Dezinformace znamená záměrné uvedení někoho v omyl a využívá je mnoho aktérů na mezinárodní scéně. Jeho ruská verze je obzvláště hrozivá, protože jde o systematické, dobře organizované dezinformace, které působí nepřetržitě. To bylo po desetiletí doménou sovětských a později ruských zpravodajských služeb, které prováděly koordinované kampaně k destabilizaci situace v jiných zemích s cílem vyvolat nepokoje, chaos a paniku. Dnes je tato činnost více rozptýlená, přizpůsobená síťové povaze moderních společností, ale jako dříve ji koordinuje Kreml.
Antisystémové
Jako demokratická společnost jsme byli a jsme náchylní k ruským dezinformacím, protože náš politický systém je založen na diskusi, dialogu a otevřenosti vůči názorům jiných lidí. Cílem ruských dezinformací na Západě včetně Polska je podkopat víru v demokratické instituce, v EU a NATO, polarizovat společnost a ovlivnit veřejné debaty například o vakcínách, potratech nebo uprchlících.
Rusové nás svými argumenty přesvědčili jen zřídka, místo toho používali jinou taktiku. Po mnoho let pracovali novináři pro RT (státní vícejazyčná televize zaměřená na cizince, která bývala tzv Rusko dnes), většinou „jen“ kladené otázky, protože co může být demokratičtějšího než debata? (Slogan toho byl symbolem RT – Další dotaz, tedy „Zeptejte se“, ale také „Co nejvíce podceňte“). A to byl jejich úspěch – být mimo hlavní proud, být přirovnáván k antisystémovým aktivistům a exulantům. Nejčastěji zastávali pózu lidí znepokojených stavem západních zemí, Evropskou unii zobrazovali jako „geyropu“ a Rusy – jako utlačované, urážené „globálními elitami“ v USA a Evropě, kteří převzali kontrolu nad svět, ve kterém je Rusko jedním z mnoha okrajových dílčích objektů Mezi řádky Rusové pletli vyprávění o protiruských náladách, které někdy přirovnávali k antisemitismu, a představovali si sebe jako oběti. Nakonec musel divák dojít k závěru, že celý svět je proti Rusku, že všichni (čti: USA, Poláci a Ukrajinci) jsou rusofobové a že útoky na Rusko jsou součástí věčného spiknutí.
Ruská agrese v Ukrajině v kombinaci s bezprecedentní propagandou umožnila Evropské unii si to uvědomit RT a portál Sputnik (který je také v polštině) by měl být uzavřen. V březnu byla obě média v členských zemích EU zablokována. Youtube zase zablokoval kanály „60 minut“ a „Russia24“. Takže Rusům v Evropě zůstala jen veřejnoprávní média.
Válka absurdit
Po 24. únoru je počet ruských lží prostě ohromující. Kreml množí další obvinění, že například Američané zkoumali původce nemocí u Slovanů v Ukrajině, aby pak vyvinuli speciální virus, který byl údajně použit speciálně proti Rusům. Jedním z mnoha zdůvodnění Rusů proto bylo, že zahájili takzvaný „preventivní úder“ proti Ukrajině, aby odstranili vojenské biologické a chemické laboratoře, o kterých tvrdili, že je tam postavili Američané. Oficiální zástupce Ministerstva obrany Ruska Igor Konašenkov 10. března ve slavnostním prohlášení oznámil, že USA používají volně žijící ptáky k přenosu nebezpečného patogena na území Ruska. Zástupce Ruska v OSN požadoval vysvětlení ohledně údajného použití chemických a biologických zbraní pod americkým vedením v ukrajinských laboratořích. Ruská delegace využila chvíle, kdy předsedala Radě bezpečnosti, a zařadila tento bod na program jednání 11. března.
Psal o tom web Sputnik.pla ačkoli to bylo brzy zablokováno, Číňané snadno pochopili, že americké biologické a chemické laboratoře byly využívány pro vojenské účely. Na polskojazyčném webu Mezinárodního rádia Číny napsali, že „skladují velké množství nebezpečných virů“. To ukazuje, že čínská masmédia, vládní představitelé a think-tanky reprodukují ruské dezinformace o příčinách a průběhu konfliktu v Ukrajině. Navíc v Africe, Asii a Jižní Americe RT a Sputnikje stále důležitým zdrojem informací, protože jde o svobodná, poměrně aktuální média a prezentuje protiamerický pohled.
Nic nového?
Ruská vláda se řídí zásadou, že mnohokrát opakovaná lež se stává pravdou. V případě Ukrajiny máme co do činění s recyklací lží, které se opakují víceméně od roku 2014, tedy od anexe Krymu. To se týká jak hesel boje proti fiktivním nacistům a fašistům v Ukrajině, tak údajné genocidy na Donbasu. To je potvrzeno výzkumem pracovní skupina East StratCom, instituce Evropské unie vytvořená v roce 2015 pro boj s ruskými dezinformacemi, která odhaduje, že za poslední tři měsíce vzrostlo používání slova „nacistický“ v ruských prokremelských médiích o 290 % a slova „genocida“ o 509 %. To znamená, že z hlediska propagandy byla válka předem připravena a nevytváří nové narativy, ale vykopává staré.
Co je tedy nového v ruských dezinformacích v této fázi války proti Ukrajině? Rozdíly jsou dva. První je, že nyní se vyprávění o nacistech a genocidě množí s novou silou a obohatila je o nový symbol – písmeno Z. V každodenním vnímání v Rusku je jeho význam velmi široký, znamená „demilitarizaci“, „Za pobedu“, „Za Putinem“. Ruské úřady zahájily takzvanou operaci deZifikace Ukrajiny a na videích umístěných na internetu jsou vojáci, děti i obyčejní Rusové řazeni do řady písmenem Z. Aby byla zpráva nepopiratelná a dosáhla „až do útrob“, Kreml zavedl válečnou cenzuru. Pozůstatky nezávislých sdělovacích prostředků byly zničeny. Pod tlakem úřadů se rozhlasová stanice „Ekho Moskvy“ a televizní kanál „Dozhd“ rozhodly zastavit svou činnost.
