26. dubna, tedy v den výročí jednoho z nejtragičtějších dnů pro Ukrajinu, se v Německu v americkém Ramstein Air uskutečnilo setkání 40 ministrů obrany různých zemí světa, znepokojených agresivní válkou Ruska proti Ukrajině. Základna. Historický význam této události je těžké přeceňovat, protože poprvé od konce druhé světové války se sešli zástupci širšího mezinárodního společenství, aby rozhodli, co dělat s nebezpečnou agresorskou zemí, která již vlastní jaderné zbraně. Účastníci setkání vlastně vytvořili protirasistickou koalici podobnou protihitlerovské.
My, Ukrajinci, samozřejmě nikdy nezapomeneme, že právě 26. dubna 1986 došlo v Černobylské JE k hrozné havárii, která bude na naše lidi ještě dlouho plivat krev kontaminovanou radioaktivními izotopy. Nyní si však připomeneme druhou stranu tohoto data, která jej naplnila jistým optimismem pro ukrajinský úspěch.
Setkání Ramstein je významné v mnoha ohledech. Již minimálně mezinárodní zastoupení, protože u jednoho stolu se sešli nejen partneři NATO, kteří nám od prvních dnů ruské totální invaze a ještě před ní poskytovali vojenskou, logistickou a humanitární pomoc. Nechyběli ani ministři postgraduálních zemí – Švédska a Finska, kteří se na pozadí ruské agrese nakonec rozhodli vzdát neutrálního statusu, který jim byl jakoby navždy rozšířen, a nyní rozhodují o otázce tzv. plné členství v Severoatlantické alianci. A s největší pravděpodobností do něj vstoupí, pokud to pro Ukrajinu zůstane vzdáleným snem.
Do Ramsteinu dorazili zástupci takové zdánlivě vzdálené Austrálie a Nového Zélandu; ministři afrických zemí – Keňa, Libérie, Maroko a Tunisko; Asie – Japonsko, Jižní Korea, Katar a Jordánsko. Zvláště chci poznamenat účast na setkání náčelníka Vojenského a politického štábu Ministerstva obrany Izraele Drora Shaloma. Židovský stát se tedy po dlouhém váhání a obavách z ruské pomsty nakonec rozhodl přidat k těm, kteří jsou připraveni bojovat proti univerzálnímu zlu, které je nyní ztělesněno v masce ruské vojenské diktatury. Samozřejmě by bylo lepší, kdyby izraelskou delegaci vedl sám ministr Benny Gantz, který zároveň působí jako místopředseda vlády, ale ne všichni najednou.
Je jasné, že tón schůzky udávaly Spojené státy. Slova šéfa Pentagonu Lloyda Austina budou jistě zapsána zlatým písmem do dějin historie. „Jde o mimořádné jednání. Jsme tu, abychom pomohli Ukrajině vyhrát válku proti neoprávněné ruské invazi a vybudovali obranu pro budoucí výzvy… Chceme, aby bylo Rusko oslabeno natolik, že už nemůže dělat to, co dělalo, když napadlo Ukrajinu.“ – takto se píše hlava amerického vojenského oddělení jasně formuloval hlavní cíl nové protirasistické koalice.
Význam setkání Ramstein spočívá především v tom, že nastavil určitou laťku, což znamená, že civilizovaný svět musí udělat pro Ukrajinu vítězství nad Ruskem. S odvoláním na starověké narážky lze tvrdit, že Rubikon byl překročen a není cesty zpět, pouze vpřed až na konec. Kartágo musí být zničeno. Žádná polovičatá opatření, „resety“, chlácholení a ústupky agresorům.
Ve skutečnosti 40 zemí uznalo ukrajinskou armádu za svou, protože chrání jejich bezpečnost, jejich hodnoty, jejich mír. Proto se o něj budete muset starat jako o vlastní a v podmínkách horké fáze války. Tady už nebude možné kličkovat, protože nebezpečí se ukázalo jako reálné. Hrozba se rýsovala nad celou globální bezpečnostní architekturou vybudovanou desetiletí po druhé světové válce.
