Ani nyní, kdy téměř celý svět obdivuje výkon Ukrajinců a důstojný přístup ukrajinského prezidenta, kritika našeho politického vedení z určitého segmentu nepolevuje. Ještě nedávno se zdálo, že jde o fantomové bolesti z povolebního traumatu. Nespokojenost s drtivou porážkou v prezidentských a parlamentních volbách. Stále však existovala naděje, že po potvrzení skutečně vlasteneckého postoje prezidentem Zelenským a jeho týmem se mnohým otevřou oči. Dostanou rozum a přestanou alespoň v této hrozné době pod záminkami útočit na vedení Ukrajiny. To se však bohužel ve většině případů nestalo.
Ukázalo se, že jsou tací, kteří chtějí vrazit klín mezi moderní politické vedení Ukrajiny a Ozbrojené síly Ukrajiny, mezi vládnoucí tým a Ukrajince – alespoň je ušetřit. Takový záměr lze pochopit ze strany přímého nepřítele – Ruska a jeho satelitů. Proč to ale dělají lidé, které nelze podezírat z nedostatku vlastenectví?
Bohužel musíme konstatovat, že to vše není nic jiného než pokračování Zelenského šikany, která začala během předvolební kampaně. A příroda zůstává nezměněna. Teď jde o to ohlodat a nechat si volební pole pro sebe, ponížit a podvést nejmocnějšího politického konkurenta v nadcházejících volbách.
Nejděsivější na tomto fenoménu je, že Zelenského politické oponenty neodradí ani hrozba fyzického zničení Ukrajiny. S mrtvým sevřením se drželi kritiků Zelenského obrazu vytvořeného v jejich vlastní propagandistické představivosti. Proto stojí za to hned teď projít historií „hrozeb“ a „zrad“, které měly pocházet od fiktivního Zelenského. Sledujte, jak skončily, a určete, které ze současných falešných předpovědí mají staré kořeny.
A teď o všem postupně. Donedávna ze Zelenského odpůrci dělali přímého agenta Putina, který spí a vidí, jak kapitulovat a předat Ukrajinu ruskému jhu. Téměř tři roky Zelenského funkčního období ale dokázaly opak: nejenže nekapituloval, ale obratně vedl obranu státu. Podařilo se mu obnovit fungování státních orgánů ve válečných podmínkách a vytvořil silnou mezinárodní koalici na podporu Ukrajiny. Trubadúři zrady však mají i zde své vysvětlení. Píšou, že na tom není nic divného, natož hrdinského – prostě plní své úřední povinnosti. A ani slovo o tom, proč jeho předchůdce v mnohem příznivějších podmínkách v letech 2014-2019 alespoň zčásti neudělal?
Nebo když se snažili ukázat, že ukrajinská armáda Zelenským prostě pohrdá a údajně je dokonce připravena jet do Kyjeva, aby ho svrhla. Navíc zamlčeli skutečnost, že dobrá polovina armády v první linii hlasovala pro Zelenského.
Pamatujete na manipulace s veterány a průvody? Jak se snažili zabránit navázání normálních vztahů mezi prezidentem a armádou. Že v podmínkách války hrozila anarchie a úplný kolaps státu. Jak se snažili zesměšnit každou návštěvu Zelenského na demarkační linii. Pokud jste zapomněli, radím vám prolistovat stránky „vůdců veřejného mínění“ a přesvědčit se, že jejich „yaneloh“ je ve svém postoji naprosto identický se současným bez nadsázky hrdinou Ukrajiny. Nabízí se přirozená otázka, kdo měl z takového posměchu prezidenta Ukrajiny prospěch? Pouze Rusko, říkáte? Samozřejmě že ne.
Z těchto neshod měli prospěch především ti, kteří se stále snaží tvrdit, že Zelenskyj se vůbec nepodílel na úspěších hrdinské obrany Ukrajiny. Že to vše je zásluha ozbrojených sil Ukrajiny a hrdinského ukrajinského lidu. Snaží se vrazit klín mezi politické vedení státu a ozbrojené síly Ukrajiny. Tvrdí, že ozbrojené síly dělají to, co politické vedení nedělá. Že armáda je jakoby samostatná jednotka a není nijak spojena s vedením státu, které „nepovolí“ a „nepovolí“. Jak vyprovokují vojenské velení k neuposlechnutí, donutí je k neuposlechnutí vojenských rozkazů. Čas od času nutí vojenské velení odvrátit pozornost od války a demonstrovat naprostou harmonii se Zelenskyiho týmem.
Na některých místech si dokonce můžete přečíst emotivní prohlášení nižších vojenských pracovníků s výhrůžkami otevření náruče proti státním „zrádcům“. Ti, kdo opakují tyto skutečně škodlivé a kriminální teze, by měli vědět, že v každém státě určuje, co má armáda dělat, politické vedení, ne naopak. Jinak je alternativou anarchie, autokracie nebo krátkodobá vojenská diktatura a katastrofa. Opět platí, že ti, kteří říkají, že armáda neodpustí Zelenského týmu jejich zradu, že se vzbouří a odeženou je, zapomenou říct, co bude po tom „pryč“.
