V situaci s bývalým šéfem Hlavního ředitelství rozvědky Ministerstva obrany Ukrajiny Vasylem Burbou se všichni mýlí. A sám Burba se na jedné straně stal extrémním a na druhé straně se dostal na špici politického boje. Někteří manipulují kvůli hodnocení a zničení protivníka, jiní nechrání inteligenci, ačkoli by to měli dělat do posledního.
Klipové myšlení je škodlivé ve věcech národní bezpečnosti. Používají ho však všechny strany konfliktu, kritici i obránci. Situace se špionem znovu dokazuje, že naše speciální služby zoufale potřebují reformy.
Už jsem psal a znovu zdůrazním – ze všech politických her a válek kolem speciálních služeb prohrává speciální služba, nikoli političtí konkurenti. A podivné chování jednotlivých špiónů vyvolává nedůvěru v samotnou speciální službu, protože ta se stále více vzdaluje bojovému bratrství a začíná připomínat klub ufňukaných kluků, kteří chrání sebe, nikoli stát a instituci.
Situace s Burbou opět křičí, že reforma speciálních služeb by neměla otálet a přímo poukazuje na jejich hlavní problém – politické jmenování. Touha jmenovat věrného vůdce, spíše než profesionála, nepřináší zemi výsledky. V současné době většina orgánů činných v trestním řízení přijímá vedoucí, kteří jsou připraveni sloužit především prezidentovi nebo politickému patronovi. Takto funguje současný politický systém.
Je však třeba poznamenat, že v ozbrojených silách Ukrajiny a Národní gardě Ukrajiny nebyli vůdci jmenováni z politických motivů, ale s ohledem na potřeby útvarů a bezpečnost země.
Politika v jakékoli podobě zasahuje do práce speciálních služeb. A to se stalo obzvláště hojným po roce 2014. Protože na jedné straně je potřeba uspokojit poptávku po „odvetě“, a na druhé straně válka zvýraznila, jak silně jsou speciální služby integrovány do politiky.
Proto když ne politici, tak do vedoucích funkcí byli dosazováni politicky loajální lidé, aby byli připraveni každou chvíli „vymáčknout“ konkurenta nebo otevřít kauzu pro PR. A zdá se, že jsme si rozuměli. A nejde ani tak o skandál s „Wagnerovými“, ale o to, jak se k nám budou chovat naši partneři v EU, USA a Kanadě. Protože proč by se s námi měli dělit o zpravodajství, když jim zítra bude mávat poslanec nebo novinář na jiném pořadu. Politikou ve skutečnosti ničíme naši bezpečnost. A tady za to nemůže jeden, ale všichni. Protože tato situace nezačala dnes ani včera, ale byla zděděna od KGB. A místo reforem máme stále situační řešení.
Majdan pro Burbu
Burbu samozřejmě můžete obvinit z akcí proti Euromajdanům nebo z jiných zločinů spáchaných orgány činnými v trestním řízení proti Ukrajincům. Na druhou stranu mezi jeho oficiální povinnosti patří schopnost dávat a vykonávat příkazy. Burba rozkazy provedl a zbývá určit, zda je lze interpretovat jako „nezákonné“.
Se začátkem války odešla většina bezpečnostních složek, které byly na Majdanu a plnily příslušné rozkazy vedení, bojovat v Doněcké a Luhanské oblasti proti ruským jednotkám a separatistům. V obou případech se řídili rozkazem a jednali v rámci svých pravomocí. A právě soud by měl říct, kdo překročil hranici, jmenovat, a ne paušalizovat. Kolektivní odpovědnost by zde neměla fungovat. Mezi těmi, kteří šli do války, byly dva typy bezpečnostních složek, které se účastnily událostí na Majdanu. Někteří se šli schovat s osvědčením účastníka války, ale našli se i tací, kteří věřili, že „vina za Majdan se dá smýt krví“ (každý však vinu cítil jinak a ne vždy šlo o vraždu resp. bití). Těžko říct, co bylo Burbovým cílem. Ale stojí za to pochopit, že žádná země si nemůže dovolit rozprášit bezpečnostní personál.
