Válka v Ukrajině nikdy nebyla lokálním konfliktem. Navzdory citelnému dopadu ruské agrese nejen na Ukrajinu však svět stále nechce válku nazývat světovou, bojí se ji nazývat dokonce válkou v Evropě.
Náš pokus nazvat válku v Ukrajině třetím světem je na jedné straně některými interpretován jako pokus více upozornit na nepřátelské akce, jako přehánění k získání pomoci. Ale na druhou stranu výsledky ruské války proti Ukrajině určují budoucnost tuctu zemí a změní bezpečnostní systémy a politiku v Evropě a ve světě.
USA
Pro Ameriku je válka v Ukrajině a podpora naší země jednou z největších výzev zahraniční politiky od 80. let. Zřejmě proto se srovnání se studenou válkou zdá být pro Bidena a americké vládní úředníky logické a pochopitelné. S tímto srovnáním je však problém. USA se nesnaží vnímat válku novým způsobem a hledat nové přístupy. Jednají podle určitých schémat, zejména začínají zvyšovat obranné rozkazy. Spojenecké země NATO následují jejich příkladu.
USA se účastní mnoha válek a samy zavádějí vojska na území jiných zemí. Ale válka v Ukrajině je poprvé od konce studené války, kdy došlo k agresi proti spřátelené demokratické zemi. A důvodem je rozvoj této země. v Ukrajině neprobíhá žádná občanská válka ani boj proti teroristům. A to je výzva pro Spojené státy, protože jedna věc je zavést vojáky a podpořit Afghánistán nebo Irák. A je to úplně jinak – když hodnoty a principy, které hájíte, jsou napadeny válkou a v zemi, která je již přijala, usilovala o rozvoj a integraci s Evropou. Je to test pro americkou vládu a její mezinárodní politiku. V současnosti se chovají podle starých vzorců, aniž by si uvědomili, že tato válka je úplně jiná.
Pro americké vládní úředníky není klíčem konfrontace s Ruskem nebo pomoc Ukrajině, ale oslabení pozice Číny. A tato touha oslabit čínského spojence (Rusko) hraje se Spojenými státy zlý vtip. Tím, že se zaměřují na boj proti nebesům, ztrácejí svůj vliv jako světový policista a obránce demokracie. Nepopírám jejich velkou a důležitou pomoc, ale systémy MiG-29 a S-300 stále nejsou v Ukrajině. A je to Bílý dům, kdo blokuje jejich přenos.
Další politika USA bude záviset na výsledku války. Protože v posledních letech měli jen porážky a chybná rozhodnutí. Pokud jejich politika nebude fungovat, velmi to ovlivní poměr sil v Americe. Ve skutečnosti ZSU nyní vyhrává volby pro demokraty.
Rusko
Jakkoli to zní paradoxně, bojujeme také za budoucnost Ruska. Porážka Ruska v této válce může vyvolat změnu v systému moci. Sankce už na ni vyvíjejí tlak, neúspěchy na frontě ji nutí zahájit vnitřní boj. A porážka ukončí nejen ruské mýty, ale také Putina jako vůdce a kolektivního systému moci. Změna lídra nebude znamenat změnu systému a vize rozvoje země. Ale tohle je šance, kterou Rusové dostanou poprvé od začátku 2000.
Ukrajinská vláda se nepouští do války, ale chrání zemi. Neplánuje nepřátelské akce, které si mohou vyžádat mnoho životů, jako je válka o Krym. Výzvy jednotlivých skupin a politiků ohledně potenciální ofenzivy na Kubáň nebo útoku na ruská města tak zůstanou nevyslyšeny. Každý musí obsadit / bránit své území a období.
Nepotřebujeme rozpad Ruska na 5, 10 nebo 20 menších států. Protože nám to vytváří ještě větší problémy a připravuje nás o možnost diplomaticky řešit různé rozpory. Potřebujeme souseda, kde je demokracie realitou, nikoli noční můrou.
Bělorusko
Běloruský lid je připraven bojovat za svou svobodu. Nepodporuje Lukašenkův režim. S diktátorem, kterému Rusko pomáhá, si ale sám poradit nedokáže. Když Ukrajina vyhraje, otec bude mít málo možností a nejjednodušší je utéct. Ukrajina se může stát vnější pomocí a externím tlakem na Lukašenka, který Bělorusům pomůže. V roce 2020 jsme opozici nepomohli, ale nyní nemáme nic společného s nezákonnou mocí našich sousedů. Nejsme vázáni dodávkami ropy a elektřiny a Bělorusko již není platformou pro jednání.