Za připomenutí stojí i šíření názorů na mezinárodní společenství a na to, že představitelé předních západních států nepřijímají za prezidenta komika. Jako dřív mluvili jen se skutečným a solidním politikem, ale teď Ukrajinu čeká naprosté fiasko. Takové bylo proroctví Zelenského nenávistníků. A co vidíme nyní? Zelenského projevy se setkávají s ovacemi ve stoje ve většině parlamentů světa. Lídři většiny západních demokracií s ním hovoří a vyjadřují mu podporu. Vůdce Velké Británie mu neříká jinak než jeho přítel. Obyčejní lidé v něm vidí politika nové generace a vkládají do sebe velké naděje na změny. v Ukrajině přitom uražení a odcizení nadále vládnou „po svém“: Zelenskyj byl napsán projev a on jej pouze vyslovil. Ano, předvedl dobrý výkon, protože je herec. Plní pouze roli. A ti „milosrdnější“ z výšky své intelektuální a mravní převahy prohlašují, že Zelenskyj dospěl. Změnila. Vlastně se změnil. Nezměnilo se to ve smyslu praktikování pseudopatriotismu, oblíbené zábavy patentových kritiků, ale v efektivním vedení státu uprostřed války.
A o kritice. Nyní je upravená verze kritické „písně“ následující: říkají, že je nutné Zelenského za něco kritizovat, protože to vyžadují zákony demokracie a aby se zabránilo diktatuře. Je jasné, že nejkritičtější vůči Zelenskému zůstávají obyvatelé starých bublin na sociálních sítích. Je to překvapivé, ale bez sebemenšího důvodu se snaží přivlastnit si kolektivní hlas ukrajinské společnosti. Obvykle se pokoušejí nakreslit „červené čáry“ pro ukrajinské úřady a vyhrožují jim nedůvěrou veřejnosti. Agitátoři všeho dobrého proti všemu špatnému se snaží vládě vnutit své cenné rady, a pokud je nebere v potaz, pak jí předpovídají naprosté fiasko.
Jeden odborník, který před dlouhou dobou opustil Ukrajinu a naturalizoval se ve Varšavě, onehdy napsal: „Společnost má právo vyjádřit svou nespokojenost, pokud v jednání úřadů vidí hrozbu pro zemi. Je dobře, když prezident chápe náladu společnosti.“ Tento komentář považuji za objevný a víceúrovňový. Za prvé, znalec a priori podezřívá zradu v jednání úřadů. Nemajíc přístup k veškeré úplnosti informací, protože o konkrétním záměru neví prakticky nic, dovoluje si taková zobecnění. Zdá se, že za takovou pozici stojí spíše rodinné stigma ztráty „správné“ moci než politická analýza. Zadruhé si autorka standardně přiznává právo vystupovat jménem společnosti a kritizovat vládu, přestože tato vláda byla zvolena v demokratických volbách hlasy většiny občanů.
Nejzajímavější je, že chápe, že v „demokratické zemi rozhoduje politické vedení, ale hodnocení dává společnost“. Přesně tak. Ale společnost dává takové hodnocení vládě obecně, demokratickým volbám. A ne na sociálních sítích, anonymních telegramových kanálech nebo angažovaných médiích. Stejně tak v podmínkách stanného práva nefunguje tvrzení, že „slepá důvěra v politické vedení nese hrozby“. Hned se chci zeptat, proč si myslí, že důvěra Ukrajinců v současného prezidenta, který se v této válce ukázal co nejlépe, je slepá? A nepřipomínají takové manipulace Zelenského obvinění, když byly Medvedčukovy propagandistické kanály rozhodnutím Národní bezpečnostní rady zakázány? Kanály, které věřily, že zaslouženě kritizovaly vládu a vyjadřovaly alternativní názory.
O medializaci jednoho exprezidenta je lepší pomlčet. Můžeme se omezit na závěr, že šíření lží a manipulací nemá nic společného s názorovým pluralismem. I když mezi tehdejší a současnou kritikou existují podobnosti. Tehdy i dnes je Zelenskyj obviněn z diktátorských akcí a omezování svobody slova. Závěrem je však třeba říci, že kritika předchází mnoha neštěstím. Nedovoluje vznik autoritářství a diktatur. Ale pouze kritika založená na nedomyšlených základech má takovou léčivou sílu.
PS Proč bychom se měli rozptylovat a věnovat pozornost vlastně již okrajovým politickým kruhům, které nedosahují úrovně oblíbenosti Zelenského a neshromažďují se ani v blízké politické perspektivě? Povídají si u čaje, dělají si selfíčka, hádají se, napodobují. Podporuje je malý počet osob, které ztratily svůj společenský vliv, a váha každého se rovná jednomu hlasu ve volební místnosti. To však zdaleka neplatí. Britský premiér Boris Johnson velmi trefně komentoval situaci s ukrajinsko-ruským jednáním. Zdůraznil, že k podpisu ukrajinsko-ruské dohody by mělo dojít až tehdy, když bude pozice Ukrajiny při jednáních „co nejsilnější“. Zlatá slova. A těch maximálně silných pozic může Ukrajina dosáhnout jen díky společnému jednání politického vedení státu, ozbrojených sil Ukrajiny, územní obrany a diplomatického sboru. Je tedy skutečně zřejmé, k čemu může vést pokus vrazit klín a postavit se proti politické moci a ozbrojeným silám.
