Rusko nezaujalo Ukrajinu za tři dny, jak bylo plánováno, symbolického vítězství dosáhlo až 9. května a je nepravděpodobné, že v blízké budoucnosti něčeho dosáhne. Vojenský analytik a šéf největšího charitativního fondu pro armádní pomoc „Vrať se živý“ Taras Chmut věří, že Rusko už ví, že prohrálo, ale tento okamžik oddaluje. A může se to táhnout hodně dlouho.
Taras Chmut nám v rozhovoru řekl, jak dobrovolníci dávají ukrajinské armádě taktickou výhodu nad nepřítelem, jaké zbraně a vybavení naše jednotky potřebují a proč návrat na administrativní hranice 23. února již nepřichází v úvahu.
„Nejsou to neprůstřelné vesty, které zachraňují životy“
Tak či onak všichni čekali na 9. květen a očekávali, že se něco stane – masivní raketový útok, Putinovo vyhlášení války například. To se však nestalo, ostřelována byla pouze Oděsa. Proč? A co čekat nyní, po 9. květnu?
Zkrátka nevím. Podrobněji… Válka je nástroj k dosažení toho či onoho geopolitického cíle, musí být zisková. Tato válka se vymkla kontrole během prvních dvou týdnů a Rusko ji nyní potřebuje na jednu stranu nějak ukončit vítězstvím a na druhou stranu ne takovým vítězstvím, aby se stalo novou KLDR. To je taková patová situace, kdy vyhlášení války nebo něco podobného neposkytne totální výhodu nad Ukrajinou a neurychlí vítězství, ale navíc zvýší podporu Ukrajiny ze strany Západu a tlak na Rusko. Stávající situace je proto pro Rusko výhodnější.
A jaký má Rusko prospěch ze stávek na nákupní centra v Oděse? Navíc používali vysoce přesné hypersonické střely Dagger.
Nevíme vlastně, jaké rakety tam byly a kolik, pro jaké účely byly vypuštěny a proč, protože nevíme, co v té chvíli na těch objektech bylo. Ostřelování se děje každý den a není příliš správné vázat některý z nich na konkrétní datum.
Místo toho 9. května americký prezident Joe Biden podepsal zákon o půjčce a pronájmu. Jaké zbraně můžeme získat a jak dlouho trvá jejich použití na frontě?
Obrněná vozidla, dělostřelectvo, letectví, MLRS, protilodní střely, protiletadlová obrana, automobilová technika, komunikační a související zařízení. Kolik je hodin? Od několika měsíců – do nekonečna, k vítězství. Jsou vyžadovány minimálně dva měsíce, ale již nyní dostáváme předběžné balíčky pomoci.
Return Alive již nebude kupovat neprůstřelnou vestu a vy jste mluvili během jednoho z Frontline Floatů (pravidelné vysílání s Tarasem Chmutem, dalšími dobrovolníky a specialisty na Twitter a Youtube o válce – cca. red.)že to nejsou neprůstřelné vesty, které zachraňují životy.
Ano, nakupovat nebudeme, protože poptávka po nich zcela poklesla. Na druhou stranu opravdu nešetří. Když se podíváte na statistiky, není to spása, o které bychom chtěli mluvit.
A co ušetří?
Vlastní fungující dělostřelectvo a letectví.
Jak se změní potřeby armády v příštím měsíci či dvou?
Bude záležet na tom, jak efektivně a rychle přijmeme a zvládneme pomoc od západních partnerů. Nyní opakujeme cestu z roku 2014. Pak potřeba neprůstřelných vest a přileb zmizela asi po roce a půl, nyní zmizí po šesti měsících. Komunikace, motorová vozidla, odstřelování, vojenský výcvik, minová bezpečnost a předlékařská pomoc budou vždy relevantní. Relevantní budou i komplexní projekty, jako jsme to udělali s modernizací protivzdušné obrany pozemních sil, a nyní se podobné snažíme realizovat v letectvu. K opravě bude vyžadovat i vybavení, které armádě chybí například nějaký moderní japonský osciloskop, aby letectvo mohlo kontrolovat sovětské jednotky v letadlech.
