Bez přílišného házení klobouků (protože nepřítel je stále silný, zahořklý a početný) musíme přiznat, že Ukrajina odolala. Není pochyb o tom, že nyní se všichni „podvedení“ ruští okupanti a jejich rodiny najednou „osvítí“. Ti, kteří v Rusku stále vyjí ve stylu „nestydím se“ (to je mimochodem skutečná ruská národní myšlenka), „pochopí“ pravdu, až narazí. A „toto udělal Putin“ se v příštích letech stane heslem „nového Ruska“.
Je jasné, že desítky let negativní selekce a totálních lží neprošly beze zbytku. Rusové, i ti „hodní“, žijí ve světě zcela odtrženém od reality. Kde jinde „vyrůstají na starých sovětských komediích“ a kde „není co sdílet s bratrským lidem“. Místo toho už Ukrajinci za 30 let vychovali jednu, nebo dokonce dvě generace, které žili svobodně. Proto je na despotismus, dokonce ochucený nějakým ortodoxním kořením, pohlíženo s neskrývaným despektem.
Stále budeme mít příležitost nechat se překvapit, jak důmyslní mohou být ruští propagandisté. Nejprve řeknou Rusům, že bojovali v Ukrajině se silami NATO, takže „neprohráli“. Pak připomenou rok 1905 a rétoricky se zeptají, zda se lidé nebojí vrátit do roku 1917. Ano, s pomocí televize se všichni – jak propagandisté, tak jejich diváci – najednou ocitnou v roce 1937.
Mezitím, jakmile Ukrajina konečně zažene maniaka Putina, začnou po celém světě jako mávnutím kouzelného proutku „koncerty“ placených „názorových vůdců“ a užitečných idiotů, aby obyčejní ruští lidé netrpěli kvůli ekonomickým omezením. Přidají se k nim ti, kteří si rozumně všimnou, že není možné zahnat celý národ do stavu nenávisti k Západu, aby nepodpořily revanšistické nálady.
Bude potřeba to léčit v klidu. A stejně klidně sdělte svůj postoj celému světu. To, že Rusko tak, jak nyní existuje, je hrozbou pro zbytek zemí a příchod nového Putina může být jen otázkou času. Že revanšismus v Rusku roste úměrně s růstem rozpočtu a že babičkám a dětem lze pomoci s jídlem, a ne s novým napojením vojenské mašinérie na světovou ekonomiku. Existuje naděje, že Západ konečně pochopil nesmyslnost dohod s Ruskem, takže úkol ukrajinské diplomacie, diaspory a kultury bude neustále připomínat.
Navzdory tomu je však od nynějška otázka Ruska pro Ukrajinu čistě bezpečnostní záležitostí. Na druhou stranu, pokud mluvíme o rozvoji, místo Ukrajiny je u Západu. Navíc to bude výhodné i pro samotný Západ, a to nejen z bezpečnostních důvodů. Pokud je Rusko odpojeno od světové ekonomiky, musí jeho místo někdo zaujmout. První je Ukrajina. Tam, kde je také mnoho nerostů, půdy, podniků, a co je nejdůležitější – specialistů. A kam by měly směřovat investice.
Dokud bude svět společně s Ukrajinou pracovat na denacifikaci a demilitarizaci Ruska, Ukrajina by měla dostávat Lend-Lease. Pokud bude demilitarizace Ruska trvat roky, pak by Lend-Lease měl trvat také roky. Zabezpečení hranic téměř po celém obvodu vyžaduje obrovské zdroje. Které jsou nyní na Západě, zejména v podobě zmrazených ruských aktiv.
A zde musíme ještě jednou vzdát hold ukrajinskému vedení, které se „nelepí“ na nějaké liknavé spojence a nebalí nepříjemnou pravdu do barevných papírků. Staří, vystrašení ukrajinští politici, kteří vždy hleděli do úst svým západním partnerům, kteří se báli podívat se špatným směrem jejich směrem, mají obavy, jakkoli krutá Zelenského prohlášení kazí vztahy se Západem. Nedělej si s tím starosti. Spojenci se zajímají o jejich hodnocení a Zelenskij spolupracuje přímo s jejich voliči prostřednictvím médií. A pokud Ukrajině nepomohou současní politici, voliči na Západě zvolí jiné – ty, kteří ano. A všichni tomu velmi dobře rozumí. Nyní se německé „holubice míru“ neodvrátí, nedovolí jim to ani voliči, ani „juniorští partneři“ z východní Evropy a Pobaltí.
Ukrajina se vrátila domů do kruhu civilizovaných národů. Navíc ve stavu ne žebrák a student, ale jako příklad k napodobování. Je škoda, že za to muselo být obětováno tolik životů.