Nikdo nezapomene a neodpustí, že Lukašenko dovolil ostřelování mírových ukrajinských měst a vytváření ruských základen z území Běloruska. Jistá rána pro Lukašenkův režim tedy rozhodně bude. Hlavní věc je, že běloruská opozice je připravena převzít odpovědnost, když se taková příležitost naskytne.
Litva, Lotyšsko, Estonsko
Litva, Lotyšsko, Estonsko, následované Polskem, jsou další země, které by Rusko mohlo dobýt „do tří dnů“, pokud by Ukrajina prohrála. Tam velmi dobře chápou, že jejich armády nejsou schopny odolat ani takto vyčerpaným ozbrojeným silám Ruské federace.
I po těžkých ztrátách v Ukrajině jsou Rusové schopni defilovat pobaltskými zeměmi a strávit trochu více času v Polsku. A pátý článek NATO možná prostě nestihne fungovat. A několik tisíc amerických vojáků v Polsku nepomůže. Protože čím více Rusů Ukrajinci na naší zemi zničí, tím větší šance budou mít tyto čtyři země, aby se zbavily nepřátelství na svém území.
A jsou tu Moldavsko a Gruzie, které již trpěly ruskou agresí, ale nyní Ukrajinu nepodporují. Mají na svém území kvazi-republiky vytvořené Ruskou federací, ale neuchylují se k žádným aktivním akcím k řešení těchto problémů. A pokud začnou podnikat nějaké kroky, tak až po vítězství Ukrajiny. Bez toho nebude integrita těchto zemí obnovena. A v případě porážky nevznikne žádné nezávislé Moldavsko a Gruzie.
Evropa
Země kontinentu žijí již dlouhou dobu roztažené. Na jedné straně v civilizovaném světě přestala být válka prostředkem k dosažení cíle. Být součástí eurozóny je nyní mnohem důležitější než velikost armády a její bojeschopnost. Na druhou stranu nelze zcela zavrhnout možnost, že se objeví neadekvátní diktátor, který chce bojovat. V Evropě se věřilo, že poslední diktátoři na kontinentu zmizeli na konci 80. let. Sami Evropané otřásli světem a dali Putinovi příležitost k rozvoji.
Ještě na počátku roku 2000 byl ruský diktátor obdivován jako mladý reformátor a skutečnost, že pracoval v okupovaném Německu, byla považována spíše za plus. Evropští lídři pomohli vytvořit diktátora, ale nyní se ho sami nedokážou zbavit. A ukázalo se, že jediný, kdo se s tím dokáže vypořádat, je „zkorumpovaná země“ s „neadekvátní vládou“, jak o Ukrajině a její vládě před pár měsíci říkali evropští politici.
Rusko postupně ničilo evropský bezpečnostní systém, ekonomický i vojenský. Podařilo se jí rozdělit kontinent, připravit Evropu o jednotu. A v případě vítězství Ruska má Evropská unie všechny šance na kolaps.
Třetí světová válka
Kvůli válce Ruska proti Ukrajině je 100 milionů lidí ohroženo hladem, miliony definitivně přijdou o své domovy, desítky milionů přijdou o příjem a světová ekonomika se zhroutí. USA a Evropa oficiálně neuznávají, ale rozhodně chápou, že nyní probíhá třetí světová válka, a jsou aktivními účastníky. Výmluva, že emotivní výroky o třetí světové válce jen zvýší míru napětí, lze pochopit, ale nelze ji ospravedlnit a adekvátně zdůvodnit.
Dlouho můžete dokazovat, že probíhá pouze válka mezi Ruskem a Ukrajinou, a bude to pravda. Ale každá bitva a nový den stále jasněji ukazují, že Ukrajinci nebojují jen za svou svobodu a půdu.
V moderním světě by se zdálo, že takové pojmy jako „územní válka“ upadly v zapomnění, jde o pozůstatek 20. století. A pouze diktátoři a autoritářské režimy zdůrazňují takové války. Území je pro ně potvrzením velikosti. A pro moderní země je důležitý vliv a ekonomika, svoboda a hodnoty, které umožňují rozvíjet a ovládat různé sféry. Rusko chce nejen území, ale také větší vliv na světovou politiku a bezpečnost. v Ukrajině se nezastaví, pokud to nezastavíme. Štítem Evropy a obráncem demokratických hodnot se proto stala Ukrajina, nikoli NATO.