„Jsme první charitativní organizace v Ukrajině, která má licenci na nákup vojenského zboží“
Kolik finančních prostředků fond během těchto 2,5 měsíce obdržel a použil? Jaké byly největší zakázky?
Bylo přijato přibližně 3,5 miliardy UAH, z toho bylo 2,1 miliardy UAH utraceno. V pátek jsem podepsal smlouvu na dalších 16,5 milionu dolarů za jedno z vojenského zboží pro Generální ředitelství rozvědky. Více než 400 milionů hřiven je nasmlouváno na obrněná vozidla a asi 100 milionů hřiven je v rámci dalšího kontraktu na obrněná vozidla. To znamená, že v současné době máme tři velké smlouvy, jeden z nich je ve finální fázi, tento týden už čekáme na dodání, další je právě podepsána a byrokratická byrokratická zátěž s vývozními licencemi pokračuje u jedné další. A každý den se něco kupuje v menším měřítku.
Můžete nám o těchto smlouvách říci více?
O zakázce na 16,5 milionu dolarů – ne. Samozřejmě, když to dáme nahoru, bude tam spousta fotek a videí a budeme si o tom povídat hodně dlouho. A další dvě jsou obrněná vozidla.
Co dalšího za tuto dobu fond koupil, na co jste obzvlášť hrdý?
Tři smlouvy, které jsem zmínil, jsou naše získání licence na nákup zboží pro vojenské účely. Jsme první charitativní organizací v Ukrajině, která má oficiálně příležitost to udělat. Po 24. únoru jsme byli první, kdo oficiálně nakoupil dvouúčelové zboží. Obecně platí, že objemy pomoci, které nakupujeme a převádíme, mají významný vliv na průběh nepřátelských akcí.
Jak důležitá je role dobrovolníků ve válce s Ruskem?
To, co dělají tisíce dobrovolníků, se proměňuje v taktickou výhodu Ozbrojených sil Ukrajiny na bojišti – kvůli saturaci vojsk různými, někdy i nevojenskými prostředky ve značném množství. Jedná se o kvadrokoptéry, termokamery, přístroje pro noční vidění, radiostanice, auta, vybavení, lékárničky a mnoho dalšího. Nejedná se o raketový komplex, ale na bojišti je náš voják s ruským zázemím lépe vybaven a technicky může lépe využívat své zbraně a výstroj. Konvenčně řečeno, starý LNG (strojový protitankový granátomet) má díky novému tabletu, kvadrokoptéře, komunikaci mezi jednotkami a strojem mnohem vyšší účinnost než ruský komplex se stejnými vlastnostmi.
Kde jinde, v jiných vojenských konfliktech posledních let, existovalo tak silné dobrovolnické hnutí?
To je ukrajinský unikát.
V čem ještě máme výhodu oproti nepříteli?
Do jisté míry školení našeho personálu, motivace, bojovnost a zkušenosti. To, že jsme v defenzivě, nám také dává další příležitosti. Do jisté míry je výhoda již nyní – příjem vybavení od západních partnerů.
„Come Back Alive“ má analytické oddělení, které provádí různé studie. Mají praktické pokračování?
Stane se to, ale později, protože teď na to není. Nyní analytické oddělení pracuje v jiném formátu. V jakém přesně – to ještě nejsem připraven oznámit.
„Toto je dlouhá hra a dlouhá může být jiná“
Co odstartovalo „Frontální potopu“ a proč?
Objevilo se to v polovině února, kdy byla velká mediální hysterie, a vznikl nápad mluvit s lidmi, vysvětlit jim, co se děje. Narazil jsem na něj náhodou – a ve výsledku se z něj stal skvělý komunikační nástroj. Většina lidí má k vojenskému tématu daleko, měli mnoho otázek a je třeba na ně odpovědět.
Během „Floatu“ si s kolegy sdělujete spoustu informací zepředu, jaká je situace v různých směrech. Jak víte, že? Máte povolení k distribuci?
