Pamatujete si, že ještě před začátkem války, když už byl ve vzduchu cítit její zápach, bylo mnoho optimistických předpovědí, že prý k ukončení války bude stačit pět, maximálně deset tisíc mrtvol ruských vojáků. . Vždyť by to byla úmrtnost srovnatelná s afghánskou válkou, převyšovala by válku čečenskou. Matky vojáků by pořádaly protesty, v Rusku by propukly nepokoje, vojáci by odmítali masově válčit. Legendární „válka věží“ by začala na vrcholu moci, která by skončila státním převratem. Většina Ukrajinců byla nakonec přesvědčena, že válka vůbec nepřijde, že Rusko blafuje.
Ne vše však proběhlo podle očekávání. Válka vypukla, a ne omezená, ale v plném rozsahu. A ruská společnost, jak se ukázalo, plně podporuje agresivní politiku svého vedení. Jestliže průzkumy veřejného mínění provedené na konci února, tedy na samém začátku vojenského tažení, ukazovaly podporu akcím ruského vedení na úrovni 71 %, pak čerstvá sociologie dává už 83 %. Vojácké matky, pokud jsou zarmouceny smrtí svých synů, kompenzují tento smutek útěchou budoucího milionového vyznamenání pro člověka padlého ve válce (ještě netuší, že je stát znovu podvede, protože „žádná válka není“). Politici všech parlamentních stran hlásají protiukrajinská hesla a prosazují vítězství ruských zbraní.
Co si ale povídat o Rusech zombifikovaných kremelskou televizí, kdyby situace s veřejným míněním ve svobodné a demokratické německé společnosti nebyla o mnoho uklidňující, alespoň pro Ukrajince. Pocit viny za 2. světovou válku, pokus smýt hříchy nacismu, touha spřátelit se s Rusy (na vrcholu USA), nakonec mocné obchodní zájmy německých podnikatelů v Rusku. se výrazně promítly do sociologie.
K mírnému propadu ve prospěch Rusů došlo až na jaře a v létě 2014. Anexe Krymu, agrese na Donbasu, sestřelení malajského boeingu průměrného Němce poněkud šokovaly. Ale na podzim téhož roku byly uzavřeny první minské dohody, což znamená mír-přátelství-žvýkání. Je možné znovu milovat Rusy a zapomenout na všechny jejich nedávné hříchy. A sociologie náklonnosti k Rusku a jeho občanům se opět začíná vkrádat. A s příchodem Donalda Trumpa do Bílého domu sympatie Němců k Rusku, touha po sblížení obou zemí jasně převyšuje sympatie k Američanům, a to přesto, že právě ti posledně jmenovaní zaručují jejich bezpečnost .
Průzkum veřejného mínění, který provedl Sociologický ústav na jaře 2018 Civey na objednávku německého vydání Die Welt, zjistil, že 58 % německých občanů je pro sblížení Moskvy a Berlína. A pouze 26 % dotázaných se domnívá, že by se Německo mělo od Ruska distancovat. Nejsilnější sympatie k Rusku jsou samozřejmě zaznamenány v zemích bývalé NDR. Tam 72 % podporuje politiku sbližování mezi Berlínem a Moskvou. Navíc 43 % z nich je pro „výrazné sblížení“. V západních zemích podpořilo sblížení 54 % respondentů.
Neochota Německa poskytnout nám zbraně v předvečer rusko-ukrajinské války byla založena na těchto náladách. Průzkum veřejného mínění, který na konci ledna letošního roku provedlo sociologické centrum YouGov, zjistili, že 59 % Němců podpořilo odmítnutí své vlády dodat Kyjevu dokonce obranné zbraně na obranu před možnou ruskou invazí. Pouze 20 % dotázaných považuje za nutné vyslyšet výzvy ukrajinských úřadů, které trvají na dodávkách zbraní Německem.
Drtivá většina Němců nevěřila, ani si nemyslela, že by se Rusko odvážilo zaútočit na Ukrajinu. Válka? V samotné Evropě? V 21. století? Ale nesmějte se. A je lepší nedávat zbraně, aby se Rusko nedráždilo, nevyvolávalo napětí.
