ruch. Helsinky a Petrohrad spojovaly vysokorychlostní vlaky.
Situace se začala měnit v roce 2014 poté, co Rusko anektovalo ukrajinský Krym a napadlo Donbas. Obě země si uvědomily, že hrát si na přátelství s Ruskem je nejen zbytečné, ale je stále nebezpečnější. Moskva se vydala na cestu agresivní expanze, takže musíme být připraveni se jí bránit, až přijde hodina „C“. Švédsko a Finsko zahájily proces „definlandizace“, bez ohledu na to, jak paradoxně to zní.
Švédsko prudce zvýšilo financování vojenského sektoru. Začala stavět válečné lodě aktivněji, protože Švédové očekávají, že hlavní ruská hrozba od Rusů přijde z Baltského moře. V příštím roce země plánuje zvýšit výdaje na obranu na dvě procenta HDP, čímž dosáhne standardů NATO.
Švédové plánují zvýšit počet svých vojáků. V armádě v současnosti slouží asi 60 000 vojáků. Očekává se, že do roku 2030 se toto číslo zvýší o třetinu. Země má pět nejmodernějších ponorek, které byly speciálně navrženy pro podmínky Baltského moře. Stockholm hodlá v příštích letech investovat do nových ponorek a stíhaček.
Finové jsou v budování své vojenské síly ještě aktivnější, vezmeme-li v úvahu fakt, že mají více než tisíc kilometrů pozemní hranici s Ruskem. Například Finsko má v současnosti jednu z nejvýkonnějších leteckých flotil v Evropě. Finští vojenští piloti létají s letadly F/A-18, vyzbrojený nejnovějšími americkými raketami. Finové navíc plánují nákup nejnovějších stíhaček páté generace F-35lepší než který na světě stále neexistuje.
A právě od roku 2014 se ve finských a švédských politických kruzích rozvířily diskuse o možném vstupu do NATO. Zpočátku byli dost bázliví, ale pak byli čím dál aktivnější. Také veřejné mínění se začalo pomalu, ale jistě měnit, samozřejmě ve prospěch NATO. To vše byla reakce jak na ruskou agresi v Ukrajině, tak na propagandistickou hysterii Kremlu zaměřenou na zastrašení Západu. Z Moskvy neustále přicházely hrozby Stockholmu a Helsinkám. Kreml slíbil „vážné důsledky“ pro pokus obou zemí o vstup do NATO.
Ruská prokuratura zahájila trestní řízení proti Finsku kvůli obvinění z genocidy. Případ se týkal let 1941–1944, kdy finská armáda dočasně dobyla zpět vlastní území od Sovětského svazu, ztracené během „zimní války“ v letech 1939–1940. Finové pak podle Kremlu cíleně vyhlazovali Rusy v koncentračních táborech.
Na dobytých územích byly totiž na konci června 1941 z rozkazu vrchního velitele finských ozbrojených sil maršála Carla Gustava Mannerheima zřízeny přesídlovací tábory. Ale ne pro zničení lidí, ale pro dočasnou údržbu osob, které měly být po dobytí Leningradu přesídleny dále na východ. Tyto plány finského velení ale selhaly, k přesídlení nikdy nedošlo. Asi tři tisíce lidí, kteří byli v táborech (asi 10 % všech vězňů), skutečně zemřelo. Příčinou smrti ale nebylo účelové vyhlazování, ale hlad a nemoci.
Na pařížské konferenci v roce 1947 Finsko uznalo svou vinu, zaplatilo odškodnění a případ byl vlastně uzavřen. O sedm desetiletí později se ale Putinovo Rusko rozhodlo tuto historickou mrtvolu oživit, aby tak vyvinulo tlak na Finy, kteří začali uvažovat o členství v NATO.
Samozřejmě, že 24. únor 2022 se stal pro Švédsko a Finsko zlomem v otázce euroatlantické integrace. Po rozsáhlé ruské invazi na Ukrajinu Finové a Švédové vlastně neměli žádné pochybnosti: aby se ochránili před agresivním sousedem, potřebují se pojistit štítem NATO.
Ruské hrozby zesílily. K nim se přidaly demonstrace vojenské síly u pozemní hranice s Finskem a námořní hranice se Švédskem. To však Finy ani Švédy nezastrašilo, spíše naopak přesvědčilo o správnosti kurzu k euroatlantické integraci. Parlamenty obou zemí se drtivou většinou vyslovily pro členství v NATO.
Takže s Finskem a Švédskem je věc vlastně jasná. A to i přesto, že Turecko stále blokuje jednání o členství obou kandidátských zemí. Jsem si jist, že v blízké budoucnosti bude možné najít kompromisní řešení a přesto dovést věc k plnému členství.
A vůbec, na pozadí ruské vojenské agrese se otázka rozšiřování NATO vydala zcela nečekaným směrem. Uměl si ještě před třemi měsíci někdo představit, že legendární neutrální Švýcarsko bude uvažovat o euroatlantické integraci? Zatímco rusko-ukrajinská válka pokračuje, Bern rychle zintenzivňuje své sbližování se Severoatlantickou aliancí. Takže Rusko už preventivně vyhrožuje Švýcarům „následky“. A jak již víme, podobné zastrašování Švédů a Finů je jen donutilo zvýšit úsilí o získání členství v NATO.