Máme analytiky, kteří velmi úzce spolupracují s vojáky, máme přímý kontakt se stovkami velitelů rot, praporů, brigád, pluků a výše. To nám pomáhá efektivněji dobrovolně pracovat a také správně pracovat na informační frontě, což je neméně důležité. Nezískáváme povolení, ale nezveřejňujeme citlivé informace. Jsme kompetentní v tom, co děláme, a rozumíme tomu, co je v pořádku a co ne. A to je důležitý rozdíl proti všem ostatním. Děláme to už 8 let, polovinu našich zaměstnanců tvoří vojenští pracovníci, kteří neustále komunikují a komunikují s armádou. Proto se jmenujeme nadace Competent Care Foundation.
Hodně času během „Front Float“ mluvíte o tom, že Rusko ví, že válku prohrálo, a jen se snaží protahovat okamžik. Jak dlouho to může odkládat?
Stejně jako v Sýrii – roky. 10 let, například.
A jak dlouho vydržíme?
Po celá léta, jako v Sýrii, 10 let. Už jsme si tím prošli v roce 2014.
Vlastně to „už jsme si tím prošli“ děsí. Nechci, aby se vše táhlo tak dlouho.
Taky si myslím, že 10 let to nevydrží. Ale to je dlouhodobá hra a ta dlouhodobá může být jiná a necítíme vítězství, o kterém nám po týdnu války řekl Arestovyč, že celé Rusko bylo deflováno.
Proč smí Oleksij Arestovyč, a nejen on, dále zdobit naše vítězství, předpovídat rychlý konec války? Vláda si toho nevšímá nebo jim to prospívá?
Má svou vlastní cílovou skupinu a svou vlastní definovanou funkci.
Lhát? Přehánět?
Aby se společnost uklidnila.
Taková úleva.
Nejste tedy jeho cílovou skupinou, ani já ne, a proto to nepřijímáme.
„Vítězství je návratem ke všem administrátorským kordonům roku 2013“
V rozhovorujá „Levý břeh“ řekl jste, že za posledních 8 let se Ukrajina mohla lépe připravit na rozsáhlou invazi. Jak můžeme nyní situaci napravit?
V budoucnu se můžete vyhnout opakování svých chyb. Pochopíme-li, že se válka může protáhnout, měli bychom připravit společnost, stát, ekonomiku a všechny ostatní sféry života na to, že se můžeme stát novým Izraelem, který je neustále ve stavu pasivní války.
Jak hodnotíte šance Ukrajiny vrátit vše do limitů z 23. února?
O takové možnosti neuvažuji. Buď prohrajeme, nebo vyhrajeme, a výhra je návratem ke všem administrátorským hranicím roku 2013. Mezilehlé možnosti již nehrají roli. Buď vyhrajeme teď, nebo prohrajeme příští válku. Je to o něco dražší než podepsat nějaké příměří a teď se zastavit, ale musíte tlačit dál.
Pokud to bude dlouhá hra, kdy můžeme začít hledat viníky chyb v přípravě na válku? Nyní často říkají, že na to není čas. Pokud ale válka potrvá několik let, nemá smysl ji prodlužovat. Tvůj poslední pošta v Facebook odkazuje na toto.
Já jsem to nezačal. Oleksij Arestovyč veřejně vyjádřil řadu problémů ve vysílání „Feygin Live“, které sledovalo půl milionu lidí online, a řekl, že zahajuje svůj vlastní „džihád“, aby našel viníky. Chyba tedy není v ozbrojených silách, jak říkal, ale v jeho kanceláři nalevo a přes jedničku. Vyslovil jsem alespoň dvě příjmení (exministr obrany Andriy Taran a bývalý vrchní velitel ozbrojených sil Ruslan Khomchak – pozn. red.). Tito lidé byli jmenováni Kancelářem prezidenta a bylo poukázáno na jejich nekompetentnost. A nyní je nastolena otázka hledání viníků v armádě.
Je jedno, kdo s tím začal. Otázkou je, zda to má smysl nyní a kdy bude.
Pokud jde o můj příspěvek, tak jeho smyslem je zastavit takové příběhy s velmi jasnou reakcí společnosti a dobrovolnického hnutí. Poselství je velmi jednoduché: dobrovolníci si nyní nenechají ZSU urážet.
Čím by se měla Ukrajina stát po válce?
To je filozofická otázka, na kterou neznám odpověď. Ale vím jistě, že v této nové zemi musí být normální bojující armáda, ekonomicky připravená na případnou válku s kýmkoli.