„Svědomí národa“
Přitom je třeba chápat, že účast ve válce a „smývání“ viny krví z člověka nedělá „svědomí národa“. Protože tam jsou demonstrativní akce a jsou takové, které zažíváte a chápete nejen jako PR. A zde je důležité sledovat celou kariéru člověka. Není pochyb o tom, že Burbův špion zemi během války s Ruskem prospěl. Ale nemůže sám naznačit, co je správné a co špatné. O to víc hrát spolu s jednou ze stran v politickém boji.
Burba svými veřejnými projevy operaci nezachránil a nesnažil se nikoho trestat (žádná jména nejmenoval), ale pouze na sebe více upozornil pro další kariérní růst. A právě jeho činy vedly k útoku na speciální službu, napadl své bývalé podřízené, čímž se zachránil. Zároveň zdiskreditoval jednání Hlavního zpravodajského ředitelství a ohrozil operace, které v tuto chvíli probíhají.
Své si nemusíte „vypouštět“.
Odpovědné vedení je velmi vzácné nejen v Ukrajině, ale i v moderním světě. V situaci se skauty a Burbou se osobně prezident a vedení jeřábu a různých orgánů činných v trestním řízení zachovali nesprávně.
Pokud byla „záminka“ ze strany vyšetřovatele GUR, tak to mělo být vyšetřeno a teprve poté mělo být rozhodnuto o propuštění, zbavení krytí a zrušení krycích pasů. Pokud by se tak nestalo, tak by bezpečnostní složky neměly být takto rozptýleny. To je signál pro ostatní, že nebudou kryti ani zachráněni. Ve většině případů zpravodajská služba plní úkoly, které se dotýkají zájmů státu, ale ne vždy jsou romantické nebo hrdinské. Pochopení, že vás chrání prezident a stát, je velmi důležité. Ale takový „liják“ ukazuje, že stojí za to zvážit politickou situaci a poslechnout si směr větru. A to ničí práci speciální služby.
Aktivističtí novináři
Po roce 2014 začali ukrajinští novináři, kteří si říkají nezávislí, konstatovat, že jsou také aktivisté (aktivní občané Ukrajiny) a nemohou všechny události pokrývat na dálku. Ale i v takové subjektivitě je vždy hranice. Samozřejmě nemůžete dát hlas separatistům a okupantům a budete zavírat oči před některými „záseky“ naší armády. Účast masmédií v politickém boji a pokus překrýt jej „občanským postojem“ však diskredituje žurnalistiku jako profesi a je dílem proti nepříteli. A je jedno, o jaké fázi Burbovy kariéry píšete: Majdan nebo „aféra Wagner“. Snaha zvýšit hladinu napětí každou další zprávou působí proti společnosti. Masmédia by naopak měla ukazovat situaci z různých stran a podávat maximum informací a minimum emocí.
To není případ Burby, Wagneritů a Majdanu. Burba nerozehnal Majdan a nezabíjel Ukrajince, za část operace odpovídal v mezích své pravomoci. Burba a jeho podřízení provedli chladnou operaci s cílem zdokumentovat zločiny a získat informace o nepříteli. Díky tomu, že se jim podařilo teroristy vyslechnout, jsou nyní speciální služby lépe informovány nejen o lidech, se kterými hovořily, ale také o komunikačních systémech, vedení a specifikách operací, které okupanti na Donbasu prováděli. A tato informace je vzhledem k nedávným událostem v pohraničí velmi důležitá. Existuje také možnost, že se mezi ruskými žoldáky objevili agenti naverbovaní ukrajinskou rozvědkou. Samotná myšlenka na to způsobuje, že si nepřítel navzájem nedůvěřuje.
Otázek je ale stále mnoho. Taková operace, jako je přistání osobního letadla cizí země, se neprovádí spontánně. Měly by tam být Burbovy úřední záznamy a zprávy, jeho příkazy, příkazy prezidenta s povoleními či zákazy operace. Žádná ze stran zatím takové dokumenty nepředložila. Z nějakého důvodu je blogeři a novináři nechápou. Takže tam není všechno tak jednoduché. Pokud tam nejsou a vše bylo postaveno jen na prstech, tak je to slabost a krátkozrakost.
Celá tato situace jasně svědčí o tom, že je nutné reformovat speciální služby, aby to bylo srozumitelnější pro lidi, kteří se zodpovídají Nejvyšší radě, je nutné konečně zastavit politické jmenování a odstranit politiku z práce zvláštních služeb.