Není to tak dávno, co světoví vůdci, populární západní politici a odborní publicisté vytrvale přesvědčovali veřejnost, že nebude možné vybudovat světový bezpečnostní systém bez Ruska, bez jeho armády, bez jeho vlivu na Blízkém východě, ve Střední Asii a Latinská Amerika. Nyní tato teze zní více než úsměvně. Všem bylo jasné, že veškerá hrozba světové bezpečnosti pochází z Ruska. A Kreml se tím ani netají a vyhrožuje sousedním zemím, NATO a všem jaderným útokem. Dnes už s tím nechtějí mít nic společného ani nedávní partneři Moskvy, alespoň ze stejného CSTO, a tím spíše se zapojovat do jejích vojenských dobrodružství. A už se nenechají ovlivnit sladkými sliby nebo výhrůžkami z Kremlu. Dokonce i totéž Bělorusko, jehož diktátor Lukašenko Putin pevně drží kauzální místa, dokázalo uniknout přímé účasti na ruské agresi proti Ukrajině.
Ale vraťme se k setkání v Ramsteinu. Vojenská pomoc, kterou se 40 členských států rozhodlo poskytnout Ukrajině, je prostě bezprecedentní. Koneckonců nejde jen o odstrašení tak mocného nepřítele, jakým je Rusko, jde o vítězství. Tedy o zničení nepřítele a znovudobytí dobytých území. Ozbrojené síly Ukrajiny za to budou dostávat stále nové a vylepšené dělostřelecké, protiraketové a protiletadlové obranné systémy, salvové palebné systémy, raketové dopadové systémy, tanky, obrněné transportéry a později i nejnovější bojová letadla. Ozbrojené síly Ukrajiny konečně přejdou ze starých sovětských zbraní na zbraně ve stylu NATO. To vše umožní zasáhnout nepřítele na pro něj nepřístupnou vzdálenost, a tedy vyhrát s malou krví.
Takže díky úsilí samotného Putina se ukrajinská armáda stává nejschopnější v Evropě. Jím slibovaná „velikost Ruska“ se rozplývá jako ranní mlha. Tvrdé protiruské sankce konečně zničí ekonomiku Ruské federace, nebude se moci rozvíjet, modernizovat, ani si brát úvěry. Hovořit o usmíření s Moskvou se dnes stalo módním slovem. Všechny politické síly, které se kdysi chlubily přátelstvím s ruským vedením, se ho nyní aktivně zříkají. Z Ruska prchají nejschopnější lidé, zahraniční firmy, mezinárodní organizace a investoři. Svět se pomalu, pomalu, ale nevyhnutelně vzdává ruských energonosičů – hlavních plničů ruského rozpočtu. Rusko je čím dál toxičtější.
Je jasné, že ruské monstrum nebude možné tak rychle porazit – bylo příliš pečlivě přiživováno stejným Západem k vlastnímu zármutku v domnění, že právě tak poutá Rusko k civilizovanému světu. A ukázalo se, že to bylo Rusko, kdo k sobě připoutal Západ, zkorumpoval ho, nasadil na energetickou jehlu. Ještě trochu a proces by se stal nevratným. Putin se ale rozhodl zbláznit a zničil celý systém závislosti západního světa, který dvě desetiletí budoval. Je dobře, že neměla čas se stmelit.
Ale naše vítězství je nevyhnutelné. Setkání v Ramsteinu to opět potvrdilo. Člověk by si však neměl myslet, že teď bude všechno snadné a jednoduché, protože všichni musíme ještě vynaložit velké úsilí. Ministr obrany Ukrajiny Oleksiy Reznikov v komentáři k výsledkům schůzky v „Ramstein“ na své facebookové stránce otevřeně prohlásil:
„Pomoc Ukrajině poroste, ale v nadcházejících dnech bude potřeba veškerá naše stabilita a mimořádná jednota. Nepřítel si je již vědom své strategické porážky, ale přesto se nám bude snažit způsobit co největší bolest. Bohužel ještě před vítězstvím ztratíme své vojáky. Stále bude destrukce a bolestivé oběti.
Musíme vydržet. A my vydržíme! Kvůli těm, kteří v různých dobách bojovali za svobodnou Ukrajinu. Kvůli obráncům Mariupolu, Charkova, Izyumu, Rubižného, Sumy, Černigova a hrdinů z dalších měst, kteří vyhráli a nadále získávají čas pro Ukrajinu. V zájmu budoucích generací.
Osvobodíme naši zemi. Dostaneme naše lidi zpět. Ukrajina vyhraje! Teď nejsme jediní, kdo si tím je jistý.“