Ale co si budeme povídat o průměrném Němci, tak hrozný vývoj událostí si nedokázal představit ani sám spolkový prezident Frank-Walter Steinmeier. Sám to přiznal při nedávném rozhovoru s novináři ve svém sídle, v paláci Bellevue. „Můj názor byl takový, že Vladimir Putin by nechtěl zaplatit plnou ekonomickou, politickou a morální zkázu své země za své imperiální šílenství. Stejně jako ostatní jsem se mýlil,“ uvedl Steinmeier. Ach, tenhle Steinmeier, už jeho jméno evokuje ve většině Ukrajinců výstřednost. Dlouho si budeme pamatovat zákeřnou „Steinmeierovu formuli“, kterou si Kreml tak oblíbil, protože to byl vlastně „trojský kůň“, kterým ruské vedení hodlalo paralyzovat zahraniční politiku Ukrajiny.
Je to dobře, i když se nyní německý prezident rozhodl činit pokání zejména ohledně své tvrdošíjné podpory rusko-německého plynovodu Nord Stream 2. „Moje lpění na Nord Stream 2 byla zjevně chyba. Drželi jsme se mostů, kterým už Rusko nevěřilo a před kterými nás naši partneři varovali,“ řekl Steinmeier. Připustil, že Německu se nepodařilo „vytvořit společný evropský dům, který by zahrnoval Rusko“. „Neuspěli jsme, když jsme se pokusili zahrnout Rusko do celkové bezpečnostní architektury,“ řekl německý prezident.
No, lepší pozdě než nikdy. Spolu se svým prezidentem spatřuje světlo světa většina Němců langsam aber sicher (pomalu, ale jistě – německy). Podpora Ruska v Německu, touha po sblížení s ním nyní směřuje k nule. Podpora pro Ukrajinu ale rychle roste. A ne nějaké pomíjivé, ale docela konkrétní.
Například ohledně poskytování zbraní Ukrajincům. Podle sociologie společnosti Statista, počet příznivců poskytování zbraní mezi Němci vzrostl na 67 %. Proti – pouze 29%. Řeč je o vojenské pomoci, kterou Německo v současnosti poskytuje. Trochu horší s myšlenkou navýšení pomoci a poskytnutí těžkých zbraní Ukrajině. Aktuálně je pro pouze 31 %, proti je 63 %. Ale langsam aber sicher tato pozice se také změní.
Povzbudivá je i ochota Němců vzdát se ruských nosičů energie, za které se ještě nedávno postavili. Podle nedávné sociologie ZDF-Politbarometr55 % Němců by podpořilo embargo na ruskou ropu a plyn zavedené vládou. Pouze 39 % bylo proti.
V německých parlamentních stranách dochází k revolučním změnám. Například „zelení“ a liberálové, kteří byli dříve proti Rusku a pro Ukrajinu, své přesvědčení jen utvrdili. Hlavní političtí rivalové – CDU/CSU a sociální demokraté – v současnosti vedou krvavé spory o to, která strana má více zrádců, kteří sloužili Rusku a blokovali pomoc Ukrajině.
Ale co mohu říci, i takové prokremelské, putinovsky orientované politické síly, jako je Strana levice a Alternativa pro Německo, přiznávají své chyby, činí pokání a očišťují své řady od těch, kteří nechtějí spolupráci s Kremlem odmítnout.
A takové procesy probíhají nejen v Německu, ale i v takových zemích jako Itálie, Řecko, Rakousko, Francie, které jsou tradičně nakloněny sbližování s Ruskem. Nyní radikálně mění svou rétoriku.
Západ konečně dostal rozum a mění se. Ruští diplomaté jsou houfně vyhošťováni z evropských zemí. Jak správně poznamenal zmíněný Steinmeier, vztahy s Ruskem pod vedením Putina se nikdy nebudou moci vrátit k předválečnému status quo.