Druhý rozdíl, a možná ještě důležitější, je ten, že ve spoustě lží se začala objevovat upřímná pravda. Třetího dubna na oficiálních stránkách Ria.ru vyšel článek, v němž kremelský polytechnik Timofey Sergejev vyzývá ke zničení ukrajinských elit ve jménu denacifikace, převýchovu ukrajinské společnosti pomocí nucených prací trvajících minimálně 25 let a vymazání jména Ukrajiny z mapa světa.
„Nedohoní nás“
Ruské dezinformace jsou stále více orwellovské, protože je praktikují lidé, kteří zastávají nejvyšší funkce ve státě. Lze to ilustrovat na příkladu Buči, kde po znovudobytí Ukrajinci byly odhaleny válečné zločiny a zločiny proti lidskosti spáchané ruskými vojáky během několikatýdenní okupace města.
Prvním mechanismem je zrušit obvinění. Ministerstvo obrany Ruské federace zveřejnilo prohlášení, ve kterém obvinilo Ukrajince a označilo tragédii za provokaci. Tvrdilo, že když tam byli ruští vojáci, nikdo z obyvatel nebyl zraněn. Nepravdivost těchto slov prokázali zejména novináři New York Times díky satelitním snímkům ukazujícím mrtvá těla ležící v ulicích, když Rusové byli ještě umístěni v Buchi.
Další fází bylo trestní stíhání. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov označil operaci v Buchu za „falešný útok“. Do ofenzivy přešla i oficiální mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zakharova, která americká média kárala nejen za šíření falešné zprávy a dezinformace, ale dokonce je obviňuje ze spoluúčasti „na zločinu ve městě Buchi“: „Ano, [американські] noviny, televize, pozorovatelé jsou také vinni, a není to poprvé, stejná operace byla v roce 1944.“ Absurdity Zakharové tím nekončí. Během jednoho ze svých projevů, zjevně „pod vlivem“, obvinila Ukrajince, že nedovolili ruským ženám vařit boršč v Ukrajině. „Nemohl ses podělit o boršč. Protože měla patřit jen jednomu lidu, jednomu národu (…) To je to, co říkáme – xenofobie, nacismus, extremismus ve všech jeho podobách.“
Nejúčinnějším mechanismem dezinformace je však předložit publiku množství alternativních scénářů navržených tak, aby podkopaly tu či onu verzi událostí. Rusové to dělají pod hlavičkou boje proti fake news. V Telegram kanál funguje Válka proti padělkům, kde se tvrdí, že tam nebyly žádné mrtvoly, jen herci vstávající, jakmile auta projedou ulicemi Buchi. Slavný ruský propagandista Vladimir Solovjov ve svém programu vyzývá k uzavření Wikipedie, protože někdo vytvořil článek „Masakr v Buchu“. K litanii k obviněním se připojil Dmitrij Medveděv, místopředseda Rady bezpečnosti Ruské federace a bývalý prezident Ruska, který na svém kanálu v Telegram obvinil Ukrajince, že jsou „zběsilá zvířata nacionalistických praporů a územní obrany, připravená zabíjet vlastní občany“, protože „samotná podstata ukrajinštiny, která se živí protiruským jedem a lže o své identitě, je jeden velký padělek“. Jde o opakování dřívějších hesel, že Ukrajinci střílí do vlastních občanů, aby obvinili Rusy nebo dosáhli zavedení dodatečných sankcí proti Rusku.
A co Rusové?
Masová propaganda, která překrucuje ruskou agresi proti Ukrajině do společnosti, posiluje Putinovu pozici. Jak to, že jsou Rusové tak odtržení od reality? Podle průzkumu, který provedlo centrum Levada v březnu tohoto roku, 83 % Rusů uvedlo, že svému prezidentovi důvěřují. Průzkumy veřejného mínění v totalitním státě sice nedávají odpovědi na otázku, co si vlastně jeho občané myslí, ale faktem zůstává: 64 % Rusů dostává informace z televize, v níž obraz situace v Ukrajině vypadá jinak než u nás. Bílá je černá, agresor je oběť.
Ruští občané však mají i přes omezení stále přístup k internetu. Mají možnost zjistit, co se děje v Ukrajině. Ale je pro ně těžké opustit roli obětí nacistů a vítězů Velké vlastenecké války, aby mohli čelit pravdě: jsou to agresoři, kteří zabíjejí a znásilňují nevinné oběti války v Ukrajině. Bohužel efekt vytěsnění je tak silný, že propaganda bude i nadále nacházet úrodnou půdu. Těch pár, kteří se staví proti jejím narativům, čelí represím a sociálnímu ostrakismu, takže většina sedí tiše.
Překlad z polštiny
Text vyšel v rámci projektu spolupráce mezi námi a polským časopisem Nowa Europa Wschodnia.
Předchozí články projektu: Ukrajina – EU: horký konec jednání, Ukrajina – útěk před volbou, Východní partnerství po arabských revolucích, V křivém zrcadle, Opovrhovaný, Lukašenko jde do války s Putinem, Mezi Moskvou a Kyjevem , Klobása je klobása, Můj Lvov, Putin na galejích, Poloostrov strachu, Ukrajina byla vynalezena na východě, Nový starý objev, A mělo to být tak krásné, Novoroční dárek pro Rusko, Měli bychom diskutovat o historii, Minská slepá ulička.
Původní název článku: Ruské kłamią a dezinformują
